U slavné Úslavy
(Díl 3. -Z Hnačova do Bližanovy)

Po dlouhé odmlce se vracím k jednomu restu. V červnu jsme totiž podnikli expedici podél další české řeky. Podél slavné Úslavy je už naše třetí expedice. A shodou okolností i třetí pokračování.

Ráno snídaně vstoje v chatičce v autokempu. Slibované otevřené bufety s voňavou snídaní byly jen plané tlachy, ale to nás nerozházelo. Když jsme platili za nocleh, paní účetní nám dvěma, co překročili sedmdesátku odečetla jakési kyslíkovné, nebo tak nějak se to jmenovalo. Asi zohledňujou spotřebovanej kyslík na časové ose mezi kolébkou a rakví. (Kradu trochu Hrabalovi, ale on mi určitě odpustí).

Prostý kříž nepoukazuje na náboženský cítění v kraji kolem Úslavy, jen prozrazuje, že někdo šlohl informační ceduli.

Dle itineráře nás čeká příjemná cesta lesy i lukami, sem tam vesnička.

Tohle už ale je doopravdickej kříž.

Začíná trochu pršet, tak lovíme deštníky a bundy.

Obrovskejm mravencům je déšť úplně u prdele.

Za chvíli vyrazí do polí plechová kavalerie, obilí dozrává. A chrpy.

Svačinářka upozorňovala, že tam vepředu před náma by mohla být i restaurace.

Kostel svatýho Blažeje v Plánici.

Od naší řeky nejsme daleko a sem tam si prohodíme břehy.

Nejspíš svatej Nepomuckej, kdo jinej by to byl?

Úslava.

Most přes řeku Úslavu.

Mlátička. Náš hospodskej cíl je již blízko.

Že by něco chybělo? Ne, to jsou Křížové kameny. Křížové kameny lze považovat za památky právní kultury, které se tu začaly objevovat někdy od od středověku. V systému smírčího práva ve středověku bylo možný provinilci uložit, aby odčinil svůj zločin, kromě vyrovnání se s postiženou rodinou, i vytesáním a vztyčením kamenného kříže na místě, kde byl zločin spáchanej. Tyto kamenný kříže pak mají výjimečný postavení křížů smírčích. U většiny těchto drobných památek v přírodě jde jen o hraniční mezníky. Hraničním mezníkem byl patrně i tento křížový kámen, kterej je evidovanej Společností pro výzkum kamenných křížů při ašském muzeu pod “espézetkou” 0263 Plánice. V pověstech tohoto kraje je připomínán jako veliký památný kámen o kterém se vypravuje: V tato místa před dávnými časy přijeli vojáci náhle se jim zjevila holubice, která se však v brzku změnila v krásnou pannu. Jakmile se však dotkla vojáka klesl mrtev k zemi podobně zahynul i ten druhej a ostatní utekli. Určitě je k tomu šutru navázanejch daleko víc příběhů. Důležitý je, aby to bylo hodně nepřehledný.

Sloup Nejsvětější trojice v Plánici.

Plánice je tvrz přestavěná na zámek. Od poloviny šestnáctýho století bývala centrem samostatnýho panství, k jehož významným majitelům patřili Šternberkové, Martinicové a Wallisové. Zámeckej areál je od roku 1964 chráněnej jako kulturní památka.

Radnice.

Krátká porada potvrdila, že by zde mohla být fakt za chvíli otevřená hospoda. To by bylo na dopolední polívku, nebo hodně brzkej oběd dobrý. V tomhle kraji totiž moc hospod podél naší Úslavy není.

Dne 24. března 1886 se v Plánici narodil i další slavnej rodák hudebník Vladimír Helfert, jenž byl uznávaným hudebním vědcem i skladatelem. Roku 1920 založil Hudební archiv Moravského zemského muzea v Brně, byl dirigentem Orchestrálního sdružení v Brně (1920–1939). Pro své pokrokové smýšlení byl za okupace několikrát vězněn. Při návratu z Terezína onemocněl skvrnitým tyfem a 18. května roku 1945 zemřel v Praze v Nemocnici na Bulovce.

Olina učí angličtinu na pražské průmyslovce nesoucí jméno místního slavnýho rodáka Františka Křižíka jednoho z největších českých techniků a vynálezců všech dob. Narodil se 8. července 1847. Z jeho rozsáhlé vědecko-technické činnosti vzešla řada pokrokových objevů. Nejvýznamnějším Křižíkovým vynálezem se stala oblouková lampa.

Na pražském Žižkově postavil první elektrárnu v Čechách. V Praze zavedl také první elektrifikovanou tramvajovou trať. První elektrifikovanou železniční tratí se díky Křižíkovi stala trať z Tábora do Bechyně. Za svého života dosáhl řady vyznamenání a poct. Zemřel 22. ledna 1941 v Stádleci na Táborsku. Pochován je v Praze na vyšehradském Slavíně.

Drbárna před COOPem

Nejsme sami, co vyprahle číháme na otevření hospody na náměstí. Velmi časnej oběd nám přišel k chuti. Tušili jsme, že to nebude v cíli žádná sranda s těma hospodama. Restaurace Pavlíček.

Radnice.

Kostel svatýho Blažeje na dohled.

I místní škola nese jméno slavnýho rodáka.

Schody k Blažejovi.

Kytky u Blažeje.

Srdce u Blažeje.

Děkanský kostel sv. Blažeje v Plánici z roku 1352. Současná barokní podoba kostela sv. Blažeje v Plánici vznikla pod vedením stavitele Johana Trajlera v roce 1755, kdy byl zdejším farářem Antonín Jakub Kolštrajtera a primasem Jan Fikara. Někteří se domnívají, že se na ní podílel i významný stavitel té doby Kilián Ignác Dientzenhofer, který postavil v první polovině 18. století nedaleký nicovský kostel. Jeho účast na stavbě však není potvrzena.

Kdoví, kdo bydlí v půlkulatým domečku poblíž kostela.

V Plánici žijou spokojený žáby. Dnes se tomu moderně říká vychechtaná žába.

Otrávenej plánickej pes. Teda ne jako jídlem, ale jakože není tak vychechtanej jako žaba odvedle.

Blížíme se k Újezdu.

Ani v Újezdě není žádnej otevřenej obchůdek, jen téměř opuštěná dětské hřiště a rozebraná a rozbitá pistole. Hned vedle prolejzaček je zavřená hospoda. Jíme i pijeme z vlastních zásob.

Pistoli jsme opravili a seskládali.

Loudil u pumpy sádrovej chlapeček.

A jdeme dál.

V lese nacházíme velikánský mraveniště. Vše nasvědčuje tomu, že se blíží cíl naší dnešní etapy.

Bydlíme v penzionu v obci Bližanovy. Chvíli jsme čekali na pana majitele, kterej nám prozradil tajemství, že tu v Bližanově žádná hospoda ani krámek otevřený nejsou. Pak se potutelně usmál a prozradil nám, že tu mají u hasičů takovej malej soukromej klub, kde, když hezky pozdravíme, nám načepujou pivo. A to byla dobrá zpráva.

O téhle kapli vám nic neprozradím.

Prostřílený okno.

Úpravná zahrádka se líbila především Olině. Hlásím, že neuždibla ani kousek květiny k množení.

V klubu blízko hasičů.

Pivo měli dobrý.

Společné foto dávnejch žáků třetí třídy obecní.

Pavučina u klubu.

U piva můžete sedět i venku pod střechou. Jo a ubytování bylo příjemné.

Dobrý místo, dá se tu i parkovat. Příště opět přeruším chaotické hlášení z expedice kolem slavné Úslavy a pokusím se o fotoreportáž z letošního přechodu Krkonoš a pak se k Úslavě zase vrátím.