Předvánoční Sevilla
(zase ma skok do Triany)

Triana je dobrá čtvrť, dobře se tam pije dobrý víno v dobrej bárech na chodnících. O tapas ani nemluvím, ty jsou tady dobrý všude.

Zas trochu prší, ale to letos v prosinci už ani nikoho nepřekvapuje. A čekat tady třeba na autobus, je docela hezká zábava.

Na déšť si tu klidně místňáci zvyknou, protože je nebaví bejt imrvére nasraný. V nasranosti bysme jim mohli dělat učitele. Ale silnice a chodníky na intenzivní deště stavěný nejsou. Někdy je těžký přejít suchou nohou na druhou stranu.

Pán s psíkem to zvládl, ale do značkovejch tenisek si solidně nabral.

Tahle příčná ulička je na tom ještě dobře, protože je vyspádovaná ohleduplně k chodcům. Jen když kolem projede nepozorný auto, vrací se to. Ani pak nebejvají extra nasraní.

Ježíšek se narodil, hadr na balkoně to prozradil.

V autobusech se nosí stále roušky a remcalů je málo.

Komerční mrakodrap sevillský.

Hromady virtuálního sněhu, jsou přece vánoce.

Jedno z mála nevýhod čtvrti Triana je, že tu mají i ten ten obchod s lacinejma hadrama - PRI cosi - a já se vždy kvůli své nepozornosti nachomýtnu u toho, že se tam musí jít holky kouknout. Tentokrát jsem si tam koupil dvě černý trika.

Most přes Guadalquivir do Triany. Puerte de Triana.

Nákupní věž je vysoká 180,5 metrů. Podle dostupných informací prý schramstnula stavba 7 tisíc tun oceli, 30 tisích metrů krychlovejch betonu, samý vokno, skel je tu prej 19 tisíc metrů čtverečních. A protože jde o nejvyšší stavbu Andalusie, raději tam umístili asi 60 tisíc kontrolních měřících bodů, který údajně furt monitoruje počítačový centrum v budově. A samozřejmě v Andalusii se soláry vyplácí, tak i tahle věž má na sobě asi 700 čtverečních metrů solárních panelů. Na spotřebu celýho komplexu to nestačí, ale každá úspora dobrá.

Mně osobně se víc líbí tahle připosražená věž.

Několikrát jsme prošli kolem místního trianskýho tržiště, ale nikdy jsme nešli dovnitř.

Prodavač cetek z party uprchlíků. Jsou perfektně sehraný. Když nehrozí policejní razie, rozloží prostěradlo a nasypou cetky. Pak poodstoupí a sjíždí sociální sítě. Jakmile zaslechnou signál, bleskově chytnou prostěradlo za všechny čtyři rohy a zmizí v nějakejch dveřích, ve dvorku nebo v malé uličce. Sledoval jsem tu činnost docela pozorně a postupně mi došlo, že i policie se k tomu staví frajersky, protože když pokoutní prodavači zmizí, oni nemusí psát hlášení. Na místo činu přijíždí pomaličku a když vidí v dáli nějakýho pokoutního lempla, co tam furt má prostěradlo, spustí na půl vteřiny sirénu, aby ho probudili. Chlápek přestane fejsbůkovat, sbalí prostěradlo a nechá policajty v klidu projet.

Zmrzlina v Seville je asi lepší než u nás. To asi je tam správně, protože já zmrzlinu nepotřebuju a vůbec na ní neujíždím, takže nemám srovnání. Olina ale tvrdí, že ta zmrzka je výborná. což na tom klukovi u odpadkáče je vidět.

Trianská ulice je plná barů, lidí i fotbalistů. Všichni se sem vejdou.

Někteří páni ve zlatém věku působí dojmem slavných osobností. Herci, dirigenti, režiséři, operní pěvci...

Marion vám s láskou dozdobí pořádnou zmrzlinu.

Ale jo, vypadají ty zmrzky moc pěkně.

Kaple Panny Marie del Carmen.

Nad střechy se dere slavná sevillská katerdála.

Mostní mobiling

Dnešní západ je přehnaně barevnej.

Jako podle starejch vlámskejch mistrů.

Trianské antény. Bez nich by večer doma nejely sladké telenovely. Ale abych nebyl nespravedlivej, viděl jsem pár docela akčních španělskejch seriálů a skoro všechny byly dobrý. Telenovely, to je doména spíš zemí v Jižní Americe.

Noříme se pomaličku do centra, kde tvrdě vládne diktatura vánoc.

Cígo, pán, psík, igelitka.

Na sladkosti si tu místní hodně potrpí. Před sladkárnou sídlí pouliční prodavač slosovatelnýho štěstí. Na loterie si tu hrajou víc než u nás.

Jsem o pár kroků napřed a je mi jasný, že v tomhle obchodě se Olina s Irenou určitě zaseknou.

Prodejna slaměnejch kraviček.

Už jsme zas zpátky na hlavní třídě. Lidí jak nasranejch. Čekají, že v celou začne hrát i sladká vánoční hudba. Akorát tu nehrajou Gottovy koledy.

Irena s Olinou v předvánočním mumraji.

Irena nutně potřebuje jakousi krásnou místní vlnu. Sice si už pár klubíček koupila, i se po telefonu pochlubila kámoškám a mamince, takže z toho vznikla další objednávka.

Pan vedoucí vlněné prodejny se svou prodavačkou.

Vln je tu hodně a je těžký si vybrat. Ještěže nepletu.

Tři tašky plný vlny.

Jó sladký, to tu frčí.

Příprava sladkých vánočních výbušnin.

Veselý šašo.

Baví mě, jak jsou všichni veselí a roztomilí.

Dnes je to docela pohoda. Minule tu byla hlava na hlavě.

Krámky s Ježíškama a panenkama Mariema. V pozadí katedrála.

Mumraj.

A nad tím vším se nevšímavě vypíná ta katedrála Panny Marie. Největší gotická katedrála a 4. největší kostel na světě.

Kromě odrhovaček tu najdete i seriozní muzikanty hrající Haydna i Bacha.

No tak jo, pro dnešek stačilo. Fuente de Híspalis, Puerta de Jerez.

Tiene Sevilla una fuente
con unos niños meones.
Que la mamá que los cuida
no le pone ni calzones.
Y caso raro, y caso raro,
que no usen los niños
Olé, olé, olé
polvos de talco.
[Versos compuestos por el Trovador de Sevilla (Paco Palacios “el Pali”)].

Krátká svodka:Básník se podivuje nad tím, že Sevilla má fontánu, ve který se máchají malí nahatí smradi, čůrají do vody a on, ten trubadúr, nechápe, proč jim mama, to je ta nahoře, neoblíkne gatě.