Helča zavolala, že by u nás ze soboty na neděli přespala, a my jsme se na to začali hodně těšit. Na ty naše australský malý divoký smráďata. A přijel i Jirka. Tak jsem se rozhodl, že tohle prase bude tak trošku úlitba pro příbuzně, aby se mohli podívat na obrázky té exotické zvěře. A co bude příště? To zatím nevím

Koupil jsem si novej starej objektiv, kterej mi udělal radost a protože po mně chtěla Olina, abych jí nafotil naše děti, tak jsem si ten objektiv pěkně užíval. Jirka přijel už v pátek, vypral si prádlo a přespal u nás. Večer u večeře nám vyprávěl o své práci a o tom, že dostal novinama do oka.

V sobotu jela Olina jako obvykle za mámou do Vranýho trochu to tam porychtovat, popovídat si s mámou a pak zase zpátky. A já jsem si šel zaběhat, jen maličko, asi tak 15 kiláčků dost pomalu, protože jsem si zapíchl cosi do šlapky a trochu to je cejtit, tak jsem to nechtěl moc trápit. Když jsem si vyzvedl Olinu ve vlaku, tak furt dumala, co by tak těm hladovejm dětem udělala k jídlu, když nám dochází i chleba. Ale já jsem ji uklidňoval, že je to v pohodě, protože jsem při běhání koupil u Číňana litr mlíka. A Olina dumala a dumala, že udělá rýžovej nákyp, nebo, že by mohla smíchat dvě polívky a pak zase nějakou jinou dobrotu, ale Helča do toho zavolala, že to je v pohodě, že má v bedýnce s sebou taky žrádlo, takže prej nemáme nic řešit. A pak zazvonili dole u dveří. To bylo radosti. Děcka byla špinavá a smrděla, protože byli na mejdanu o Rumunsku někde u Kladna. Museli se důkladně vykoupat. Kluci se pohádal hned ve vaně, ale dopadlo to dobře, přežili.

Pak dostali každej jednu tužku na psaní, ale problém byl, že jedna tužka byla zelená a druhá červená. Málem se nedohodli.

Tužka je roztomilá, protože na konci ji hlídá panďuláček, kterýmu se při psaní třepou nohy a ruce.

Pak Bobík objevil zavěšenou kouli pod lustrem. A k tomu jedli chleba s máslem a vegemaitem, což je jídlo ryze australské a všichni ho milujou. I nám docela chutná.

Bobí je lehce závistivá filuta a kontroluje úplně všechno. Třeba i to, jeastli neměl Boris větší nebo menší chleba, protože obojí je blbě.

Bibi se nechtěla po klucích koupat, protože věděla, že čůrají do vany a kromě toho se tam na hladině pohyboval podezřelý hnědý předmět. Raději jsme vanu vypustili, vyčistili a napustili znova.

Večer si četli z knížky Honzíkova cesta, která Helču vůbec nebaví, mě taky nikdy nebavila. Ale oba kluci tu knížku z jakéhosi důvodu žerou. A pak byl najednou klid - odpadli pod deku, tak jsme kafrali s Helčou o všem možným, byl to moc príma večer. Flašku rulandskýho bílýho jsem vyžahli s Olinou sami, protože Helči po rumunském mejdanu nebylo do pití.

Ráno Boris vstal, vzal si čelovku, a jedno vejce od Oliny. Pak si vejce rozbil, rozšrouboval na žloutek a bílek, žloutek zamíchal a bílek začal šlehat metličkou. Když jsem se ho ptal, co s tím chce dělat, řekl moudře: "Nevím." A u toho zůstalo.

Bobík zatím jedl svůj asi sedmý krajíc chleba s vedžemajtem. Když to viděla Olina, tak mu prozradila, že si ten vedžemajt můžou odvézt do Rokytnice. Boris skoro štěstím oněměn a pak prohlásil: "Babičko, ty seš hodná jako prase."

Bibi se toho šrumce moc nezúčastňovala a válela se dopoledne v posteli. Pod peřinou skovaná. Nakonec z toho vylezlo, že si pod dekou prohlíží na svým ipodu seriál Krok za krokem, což ji moc baví.

Pak ale nastaly povinnosti. Bobík četl babičce ze slabikáře moc hezky.

Četl jí o delfínech.

Pak přijel znova Jirka po jakési akci v Alfrédu a Bobík si ho hned pronajal.

Blbli spolu.

A šaškovali

Helča si pak zkoušela, jestli by si nemohla z korálu kdesi z Indického oceánu vyrobit novou kozu.

A klohnilo se a vařilo a kuchtilo. Vykouzlili z toho všeho, co bylo k dispozici báječnou rajskou omáčku a plněný papriky. A taky kendlíčky, jak říkávali v Austrálii děti, když jsme tam tam za nimi jezdili, knedlíkům.

Bibi kvůli obědu vylezla i z postele. 2li jsme vynikající polívku, která vznikla z dýňové a byla nastavená rybí polívkou ještě z minulých vánoc. Ta chutnala nám dospělým, ale děti se ofrňovaly, asi je překvapila ta rybí chuť.

Jirka žral lžící, neboli jak se v Brně říká - žlicou, já slušně příborem, ale oblizoval jsem neslušně nůž, Bobík taky používal celý příbor.

Boris si vzal k jídlu vidličku a akušroubovák opatřený vrtákem č. 3,2 mm.

Bobík jedl příborem.

A vyprávěl si s Jirkou cosi důležitýho o cibuli.

Všichni jsme si pochutnali, Olina pak udělal ještě koláč a dali jsme si kafe a Jirka dodal hroznový víno.

Pak si Jirka sám pověsil svoje prádlo, které si i sám vypral v naší pračce. Už je to asi velkej kluk.

No a taky si holky znova zkoušely Smetanovu Vltavu a Jirka zkoumal ty čtyřruční noty a marně dumal, proč je to celý v F dur a je tam rukou napsaná poznámka E mol. ale nevím, na co přišel.

Mezitím dorazil svůj úkol i Boris, kterého to moc nebavilo, ale napsal si vlastní úvahu o Honzíkové cestě a namaloval k tomu kluka, co pouští draka, protože to v knize psali.

No a vyrazili jsme na čundr do lesa. Boris si nutně potřeboval vyrobit bunkr. Na cestu nám dala hodná sousedka Irena vynikající jablka.

Bibi u branky.

Chvíli jsme kecali se sousedy o všem možným, Helča zjistila, že i její spolužák byl rok v Austrálii, tak si spolu o té milé zemi usměvavých lidí vyprávěli a za zády jim šoustali o sto šest králíci, které ten její spolužák pěstuje. Možná že to není přímo ze stejný třídy, ale do stejný školy chodili ve stejný čas.

Boris si jablka od Irena na cestu nese v kapuci. Jdeme do lesa budovat bunkr.

Cestu, která odjakživa vedla přes pole nám před pár týdny rozorali a není tu nikdo, kdy by cestičku znovu vychodil, byli jsme první.

V lese se Boris poněkud nasral, že nechceme stavět bunkr na místě určené jím, ale že ho stavíme poblíž cestičky. Bylo to pro něho nestravitelné a nechápal, proč se mu nepodřídíme. Chtěl zmizet v lese, ale varovali jsme ho, že se možná lesem potuluje zlý ozbrojený člověk, což nebyl výmysl, a vychází tato informace ze skutečnosti. Borise to poněkud znejistilo a tak nikam neutekl, jen nám ten náš bunkr děsně pohaněl.

Pak bylo velké focení, protože jsme se potřebovali vyfotit pro Johna z Evans Head, jde na nějakou operaci a my jsme mu tou fotkou chtěli udělat radost a dodat optimismu před tou operací.

Bobík přemýšlí, kde by si zaškodil. Kupodivu ho nenapadlo zbourat náš bunkr.

Boris vzdal své trucování, sundal si tenisky a vylezl jako opice na strom až do koruny, odkud házel na střechu našeho bunkru větve se slovy, že opravuje střechu.

Bobík si udělal z klacku účinnou kosu a kosil plevel okolo cesty.

Australskej domorodec v Pařezinách.

Opouštíme bezpečí bunkru a vydáváme se v sevřeném šiku lesem k domovu.

Poblíž domova objevili kluci toto. Bobík na nás volal: Pojďte se kouknout, tam jsou v křoví malí lidé."

"A malý prasata a hus."

Vyzkoušeli si houpačky a dumali o tom, jestli jsou ty houpačky využívaný, nebo jestli jsou furt opuštěný. A taky Borisovi nedal spát ten zlý člověk z lesa, na kterého jsme nenarazili a vyslýchal mě, jak postupuje policie, aby si ověřila, že je to ten správnej člověk, když někoho chytí. Byla to velmi zajímavá, logická a podnětná rozprava. Zvláště ho zaujala pasáž, jak policie umí přijít na to, že když se přizná nepravej člověk, že se na to dá docela snadno přijít, protože to ten domělej pachatel nemůže vědět všecko tak, jak to ví skutečnej pachatel. A to je všecko, Přijel si pro ne Milan a odjeli do Rokytnice. Ach jo. Bylo to moc fajn.

GGB z druhé strany - cestopis (2014/40) Pily jsou už spravené (2014/39) Penzion pro maximálně sympatické šneky (2014/38) Lesní sámoška (2014/37) Langoš sajtoš tojfološ (2014/36) Desáté jubilejní Krkonoše (2014/35) Už ty pily dořezaly (2014/34) Anenská pouť (2014/33) Z Orlickejch do Jeseníků (2014/32) Konečně GGB (2014/31) Petra 50 (2014/30) Hurá na GGB (2014/29) Suši po snafranciscu (2014/28) Slovensko-finská svatba (2014/27) Tráva neroste (2014/26) Čínská čtvrť podruhé (2014/25) Křížová cesta (2014/24) A zase ty šedesátiny (2014/23) Golden Gate Park (2014/22)

Nová studie britských vědců ukázala, že u žraloků můžeme pozorovost osobnost. Někteří jsou společenští, jiní preferují samotu. Tým testoval sociální osobnosti na základě jejich interakcí ve skupině máček skvrnitých. Tento druh malého žraloka se vyskytuje na Zemi od druhohor. „Zjistili jsme, že ačkoli se velikost skupin změnila, sociálně dobře propojení jedinci zůstali v dobrém spojení v každém novém prostředí. Jinými slovy, jejich pozice v sociální síti se opakovaly v průběhu času a v různých prostředích,“ uvedl jeden z autorů studie behaviorální ekolog David Jacoby. Německý astronom Arnaud Belloche z Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii objevil s pomocí radioteleskopu Alma v Chille molekuly iso-propyl kyanidu v plynném oblaku Sagittarius B2, který se nachází v blízkosti středu Mléčné dráhy 27 tisíc světelných let od Země. Tato látka svou stavbou připomíná aminokyseliny, které daly vzniknout životu na Zemi. Přitom pokud by se nám podařilo objevit aminokyseliny mimo sluneční soustavu, zvýšily by se tak šance, že život může existovat i jinde ve vesmíru.

Obrázky ještě z Austrálie:

Věštkyně Jolanda: "Toto je prostě magogie."

Susie Hodge: Proč to je umění 100 moderních děl od Muncha po street art Když se někdy díváme na některé dílo abstraktního umění, utrousíme: Tohle by přece zvládlo pětileté dítě. Autorka odhaluje pomýlenost takového pocitu a vysvětluje, že nejlepší díla moderního umění jsou ve skutečnosti výsledkem složitých úvah a výjimečného uměleckého talentu. Od proslulé Duchampovy Fontány přes čmáranice Cyho Twomblyho po Marka Rothka a minimalismus se Susie Hodge obrací na rozhořčené kritiky a přináší jim důkazy o řemeslné zručnosti, promyšlené ideji a inspiraci, která stojí za každým dílem.

„Smyslem vzdělání je proměnit zrcadla v okna.“ (Sydney J. Harris)

Cenu Thalia za kritické psaní získal letos od Mezinárodní asociace divadelních kritiků dánský divadelní teoretik, režisér a zakladateli Odin Teatret Eugenio Barba.

Na koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK 8. října 2014 bude ve Smetanově síni slavnostně předána cena České hudební rady francouzskému dirigentovi Sergi Baudo.

Medeski, Scofield, Martin & Wood vydávají desku Juice. „Všichni milujeme muziku z Brazílie, Karibiku a vůbec Latinské Ameriky, stejně jako to, co se tady ve Státech vyvinulo v žánr boogaloo a co se vždycky proplétalo s jazzem. Dali jsme se dohromady, abychom začali objevovat tahle spojení po svém,“ vysvětlil v tiskové zprávě k vydání nahrávky John Medeski. „Je to naše verze rozličných forem, kořenících v Africe. Přinejmenším jsme s touhle vizí začali, ale později jsme si řekli ‚tohle jsou kontury, ale můžeme si zatraceně dělat co chceme‘,“ upřesnil plány vedoucí k albu John Scofield.

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš