U slavné Úslavy
(díl první-úvod)

První úvodní reportáž z expedice podél Úslavy. Expedice navazuje na dvě předchozí veleúspěšné expedice. První byla "Podél té Mže", pak se do toho vložil kovid, ale jak to jen trochu šlo, proběhla druhá expedice "Ploužení podél Ploučnice". Třetí expedici opět připravil expert na expedice Honza Kurka. Olina i já jsme ohromeni tím, že někdo dokáže takto vzorně a přesně připravit celou složitou akci. Za to si Honza zaslouží obrovskou pochvalu a uznání.

Expedice začíná v sobotu ráno na hlaváku v Praze. Rychlíkem Berounka jedeme do Klatov. A protože tu je výluka a žádná jistota, že bychom stihli navazující spoj, jeli jsme o dvě hodiny dřív.

Ty dvě hodiny budeme určitě schopní smysluplně naplnit. Vyrážíme docela teplejma Klatovama najít nějakou slušnou hospodu.

Nebejt těch mobilů, bloudění by bylo devastující.

Cesta do hospody vede kolem policejní stanice.

A taky kolem "Svobody" - jeřába utrhujícího se z řetězu. Umělecké kovářství Brož (www.kovarstvi-broz.cz)

Mobil nás zahnal na lávku pro pěší.

Za ní je hned naše zastávka autobusu. Spojení do Mochtína je sporadické, teď v sobotu jen asi každé čtyři hodiny. Proto jsme si museli přivstat a získat tím čas na pivo v Klatovech a jistotu, že nám autobus neujede.

Blízko zastávky jsme našli otevřenou hospodu. To ještě netušíme, že v tomhle kraji je to spíš výjimečný stav.

V restauraci Grand mají jen gambáč, ale dohodli jsme se kolektivně, že to není špatný pivo. Dali jsme si oběd a pár piv.

Gambáč mě nikdy moc nebavil. Tahle expedice bude ve znamení gambáčů. To ale zatím nevíme.

Potvrzuju, že ceny jsou tu rozumné. Můžu si to dovolit, protože nejsem odborník na ceny, takže co to je rozumná cena, nevím.

Autobus přijel na čas a jel s námi jen několik směšných minut, což by chůzí bylo pár hodin. Jsme v Mochtíně. Odtud už jen po vlastních.

Kolem hasičárny...

...a zámku Mochtín. Postaven byl nejspíše roku 1868 majitelem zdejšího statku Rudolfem Janem Arnoštem Meraviglia-Crivelli. Tvoří jej jednoduchá jednopatrová budova obdélníkového tvaru. Rod Meraviglia pochází z Milána, rodová větev Meraviglia-Crivelli byla roku 1761 v osobě Jana Štěpána Meraviglia-Crivelli povýšena do hraběcího stavu a téhož roku nadaná také českým inkolátem. Zámek vypadá trochu sešle, ale opravuje se.

Nevím, co to je.

Fotka pro našeho Jirku, kterej ujíždí na růžovejch plameňácích.

Do cesty se nám sympaticky vloudila osvěžovna.

Hospoda u Džeára vypadá podezřele, ale pivo mají dobrý a paní, co to tu řídí, je bodrá.

Nálevna i trafika i sazka. Vše v jednom, ale hlavně, mají otevřeno.

Ála a Ladys, v pozadí nahotinky. Jak se později ukáže, v kraji, kde je většinou v hospodě gambáč, bývají vylepený často nahotinky.

Statečný kytky si tu rostou na betonovým chodníku.

Pilní čmeláci.

Někteří místňáci jsou až hrabalovsky tvořiví.

Rozvodna a růže.

Od teď už víme, že nás žádná občerstvovací stanice nečeká.

Krajina je tu příjemně zvlněná.

Spousta polí a stromořadí.

A proč jsem sem dal tuhle fotku? Protože si čtenáři zaslouží, aby byli varovaní. Políbíš zakletou žábu a stane se z tebe zelená masařka. Meteorologové taky varujou před povodněmi, tornády a blesky, tak proč ne já před podvodnými žábami? A nebo to bylo úplně jinak. Někdo ji políbil a změnila se v placku.

Zvonička a kříž ve Lhůtě.

Kdyby ty mobily nebyly, byli bysme často v prdeli. A ještě k tomu se vzájemně všichni kontrolujeme. I to se vyplatí. Staromilci sice tvrdí, že papírový mapy byly lepší, ale kecají. Nebyly a nejsou.

Noříme se pomalu do lesa. Naší další zastávkou je Drkolná - kopec 729 metrů nad móřem.

Trošku se lesem motáme, ale mobilní mapy.cz nás nakonec dovedou...

...až na vrchol Drkolné. Je pravda, že cesta k tomu kopci je téměř neznatelná, všude samý houští a píchláče. Vrcholu dosaženo, vytahujeme kelimy a oslavujeme první vrcholovku medovou tulamorkou.

Vrcholové foto v houští.

Pak sešup, kolem zarostlýho plotu, kopřivama k prameni.

Sem tam na nás vykouknou panoramata. Krajina je tu fakt krásná.

Poslední pařez před pramenem.

A jsme zde. Tady pramení ta naša kráska Úslava.

Je to sice pramen, ale voda tu není skoro vidět.

První rybník na Úslavě. Kdoví, kolik roků se plnil, protože průtok je maličkej.

Původně se řeka jmenovala Bradlava. Tisková chyba na počátku 18. století ale řeku přejmenovala na Úslavu. V roce 1712 vznikla kniha o řekách, která navždy přepsala Bradlavu na Úslavu. Nahlédněme nejdříve hlouběji do zeměpisné historie. V roce 1266 je řeka popisována jako Bradaua. Za života Karla IV. kolem roku 1369 jako Radawa a roku 1376 jako Bradava. Tím výčet zajímavých názvů pro řeku Úslavu nekončí. Po husitských válkách v roce 1442 se řeka jmenuje Flumen Šťáhlavská a v roce 1624 je zmiňována jako Brádava. Na jiné mapě pak Bradlavka. Pak přišel osudný rok 1712 a Mauricius Vogt, plaský cisterciák, vydal v německém
Frankfurtu zeměpisnou knihu s názvem Das jetzt-lebende Königreich Böhmen in seiner historisch und geographischen Beschreibung vorgestellt. Při sazbě knihy a zřejmě i při rytí mapy došlo k oné největší chybě. Jméno Bradlava bylo zaměněno se jménem sousední řeky Úhlavy. Aby nebylo chyb málo, bylo písmeno h zaměněno za německé ostré ß. Nový název řeky byl na světě a bezejmenný německý sazeč touto chybou přepsal jednu kapitolu českého zeměpisu. Autoři autoatlasu ještě na konci 20. století změnu nezaznamenali, a dál Úslavu od pramene až do Nepomuku nazývají Bradlavou. Aby byl zmatek úplný, z východu od Padrťských rybníků přes Spálené Poříčí teče potok Bradava až do Nezvěstic, kde se zprava vlévá do Úslavy.

Oslavujeme zrod Úslavy.

Maličko se vracíme a míříme s jistotou k cíli dnešního putování.

Cesta se vine mezi loukama.

Slunko čaruje a za pár set metrů jsme v cíli dnešní etapy.

V krásném a stylovém saloonu U Podkovy.

Čeká nás dobrá večeře, pár piv a večer nocleh.

Vše přísně sleduje místní jelen se skleněným okem.

Saloon je stylovej, ale hlavně tu hraje výborná muzika a mají tu dobrý reprobedny.

Penzion vede pan Vácha. Syn mu odjel do Ameriky do jiného saloonu, tak je na všecko sám. Budete-li mít cestu kolem, zastavte se. Je to příjemný místo, dobrý jídla, dobrý pivo a dá se tu i příjemně přespat.

Pan Vácha má traktor Zetor, plechovou skříňku a u hromady dřeva červené rukavice.

Pohledem z okna našeho pokoje končím hlášení z první etapy expedice "U slavné Úslavy".