prase č. 38

GAUNGUN
(Krásná lovkyně chlapů)

To dnešní putování bude k slané laguně. V oblast mezi letoviskem Evans Head a městečkem Broadwater se rozkládá (to je takové krásné cestovatelské slovíčko, které mě vyždycky dojme svou debilní školní asociací. Takto začínalo každé zkoušení ze zeměpisu na základce).., no dobře, tak jinak, rozestírá se? To je taky na prd, stačí jen vynechat písmenko "t" a maminka mi vynadá, že zas ve fejetonu píšu sprostě. Naleznete, najdete? Národní park Broadwatter. Jéje, to začíná blbě. Zkusím to znova a jinak.

Nástup na čundr .

Sežrat teplé kuře.

A vyrazit.

Je vítěz.

Hezky bosky, je to zdravé a příjemné.

Jednou ráno, byl zrovna víkend, bylo hezky, a protože je v Austrálii zrovna zima v plném proudu, je i krásně, sluníčko pere, vlny Korálového moře kamarádsky ševelí, jen každá sedmá nebo devátá vlna zazní osudově. Vymysleli jsme si výlet s vňoučátky. Z domu vycházíme všichni společně, jako když jsme byli v buši. Milan koupil u farmáře Charley (to je něco jako náš Albert) grilované kuře, vzal s sebou rybářské náčiní, dvě udice, Helča do baťůžku nějaké dobrůtky a pitíčko - dešťovou vodu, na tu tu v Austrálii hodně dají, že je jako zdravá a tak, ale o ní až v jiném fejetonu - a vyrazili jsme. K moři je to z domova pět minut, prochází se velikánským karavanparkem, prý jedním z největších v NSW (New South Wales). JE to možné, ale není to podstatné. Lidi v karavanparcích žijou celkem jednoduchý nalinkovaný život. Je možné, že nevím o čem mluvím, protože jsem v karavanu nikdy nebydlel. Sedí si tu na židličkách a čučí, to tu je celkem běžný způsob, jak překonat čas mezi ránem do večerem. V pořádnejch karavanparcích bejvá několik veřejných prádelen, sušáky na prádlo, prkna na žehlení, můžete si vylejt hovna ze svejch smarthajzlíků pomocí speciální hadice a připojit je tak mezi ostatní kakánky v oblasti. Všecko je tu celkem přivětivě vyřešeno, ty větší karavanparky mají i názvy ulic a šipky odkud kam vede ulice kormoránů a kudy do slepice street.

Vlnový provokatér.

Pláže okolo Evans Head jsou takové přívětivě a mile obyčejné, sem tam palma, lidi se tu hodně usmívají. Po deseti minutách chůze od domova máme první zastávku. Rozbalíme to ještě horké kuře a na písku ho skoro celé sežereme. Milan vyndá rybářské náčiní a jde lovit, prý za námi dojde později, ale my víme, že nedojde, protože Milan nemá procházky a pěší výlety zrovna v oblibě. Jdeme sami. Jdeme bosky a písek je příjemný, než dojdeme k laguně, máme paty krásně obroušené, jako kdybychom byli za prachy v nějakým studiu pro krásné šlapky.
Jsme v oblasti národního parku Broadwatter. Spolu s Yuragirským národním parkem, parkem Bundjalung a přírodní rezervací Iluka jde o obrovskou subtropickou oblast s nesmírně zajímavým ekosystémem. Zabírá skoro celé severní pobřeží Nového Jižního Walesu.

Boris je sám a dumá o pralese.

Samotný park Broadwater se povaluje mezi řekami Richmond a Shire. Je to tu krásné a jako obvykle, hodně voňavé. Všude voní vřes, je tu hodně mokřadů, tohle všecko jsem se ale dozvěděl až později z internetu, podezření na vřesoviště a mokřady jsme měli hned, jakmile jsme spatřili vodu v laguně, byla celá červená a voněla hodně podobně jako třeba vody na Rejvízu v Jeseníkách. V celé oblasti je obrovská spousta ptačích kolonií, a všelijakých jiných zvířátek, mušlí a ostatních darů moře, oblast je krásně čisťounká a odpadků je tu neuvěřitelně málo.

K oblasti se vztahuje několik legend, které se tu přenášely z huby do huby stovky roků před tím, než zem začali osidlovat a taky docela i kurvit Evropané. Domorodci tu prováděli různé rituální oslavy, vyprávěli si všelijaké vylhané historky, které se dnes líbí dětem a vůbec tu byl asi život příjemnej. Když si vezmete, že se tu daří skoro všemu, psal o tom i slavný australský spisovatel Dal Stivens ve své kultovní knížce Kamenáč Bil. Je fakt, že i po tolika letech evropské opravy krajiny tu je nepřeberné množství fauny a flory.

Žít tu domorodě na hraně simplicity by asi nebyl problém, jen jak kruci zajistit internet a notebooka, abych si mohl upravovat fotky z digitálu, abych si mohl pod svitem luny sedět opřenej o hladký kmen stromu a zobat do počítače ty svoje nehorázné kokotiny, u nohou stočeného brown snejka, jak se na mě obdivně kouká svejma mrtvejma jedovatejma hadíma očima, jak mi roztomilej Koala přináší v tlapičkách papáju, "na papej" a ananas. No nevím, je to takové rozporuplné. Nejlíp mi do takovýho modelu žití pasuje Borýsek. On je asi domorodej, běhá bosej, často úplně nahej, v ruce drží dycky nějakej dlouhej klacek, stejně jako místní Abouši nosívali oštěp, vystačí si sám, umí najít i to nejmenší zvířátko, brzy by přešel na stravu, kterou si sám najde. A hlavně, moc hezky zpívá, což domorodci umět musí, protože si tak líp zapamatujou ty příběhy! Velkou výhodou takového uchovávání písemností je, že vám je nikdy žádnej katolickej kněz nespálí na zahradě jako Korán. Tenhle malej blonďatej človíček by dokázal domorodě žít, mně by bylo smutno po internetu a balíku Adobe. Kdybych věděl, že tu budu jednou muset takto nějak jednoduše žít, naučil bych se raději sochat a drápat do kamene, než focení a fotošop, ale teď už je pozdě a já u takto žít asi nehodlám. Ani mě to netrápí a nemrzí. Borýskovi by se líbilo na takovém žití i to, že by nemusel číst ani psát. Maluje si do písku svoje vize, vlny mu je kradou. A ječí, protože je tu sám bez ohledu na nás. Jakmile je v přírodě, stává se domorodcem.

Šutrobolos.

Konečně u vody.

Bobík kadí. Foceno na dálku dvoustovkou.

Na hraně.

Jdeme stále dále k laguně, můj "domorodej" rypáček zavětří nějakou mršinu. O pár desítek metrů dál najdem mrtvýho klokana, jak se nechá lhostejně omývat vlnami Pacifiku. Nevíme na co umřel, má díru v břichu. Třeba na auto, nebo že by pes? Děti ho pozorně sledují. Bobík jen tak bez vedlejších úmyslů, Boris fascinovaně, jestli by to třeba nemohlo být od oštěpu a Bea se na něho dívá tak trochu jako budoucí veterinářka. Bea je chytrá a může být kýmkoliv. Jdeme dál. Boris každou chvíli někam zmizí v křovinách, co kdyby tam byl had? Ale ne, je přece zima a hadi jsou tu teď v Austrálii nasraní a zalezlí. Eštěže tak, to by se mi tu Olina asi zbláznila.

Bea zkoumá polohu.

A pak si ji zkouší.

Prý je okolo laguny obrovské množství všelijakejch ptáků a máme se tam chovat tiše a nenápadně. Což o to, ale domorodý Boris tohle ignoruje a ječí a huláká jako šílený. Já ho chápu, je prostě ve svém živlu a musí to nějak ventilovat. Daleko před námi začíná být vidět na obloze při zemi velké hemžení ptáků. Asi jsme už na místě.

Zrzavá tmavá voda, mrtvé kmeny, hejna ptáků, ani moc nekřičí a netváří se nijak hitchcockovsky. Je jich tu spousta a jsou docela zajímaví. Děti tu nejsou poprvé, zanjí to tu, hned ze sebe svlíkají hadry a jdou si do té zrzavé nasmrádlé vody hrát. Můj čenich hlásí, že by ve vodě mohly být i nějaký hovna nebo něco podobnýho. Později v nějakém plátku objevím poznámku, že se nedoporučuje v téhle vodě moc koupat, že za to může čistička odpadních vod z Broadwater. Zdá se, že nos mi funguje skvěle, ale je to závidění hodná vlastnost? Určitě ne, trošku hluchoty nosní by mi někdy vyhovovalo. Fotíme struktury, povalujeme se na písku, kolem nás parkujou hejna ptáků. Máme hlad, Helča vytahuje z baťůžku australské placičky, ryze český recept, kterej kdysi získala od kamarádky Martiny. Říká se jim australské placičky, ale tady je nikdo nepeče. Bobík velkopansky odmítá svou přidělenou dávku a ošklíbá se. Až když mu jeho sušenky sežereme, rozleží se mu to v hlavě a řve. Řve tak, že by to mohlo přivolat hlídače ptáků a parků. To samozřejmě přeháním, nikdo takový tu ani široko daleko není, jsme tu sami. Jen v dáli zahlídneme pár terénních auťáků, jak si to kličkujou po odlivové pláži.

Jedna.

Dvě.

Tři.

Čtyři.

Bobík je k nezastavení, ani passion fruit ho neutěší. Passion fruit jsou plody mučenky jedlé a mně moc chutnají. Hlavně ty kyselé nedodělané. Mňam, je to dobrota, i když mi to vždycky kysele přivře obě oči. Ani papaya. Bobík je nasranej a basta. Pak se dohaduje s Helčou kvůli něčemu jinýmu, chvíli se honí po pláži až se Bobík začne zas usmívat jako správnej Australan. Australani se hodně a rádi usmívají. To by u nás neprošlo, k českým zvyklostem naopak patří bejt tak trošku přinasranej a zpruzelej. Ne furt, ale často. Balíme, sháníme děti, hodily by se nám dovednosti místních honáků, jsme učenliví a nakonec se nám stádečko podaří sehnat. Jdeme domů. Bobík najednou prohlásí, že už nemůže udělat ani krok. Ví moc dobře, že je pro takové vymrčování idealní doba. Před sebou už máme jen cestu domů, půlku už ušel a nějak dětskou intuicí tuší, že ho tam nenecháme. Bobík si vybere babičku s dědou a tak ho vláčíme po pláži, jako ochrnutýho mrože. Vůbec munevadí, že si obrušuje nohy. Je těžkej a brzo nás z něho bolí ruce. Vemu ho na koně. To se mu moc líbí, drží mě za pleš a žvatláme.

Bobík je nasranej.

Ale Helča ho dožene a už není.

Chvilku i běžíme, to se mu líbí a já si připadám tak trochu jako legenda australských dostihů, slavný Phar Lep. Boris Bobíkovi závidí a jde žebrat. Chtěl by taky na Farlepa. Smluvíme se, že od jistého důležitého znamení, třeba plechová cedule nebo hrbatej stromek, přesedláme. Bobík se drží a nejde sundat, veš jedna. Zvítězím jen tak, že mu slíbím, že ho zase od jiné značky vemu na koně. Boris nasedne, po ksichtíku se mu rozestře blažený úsměv. Samozřejmě, že musím i běžet, viděl to u Bobíka, jsou bráškové a bylo by to "nespravedlný". Má pravdu, tak běžím. Běžím až mi z huby jazyk, stejně jako Phar Lepovi, vylejzá. A přesedlat, Bobík se drží až nemůžu nadechnout. Celou cestu se poblíž potuluje i velká holka Bea. Bea má dozajista modrou krev, je princezna chováním i vyjadřováním a na začátku dne většinou i oblečením. Neříká nic. Ale já vím, že Bea by taky chtěla jet chviličku na koňovi. Vzpomněl jsem si, že i její maminka tenhle způsob dopravy za mala milovala. A nejen ona, i oba její bráškové. Všechno se stále opakuje. Mrknu na princeznu a nabídnu ji jízdu. Bea je nadšená, ale je taky princezna, takže jen knikne: "no.." U plechové cedule zahazuju Bobíka, přibíhá Boris, ale je zklamaný, dědečka-koně mají jen jednoho. Bea je už velká holka a je těžší než její bráškové. Pharlepovi se začínají trošku třepat nohy, ale stejně jako ten slavný australský dostihový kůň kluše dál. Za ten pocit, kterej asi Bea prožívá to stálo. Když jsem ji sundával, špitla: "děkuji Fárlepe" ale znělo to spíš jako "děkuji ti dědečku". Ať už řekla cokoliv, ať si myslela cokoliv, byl jsem dojatej jako kůň. Bea je princezna. Domů už to bylo jen asi kilometr, to se dá vydržet, takže pár stovek metrů Boris a pak naposledy medvídek Bobík. Ti sice neděkují, ale bavilo je to. Bolí mě za krkem a svaly na nohách. Dobrej tréning.

Kolem mrtvoly stromu.

Krásnej výlet.
No a ještě něco k tomu názvu. Tady kolem Salty Lagoon prý v noci poletuje překrásná bájná víla s dlouhými černými vlasy, překrásnýma rukama a krásnými dlouhými nehty. Je obdobou našich bludiček. Zpívá a vlní se, vydává neodolatelné světýlko a láka na něho chlápky. Chlápci jsou, jak už to tak bývá, blbí a na to světýlko a zpěv se nechají nalákat a jdou za přeludem. Utonou v moři nebo v laguně. Dobře jim tak, nemají být naivní. Tahle zákeřná víla, kterou prý je možné spatřit odsud až po Woodenbong, prý vydává tak zvláštní koronární světýlko, že někdy bývá v noci vidět i z dálky. Já osobně si myslím, že záři může způsobovat i pálení listů při sklizni cukrové třtiny z městečka Broadwater, ale to už nezní tak pohádkově. A ještě dobrá rada, mohla by se hodit čtenářkám. Když prej si prej, podle aboridžinskejch (zlo)zvyků nastříháte nehty a pak je nasypete chlapovi, kterýho si vyhlídnete, do pitíčka ty nehty, tak je chlap váš, protsě z váma poleze a bude dolejzat a loudit a můžete si s ním dělat, co je vám libo. Je sice ohromná prasárna, ale prej to funguje. Říkají místní báje.

Jo, a Milan nic neulovil.

bazar

Redakční novinky

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

Baselitz Galerie Václava Špály
Jiří Černický: ''Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto'' (do 27. 9. 2010)
Od 10. září bude na Národní třídě v Praze znovuotevřena Galerie Václava Špály. Výstavní síň s výbornou adresou i slavnou minulostí se tak opět vrací k prezentaci toho nejlepšího ze současné výtvarné scény. Novým provozovatelem je společnost PPF Art, která má bohaté a dlouholeté zkušenosti s realizací výstavních programů. Podle kurátora Pavla Lagnera se bude galerie věnovat zejména žijícím českým umělcům patřícím už léta k domácí špičce. Novou éru zahajuje síň výstavou Jiřího Černického "Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto", jejímž tématem je tajuplný předmět z modulu sovětského kosmonauta. K vidění budou i Černického pozoruhodná videa, fotografie a nejrůznější předměty, které náhodně oslovení kolemjdoucí autorovi bez lítosti věnovali. Výstava potrvá do 31. října, v listopadu se Galerie Václava Špály otevře dílu Jiřího Skály, zatím posledního držitele Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Baselitz Chodovská tvrz
Sdružení pražských malířů a jeho hostů ze Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska (do 3.10.2010)
2. část výstavy, která se koná k 20. výročí založení Sdružení pražských malířů.
Vystavující: Petra Adámková, Lucie Bukovská, Michal Čáda, Jana Herzová, Dana Hlobilová, Jiří Hruška, Zdeněk Chotěnovský, Ludmila Jamníková, Vojtěch Kolařík, Jiří Kryštůfek, Milan Křenek, Karel Peřina, Magdalena Šnajdrová, Milan Vácha, Josef Vajce, Helena Vančurová, Jiří Volf

Galerie hlavního města Prahy - Městská knihovna
ROKY VE DNECH / České umění 1945–1957 (do 19. 9 .2010)
Mezigenerační konfrontace poukazuje ve třinácti kapitolách, reflektujících výtvarné fenomény, tematické a názorové okruhy, osobnosti a události, na progresivní tvůrčí činy, díky kterým se po válce a v období vrcholné ideologické demagogie udržela kulturní a hodnotová kontinuita českého umění. Tato koncepce reviduje schematické soudy o jednotlivých tvůrcích a vytváří otevřenou příležitost pro kontextuální vnímání jejich tvorby. Závěr výstavy stručně naznačuje okamžik, kdy po první revizi stalinského režimu české umění v roce 1957 nastartovalo dlouhý proces návratu do prostoru evropské kultury.

Galerie Hollar
PAVEL SUKDOLÁK - grafika (do 19 .9. 2010)

Ateliér Josefa Sudka
Alena Kotzmannová - ''Rybí lidé - Fish People'' (do 24. 10. 2010)
Výstava fotografií z aktuální tvorby autorky.

Nová síň
Jaroslav Štědra ''Krajina barvou zbásněná'' (do 3. 10. 2010)
Tvorba Jaroslavy Štědry je dokladem, že řemeslně dokonale zvládnutá malba je médiem, které má stále svoji hodnotu a vedle aktuálních uměleckých proudů nikterak nezaniká. Jeho tvůrčí postup je takřka staromistrovský. Olejové lazury na plátno klade v mnoha vrstvách což mu dovoluje plasticky modelovat prostor a především zachytit valéry jeho prosvětlení. Původní inspirací je pro něj reálný prostor, který se většinou ztotožňuje s konkrétní krajinou. Ten se zároveň prolíná s prostorem mentálním, se vzpomínkami, vjemy, vůněmi a chutěmi. Malíř do krajiny vtěluje své pocity a přetváří ji ve vizuální esenci prožitého momentu. Zříká se popisných detailů i vymezení pomocí obrysů. Jen občasné použití křehké linie, která nezapře šímovskou inspiraci, odkazuje k původnímu zakotvení v reálu. Světelná škála na jeho plátnech variuje od něžně mihotavého svítání na vodní hladině přes smířlivé dopolední projasnění olivového háje, ostrou polední záři v široce rozevřené krajině, unavené světlo odpoledního slunce v polích, až po tajemné stmívání za oknem.

Galerie U zlatého kohouta
MILAN SOPOUŠEK: "Fragment tajnosti" (do 14. 10. 2010)

Galerie U zlatého kohouta
DANIELA ŠAFRÁNKOVÁ: "Zuzana v lázni" (do 14. 10. 2010)

Galerie u Betlémské kaple
František Skála - Výběr z díla (do 15.10. 2010)
František Skála jr. patří k nejvýraznějším osobnostem na současné výtvarné scéně. Každá jeho výstava udivuje diváky sílou imaginace, směsí humoru a vážnosti, ironie a úcty, monumentality a jemné citlivosti. V svých objektech zpracovává přírodní nalezené prvky do nových souvislostí a podob a přitom vytváří zdání, že se jedná o tvořivost samotné přírody.
Je členem skupiny Tvrdohlaví, od roku 1974 je zakládajícím a skutečným členem tajné skupiny BKS a komturem Řádu Zelené Berušky. Kromě orchestru MTO Universal působí v hudebním tělese Finský barok a ve vokálním triu Tros Sketos.

Galerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice
TOMÁŠ CÍSAŘOVSKÝ / Žlutá skvrna Výběr z akvarelů 2000–2010 (do 21.11. 2010)
Tomáš Císařovský patří k výrazným figurálním malířům střední generace, kteří na konci osmdesátých let uvedli na českou scénu postmodernu. Do širšího povědomí kulturní veřejnosti se zapsal svým legendárním „legionářským“ cyklem vztahujícím se k zamlčovaným a dezinterpretovaným částem historie. Od devadesátých let patří k umělcům, jejichž dílo je uznáváno a kurátorsky sledováno.
Pro expozici na Staroměstské radnici autor připravil ojedinělou kolekci akvarelů poskytujících příležitost nahlédnout zblízka do tvůrčích procesů odvíjejících se v jeho tvorbě posledních let. Název jednoho z cyklů Žlutá skvrna (v původním významu označující fyziologický bod v lidském oku, kde je nejostřejší vidění) dal jméno celé výstavě.

Karel Nešpor: Léčivá moc smíchu
Úsměv ve správnou chvíli dokáže prolomit ledy v mezilidských vztazích. Často je to právě úsměv, který stojí na počátku přátelství, spolupráce nebo i manželství. Smích nejen stmeluje rodiny a pracovní týmy, ale také pronikavě ovlivňuje řadu tělesných funkcí a slouží tělu jako signál, že je možné se uvolnit. Smích je starší než řeč a je vrozený. O příznivých účincích smíchu na duševní i tělesné zdraví je přesvědčena řada lékařů v různých částech světa, kteří smích a humor systematicky využívají při léčbě. Jedná se tedy o téma, jemuž stoji zato věnovat pozornost a zabývat se jím do hloubky. Tato kniha je praktická, čtivá a srozumitelná. Najdete v ní mimo jiné více než 50 způsobů, jak prozářit a proteplit svůj život smíchem, i když právě nesvítí slunce a nemáte to lehké.

Dave Wilson Quartet vydává desku nazvanou Spiral. Je to Wilsonův (saxovon) třetí počin a dal dohromady skvělou kapelu. Ke spolupráci přizval Phila Markowitze (klavír), Tonyho Marina (basa) a Adama Nussbauma (bicí). Tihle talentovaní muzikanti odvedli při podání Wilsonových skladeb a aranží skvělou práci. Deska je zážitkem od prvního okamžiku poslechu. Toto album ukázalo rozvíjející se schopnosti Wilsona jako šéfa kapely, skladatele i aranžéra. Jeho neopomenutelná hra na saxofon přispívá k jedinečnosti hudebního projevu jeho současného tělesa.

„Člověk, který něco píše, aby se ujistil, že je kumštýř, je s odpuštěním trouba.“ (Jan Werich)
Kina:
20.9. – Evald – Wilbur se chce zabít (režie: L. Scherfig, Dán./VB/Švé/Fr., 2002, 105 min. Tragikomedie) (Wilbur se chce zabít, ale pořád se mu to ne a ne povést. Má vtip a šarm, kterému ženy snadno podléhají, ale pořád se mu nedaří zdolat hluboký pesimismus. Oproti tomu, jeho starší bratr Harbour, je nevyléčitelný optimista a zajištění Wilburova štěstí považuje za svůj životní cíl.) (21:00)
20.9. – Oko – Precious (režie: Lee Daniels, USA, 2009, 110 min. Drama) (Plnoštíhlá a neatraktivní černošská dívka dospívá pod krutým vlivem matky. Neobvyklá událost ve škole konečně přitáhne pozornost k její situaci a Precious se ihned chopí příležitosti nabízené studijním programem pro problémové dívky.) (18:00)
21.9. – Oko – Antikrist (režie: Lars von Trier, Dán./Něm./Fr./Švé./It./Pol., 104 min. Horor) (Podívej se ďáblovi do tváře. Film, který při svém prvním uvedení na festivalu v Cannes vzbudil velmi silné emoce nabízí zcela nevšední zážitek, který hraničí s fyzickým prožitkem.) (18:00)
23.9. – Oko – Sama v Africe (režie: Claire Denis, Fr., 2009, 109 min. Drama) (Isabelle Huppert, držitelka Křišťálového glóbu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii ze 44. MFF KV, ztvárňuje postavu Marie, jež se snaží udržet při životě kdysi prosperující africkou kávovou plantáž Café Vial. Pro místní se Vialovi stanou „bílým masem“ a lokální rádiová stanice triumfálně hlásí, že dny takových rodin jsou sečteny.) (18:00)
24.9. – Oko – Čtyři lvi (režie: Christopher Morris, VB, 2009, 94 min. Komedie) (Skupina potenciálních – částečně – pákistánských teroristů by strašně ráda někoho vyhodila do povětří... ale koho vlastně? Jejich neschopnost sahá opravdu k nebesům, jinak by je nevyhodili z výcvikového tábora teroristů, kde je zdánlivě místo pro každé tělo opásané výbušninou. Vyjde jim alespoň hromadná sebevražda na londýnském maratonu?) (20:30)
22.9. – Ponrepo – cyklus Týden latinskoamerického filmu – Poslední večeře (režie: Tomás Gutiérrez Alea, Kuba, 1976, 107 min. Drama) (Příběh dvanácti otroků, které si majitel jedné třtinové plantáže vybere během velikonočních svátků k inscenaci Poslední večeře. Otroci věříce v upřímnost tohoto gesta odmítají následující den vstoupit do práce.) (17:30)
22.9. – Ponrepo – Večer velkých naivistů – celník Rousseau, Sajat-Nova, Paradžanov (20:00)
23.9. – Ponrepo – Vlak ke hvězdám (režie: Carlos Diégues, Braz./Fr., 1987, 95 min. Drama) (Film vypráví příběh mladého, talentovaného saxofonisty VInicia, který na své pouti Riem de Janeirem při hledání zmizelé přítelkyně směřuje k pochopení sebe sama a svého místa ve světě. Postava snílka s doširoka otevřenýma očima, ne pouze trpného pozorovatele událostí,a le i aktivního hledače možností, jak utvářet vlastní osud, je prototypem bloudícího, věčně okouzleného hrdiny.) (20:00)
20.9. – Světozor – Dokumentární pondělí – Města pro lidi (režie: Lars Oxfeldt Mortensen, Dán., 2000, 58 min. Dokument) (Města by měla být budována pro lidi. Ovšem v časech globálně rostoucí urbanizace se architektura a plánování měst často nedaří spojit se zlepšováním životních podmínek jejich obyvatel. Příliš aut, příliš hluku a žádná místa k odpočinku - to jsou nejčastější podmínky, ve kterých lidé žijí. Tento film demonstruje, jak se dá zlepšit kvalita veřejných prostor a městských území. Příběh přináší vtipné ukázky toho, jak je lidské chování podmíněno tím, jak jsou města konstruována. Ukazuje, jak může architektura a plánování měst zlepšit podmínky městského klimatu a prodloužit tak léto až o několik měsíců.) (20:30)
Filmové festivaly:
22.-25.9. – Propaganda a ideologie v českém filmu, Praha, kino Aero
(info: http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/133/Propaganda-a-ideologie-v-ceskem-filmu/191/2010/)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
21.9. – Agharta – Matěj Benko Trio (21:00)
22.-23.9. – Agharta – Jiří Stivín & Co. (21:00)
24.9. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
25.9. – Agharta – Michal Gera Band (21:00)
22.9. – Balbínova poetická hospůdka – Jaroslav Hutka (20:00)
25.9. – Balbínova poetická hospůdka – Koncert k 10. výročí založení Balbínovy poetické hospůdky (19:00)
21.9. – Blues sklep – Phil Shoenfelt a Pavel Cingl (21:00)
22.8. – Blues sklep – Kateřina Šantrochová band (21:00)
24.9. – Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
20.9. – Domov Sue Ryder – Jazzový podvečer – Jazz s.r.o. a Olina Patková (18:30)
15.8. – Jazz club U staré paní – David Dorůžka Trio (20:30)
21.9. – Jazz club U staré paní – Libor Šmoldas Quartet (20:30)
22.9. – Jazz club U staré paní – Balzar Robert Trio (20:30)
23.9. – Jazz club U staré paní – Rajnošek B.AND (20:30)
21.9. – Jazz Dock – Lesní Zvěř (22:00)
22.9. – Jazz Dock – Veronika Němcová (19:00)
22.9. – Jazzboat – Vesna Cáceres and Anima (20:30)
24.9. – Jazzboat – Gumbo a Ondřej Konrád (20:30)
22.9. – Reduta – Bartas Band (21:30)
23.9. – Reduta – Big Band Felixe Slováčka (21:30)
20.9. – Stará Pekárna, Brno – Ten Thousand Ways (20:00)
201.9. – Stará Pekárna, Brno – Jan Steinsdörfer Quintet (20:00)
22.9. – Stará Pekárna, Brno – Ladě (20:00)
21.-22.9. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
25.9. – U malého Glena – Marc Aanderud Trio (21:30)
Kluby - cizina:
„Všechny zvuky světa jsou jako hudba.“(Oscar Hammerstein) 21.-22.9. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Fabrizio Bosso Quartet + Roberto Cecchetto Spirito Libero (19:00, 21:30)
20.9. – Blue Note New York, USA – Kendra Ross (20:00, 22:30)
23.9. – Twins Jazz, Washington, USA –Alice Harris (20:00, 22:00)
21.-25.9. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – JTO (20:00)
Hudební festivaly:
do 23.10 – Lípa Musica, Česká Lípa (info: http://www.lipamusica.cz/)
25.-26.9. – Free Jazz Music 2010, Praha, KC Kaštan
do 21.11. – Struny podzimu (info: http://www.strunypodzimu.cz/)
Tanec a experimentální divadlo:
„Tanec je matkou všech jazyků.“ (R. G. Collingwood) 20.9. – Divadlo Ponec – 100 Wounded Tears (Příběh o sedmi postavách, vytahujících z našich útrob ďábla za ocas a předvádějící jej v jeho plné rafinovanosti. Zbabělost chudáka, ponížení královny, ublížení kočičce. Drsné představení, drsnější i v tom, že se nejedná o fikci, ale zobrazuje skutečný svět za rohem, kam nemáme odvahu se podívat.) (20:00)
23.-24.9. – Rohanský ostrov – Cirkus Cirkus Classic (Nenechte si ujít špičkovou cirkusovou show! Taková v Praze nebyla alespoň 20 let!) (17:30)
25.-26.9. – Rohanský ostrov – Cirkus Cirkus Classic (13:30, 17:30
Divadla:
„Když zemřeš, je to konec tvého života.“ (Sam Shepard) 20.9. – Činoherní klub – Christopher Hampton: Nebezpečné vztahy (režie: Ladislav Smoček) (Rozkoš je jediná věc, která svádí obě pohlaví dohromady, a přesto sama nestačí založit nějaký vztah.) (19:30)
23.9. – Činoherní klub – Marina Carr: U kočičí bažiny (režie: Martin Čičvák) (Hra je variací klasického Euripídova dramatu Médeia, její reálie jsou však současné.) (19:30)
24.9. – Činoherní klub – Yasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jsme jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...) (19:30)
22.9. – Dejvické divadlo – Doyle Doubt: Černá díra (režie: Jiří Havelka) (Černá díra je hrou, která nám silou divadelních prostředků a zážitků připomíná, že nic není jednoznačné, všechno může být stokrát jinak. Ve chvíli překročení horizontu událostí není cesty zpět.) (19:30)
23.9. – Dejvické divadlo – Viliam Klimáček: Dračí doupě (režie: Karel František Tománek) (Jeden z nejznámějších slovenských dramatiků napsal hru přímo pro Dejvické divadlo a pro konkrétní herce. Příběh začíná setkáním dvou kamarádů, Ivana a Davida, v horách. Dvacet let se neviděli. Kdysi tvořili nerozlučnou dvojici, ale teď je všechno jinak...) (19:30)
20.9. – Divadlo Bez zábradlí – John Misto: Sonáta pro lžíci (režie: Kateřina Iváková) (Setkání dvou žen po mnoha letech. Jejich konfrontace reprezentují střetnutí dvou epoch – minulé a současné, dvou světů – australského a britského a dvou společenských postojů – zdravého selského rozumu a aristokratické nadřazenosti.) (19:00)
22.9. – Divadlo Bez zábradlí – 2x Woody Allen (režie: Karel Heřmánek) (Láska a nevěra: dvě sexy komedie na jedno téma. Představení není vhodné pro děti - ale měly by ho vidět.) (19:00)
24.9. – Divadlo Komedie – Günter Senkel, Feridun Zaimoglu: Černé panny (režie: Dušan D. Pařízek) (Deset monologů desíti muslimských žen.) (20:00)
26.9. – Divadlo Komedie – Oliver Reese: Goebbels / Baarová (režie: Dušan D. Pařízek) (Intimní variace na téma „mezinárodních vztahů“.) (20:00)
24.9. – Divadlo Na Zábradlí – PREMIÉRA – Nebe nepřijímá (19:00)
24.9. – Divadlo Ungelt – Sam Shepard: Láskou posedlí (režie: Janusz Klimsza) (Strhující drama o silném milostném vztahu dvou nevlastních sourozenců, který je pro oba osudovou láskou na celý život a zároveň zničujícím prokletím.) (19:00)
25.9. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen.) (19:00)
Divadelní festivaly:
15.-23.9. – 18. ročník Mezinárodního festivalu Divadlo, Plzeň (info: http://www.festivaldivadlo.cz/)

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!

V sobotu v Bučovicích

Zpráva od Petry:

Hoj hoj, posílám pozdrav z ranního dojení v Landolfshausen, bývá nádherný světlo při východech slunce, jeden lepší než druhej, tak jsem si konečně jednou od Janneho půjčila foťák.

Ta slečna u dojení a jak žene ovečky, to je Adelheid. A ta usměvavá koza se zamilovaným pohledem, se jmenuje Ilse. Velmi společenská.

Přeji hezký den, srdečně zvu na premiéru či některou z repríz inscenace Divadla Aldente Na hlídce u třešňového piána (aneb Snová feerie pod Špilberkem). Každé představení začíná ve 20 hodin na přístupové cestě ke Špilberku z ulice Husovy (naproti Hotelu International) a pokračuje ve vnitřních i vnějších prostorách bývalé restaurace Hlídka 2 pod Špilberkem. Jedná se o výrazně hudební inscenaci inspirovanou sny inscenátorů i ukolébavkami různých národností. Vzhledem k náročnosti celého projektu (na projektu se podílí přes třicet účinkujících) bude mít inscenace pouze 6 repríz zakončených derniérou.
Hrajeme:
V září: Pondělí 20. září ve 20.00 PREMIERA
Úterý 21. září ve 20.00
Středa 22. září ve 20.00
Čtvrtek 23. září ve 20.00
V říjnu: Sobota 9. října ve 20.00
Pondělí 11. října ve 20.00
Úterý 12. října ve 20.00 DERNIERA
Více informací a rezervace vstupenek na www.divadloaldente.cz

V sobotu jsme na nádvoří Staré Radnice

hráli na benefičním koncertu pro chráněné bydlení. Soňa Jányová přijela z Finska i s Kalevim nejdřív na Slovensko a teď jsou na pár dnů v Brně. Museli jsme se stavit pro Víťův kontrabas a Kalevi se postaral o to, aby se včas nazvučil. U Šujanů totiž nastala komplikovaná situace, protože Katka musela odjet na koncert do jiného města a na Víťovi zbylo hlídání Bereniky a Rozárky.

Přijel na koncert s kočárkem, basu už by neunesl...

Milan Němec a Ivanka Skálová se objevili na jevišti v kostýmech z Klarinetů a moc jim to slušelo.

Ale Soně taky!

Až došlo na píseň "Propil jsem gáži", vyrobil ze sebe stréc Němec krásného opilce.

Když zpívala Soňa, na jevišti byl Víťa i s Berenikou, která po celou dobu pečlivě hlídala, jestli to tatínek hraje dobře, zatímco Kalevi hlídal za scénou kočárek s Rozárkou.

Všechno to nafotil Pavel - děkujeme!

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš