3 v 1
(Těch akcí bylo příliš)

Minulý týden se odehrálo více akcí a na všech a všem jsem slíbil zcela neprozřetelně, že to bude na praseti. Nerad bývám dlužen, tak proto rozmařile tři v jednom a začnu pěkně od konce.

Narozeninová multioslava poblíž Slanýho

O víkendu si poblíž Slanýho odehrála jedna oslava. Teda vono je to Slaný podle cedule, ale podle místních na ně Slaňáci serou z pěkný vejšky. To posoudit neumím a je to tvrzení jen z jedné strany. V každým případě, jak moc na ně serou se potmě nepozná, ale kostel vypadá docela v pohodě. Pepa dolínský vmyslel, že oslaví svoje pětasedmdesátiny a šedesátiny své Jindry stejnej den a pozval nás. A tak se přidaly ještě jedny kulatiny, Ladys 65. No a k tomu dvoje takové normální nekulaté Gábiny a Ály. Jo, bylo jich těch oslavenců jako psů, což v případě případě zajíců (nebo naopak?) může být nebezpečné. Zahradní slavnost se velmi vydařila. My, co jsme se po oslavě vraceli přespat do Slaného, jsme dopadli celkem dobře. Jak dopadli ti, co zůstali, mi známo není. A teď už ať promluví fotky:

Dva z oslavenců

Mladé je třeba trénovat od mládí. taky jim jednou bude moc a budou to chtít slavit.

Honza se ten večer věnoval jen starým rohlíkům.

I potvory létavé slavily.

Pink.

Oslavenkyně Jindra hrála jak o život, i když jí ostatní spoluhráči vyčítali, že nechodí na zkoušky.

Pepa chvíli vyšetřoval, kam zmizelo jedno śáňo, ale pak našel jiné.

Šáňo si neustále žádala oslavenkyně Jindra.

Výzdobu stanu zařídili potomci.

V příštím životě bych rád byl jezevčíkem u Machů.

Pak někdo rozdal lampióny štěstí. Zkoušeli jsme způsobit požár, ale bylo po dešti, takže nic.

 

Pocty city pocity

V pátek před narozeninovou multipárty proběhla krásná dernisáž dvojice Pavi TAire a Petra Dubjaka (více si dohledejte na netu). Odehrála se ve Viničním altánku na Grébovce. Kromě toho, že jsem to chvilku nemohl najít a poletoval jsem parkem jako potrhlej kamzík, to byl parádní večer. Vlastně i s tím pobíháním po stezkách mimo ofiko chodníčky. Opět nechám promluvit fotky:

Obraz Pavi TAire s pěkným příběhem. Objednal si ho jeden člověk, ale když už ho měla Pavi hotovej a připravenej k prodeji, přišlo jí to líto a začala mít pocit, že si ho vlastně chce nechat, a trápila se, jak se z toho vykroutit. Osud jí byl nakloněn, ten pán si pro obraz nepřišel a Pavi se splnil sen. Alenka si obraz může nechat nejen za zrcadlem, ale i před ním.

I se trošku přehánělo.

Měl jsem obavy, že než si vyfotím úhlopříčku mezi lžící a aktem, že mi ty sejry a dobroty lidi sežerou. Propadl jsem fotopanice a raději to vyfotil s kradoucíma rukama.

Pavi prozrazuje něco ze své tvůrčí dílny. A fakt to stojí za to.

No a to už byl konec. Obrazy ze zdi se sundají a omítka osiří. Takže někdy jindy a třeba jinde.

 

Ty vole na základní škole

Již tradičně pořádá Skakapela Sto zvířat koncert na Střeleckým ostrově pro všechny, kterejm v září začíná škola. Pozval mě Honza Kalina - lídr kapely, ať dorazím na kalíšek vína, že si přiťuknem na zdraví a vzájemně k narozkám. Rád jsem pozvání přijal a slíbil nějaký fotky:

Hatík se svými nejmilejšími ženskými. Maminka a žena. V pozadí hajzlík.

Pavel Herzog, alias Pablo nebo taky, Bradka, jak mu říká Laco Deczi mě zasvětil do krásnýho příběhu s trubkou a Lacem. O přestávce jsme si vyprávěli kraviny a já jsem mu prozradil, jak Laco slavil osmdesátiny v Ostružné, kde žije asi tak 172 místních ve třech spojených vesnicích dohromady a jak to bylo krásný vystoupení. No a Pablo mi zase na oplátku prozradil, jak volal jednou Lacovi do NY, protože od něho chtěl trubku Apple, která zrovna byla v NY v nějakým obchůdku k mání. Zapomněl na časovej posun a tak ho Laco zjebal, co Bradko blbe, dyť je ještě hluboká noc. ale nakonec si přes hendikep noci dohodli a Laco mu trubku zajistil. A já jsem zase slíbil, že Lacovi tuhle fotku pošlu s pozdravem od Bradka.

Píseň je sice Dáma s čápem (citlivé téma s ohledem na premiéra spolupracovníka) ale s čápem tu je Honza Kalina.

Fanynky jsou vždycky roztomilé

A to je asi tak všecko, co se událo před vydáním tohoto fotkama nacucanýho WWWiditelnýho prasete.

podpis




Unešen Kamilem Lhotákem


Premiér a trestně stíhaný, ze spolupráce s STB podezíraný* Babiš: "I kdyby sociální pomoc lidem měla smysl, tak nechápu, proč ji má platit stát a proč se na ní mají podílet neziskové organizace. Ať tuto práci dělá Správa sociálního zabezpečení, která na to má mraky zaměstnanců, a ať si neziskové organizace platí obce."
*) sám o spolupráci s STB hovořil jednou u Krause, ale prej dělal jen pro tu hodnou STB a ne pro tu zlou. Ta hodná prý nás všechny chránila.

Vážení přátelé a příznivci galerie Aviatk,
zvu Vás společně s Vlastou Baránkovou na výstavu - 7. září v 18.00 hodin. A jako obyčejně Vás chci požádat o zaparkování aut někde kolem zámku.
Děkuji Vám a těšíme se p+p

Vážení a milí,
máte-li čas a chuť přijměte pozvání k shlédnutí výstavy prestižního Sdružení Q, spolku výtvarníků, hudebníků, básníků, literátů, kunsthistoriků a divadelních umělců, k 50ti letům jeho vzniku a trvání. Kromě nejnovějších prací jeho současných členů, z výtvarné sekce, budou vystavena i díla zakladatelů Q, např.: Ludvíka Kundery, Bohdana Lacinu, Viléma Reichmanna a dalších; vypůjčena z depozitářů Moravské galerie a soukromných sbírek. V následné výstavě historických dokumentů budou k vidění básně Jana Skácela, Oldřicha Mikuláška a další pamětihodnosti.
Srdečně zveme.

 

HLÍDÁNÍ VNOUČÁTEK JE ČINNOST

odpovědná a hlavně náročná. Trochu hůř se hospodaří s energií, poněvadž se nedá odpočinout ani vypnout, kdy by hlídač potřeboval, ale jen tehdy, když vnoučátka usnou. To je většinou okolo deváté večer, ale od rána je potřeba vydržet furt ve střehu. Zvládli jsme to!


Naštěstí bylo možno se propojit s Lenkou a spol., takže se děti vyblbly i navzájem. Byli jsme se podívat na hřiště bývalé školky, kde všechny naše děti strávily dětství. Potěšilo mě, že hřiště radnice udržela, protože je tam příjemně, obrovský stromy se starají o dostatek stínu a tak se tam dá docela přežít i ve vedrech, těch nám o letošních prázdninách bylo dopřáno fakt vrchovatě!


Johanka je správný Hasič průzkumník, všude vleze a zjevně se ničeho nebojí. Kiara mě potěšila, protože se ji snažila i zachraňovat, když šplhala nahoru po skluzavce. Prohlásila, že má Johanka na nožičkách asi přísavky.


Vybláznili se docela dobře, Vincent s Kiki se zcela samozřejmě stačili i pohádat, čímž potvrdili, že jsou úplně normální sourozenci a můžeme být úplně klidní. Akorát je to potřeba vždycky vydržet...

Katka s Petrem přiletěli ve středu v noci a ve čtvrtek už jsme oba dva v pořádku předali. Vyhráli si docela dobře i na terase - Jirka vyfotil, jak Zuzanka vymyslela speciální kouř z komína papírového domku.

V MIKULOVĚ SE KONAL FESTIVAL PĚVECKÝCH
sborů "Kampanila". Už 20. ročník! Organizují ho Virtuosi di Mikulov v čele s Martinem Franzem a je to akce moc krásná. Tentokrát pozvali i Smíšený sbor Kantilénu a tak jsme měli s Jirkou výlet spojený nejen se zvučením a nahráváním, ale i hraním. Přijeli jsme v sobotu odpoledne a na náměstí se zrovna konala jakási zajímavá akce, zřejmě tam měla vystoupit i nějaká kapela.

Asi půl hodiny na to, co Jerka vyfotil tento automobil, přišel déšť, dost vydatný. A vytrval až do noci. Veškeré připravené akce bylo asi potřeba odvolat, stánkaři sbalili stánky a lidi se rozprchli kam se dalo. Obsadili veškerá dostupná podloubí a okolní hospody. Nikdo ale moc nenadával, protože na děšť se už čekalo neúměrně dlouho i v Mikulově.
Festivalový koncert se konal v zámeckém sále,lidí přišlo hodně - i když pršelo.


Zahájili Virtuosi di Mikulov a po nich dámské seskupení Auris Brunensis s dirigentkou Terezou Toufarovou.


Třetí v pořadí jsme byli my a následovala velká přestávka.

Martin Franze s Míšou Bálintovou uvedli další půlku koncertu, která celá patřila Bratislavskému
chlapčenskému sboru.

Dámy hostesky byly neustále v pohotovosti, aby mohly předávat zúčastněným dary a dárky.

Chlapci z Bratislavy byli vynikající. Sbor založila už před 30 lety paní Magdaléna Rovňáková a podařilo se jí ho dostat na světovou úroveň. Jezdí koncertovat nejen po Evropě, ale i do zámoří, Zpívali s výrazem a bylo vidět, že to baví ty kluky i publikum. Nádherně jim to znělo!
Diriguje je i syn paní dirigentky, Gabriel Rovňák, vystudoval v Brně JAMU. Vrtalo mně hlavou, jak se daří udržet v pozornosti tolik kluků ve věkovém rozpětí od cca 8 až do nějakých 20 let. Prý na to mají systém, který musí chlapci respektovat, jinak se ve sboru neudrží. Klobouk dolů!


Ovace ve stoje byly zasloužené!
Ráno bylo trošku zamračené, ale Mikulov má svoje kouzlo za každého počasí.


Nepatřím k milovníkům výletů po zámcích, ale tento mě odjakživa upoutává. Jak oni to tenkrát geniálně vymysleli a využili přírodních útvarů, je to nádhera.


Na odpoledne ještě Jerka musel připravit zvuk a klavír pro autogramiádu Zdeňka Krále.


Začínalo se v zámecké oranžerii (která je bez střechy) pod připraveným stanem. To bylo štěstí, protože přesně ve tři přišel další vydatný déšť. Tím pádem nepřišlo moc zájemců, ale pár se jich přece jen našlo.
Kristýna Štarhová (taky u nás vystudovala muzikál..) alias Týna z televizního pořadu Hýbánky si s deštěm docela dobře poradila a vymyslela pro děti úspornější pohybové kreace, aby se nikdo na kluzké zemi nezranil.


Podvečer byl ještě koncert v kostele, ale jelikož ho natáčel rozhlas, řekli jsme si, že ho uslyšíme později
a jeli domů. Výlet do Mikulova silně doporučujeme, má to tam svoje kouzlo, někdy se tam vypravte
a nebudete litovat.

Dada a spol.