WWWprase 23/2023

Nepál – přes tři sedla
(nesouvislá verze)

Díl 1 – Konec

Když vám nějaký osvědčený organizátor nabídne účast na výpravě do Nepálu s dalšími osvědčenými účastníky a s tím, že většinu věcí obstará a zajistí, těžko se odolává. Počkal jsem si na výsledky pravidelných čtvrtletních rozborů krve od doktora a slíbil, že pojedu. Alena se v tuto chvíli projevila jako ta rozumnější z naší dvojice a rezolutně odmítla. Posléze i mně došlo, že jsem se možná zbláznil. Pak jsem si podrobně pročetl plán treku a musel jsem svůj názor korigovat. Spíš než zbláznil, jsem se nejspíš posral. Program o dost nabitější než ten, co jsme měli před 25 lety. Jistě, hory nikdo nenafouknul a mnohé se změnilo k lepšímu, cesty, ubytování, můžeme mít pomoc průvodce a nosičů. Jenže na druhé straně ... (dlouhý seznam).

Když už se vše nakonec událo, je třeba děj zpracovat do povídání (protože jsem to ve slabé chvíli slíbil). K tomu mám jednu vzpomínku. Hodně starou, ale poučnou. Ve 4. třídě základní devítileté školy Na Hájích ve Slaném jsem byl pověřen úlohou kronikáře. Pořídil jsem si tenký sešit formátu A4 v šedivých papírových deskách. To se záhy ukázalo jako velmi prozíravé, jelikož kromě velkého nadpisu „4. B“ se do kroniky už nic jiného nedostalo. Jednak jsem nevěděl, jak se taková kronika tvoří, jednak asi nebylo co zapisovat, jelikož se nepamatuji, že bychom vyvíjeli nějakou činnost. Přesto jsem z toho byl na nervy, že přijde kontrola a budu kárán a s ostudou suspendován. Jako pionýr jsem se modlit nemohl, ale vroucně jsem si přál, aby kontrola nepřišla, a to přání se mi splnilo. Nejspíš jsem nebyl sám, komu nečinnost nevadila. Takže zkušenosti s popisem událostí jsem si z této etapy života nepřinesl (nebo neodnesl?).
Ani později jsem nenašel vzor, jak cestopisným vyprávěním upoutat. Určitě jsem nechtěl být jako jeden naštěstí už vyčichlý vrcholný politik, který ve svých zápiscích z cest kromě permanentní sebeadorace učinil významný objev, že do Ameriky je nejlepší cestovat letadlem. Když je člověk v úzkých, je nejlepší zvolit nějakou pitomost. Není to sice úplně originální postup, jeho užití jsem několikrát zaznamenal, ale rozhodl jsem se, že nejlepší bude začít koncem. Jak ovšem vyplyne z popisu prvního ze vzorových výletů, určitou logiku v tomto přístupu nalézt lze, přestože vědomě rezignuji na dodržování jakýchkoli chronologických, holistických, deterministických či jiných zákonitostí.
Nepál jsem poprvé navštívil v roce 1998. Ve čtyřech lidech jsme pozvolna vystoupali přímou cestou až na Kala Pattar jako hlavní cíl. Pak jsme si sice ještě přidali Gokyo, ale to už jsme nebyli všichni, takže to neplatí. Konec byl na Kala Pattaru. Letošní trek sledoval trasu zvanou „přes tři sedla“, což zahrnuje mimo sedel i tři vyhlídkové vrcholy. Kala Pattar se nacházel oficiálně mezi cíli až na třetím místě, ale jelikož jsme první dva vynechali kvůli silnému sněžení, dostal se na číslo jedna. Takže jsme nyní opravdu začínali minulým koncem.

Kala Pattar - vzorový výlet č. 1
Asi takhle. Na tom výletu není skoro nic vzorového. Snad se jen vzorově dokola opakuje, že se jde nejdřív do kopce, a pak zpátky na stejné místo s kopce. Připomeňme si, proč je tento nenápadný 5620 m vysoký přílepek k úpatí Pumori (7145 m) tak hýčkaný. Je to proto, že poskytuje jedinečný (nikoli však jediný) pohled na nejvyšší horu světa. Většina nejprofláknutějších fotek je odtud. Tentokrát bylo cílem svítání na Everestu. Počasí bylo proti. Částečně si tedy vypomohu 25 let starými fotkami. Everest je ta prostřední špice na první a čtvrté fotce (nad mým pravým ramenem).

Tentokrát jsme tedy startovali za tmy. Hodně pod mínus 10° C. V dáli blikala světýlka základního tábora a před námi si prudké stoupání přisvětlovali jednotliví adepti výstupu na vyhlídku. I když zatím spíš studují zblízka špičky svých pohorek při pokusu dostat do plic všechny okolní molekuly kyslíku. Míříme do výšky nad 5500 metrů nad mořem, kde, jak ukazuje tabulka, ho zbývá už jen polovina ve srovnání s úrovní hladiny moře.

S přibývajícím světlem se otevírá pohled na Pumori, na jejímž úpatí se Kala Pattar nachází. Leckde se u Kala Pattaru objevují dvě výškové kóty. Podle mě ta nižší patří ke skalnatému hřebínku viditelnému směrem ke Gorak Shepu na jedné z následujících (i předcházejících retro-) fotek. Na vrcholu probíhá focení a objímání, ale pohled na Mount Everest je jaksi zakryt oblačností. Nevím, jestli lze v tomto případě mluvit o oblačnosti nízké, i když je zhola jedno, jak jí pojmenujeme. I z rozmazané fotky je vidět, že letos v základním táboře převládá jako módní barva stanů žlutá. Na poslední fotce ve skupině je vidět dvě osamocené postavy směřující k základnímu táboru. Připadá mi to jaksi neúměrné plošnému rozsahu tábora, z něhož ta již zmiňovaná fotografie zachycuje pouze malou část.

Až při návratu z vyhlídky se přece jen Everest ukázal. I když to nebylo do kalendáře, viděli jsme, že tam stále je, a že i zastřený dokáže vyvolat chvění v těle i duši turistově. Ono na bezmračném nebi není vlastně nic optimálního nebo nejlepšího, takže pociťovat jakékoli zklamání, třeba kvůli zhoršené viditelnosti, znamená nepochopení podstaty cestování a objevování.

Pumori má tvar nezaměnitelný a podobně jako Ama Dablam je i přes svou relativně menší výšku mezi velikány nepřehlédnutelná (přidělil jsem jí ženský rod).

Z heliportu u Gorak Shepu odlétaly vrtulníky a zřejmě odvážely celé výpravy, které se nemínily zdržovat návratem po vlastních. Piloti byli jak utržení ze řetězu, aby stíhali v časovém okně s lepším počasím spousty letů nejspíš až do Lukly. Přílety a odlety s mezinakládkou pasažérů trvaly vždy jen pár minut, takže motory řvaly skoro nepřetržitě a člověk se nemohl cítit v bezpečí ani na zemi.

My jsme však tentokrát v Gorak Shepu nekončili a museli ještě projít do Lubuche cestou několikrát nahoru a dolů nad ledovcem Khumbu.

Připojuji ještě několik fotek z opačné cesty z minulého dne, kdy se vyčasilo až večer.

Když už se nabízí srovnávání s naším výstupem v roce 1998, podmínky se vskutku lišily:
a) vycházeli jsme tehdy z Lobuche (4930 m), protože na Gorak Shepu (5150 m) nebylo ubytování žádné nebo jen nouzové – změny je možné porovnat z fotek,
b) z Lobuche je to kus cesty místy nepříjemným terénem, takže jsme se na vrchol Kala Pattaru dostali až v průběhu dne, kdy bývají už mraky, ale toho dne nebyly. I nasvícení objektu bylo dobré,
c) cestou z Kala Pattaru jsem se osamocen vydal přímo k základnímu táboru, ale kvůli blížícímu se soumraku jsem se otočil. Jestli bylo možné něco zahlédnout z dálky, tak tábor měl o dost menší rozsah, než bylo vidět letos.
Napsal jsem o tom našem cestování tehdy do prasete dva díly vyprávění, a jelikož se ještě nepěstovala rubrika “cestovní deníčky“, či jak se to zove, mohu vesele sám sebe vykrádat a nikdo to neodhalí. A mohu začít hned citací mého nanejvýš oblíbeného autora Bedřicha Antonína Hellera von Hellwalda narozeného 1842 v Padově v Benátsku, který sepsal v 70. létech minulého století dílo "Země a obyvatelé její", podle něho pak část o Asii vzdělal Justin V. Prášek a vydal nakladatel František A. Urbánek, knihkupec pro literaturu paed. i hudební a pomůcky učebné: „Střední čásť Himalaje počíná vřídly Sindskými a dosahuje až po údolí ganzské pobočky Tisty. V této části své jest Himalaja rozryta hojnými příčnými údolími, od jihu k severu spějícími, a v ní vypínají se také nejvyšší posud měřené vrcholky zemské. Nejznamenitější turně jsou Dhaulagiri (č. -džiri, 8576 m.) a Gauri Sankar čili Mount Everest (č. Maunt Ivrist, 8840 m.); nepřikládáme-li plné víry pochybným výpočtům o výši Héraklovy hory na Nové Guinei, jest hora tato nejvyšším bodem naší oběžnice, východně pak od ní vypíná se třetí obr Kančinžinga (8583 m.). Ústřední čásť tato nazývá se také Himalají nepálskou, jelikož téměř veškeren povrch její zabírá samostatná říše Nepal. Nepalem srozumíváme dlouhé podélné tříslo zemské, proti severu ohraničené himalajskými velehorami, které k jihu podobou nesmírné vlny po patrech stále menších se sklání do hindské nížiny. Na severních čeřenech vlny té vypínají se nejvyšší vrcholky, věčným sněhem kryté, k jihu pak spadá horstvo po stupních, tak že na nejnižším patru pouze 300 m. nad hindskou nížinou jest zvýšeno. Tamť činí druhou vlnu "dhuny" čili dlouhé pásmo pískovcové, zvýšené 900-1200 m. nad mořem. Jednotlivá patra porostla jsou velikými hvozdy, místa prohloubená jsou naplněna jedovatými výpary. Terai položeno jest níže nežli nížina hindská a jest spíše opětováním vlnového útvaru výše dotčeného, počátkem nové vlny. Některé části jeho džunglemi zarůstají, v nichž vyskytují se vsi velmi bídně zbudované; jiné části pokrývá bezlidná poušť, vysokou travou pokrytá. Ve krajinách oněch není určité hranice mezi Nepalem a britskými državami a také jí snad nikdy nebude.“ Tady citaci opustím, abych se k ní vrátil někdy příště v dílu o hlavním městě Nepálu – Kathmandu. A abych dostál obratu „nesouvislá verze“ v názvu, zde ukončím první část povídání a příště začnu někde úplně jinde.
konec prvního dílu

Honza K.

Workshopy, výstava absolventů i architektonické procházky. To nabídne nadcházející měsíc v Domě umění

We Have Never Been Forest, foto: Markus Guschelbauer

Letní období se pomalu, ale jistě blíží a s ním i tradiční prázdninová pauza. Než se tak ale stane, je k aktuálním výstavám stále přichystán bohatý doprovodný program; a úplně bez výstav také v létě nezůstaneme. Co konkrétně Dům umění a Dům pánů z Kunštátu v červnu tedy čeká?
VÝTVARNÉ WORKSHOPY

Z nabídky workshopů se v červnu můžete těšit na dílny zaměřené na kresbu ve dvou a olejomalbu. Jako první přijde na řadu kurz společného kreslení s Inge Koskovou a Vladimírem Havlíkem ve středu 14. 6. od 18 hodin. Poslední středa v měsíci, tedy 28. 6., pak bude patřit poslednímu předprázdninovému workshopu ze série Pro mě v Domě, tentokrát s podtitulem olejově.

VÝSTAVA ABSOLVENTŮ FAVU VUT

Jako každé léto, bude i tento rok patřit Dům pánů z Kunštátu absolventským projektům studentů Fakulty výtvarných umění VUT. Letošní výstava dostala název Lexikon Komnaty Ozvěn a k vidění bude od 22. 6. do 16. 7.

Matěj Smetana: Událost (z výstavy Čas zvenku)

KOMENTOVANÉ PROHLÍDKY

úterý 6. 6. od 18:00 - We Have Never Been Forest - výstavou provede Markus Guschelbauer (prohlídka bude v anglickém jazyce)

čtvrtek 8. 6. od 18:00 - Matěj Smetana: Čas zvenku - výstavou provede kurátorka Marika Svobodová za účasti autora

BAM PROCHÁZKY A PŘEDNÁŠKY

čtvrtek 8. 6. od 17:00 - přednáška Ladislav Jackson: Architekta Liane Zimbler

pátek 9. 6. od 18:00 - přednáška Semen Shyrochyn: Architektura meziválečného Kyjeva. Cesta od stylového pluralismu ke stalinistické architektuře (přednáška bude v anglickém jazyce)

čtvrtek 15. 6. od 18:00 přednáška Semen Shyrochyn: Architektura poválečného modernismu v Kyjevě: klíčové příklady a problémy ochrany (přednáška bude v anglickém jazyce)

středa 21. 6. od 17:00 - procházka Černá Pole na prahu modernity

Skrytá tvář české literatury II: Pavel Švanda
Uvádíme cyklus večerů věnovaných významným českým básníkům s tvorbou pěti duchovně orientovaných básníků dvacátého století a pěti současných autorů souznějících s jejich dílem. Projekt Básníci v Česku herců Michala Bumbálka a Lukáše Riegera vzniká ve spolupráci s projekty Káznice žije spolku Tripitaka a Básníci v káznici spolku Odjinud.

Máme radost, že na nejbližší pořad v neděli 11. 6. 2023 přijal pozvání sám autor, brněnský spisovatel, novinář, pedagog a básník Pavel Švanda. Recitovat jeho poezii budou Vladimír Krátký, Markéta Bohadlová, Michal Bumbálek a Lukáš Rieger, hudebního doprovodu se ujme Pavel Čeněk Vaculík. Již tradičně budeme mít možnost zhlédnout v premiéře krátký film o autorovi od Petra Barana a studentky oboru rozhlasové a televizní dramaturgie a scénáristiky na JAMU Viktorie Pavlíčkové.

Vstupné: 150 Kč
Studenti a senioři: 80 Kč
ZTP, ZTP/P: 80 Kč
Studenti a pedagogové uměleckých škol: 40 Kč

Pavel Švanda
* 6. června 1936, Znojmo

Navzdory nedokončenému studiu uměnověd působil jako filmový a divadelní kritik. V šedesátých letech vedl kino Družba a byl redaktorem časopisu Host do domu. Po jeho likvidaci pracoval dvacet let v n. p. Labora (vystřídal řadu zaměstnání od závozníka a skladníka po vedoucího závodní dopravy). V devadesátých letech působil jako redaktor v Naší rodině, Akordu a Lidové demokracii. Od roku 1992 do roku 2015 vyučoval v ateliéru Antonína Přidala na Divadelní fakultě JAMU, kde se stal profesorem.

Spolu s Jiřím Kuběnou, Václavem Havlem, Josefem Topolem, Violou Fischerovou a Věrou Linhartovou patřil k neoficiální literární skupině "šestatřicátníci". K jeho hlavnímu literárnímu žánru patří esej, vedle něj však pěstuje také povídky a román - publikovat ovšem mohl většinou až v devadesátých letech. Je autorem čtyř básnických sbírek: Na obou březích (1996) v níž čerpá z básní napsaných v uplynulých dvaceti letech, Noemův deník (2000), Cestou z Kainova pohřbu (2004) a Mudrc bělmem (2016).

Pro jeho básně je charakteristické neustálé napětí mezi reflexí a zpěvem, mezi myšlenkou a tvarem básně. Formálně se nezdráhá experimentovat s rýmem ani básnickou prózou, nejtypičtější je však pro něj volný verš. Obsahově jsou jeho básně charakteristické napětím mezi sakrálním a profánním, respektive zkoumáním hranic člověka a jeho dispozic k otevřenosti vůči Bohu. Děje se tak jak v každodenních situacích, tak v apokryfních variacích biblických motivů. Hodnota přijetí údělu je nalezení sebe. V neútěšném vědomí konečnosti se houževnatě dožaduje odpovědí.

po delší době přijede do Lomnice pražský sbor Mikrochor. Vede jej náš kamarád a dlouholetý lektor workshopů v Lomnici a Letní sborové dílny Lukáš Prchal. Jezdí sem všichni nadmíru rádi. Nejen kvůli geniu loci Lomnice, ale i kvůli Geniu noci, místnímu pivu. Jejich vystoupení je vždycky pecka. Na koncert mají nachystaný zbrusu nový repertoár originálních děl a zazní k tomu čtyři světové premiéry.

Návštěvu vám výrazně doporučuji. Byla jsem na jejich jubilejním koncertě v listopadu 2022 v Praze a byla jsem doslova omráčená jejich prací. Byt´sjou amatéři, zasloužili by si velké koncertní turné po Evropě.

--
Barbora Pavlišová
Terra incognita
T: 724775396

Vážení a milí,
právě se otevírají pro veřejnost dvě mé samostatné výstavy drásaných pastelů
k Noci kostelů 2.6.2023, které budou otevřeny v Brně a v Novém Jičíně až do
poloviny září 2023.
Současná výstava mých kreseb "Ozvěny hudebního nebe" je do programu Noci
kostelů zařazena též a bude v Tylově domě v Poličce otevřena už jen do 18.6.2023.
Přikládám ještě právě došlou pozvánku do Prešova na prestižní kolektivní výstavu
kresleného humoru "Slobodní ludia"....
S pozdravy a přáním inspirativního a příjemného léta
Marie Plotěná

Vážení a milí,
právě se otevírají pro veřejnost dvě mé samostatné výstavy drásaných pastelů
k Noci kostelů 2.6.2023, které budou otevřeny v Brně a v Novém Jičíně až do
poloviny září 2023.
Současná výstava mých kreseb "Ozvěny hudebního nebe" je do programu Noci
kostelů zařazena též a bude v Tylově domě v Poličce otevřena už jen do 18.6.2023.
Přikládám ještě právě došlou pozvánku do Prešova na prestižní kolektivní výstavu
kresleného humoru "Slobodní ludia"....
S pozdravy a přáním inspirativního a příjemného léta
Marie Plotěná

Vážení a milí naši příznivci,
omlouváme se za nekompletní informace a napravujeme to oficiální pozvánkou.
Těšíme se na Vás!
Vaši Uganďané

Milí přátelé,

v září letošního roku jedeme se skupinou do Benátek na několik dní. Bydlíme přímo ve starobylém městě, máme k sobě průvodce, který nás bude doprovázet po celé dny. Program je bohatý, dostanete se i do hlubší části laguny na odlehlé ostrovy a samotné město projdete křížem krážem. Největší peckou však není náměstí sv. Marka, ale daleko méně známá místa, které průvodce nepropagují. My je projdeme. Krom toho navštívíme i Benátské Bienále, cože je neuvěřitelná přehlídka moderního umění.

Pokud projevíte jakýkoliv zájem, nepište, ale rovnou zavolejte. Skupinu uzavíráme ke konci měsíce května.

Barbora Pavlišová
Terra incognita
T: 724775396

5. června připomeneme v brněnském Cabaret Des Péchés výročí velikánů Thada Jonese a Woodyho Hermana, zazní také Stravinského Ebony Concerto

Milé fanynky, milí fanoušci, Cotatcha Orchestra oslaví 100 let od narození amerického trumpetisty Thada Jonese a 110 let od narození amerického jazzového klarinetisty Woodyho Hermana speciálním koncertem 5. června v brněnském prostoru Cabaret Des Péchés! Sólových partů Thada Jonese se ujme jeden z nejetablovanějších nizozemských trumpetistů Jan van Duikeren, který má na svém kontě spolupráci Candy Dulfer, Dr. Johnem, Joem Bonamassou, Lionelem Richiem a mnoha dalšími. Součástí koncertu bude také provedení Ebony Concerto Igora Stravinského, které bylo napsáno pro big band Woodyho Hermana. Navíc v rozšířené sestavě o harfu, lesní roh, kytaru a sólový klarinet pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Thad Jones (1923 - 1986) byl americký jazzový trumpetista, hudební skladatel a člen orchestru Counta Basieho. Je považován za jednoho z nejlepších trumpetistů všech dob a inovátorů big bandové hudby 2. poloviny 20. století, především díky svým nevšedním a nadčasovým harmonickým postupům i změnám instrumentace saxofonové sekce. Roku 1965 založil spolu s bubeníkem Melem Lewisem Thad Jones/Mel Lewis Orchestra. Objevil se na desítkách nahrávek. Spolu s Gilem Evansem či Stanem Kentonem, kterým se Cotatcha Orchestra věnovali v předešlých letech, spoluurčil cestu, kterou se big bandy začaly v dalších desetiletích ubírat. Woody Herman (1913 - 1987) jazzový klarinetista, saxofonista a hudební skladatel. Vedl hned několik kapel s názvem The Herd, byl jedním z nejslavnějších kapelínků třicátých a čtyřicátých let. Také jeho jméno naleznete na nespočtu nahrávek, získal 18 nominací na Grammy, z nichž 3 proměnil. Jeho jménem se nechal při výběru uměleckého jména inspirovat i režisér Woody Allen. Jeden z nejslavnějších skladatelů 20. století, Igor Stravinskij, se ve své tvorbě inspiroval mnoha žánry od folkloru po jazz. Roku 1939 odešel do Ameriky. Právě jazz a osobnost Woodyho Hermana jej roku 1945 ovlivnil při psaní Ebony Concerto pro klarinet a jazzový band, které vzniklo právě pro Hermanův big band. Herman zpočátku nadšený nebyl, partitura se mu zdála neproveditelná... V České republice bude Ebony Concerto provedeno pravděpodobně poprvé po půl století! Vstupenky na koncert Cotatcha Orchestra & Jan van Duikeren: Thad Jones 100, Woody Herman 110. zakoupíte v prodejní síti GoOut. Studenti, senioři, děti a ZTP získají 30 - 50% slevu.

Milí umělci!

Zvu vás na
slavnostní předávání vysvědčení spojené s malou párty a rozebráním kreseb - ve středu 31. 5. 2023 od 17:00 (na Šujanově náměstí = vedle Nové Vlněny)
workshop Každou 1. neděli tentokrát v krásném prostředí Zahrady na rozcestí v Medlovicích 4. 6. 2023 10:00 - 16:00; v plánu jsou zajímavé výtvarné aktivity, společný oběd apod.
krátkokurzy vždy v úterý a ve středu od 16:00 do 19:00 hod. (na Šujanově náměstí = vedle Nové Vlněny)
základy kresby 13. - 14. 6. 2023
zajímavé techniky v akvarelu 20. - 21. 6. 2023
tvoření z papíru 27. - 28. 6. 2023
plenéry vždy ve čtvrtek (obvykle) od 16:00 do 19:00
Dejte to vědět přátelům, kamarádům a známým a vezměte je s sebou. Když nás bude víc, bude větší zábava.

Na setkání se těší

HHH
602 524 200
facebook
Ateliér pro kočku

Přátelé,
uvolnila se nám místa na Dobříš a tudíž se můžete nahlásit.
Budeme se na vás těšit
https://www.terrai.cz/na-kavu-k-capkum

Barbora Pavlišová
Terra incognita
T: 724775396