Nepál – přes 3 sedla – nesouvislá verze
(Díl 6 – Khumjung – Khunde)

Co bylo anoncováno ve druhém dílu, tedy že v Namche Bazaru budeme mít aklimatizační den, stává se teď realitou. Zároveň byla na stejném místě uvedená informace, že aklimatizační neznamená totéž co odpočinkový. Namche Bazar je pojem. Jako centrum a místo v oblasti Everestu asi nejznámější a nejživější, jako hlavní město Šerpů, místo vhodné pro aklimatizační zastávku ve výstupu, apod. Nechci na tom nic měnit, potvrzuji ve všech ohledech.
Následující dvě fotky dělí zhruba 25 let. Nedokážu s jistotou tvrdit, že se jedná o stejnou řadu modlitebních mlýnků, ale je to dost pravděpodobné. Osoba v popředí je ale jistě stejná. Tedy co se týká identity. Mám z letoška ještě jednu fotku z boku, ale zapomněl jsem zatáhnout břicho, takže zůstane v archivu. Do historie se vrací i první z následující dvojice snímků. I přes různá stanoviště fotografa je rozšiřování staveb po svazích zřejmé.

Tím, že je Namche Bazar obvykle jednodenní aklimatizační základnou, ubytovává se tu logicky aspoň dvojnásobek lidí, než v průchozích lokalitách. Jenže v tom nejsou započítáni ti, pro které se jedná o cílové místo, a vlastně ani skutečnost, že odtud vedou turistické trasy do více směrů. Takže moje počty dostávají závažné trhliny a stávají se pouze slovní vycpávkou bez obsahu. Většina lidí ale po snídani míří k rozcestníku na okruh Khumjung-Khunde nebo na Tengboche a dále na Gokyo. My půjdeme dnes prvním ze směrů, no a zítra tím druhým.
Dominantou nad Namche Bazarem na západní straně je hora Kongde Ri vysoká 6187 m. Na čtvrté fotce ve skupině je vidět letiště Syangboche, je to ta vzdálenější holá skvrna mezi křovíčky. K hornímu konci dráhy dojdeme odpoledne při zpáteční cestě. Mnoho provozu na ní není, spíš slouží pro dovoz zboží a stavebního materiálu pomocí vrtulníků. Na poslední fotce je Thamserku, leží východním směrem od Namche Bazaru, je vysoká 6 623 m, údajně obtížně vylezitelná.

Hotel Everest view, ke kterému se přijde následovně má webové stránky, na nichž se mimo jiné píše: „Bylo jaro roku 1968, když Takashi Miyahara poprvé spatřil nádherný hřeben Everestu z hřebene v Syangboche. To, co viděl před sebou, bylo naprosto dechberoucí. Tato scéna uchvátila jeho srdce a od té chvíle se odvážil snít o tom, že jednoho dne postaví hotel světové třídy na stejném místě. Ani dnes není stavba hotelu ve výšce 3880 metrů snadným úkolem. Postavit ho ale v 60. letech bylo nesmírně náročné. Bez přístupu k silnicím se stavba hotelu Everest View spoléhala na nosiče převážející potřebné věci dvoutýdenním pochodem z Lamusangu (80 km od Káthmándú) nebo na přepravu vrtulníkem.
Hotel navrhl japonský architekt Yoshinobu Kumagaya. Dodnes hotel získává chválu za jednoduchý, ale elegantní design, který krásně koexistuje s jeho nedotčeným okolím. Tvrdá práce a odhodlání Miyahary a jeho týmu se nakonec vyplatily, když Hotel Everest View otevřel své dveře návštěvníkům v roce 1971.“

Po všech těch nadšených sděleních ze stránky https://hoteleverestview.com/
si přestávám být jistý svými vzpomínkami. V mojí paměti byl před 25 roky hotel ošuntělý a zavřený. Příběh k němu byl takový, že Japonci sem měli letecky dopravovat movité turisty, aby si z uctivé dálky prohlédli osmitisícovky, jenže bez aklimatizace se tu akorát poblili a nazelenalí a zklamaní se vraceli do nížin. Jelikož nemám rád zmařené projekty, vítám, že se snad mýlím, že je hotel v provozu a mohl nám tak poskytnout občerstvení s posezením na terase s exkluzivním výhledem.
Abych se nevytěžoval popisem jednotlivých vrcholů, využívám panoramatickou fotku s popisem z hotelového vestibulu. Pod ním je i 3D model, z něhož v levém dolním rohu přefocené fotky čouhá jen bíle natřený hřeben. Asi jsme si lepší počasí nemohli přát, jen můj mobilový fotoaparát ve spojení s amatérským přístupem ne zcela zvládají dané světelné podmínky. Na širším panoramatu netvoří osmitisícovky dominanty, chybí na levé straně vyčnívající Taboche (již známe z minulých dílů) a vpravo nezaměnitelná vápencová hora Ama Dablam (ještě na ní určitě přijde řeč).

Detaily přitažené, jak to jen šlo: Mount Everest vyčnívající nad hřeben Nupce, Lhoce a Lhoce Šar, Ama Dablam s vizáží naštvané Sfingy.

Z hotelu pak okruh pokračuje do Khumjungu a naše kroky směřují ke klášteru, což je jediná budova s červenou střechou na následující fotce.

Také tudy jsme před 25 roky prošli, mám to zapsané: „Na závěr jedno zjištění: Yetti žije nebo aspoň žil. V klášteře v Khumjungu jsem za mírný poplatek vložený předem do krabice na příspěvky viděl jeho pravý skalp. Vysoký, šišatý, rezavý, se švem uprostřed. Byl v zasklené krabici a strážila ho jedna stará, drobná, vyschlá, usměvavá Šerpka. Další skalp je v klášteře v Pangboche, je tam obyčejně i ruka, ale obě relikvie byly v době naší návštěvy na zkoumání v Japonsku.“
Klášter v Khumjungu, známý pod jménem Samten Choling Monastery, je údajně druhým nejstarším v oblasti Khumbu. Uchovává v současnosti skalp bytosti označované jako Strašlivý Sněžný Yeti. Podle historie a mytologie jsou dva druhy sněžných mužů, Meh teh a Chuti. Zatímco Chuti loví domácí zvířata, druhý jmenovaný útočí občas i na člověka. V roce 1974 zaútočil Mite (asi míněn Meh teh) na paní, když pásla yaky a naky (míněno kluky a děvčata od yaků) na letní pastvině v blízkosti Macherma. Více v přiloženém letáčku.

Venku zatím propuklo jaro.

V přenášení všeho jsou místní Nepálci nedostižní. Petrovo nabírání dechu v místě horního konce letiště s tímto sdělením nijak nesouvisí. Cestou v Khunde jsme se ještě zastavili u známé Hillaryho nemocnice.

Svítání dalšího dne slibuje pokračování pěkného počasí. Opouštíme Namche Bazar severovýchodním směrem k Tengboche. Cesta vede v první části traverzem asi 400 výškových metrů pod hotelem Everest view, výhledy k horám jsou však podobné.

O tom, jak odpovědné a zároveň zábavné může být uzavření barevných bonbónů do skleničky s víčkem a následně její uložení do igelitky, se můžeme přesvědčit na následující skupině fotek z jedné zastávky na cestě nejspíš v blízkosti osady Kyangjuma.

Řeka Dudh Koshi se přejde po lanovém mostě před osadou Phunki Thanga, za nímž následuje krutý výstup 550 výškových metrů k vyhlášenému tibetskému buddhistickému klášteru Tengboche sloužícímu zdejší šerpské komunitě.

Poslední časové srovnávání starých a nových fotek v tomto dílu ukazuje, že před klášter byla umístěna vstupní brána, naproti tomu fasáda nedoznala žádných dramatických změn.

Co si asi myslí malí mniši při každodenním pohledu na zouvající a obouvající se davy turistů?

V klášteře uchovávají kusy skály, v níž v 16. století Lama Sangwa Dorje zanechal svoje stopy. Během meditace tehdy předpověděl výstavbu kláštera v těchto místech. Trhliny v kamenech pocházejí od požáru kláštera v roce 1989.

Z plánovaného přespání zde (samozřejmě, že nikoli v klášteře) sešlo kvůli nedostatku ubytovací kapacity. Osada Deboche však není daleko a cesta vede většinou s kopečka. Vypravěč je ale pro dnešek vyčerpaný.

konec šestého dílu (H.K.)