Nepál – přes 3 sedla – nesouvislá verze
(Díl 3 – Dzonglha-Dragnag)

Pro začátek nepříjemná zpráva. Jednou to přijít muselo. Když už jsou podstatnou součástí povídání zeměpisná data, měl bych se držet nějakého jednoho důvěryhodného zdroje a nepřeskakovat od ´jedna paní povídala´ nebo spíš ´jeden průvodce povídal´ k jiným pramenům nejisté kvality. Jak z dalšího vyplyne, stav je ve skutečnosti o poznání horší, než by se předpokládalo, takže je třeba teď vstřebat soubor nudných suchopárných dat. Anebo ho přeskočit.
Poznámka k místo- a výško-pisu: Řeklo by se, kde jsou ty časy, kdy se v mapách za účelem zmatení imperialistického nepřítele dělaly úmyslné chyby. Že planeta je až na výjimky prozkoumaná. Všechny ty drahé satelity a ostatní vymoženosti by měly zajistit dokonalý přehled. Jenže zřejmě to zatím tak nefunguje. Dejme tomu, že přepis z nepálštiny do jiného jazyka může přinést jisté neurčitosti v názvech obcí, hor, aj., situace je ovšem žalostná i v místopisu a hlavně v nadmořských výškách. Do tohoto zmatku se zdařile zapojují i mnou jinak vesměs vychvalované mapy.cz. Uvedu příklad (obrázek): Hora Cholatse, oblast Khumbu. Zatímco vrstevnicově vychází výška mezi 6250 a 6260 metrů nad mořem, je vrcholu přepsaného do nepálštiny přidělena výška 6335 m, při kliknutí na tuto kótu se objeví přepis do češtiny s výškou 6440 m. Variace mezi téměř dvěma stovkami výškových metrů by rozhodně neměla nechávat provozovatele map v klidu. To ovšem není všechno. Cholatse je v blízkém sousedství podobně vysoké hory Taboche, navzájem jsou údajně propojeny dlouhým horským hřebenem. Jenže když se člověk dívá od jezera Chola Tsho, najednou podle map.cz tam přebývá hora Arakamtse. Tu na tištěných mapách oblasti 1:125000 nenajdete a ani na mapě
https://www.himalaya-info.org/
kterou jsem si vybral jako tu směroplatnou. Nabízí se nejpravděpodobnější možnost, že v mapách.cz jsou zaměněné vrcholy Cholatse a Arakamtse, první by na správném místě měl být přímo nad osadou Dzonglha, kdežto druhý je ten méně významný spojený výše jmenovaným hřebenem s Taboche.

https://www.himalaya-info.org/images/Images%20Panoramen/Everest%208820%20nach%20SW.jpg

Kraj pod Mount Everestem je pochopitelně pro mravence pohybujícího se u země členitý a málo přehledný. Neuškodí proto nahlédnout na něj satelitním pohledem a účelově si ho zjednodušit. Na podkladu mapy převzaté od Güntera Seyffertha (https://www.himalaya-info.org/) jsou vyznačené hlavní kopce, toky (modré čáry), ledovce (modrošedá šrafa), sedla a naše trasa zamýšlená (oranžová čára), resp. uskutečněná (červená čára). Den strávený výstupem na Kala Pattar (díl 1) je ten červený apendix mezi čísly 4 a 5 v bílém kroužku, výlet z dnešního dílu (viz níže) se týká hrbu kolem čísla 8 v bílém kroužku.

① Cho Oyu (8201 m) ② Gyachung Kang (7952 – nejvyšší sedmitisícovka, 15. nejvyšší hora na světě)
③ Pumori (7125 m) ④ Kala Pattar (5620 m) ⑤ Everest basecamp (5350 m) ⑥ Mount Everest (8848 m)
⑦ Gokyo Ri (5357 m) ⑧ Cho La (5368 m) ⑨ Lhotse (8516 m) ⑩ Renjo La (5417 m) ❶ Kongma La (5530 m) ❷ Chhukhung Ri (5550 m) ❸ Bhote Koshi ❹ Dudh Koshi (vytéká z ledovce Ngozumpa) ❺ Lobuche (vytéká z ledovce Khumbu) ❻ Imja Khola ❼ Namche Bazar (3440 m) ❽ Lukla (2860 m)
západně ledovec Ngozumpa, východně ledovec Khumbu

Dzonglha-Dragnag - vzorový výlet č. 2
Na rozdíl od vzorového výletu č. 1 se tentokrát jde nejdřív do kopce, a pak se s kopce dojde na jiné místo. Do Dzonglhy jsme se dovlekli z Lobuche, když den předtím jsme vystoupili na Kala Pattar. Snad proto byl tento přesun v programu zařazen mezi dny odpočinkové. Začal pěkným vrstevnicovým pochodem s úchvatnými výhledy do oblasti Ama Dablam, pokračoval už méně pěkným adrenalinovým traversem v měkkém klouzavém sněhu nad strmým nekonečně hlubokým svahem a skončil krpálem.

V pozadí Lobuche a kužel Pumori.

Odbočení doprava k sedlu Cho La. Miniledovec na třetí fotce pod horou Taboche (vlevo) se jmenuje Chola Glacier, protože zatáčí za hřebínek pod horu Cholatse (špička napravo). Pod duhou na předposlední fotce (a na mnoha dalších) je Ama Dablam od severozápadu.

Pohled do údolí směrem k Pheriche, zelené střechy na další fotce patří k osadě Duglha, zde jsme jednu noc spali. Na poslední fotce ve skupině je můstek před cílem v osadě Dzonglha (4840 m). Napsat tahle jména správně stojí nemalé úsilí, ale dojít sem nylo poněkud těžší.

Ale o cestě do Dzonglhy to vyprávění vlastně není, protože to byla jen předehra vzorového výletu. Jeho den začal vstáváním ve 4:15 rychlým zabalením pytlů pro nosiče, převzetím svačiny a startem do zmrzlého šera. Jestli bylo mínus 10 stupňů nebo spíš méně je celkem jedno, pocitová teplota byla stejně ještě o něco nižší. Směřujeme k sedlu Cho La (5368 m), takže stoupáme s pauzami na vydýchání v řidnoucím vzduchu. Svítání přichází záhy a spolu se světlem a teplem se mění i nálada.

Už poněkolikáté můžeme spatřit velekura, nejspíš tibetského, čímž si nejsem jistý, jelikož nejsme v Tibetu. Pokud jsem viděl, byli skoro vždy v párečku a nebyli ani moc plaší.

Sníh a led je pro postup vcelku přívětivý až na jeden krátký strmý zledovatělý úsek podél skalního žebra. Když i ten je za námi, přicházíme k menšímu bezejmennému ledovci bez znatelných trhlin. Vypadá skoro jako rovinka s nedalekým závěrečným výšvihem, ale zdání klame. Chvílemi to naopak vypadá, jako by cesta po ledovci neměla mít konce.

Konečně je tu skalní výstup jištěný ocelovými lany a jsme na nejvyšším místě dnešní etapy (sedlo Cho La - 5368 m). Ze sedla se otevírá pohled západním směrem, kde se za ledovcem Ngozumpa zvedá další horské pásmo, které máme v plánu přejít skrze sedlo Renjo La za několik dnů. V tuto chvíli bude ale důležitější bezpečně sestoupit strmým vysněženým svahem.

Po větší části svahu je natažené ocelové lano, a přestože místy vlaje upevněné jen v jednom bodě, jsem za něj vděčný.

Varování: Z vybavení do hor se dá přímo v Nepálu pořídit cokoli. Když máš u péřovky křivé stehy nebo se trochu páře kapsa, je to mrzuté. Když jde však o bezpečnost, je třeba se vybavit zodpovědněji. Nepálské nesmeky jsem opravoval na místě po každém použití. Kleště kombinačky ani jiné nemaje, musel stačit nůž a šutr na znovu uzavření měkkých rozlézajících se článků řetízků propojujících pružnou část sloužící k upevnění na botu s plechy opatřenými hroty. Po posledním použití jsem již k opravě nepřistoupil a dovezl nesmeky domů ve stavu zachyceném na fotce. Aspoň na třech místech řetízky rozpojené, na několika dalších články těsně před rozpojením. Poučil jsem se, že to, co dostačuje na slánské náledí (nesmeky mám od minulého zájezdu, kdy jsem je nemusel použít, vyzkoušeny byly ve Slaném v prosinci 2022, když bych se bez nich nedostal ani podél verandy na dvorek), to se do hor nehodí.

Když jsme sestoupili ze sedla, mysleli jsme, že už máme vyhráno. Tedy skoro ano, ale ještě bylo třeba pod oblačnou dekou projít dlouhý kus dosti nudné krajiny. Jedinou „zajímavostí“ byly několik desítek metrů vysoké terénní vlny, které bylo třeba překonat, než se mezi svahy objevilo místo dnešního noclehu Dragnag (4690 m).

Tím skončil vzorový výlet č. 2, v příštím dílu si (pouze ve vyprávění) odskočíme do města (Kathmandu).

Honza K.