NA SILVESTRA SE OKOLO NAŠEHO DOMU HODNĚ

lidí rozhodlo, že budou nejspíš soutěžit o největší kravál, až jsem se docela bála,
že nám nějaká rachejtle vletí na terasu a někomu ublíží - děti Cackovy právě
kvůli tomu blázinci vydržely vzhůru a koukaly na to od nás…
Přežili jsme, ale ohňostroje mě přestávají bavit, už dlouho.
Hluk, mlha - spíš dým, binec a co z toho…
Nastal ale zvláštní jev, na sídlišti v horní části Slatiny, kde to při minulých Silvestrech bouchávalo
taky, byl klid a tma! Vypadá to, že se lidi dokázali domluvit a vykašlali se na to.
Ráno naštěstí vypadalo poklidně a zdá se, že dokonce i ten bordel docela uklidili.
Protože se říkávalo "Jak na Nový rok, tak po celý rok", snažím se vždycky
udělat od všeho nějakej kousek a k tomu patří i výlet.
Jirku napadlo místo ve Šlapanicích, kde jsme ještě nebyli a tak jsme sbalili velocipedy a jeli.
Od kostela do pořádnýho kopce a pak mezi zahrádkama ještě vzhůru.

Dojeli jsme až k cihelně, tam to vůbec neznáma překvapilo mě, jak je to obrovskej podnik.
Okolo pak už horší cestou až do Velkého Hájku, což je přírodní památka, jak jsme zjistili.
A hned u něj pěkná vyhlídka na kopce, za kterýma je Slatina.

Cesta dolů byla poněkud neschůdná a poněvadž jsem nějak nenašla odvahu, pan Jiří mně
šlechetně snesl kolo, čehož si považuju!

Ve Šlapanicích měli dokonce otevřené bistro, prodávali tam novoroční čočku a chystali
nějakej koncert! Jsou tam podnikaví a zdá se, že si toho lidi považují.
Zpátky to nešlo jinak, než přes kopec, ale bylo to hezký.

Kousek cesty přímo proti tomu světlu byl náročnej, ty lidi nešlo vidět…
Adventní koncertní šňůra je skoro za námi, ještě nás čeká Tříkrálový koncert v Adamově
a můžeme se začít připravovat na jarní akce!

HRANÍ V PROSINCI BYLO FAKT
hodně, ale přesto jsme stihli využít pozvání pana Martina Jurča z bratislavského rozhlasu na koncert OL'UNu (je to něco jako brněnský BROLN).
Z Liptovského Petera jsme se úspěšně vrátili v neděli v noci, v pondělí Jirka natáčel BCO (Brno Contemporary Orchestra), já jsem měla ve škole předváděčky a v úterý po škole jsme hrnuli
na Bratislavu. Potkali jsme se s Vlastou a Martinem, koncert jsme navštívili společně.
Jejich rozhlasový (velký) sál, to je zážitek!

To v Brně nemáme a dlouho asi mít nebudem, furt jen slibují…

Viděli jsme znovu houslistu a kapelníka Jána Kružliaka v akci, měl to všechno krásně pod kontrolou
a hráli výborně.
Program byl barevnej a nejlepší byly děti. Musely čekat celou dobu ukázněně v zákulisí a
vyběhnout až na poslední číslo!

Hned jsem si vzpomněla na ty naše z Radosti. Pytel blech, ale dali to!

Pan Jurčo nás pak ještě pozval na návštěvu do kanceláře a tak jsme měli možnost zažít
a vidět prostory v budově, je to bludiště! Kdyby nás pak nevyprovodili ven, asi bychom
dlouho bloudili.
Tož ať jsme všichni zdravóčcí a plní energie k dalším kulturním a podobným zážitkům!

Dada a spol.