WWWprase 40/2023

Nepál – přes 3 sedla – nesouvislá verze
(Díl 7 – Deboche – BCAD – Duglha)

Někdy se i u nesouvislé verze vyprávění může stát, že dva díly na sebe navazují. A k tomu došlo právě teď. Minule jsme pozdě odpoledne prošli Tengboche a sestoupili na přespání do Deboche. Následujícího dne pokračujeme teď už podle řeky Imja Khola, která se vlévá do Dudh Koshi kousek nad tím lanovým mostem pod Tengboche.

Směr pochodu je podobný včerejšku. Přestože se nestáčí, jsou výhledy odlišné. Na severovýchodě zůstává jen Ama Dablam, na jihu je vidět Thamserku (6618 m) a více nalevo Kangtega (6685) s charakteristickou vrcholovou nebo spíš předvrcholovou špičkou. Světelné podmínky pro focení nezvládám stejně jako předcházející přesluněné dny.

Přibližujeme se k Pangboche, což bude dnešní místo ubytování, odpoledne však ještě čeká aklimatizační výlet směrem k základnímu táboru hory Ama Dablam. Je tu brzké jaro, pole čekají, až se setba probudí. Ama Dablam si drží vizáž Sfingy, jak se přibližujeme k úpatí, zvedá bradu ve větší a větší naštvanosti.

Po obědové přestávce vycházíme na aklimatizační půldeňák. Začíná se měnit počasí, přibývají mraky a kolem vrcholů zřetelně fouká. Z Pangboche se musí sestoupit k řece Imja Khola, přejít most a podle hluboké rýhy s neklidnými svahy vymleté bezejmenným potokem se vystoupá až do základního tábora AB. Nachází se ve výšce necelých 4600 metrů, takže na vrchol (6814 m) je to ještě pořádná práce. Vrchol je teď v mracích a podle předpovědi si borci na vhodné počasí budou muset ještě pár dnů počkat.

Když už jsme se dostali do základního tábora, připomeňme si některé údaje z wikipedie. Volný překlad jména zní ´Matka s perlovým náhrdelníkem´. První Čech na vrcholu Ama Dablam byl Miroslav Šmíd roku 1986. Mezi dalšími je uváděna početná výprava, kterou v roce 1998 vedl Josef Rybička. Cestovali jsme z Prahy do Kathmandu přes Dháku stejným letadlem bangladéšské společnosti Biman (dosud v provozu, tehdy spoj létal jen v úterý a byl bezkonkurenčně nejlevnější). Na rozdíl od nás měli kvůli horolezeckému materiálu všichni z této výpravy nadváhu, takže si mohli část vybavení „ukrýt“ u nás. Poskytli nám za to logistickou pomoc při přepravě z letiště v Kathmandu, při vyhledávání hotelu a směně dolarů za rupie. Tehdy jsme žádnou místní podporu neměli.

S částí výpravy jsme pak shodou náhod letěli i nazpátek. Pamatuji si na diametrálně rozdílnou náladu těch, kteří se dostali na vrchol, a těch, kterým to tentokrát nevyšlo. Také se tím letadlem vracel horolezec, kterého zaskočila změna počasí pod Dhaulagiri. Ukazoval nám zčernalé a opuchlé prsty na nohách. Extrémní radost i neštěstí v jednom letadle.

Na zpáteční cestě z basecampu se dole přece jen trochu vyčasilo a slunce střídavě ozařovalo různé části údolí. Most nám zabrali rozvážně pomalí yaci bez dohledu, a jelikož není rozumné se snažit je na úzké cestě předejít, museli jsme náhradní trasou podle břehu. Jak se ukázalo, zacházka to nebyla, jen stezka místy nebudila mnoho důvěry.

Druhý den po ránu dopadá světlo na Thamserku z jiné strany a spolu s oblačností vykresluje vrchol úplně jinak. Cílem je Dingboche, tam padne klíčové rozhodnutí pro další dny, jazýčkem na vahách bude předpověď počasí.

Slunné počasí minulých dnů, které se tvářilo jako neměnná jistota, je minulostí. Zlom v počasí se očekával, dokud ale nepřijde, člověk sám sebe dokáže přesvědčit, že to třeba dopadne úplně jinak, rozhodně lépe. Nějaký vnitřní obranný mechanismus nereálného optimismu je někdy užitečný, jindy však nebezpečný. Nevím, proč mě napadla „jistota desetinásobku“, kterou starší budou znát jakožto jeden z největších podvodů kupónové privatizace. Také v tomto případě zafungovala naivita přiživená dosud málo známým účinkem reklamy a malér „Viktor Kožený“ byl na světě.
Sněžit začalo zprvu nenápadně už odpoledne po návratu ze základního tábora. Posléze sněžení houstlo, až byla výsledkem vrstva kolem 15 centimetrů. Vzhledem k předpovědi, která zaručovala další den opakování scénáře, jsme byli nuceni redukovat plány a vynechat jak trekařský vršek Chhukung Ri (5550 m), tak následně i první z plánovaných sedel Kongma La (5530 m), jak již bylo rozebíráno v některém z minulých dílů. Zasněžená krajina ve slunci po ránu připomíná idylku, ale tentokrát zvítězila, říkejme tomu, rozvaha.

Z Dingboche je pohled na Ama Dablam zase úplně jiný, než jsme mohli vidět v předešlých dnech. Nově se ukazuje Island Peak (6165 m) a podle nejzkušenějšího účastníka naší výpravy také Lhotse Shar (8383 m). První z těchto vrcholů byl pojmenován v roce 1953 členy britské expedice na Mount Everest, protože při pohledu z Dingboche vypadá jako ostrov v moři ledu, je ale známý také pod jménem Imja Tse. Druhý není považován za samostatnou osmitisícovku, ale jihovýchodní výběžek od hlavního vrcholu Lhotse (8516 m). Na první fotce Ama Dablam, pak Island Peak a na čtvrté fotce ve skupině Lhotse Shar.

Ve směru východního pohledu k Island Peaku měla vést původně naše cesta do Chhukungu, aby se pak obrátila doleva do sedla Kongma La. Na to však musíme zapomenout, protože půjdeme sverozápadním směrem Na Duglhu. Údolím říčky Lobuche vedou po jejím levém břehu dvě souběžné cesty. Nižší je v blízkosti vody z Pheriche, cesta z Dingboche přibližně 200 výškových metrů nad ní. Ten rozdíl je potřeba zvládnout hned za vsí.

Zpátečním směrem se opakují tématicky stále stejné, vždycky ale v něčem úplně jiné pohledy na Ama Dablam. Ty mě doopravdy neomrzí, nevím, jak se líbí ostatním. Na první z fotek dělá stafáž výprava mířící k vyhlídkovému a náboženskému místu Khumbupasanglahmu (schválně jsem to přepsal z mapy, aby bylo jasné, jak je těžké si všechna tahle jména nějak uchovávat v paměti), možná až k vrcholu Nangkar Tshang (5083 m). Z dálky se to nepozná, ale lidé z téhle skupiny mluvili rusky. Ruských turistů obecně je tu hodně, také Indů nebo Pakistánců, to rozlišit neumím.

Yaci nesou náklad, vodič nese yakům v pytli na zádech seno. To je fér. Na poslední z fotek je vidět na kameni namalovaný rozcestník na Pheriche a Dingboche, dvě cesty, o kterých se píše výše.

Závěr dne ještě vyplnila krátká vycházka nad noclehem v osadě Duglha (píšu schválně v osadě, protože nevím, jestli v Duglze je spávně), než začne dnešní dávka sněžení a uchýlíme se pod střechu ke kamnům. Příští díl bude hlavně o Gokyu a okolí.

konec sedmého dílu

Říjen přinese do Domu umění novou výstavu, komentované prohlídky i procházky městskou architekturou

Když jednoho podzimního rána studující, 4. 10. - 5. 11. 2023

Nová výstava v Domě pánů z Kunštátu, komentované procházky i prohlídky a cyklus přednášek inspirovaný Adolfem Loosem. To a mnoho dalšího nabídne říjen v Domě umění města Brna.

30 LET FAVU VUT

Hlavní událost říjnového programu se odehraje hned zkraje měsíce - v úterý 3. října od 18:00 proběhne slavnostní zahájení výstavy Když jednoho podzimního rána studující, kterou vrcholí letošní oslavy třicetiletého výročí založení Fakulty výtvarných umění VUT. Výstava potrvá do 5. listopadu. "Postupný průchod navazujícími místnostmi Domu pánů z Kunštátu podporuje iluzi vhledu do umělecké školy jako „světa mnoha světů“. Vyprávíme epizody o tom, co může nastat, když do těchto světů vstupují jednoho podzimního rána studující, přičemž studujícími jsme zde všichni, pokud nám záleží na tom, co přinese zítřek." uvádí tým Café Utopia, který výstavu kurátorsky zaštiťuje.

SEDM ZASTAVENÍ S ADOLFEM LOOSEM

Brněnský architektonický manuál si na podzim připravil cyklus sedmi přednášek inspirovaných dobou a dílem Adolfa Loose. S výjimkou první přednášky 2. října, která se odehraje v prostorách Bauerova zámečku na Výstavišti, se sejdeme vždy v pondělí v 18:00 v galerii G99. Přednášky povedou Pavla Cenková, Dagmar Černoušková, Jindřich Chatrný a Jana Kořínková. Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji na pokladně Domu umění a v síti smsticket.

dekorativní stěna od Evy Kmentové ve Výzkumném ústavu matematických strojů (dnešní kavárna Rebelbean Pole), foto Michaela Dvořáková

UVEDENÍ MONOGRAFIE PETRA VESELÉHO

U příležitosti blížícího se životního jubilea, které malíř Petr Veselý v nadcházejícím měsíci oslaví, vydává Nakladatelství a galerie Stará pošta ve spolupráci s Books & Pipes novou monografii, která obsahuje jak výběrový soupis díla, tak nové i dříve publikované texty kontextualizující téměř dvě stě děl, která jsou součástí obrazové přílohy. Monografie bude slavnostně uvedena ve čtvrtek 5. října v 18:30 v Procházkově síni.

NENÍ TŘÍDA JAKO TŘÍDA

Zatímco FaVU VUT slaví třicáté výročí založení, česká redakce Artalku slaví jubileum poloviční - patnáct let. Společné oslavy se spojí do jedné události ve čtvrtek 12. října v 18:00, kdy v Domě pánů z Kunštátu proběhne panelová diskuze na téma Není třída jako třída: Jak se projevují třídní rozdíly v prostředí uměleckých vysokých škol. Na diskuzi následně naváže volná zábava s hudebním doprovodem.

KOMENTOVANÉ PROHLÍDKY A PROCHÁZKY

11. 10. Eva Kmentová / Od Janáčkova divadla k Domu umění

19. 10. Když jednoho podzimního rána studující

31. 10. Sochařky a architektky

Skrytá tvář české literatury II: Otokar Březina
Uvádíme cyklus večerů věnovaných významným českým básníkům s tvorbou pěti duchovně orientovaných básníků dvacátého století a pěti současných autorů souznějících s jejich dílem. Projekt Básníci v Česku herců Michala Bumbálka a Lukáše Riegera vzniká ve spolupráci s projekty Káznice žije spolku Tripitaka a Básníci v káznici spolku Odjinud.

První z večerů divadelní sezóny 2023/24 proběhne v neděli 8. 10. 2023 a bude věnovaný tvorbě Otokara Březiny, významného českého básníka dvakrát nominovaného na Nobelovu cenu za literaturu.
Recitovat jeho poezii budou Jiří Miroslav Valůšek, Kateřina Kumhalová, Michal Bumbálek a Lukáš Rieger. Hudebního doprovodu se ujme Pavel Čeněk Vaculík. Úvodní slovo má Soňa Šinclová s použitím audio rozhovoru Aleny Blažejovské s Petrem Holmanem. Již tradičně budeme mít možnost zhlédnout v premiéře krátký film o autorovi od Petra Barana a studentky oboru rozhlasové a televizní dramaturgie a scénáristiky na JAMU Kristýny Brázdové - rozhovor s bývalým předsedou Společnosti Otokara Březiny Jiřím Höfrem.

Vstupné: 150 Kč
Studenti a senioři: 80 Kč
ZTP, ZTP/P: 80 Kč
Studenti a pedagogové uměleckých škol: 40 Kč

Otokar Březina
* 13. září 1868, Počátky
† 25. března 1929, Jaroměřice nad Rokytnou

Do života Václava Jebavého (vlastní jméno Otokara Březiny) významně zasáhla smrt obou rodičů během jednoho týdne a milostné přátelství se starší, filozoficky a mysticky založenou Annou Pammrovou, které zůstalo plachým vztahem dvou oduševnělých lidí. Pracoval postupně jako učitel v Jinošově u Náměště nad Oslavou, v Nové Říši na Moravě a v Jaroměřicích nad Rokytnou. Samostatným studiem získal široké vzdělání zvláště ve světových literaturách a filosofii.

Mezi jeho přátele patřili sochař František Bílek, spisovatelé Jakub Deml, Karel Čapek, František X. Šalda, malíř Josef Váchal a prezident Tomáš G. Masaryk. Největší inspirací pro jeho poezii mělo intimní seznámení s francouzskými symbolisty (Baudelaire). Znakem jeho poetiky je vznešená monumentalita myslitelských konstrukcí, nezvyklé metafory spojující představy vzdálené i protikladné, užívání cizích slov a odborných termínů i hudebnost veršů.

Březinovo dílo obsahuje eseje Hudba pramenů (1903) a Skryté dějiny (1931) a básnické sbírky Tajemné dálky (1895), Svítání na západě (1896), Větry od pólů (1897), Stavitelé chrámu (1899), Ruce (1901) a torzo sbírky, která se měla jmenovat Země (posmrtně 1939). Jeho dílo bylo vysoce ceněno již za jeho života, byl mu udělen čestný doktorát filozofie Univerzity Karlovy a dvakrát byl navržen za českého kandidáta na Nobelovu cenu.

Znamení duše
Mystické znamení duše, potkání spřízněných paprsků dvou,
tvůj úsměv, umdlený, zemřel dávno před smrtí tvou;
jsou rytmy zádumčivých písní, jež po léta v duši mi zní,
a úsměv tvůj, svatá, uhasne jen se zářením teskným mých dní.
Tvůj úsměv! V něm smutek a rozkoš se zlíbaly v omamující žeh,
na cestu tvých pohledů lilie házel a tušení vonný dech
z něj sálal, duše zardíval touhou a světla jak jiskřivý pel
v slov tajemném šeru a v myšlenek prodloužených stínech se chvěl.
Nikdy nezřel jsem ženy, jíž z tváří svítil by úsměv jak z tvých,
a kdybych ji uzřel, květen bolestné lásky v má okna by dých,
z něj přijal bych úzkost tvé duše, bloudící v neznámou dál,
jak otráven sladkostí polibku, jejž bych se utrhnout bál.

Milí příznivci kuturního dění v Bílovicích nad Svitavou,
jsem nesmírně rád, že vás mohu pozvat na LifemusicTM, unikátní workshop hudební improvizace s Rodem Patonem (UK) velšským jazzmanem a pedagogem, autorem Ascension Jazzmass, jazzové mše letos uvedené za účasti krále Karla III. Workshop je v češtině, Rod umí dobře česky, co nezvládne, přeložíme.
KDE: v Galerii Alfa, Bílovice nad Svitavou
KDY: sobota 14. října 2023, 9:00 - 17:00
KAPACITA: ještě 9 volných míst / celkem 18 účastníků
PŘIHLÁŠKA: https://forms.gle/v8fHhzF4i2tKPdq58
REGISTRAČNÍ POPLATEK jen 200,- Kč - uhraďte jej předem na účet č. 670100-2204431725/6210 u mBANK. (Do zprávy pro příjemce uveďte LIFEMUSIC BNS jméno a příjmení) nebo v hotovosti na místě (není zaručeno volné místo)
DOTAZY: Richard Lank, RichardALank@gmail.com, +420724757280
Workshop pořádá Kulturní komise za finanční podpory Obce Bílovice nad Svitavou.
LifemusicTM : otevřete se improvizaci pomocí vokálních a rytmických her. Žádný tón není špatně, ale každý má svůj význam!
09:00 - 09:30 registrace účastníků (max 18 míst)
09:30 - 12:30 dopolední blok
12:30 - 13:30 --- pauza ---
13:30 - 16:30 odpolední blok
17:00 veřejná prezentace
S SEBOU: Prázdnou PET láhev a libovolné perkusní nástroje (ne djembe, nejde o bubenický workshop).
Co je LifemusicTM?
Hlavním nástrojem LifemusicTM je společná hudební improvizace pomocí her. Lektor vysvětlí účastníkům počáteční formu, tedy jak s improvizací začít. Vývoj improvizace samotné je pak spontánní, plný překvapení, od původní formy se odchyluje a nabírá vlastní dynamiku. Základní principy společné improvizace jsou:
1. Každý člověk je nějakým způsobem muzikální
2. Hudba je věcí důvěry
3. Žádný tón není špatně
4. Každý tón má nějaký význam
LifemusicTMse využívá i jako terapeutická metoda k podpoře emocionálního a psychického zdraví, odbourávání stresu a podpoře komunikace.
Kdo je Rod Paton?
Rod Paton je waleský skladatel, jazzman a pedagog. Improvizátor tělem i duší je autorem vlastní imuzikoterapeutické a improvizační metodiky LifemusicTM Rod natočil více CD v Británii i v ČR a je mj. autorem jazzové mše. Mluví výborně česky, takže žádný strach, workshop bude kompletně v češtině.

srdečně zdraví / Best Regards
Richard Lank
Více o metodě Lifemusic:
článek: https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1330975-zpivat-umi-kazdy-rika-muzikant-rod-paton
video: https://www.youtube.com/watch?v=T2WmTaeeQ8c
Lifemusic (TM) : https://www.megaknihy.cz/hudba/20138210-lifemusic.html

Vzpomínka
na Zdenu Zábranskou a jejího bratra Miroslava Plešáka
k jejich zářijovým nedožitým 83. a 80. narozeninám
úterý 26. září 2023 v 17 hod.
Mahenův památník, Mahenova 8, Žlutý kopec
Pořádá Sdružení Q Brno
Připravil Michal Žák
Dále účinkují: Ivo Medek (úvod), Milena Fucimanová (recitace), Ivan Petlan (ukázky) a další pamětníci
Hudba: Sdružení Q