Szégé-DIN
(mistrovství světa)

Již před časem se upekla akce, na kterou se Olina přihlásila. Je to jakási tradice, ale na několik let potlačená kvůli neshodám a vášním. Naše partička pořádá spousty akcí, ale jedna z těch, co se více méně pravidelně opakujou, jako je třeba přechod Krkonoš, či výlet do neznáma, nebo jak se to přesně jmenuje (redaktor se omlouvá za ignorantství a rád si vyslechne síru a dštění na svou hlavu), je právě soutěž v přípravě nějakého specifického jídla. Už se soutěžilo v guláši, v sekané, v huspenině, svíčkové... A snad právě při té svíčkové se všichni účastníci tak pohádali a rozhádali, že se ně několik dlouhých let odmlčeli a majstrovstvá se nekonala. až letos si někdo nenápadně troufl navrhnout, že už je to dlouho a co zkusit, jestli by to šlo bez "zlé krve" a padlo rozhodnutí. Segedín. A opravdu se gulášiáda odehrála a všichni to přežili, dokonce se ani nikdo nepopral. To ale neznamená, že vášně se nekonaly.

Olina se předchozích klání nezúčastnila, ale na maďarskou gulášiádu kejvla. Doma mi pak říkala, že udělá všechno pro to, aby prohrála. Cibulu krájela nerovnoměrně a taky jsem ji přistihl, že, nebyla oloupaná úplně celá.

Z masa odkrajovala to nejlepší, teda špeky a z nich pak pro mě vyškvařila malinkatý škvarky. A pranepatrně sádlíčka. Prostě se snažila šidit, kde se dalo. Cíl měla jasně stanovenej, prohrát a umístit se na krásném posledním místě.

Pojistila si to dokonce i tím, že použila domácí zelí od tetky se slovy. To je vostrý domácí zelí, to nikomu chutnat nebude. Přestože se snažila seč mohla, kuchyní se linula vůně neobykle libá. Představoval jsem si ten Segedín na jazyku, ale neochutnal jsem a ni jsem neasistoval při samotné přípravě,kromě těch několika blbjech fotek pro reportáž. Situace totiž byla velmi složitá. Aby byla zajištěna jakási alespoň přijatelná objektivita, byla jmenovaná skoro mezinárodní porota. Skoro znamená, že v ní nebyl ani jeden zahraniční účastník, ale skoro by být mohl, kdybychom se víc snažili.

Porota se sestávala z druhých půlek přihlášených šampiónů. Čili, když se přihlásila Olina, tak já jsem se stal členem poroty a tak to bylo i u ostatních soutěžících. Je pravda, že to vypadá velmi neobjektivně, ale jak se v průběhu soutěže prokázalo, objektivita byla naprosto ohromující. Abych to měl ještě těžší, stal jsem se dokonce místopředsedou skoro-mezinárodní jury.

V průběhu dopoledne se soutěžící a komise scházely u Ály a Honzy ve Slaném. Trochu bordel, ale tak to má být, v tom udělal Míra (to je ten, kdo na téhle fotce není). Protože dedlajna přihlašovací byla v 11:00, ale ta se pak změnila na 13:00 a zase vrátila zpátky. Na fotce je jeden z porotců.

A zde jeho partnerka, tedy soutěžící - autorka jedno ze vzorků maďarskýho jídla.. Pravdou je, že se již na začátku, v rámci objektivity podařilo Pepu z jury vyšachovat a diskvalifikovat. A to proto, že měl drzé připomínky a nic nebylo správně. Na objektivitu komise to vliv mělo pramalý a spíš k lepšímu. Si myslím já. Objektivně.

Výkonným organizátorem a určovatelem časového harmonogramu byl Míra. On také může za to, že jsem se stal komisařem, potažmo zástupcem předsedy komise. Když jsem se v elektronické komunikaci snažil zjistit, jestli si mám vzít z domova nabroušenou tužku, sdělil mi, že prý stačí jen inteligence a objektivita. Tak jsem si raději tu tužku z domova vzal. Ty další dva parametry prostě splnit schopen nejsem. Zvláště ne ten první. A já to musím vědět, protože se znám.

Zmatek v dedlajně způsobil, že jsme si pěkně seděli u stolu, popíjeli plzeň, ochutnávali obložený chlebíčky z Áliné dílny. A taky sladkej štrúdl.

Pepa sice ještě nebyl vyloučený z poroty, a ani to ještě neví.

Další ze soutěžících.

Honza udělal štrúdl z těsta, které mělo 32 vrstev. Tedy 2⁵. Chvíli jsme se vrstvami zabýval na vysoké vědecké úrovni a zjistili zajímavý jev, že v případě lístkového těsta se 32 vrstvami, které naplníme jablky, či jinou náplní se v řezu stává náhle štrúdl majitelem 64 vrstev, 32 nahoře a 32 dole, co je naprosto logické, jen v zatáčkách to prostě neplatí, vzniká singularita nebo paradox, chcete li, protože tam je těch vrstev stále jen 32. Ale jak to je v rozích ani nechtějte vědět. Z to plyne, že takovej blbej štrúdl je velmi komplikovaný matematický objekt, což může některým způsobit i nepoživatelnost.

Výrobou knedlíků byl pověřen Ladys, ale nakonec z jakéhosi těžko pochopitelného důvodu je nesměl uvařit sám, aby neovlivňoval, a jen se koupily neutrální verze v Bille nebo někde v Lidlu. Tím se zvýšil stupeň objektivity při rozhodování o kvalitě guláše. Zkraťme to, Ladys nesměl knedlíky uvařit proto, aby nebyly lepší než přihlášené vzorky segedínů.

Začínáme mít hlad a už bychom nejraději začali soutěžit a hodnotit, ale někteří ještě byli daleko, někde u Brodu se sundanými kalhoty a dokonce chyběla předsedkyně jury. Té Míra změnu termínu neohlásil a tak jsme museli čekat až do 13:00.

Soutěžící začínají být pěkně nadržení.

Předsedkyně konečně přichází. Ale už u branky se objevuje první pokus o ovlivňování.

Zatímco si předsedkyně, má nadřízená pro ten den, sundává kabát, objevuji u Honzy svůj obraz. A proto jsem to vyfotil barevně, protože obrázek je jednobarevný.

Ano, jsme kompletní, vzorky předány a opatřeny anonymně čísly. Jen sami soutěžící vědí, číslo svého vzorku, my z komise víme hovno.

První vzorek máme ohodnocený, vzorků je sedm. Je s podivem, jak moc se od sebe ty vzorky liší. Ale kupodivu se ve vzorcích lehce orientujeme. Je to skoro jako DNA, a kdyby byl jen jeden vzorek, ani by nás nenapadlo tvrdit, že to není segedín. Ale při sedmi vzorcích byly rozdíly obrovské. Členové poroty se snaží a dělají si poznámky na zadní strany hodnotící tabulky. Brzy máme jasno. Jen já zoufale trpím tím, že vzorek číslo 1 u mě získává nejvíc bodů a já mám šílenej strach, že to je vzorek od Roušovny Ten tlak je nesnesitelný. Když to bude Olinin vzorek a ona vyhraje, tak budu nařčen z neobjektivity a ještě mi Roušovna vyčiní, že chtěla prohrát. Jsem z toho celej nervózní.

Porota se odebrala do vedlejšího pokoje, vytvořila listinu s pořadím, zkontrolovala body a předsedkyně šla vyhlásit výsledky.

Na krásném sedmém místě se umístila Táňka, vzorek číslo tři. Shodli jsme se všichni. A hned průser. Táňka je rozhořčená, chodí se svým pořadovým číslem a více méně nám spílá. Nakonec se trochu uklidní s výkřikem, že jsem nikdy nejedli opravdickej segedín, tak protože jsme jí ho označili takhle blbě a že ten svůj segedín vezme chlapům v Podbabě, aby se k tomu vyjádřili.

Zhrzená Táňka. Ale já to nechápu, krásné sedmé místo. Kdo to dnes má. Sedmička, šťastné číslo a...

Stáňa pokračuje ve vyhlašování. Naštěstí Táňčin výstup hned při první vyhlášení zabránil dalším velkým emocím. Jsem nervózní, protože Roušovna chtěla být poslední a její jmeno nepadlo. Ani na dalších místech se Olina neobjevuje. Schyluje se k průseru a hledám, kde nechal tesař díru. Nikde.

Zatímco předsedkyně vyhlašuje dál,...

...Táňka obchází zbytky vzorků a hudrá.

Ála není ani poslední, ani první. Ani Olina naštěstí nevítězí. Když padlo její pořadí, padl mi kámen ze srdce. Tohle nevypadá na průser.

A již je tu jednoznačný vítěz. Míra, Jen co je vyhlášen, zvedá se svržený Pepa a vykřikuje, že to bylo koupený, a rodinný klan a podobná obvinění, nálada je žhavá. Pamatuju si hodnocení vzorku č. 1. Ladys napsal málo bodů a v poznámce ostrý výkřik Jogurt!!! Ale ani tohle negativní hodnocení vzorek č. 1 neodsunul z vítězné pozice.

Ano, přiznávám, že to vypadá podezřele. Rodinný klan a podobně, protože Honza má pro vítěze, ha, jak podezřelé, zlatou medaili. Zlatou medaili pro svého bratra. Vítěze. Skoro se mi chce vykřiknout s Pepou něco o zaprodané soutěži, ale neudělám to, protože jsem vděčný náhodě a intrikám za to, že Olina nevyhrála, i když neprohrála.

A Míra má z vítězství radost, přestože ve svém segedínu jogurt nepoužil.

A Táňka dál řeší své krásné sedmé místo. Honza pro ni má i cenu útěchy, malou červenou muchomůrku z umělé hmoty.

Míra má proslov, ve které krátce zhodnotí své vítězství. A také prozrazuje tajemství toho svého ohromujícího výsledku. Řekl doslova: "Abyste zvítězili v segedinu, musíte ho připravovat pod vlivem."

Na stěně jsem objevil návod na štrúdl s 2x32 vrstvami a několika singularitami.

Nespokojený Pepa si bere doposud neodtajněné podklady objektivního hodnocení soutěže a čte si soukromé poznámky porotců. Problém byl, že já jsem svoje poznámky jako jediný, protože neinteligentní, psal tužkou. Ostatní byli chytří a použili neidentifikovatelné propisky. Když Pepa četl mé hodnocení k vzorku jeho dámy "málo masa, moc polévkové," běsní. Prý si za to můžu sám, že jsem si nalovil málo masa. Má pravdu, ale stojím si za svým, protože už to zvrátit nejde.

Ladys vítězný guláš očernil jogurtem, ale stejně zvítězil. Ještěže to nebyl Olinin vzorek.

Zajímavé bylo, jak se komise, aniž by opisovala shodla a s jedním dvěma lapsy bylo hodnocení hodně podobné. A to se říká, že každý má jinou tlamu.

To nejlepší nakonec, Všechny vzorky dáváme do jednoho hrnce a smícháme je dohromady a vzniká vzorek č.13456910. Jednoznačně nejlepší model. Všechny bohaté chutě se vzájemně ovlivňují a neperou. Je to nejlahodnější segedín, jaký jsme kdy jedli. Táňka má pravdu, Nikdy jsme pořádnej segedín nežrali. Až teď.

Moje sobotní šéfová a předsedkyně komise hlavou dolů.

Zábava se krásně a příjemně prohryzává k večeru, na který Kúrovci připravili další specialitu, šunku z Francie. Velikánskou a voňavou i s dřevěným držákem a kudlou. Nainstalujeme ji na kuchyňskou linku a začínáme tence porcovat. Jenže nůž je blbej, a další nože v Kůrčí domácností nejsou taky žádnej zázrak. A protože rád brousím nože, tak jsem si jeden vybral a ten si trochu nabrousil ocílkou a postupně dolaďoval a vlastnoručně nabroušeným nožem jsem začal tu šunku tence krájet a moc mě to bavilo. Ta kvalita ostří se potvrdila, řízl jsem lehounce do palce, ale díra byla větší, než malinká. Řez hladký a nebolestivý, lehce krvácivý. Zalepíme ten blbej prst a...

... nakonec z té kýty zbývají jen silné kosti pro pejsky. Ála z té obrovské hromady plátků francouzské šunky nadělala pěkné pytlíčky a tak jako na svatbách každému účastníkovi, když odcházel domů, dala po pytlíku.

Večer pijí odvážnější účastníci Tulamorku, já zůstávám zbaběle jen u plzně. A vítěz pěje.

V odraze se krčí Honzova socha. Taky hlavou dolů.

Táňka a Ludva plamenně, a my samozřejmě taky, hodnotí vysokou úroveň našich politických špiček a mezinárodní situaci.

Zlatá madajle zůstala v rodině. A je to asi i dobře.*

Olina si mě fotí svým novým chytrým telefonem. Ten její, taky chytrej, byl až moc chytrej. A urážlivej. Protože když z něho vyndala simku a zjistila, že ten novej vyžaduje mikrosimku, tak se tak naštval, že už se nenechal zapnout a trucuje. JE to hrozné, jaká řevnivost a žárlivost mezi různými značkami chytrých telefonů vládne. Samsung se nasral a urazil na huaweie.

Je po půlnoci, poslední píseň a jdeme spát. Ráno se totiž musíme nasnídat a jet zase zpátky domů. Byla to krásná a veselá sobota. U Kurků je vždycky skvěle. Díky, těšíme se na další akci. Honza mi ještě večer dal dárek k loňským narozkám. Knihu od Jaroslava Kulhánka o základech snímkování, zkrátka o focení. Kdybych měl čas si tu knihu přečíst před soutěží, vyfotil bych to všecko jinak. Asi.

* Vysvětlivka: To, že mají meajle zůstávat v rodině není nějaká servilní úlitba Machovi, ale je to prostý fakt, který mám ověřený i z vlastního života. Kdysi, mlád a nerozumen, jsem se rozhodl, že vyhodím všecky své medaile z dob, kdy jsem si hrál na vrcholového sportovce, do popelnice. Moje maminka to zjistila a přestože měla bolavé klouby a chůze jí nečinila radost, slezla z třetího patra a hrabala se v popelnici tak dlouho, až si toho mohl kdekdo povšimnout a dokud nevyhrabala všechny ty zlaté a stříbrné placky. Doma je pak utřela hadrou a schovala přede mnou. Před dvěma lety jsme je objevili v pozůstalosti po mamince. Medaile mají zůstávat v rodině.