Velikonoce
(bez přívlastku)

Velikonoce už léta považuju jen za pár dní příjemnýho volna. Nic víc se mi nedaří z toho křesťansko-pohanskýho svátku vykřesat. Myslím, že mi v hlavě uvízla vzpomínka na jedny z prvních, které jsem vnímal. Ještě jsem nechodil ani do školy a najednou za mnou přišel tata, oblečenej jako na koncert a ve světlým baloňáku, ať se prej hezky obleču, že pudeme na šmigrus. Netušil jsem, o co jde, oblíkl jsem se, tata mi dal do ruky jakejsi klacek spletenej z proutků, mama mi na hlavu narvala radionku s anténkou, kterou jsem celým svým pětiletým životem nesnášel. Nemám rád čepice dodnes. Vyrazili jsme do města. Tata obešel pár svých kolegyň (to jsem ještě nevěděl, co je to kolegyně). Návštěva se odehrávala ve stále stejným modu. Zazvonit u dveří, vejít, slušně pozdravit, tata vzal svou proutěnou pomůcku a šlehal kolegyně po zadku a něco mrmlal. Pak jsem měl nastoupit já, vykoktal jsem první tři slova koleda, koleda, Štěpáne..., přestal jsem pleskat tou divnou věcí cizí paní po prdeli, dostal jsem za to zelený vajíčko do pytlíku, čučel jsem kolem sebe a čekal, až tata pobaví společnost veselejma historkama a vyrazili jsme ke kolegyni B a pak C. Jedna z posledních návštěv toho byla u Kotulánů. To byla rodina, se kterou se naše rodina hodně kamarádila. Snad dokonce měli i svatbu stejnej den. Měli taky tři děti a bydleli docela blízko od nás. No a pak už jsme šli dom. Tenkrát voser i zpětně voser. Velikonce mi k srdci nepřirostly.
Sám od sebe jsem se nikdy na šmigrus nevydal, jen, když mě někdo vzal s sebou. Na gymplu to už bylo lepší, protože nám nabídli dycky nějakou ohnivou vodu. Cesty domů byly klikaté. Párkrát i hodně klikaté.
Dodneška jsem nepochopil princip. Hlavně mě dráždilo, když z toho měly holky zásek, že přijdou kluci a dostanou na prdel, ale blbý bylo i to, když nepřišli. Vlastně tomu nerozumím dodnes.

Letošní velikonoční čas jsme se snažili lehce ignorovat. Ale Olina ocenila, že je to obalený tolika dny volna. Na Velkej pátek nám naštěstí došel chleba, tak jsem si vzal kecky a velkou oklikou jsem pro něho běžel do Lidlu.

Běchovickej Baltimore. Tahle loď pod jedním běchovickým mostkem určitě neprojede.

I stíny na zdech se snažily tvářit vajíčkově velikonočně.

Běžel jsem kolem nehtovýho studia a zjistil jsem, že nevím, co to je gel-lac a strip-lac. Jak jsem s takovou mezerou ve vzdělání mohl tak dlouho žít?

Jaro se hrne tvrdě všemi póry ven. Velikonoce jsou dle pohanskejch zdrojů oslavou příchodu jara. Datum Velikonoc je nějak prej spojenej s jarní rovnodenností, kdy se den a noc vyrovnávají, což symbolizuje rovnováhu mezi světlem a tmou, životem a smrtí. Tento přechodnej okamžik je ve starejch pohanskejch kulturách často oslavovanej jako symbol obnovení a znovuzrození přírody. Ale já se na to tvářím dost neutrálně. Jaro je bezva, ale rituály jsou mi u prdele.
Datum Velikonoc se určuje na základě lunárního kalendáře a slunečního kalendáře. Velikonoce připadají na první neděli po prvním jarním úplňku, který následuje po 21. březnu, tedy po jarní rovnodennosti. Protože je měsíc lunárního kalendáře kratší než sluneční, je datum Velikonoc každej rok jinak.

Když jsem běžel kolem party dělníků, co pracujou na novejch inženýrskejch sítích o Velikonocích, chtěla po mně polovina z nich, abych je vyfotil a druhá polovina chtěla, abych je nefotil. Ta fotogenická část prej chce fotku kvůli holkám a ta druhá půlka ji nechce taky kvůli holkám. Popřáli jsme si hezký dny a běžel jsem zas dál.

Jaro u školkový pyramidy.

Běhací cesty tady u nás jsou skvělý.

Tradice, tradice, tradice.

Dohodli jsme se s Jíťou a Jirkou, že si uděláme rodinný setkání u nich na baráčku. Helča jela na svatbu kámošky do Austrálie, Boris a Bobík měli jinou akci, Honza s Robynne jsou ještě v Americe, tak to bude jen taková komorní akce.

Dnes je totiž černoBílá sobota.

Jedem z Hlaváku.

Náš vlak ještě není přistavenej.

Ve vlaku jsme se potkali s Bibi a Honzou. V Řevnici na nás už čekal Jirka a odvezl si nás na barák.

Honza si koupil na koncertě Muchy vinyl Muchy,

Velikonoční zajíček a Honza.

V Dobřichovicích.

Vaříme oběd.

Zvyk zdobení vajíček a oslavování jara má svůj původ v pohanskejch tradicích, kde vajíčka údajně symbolizujou novej život a plodnost. Omalovávání vajec prej přináší do domova štěstí a prosperitu. Sprejeři vpřed.

Některý zvířata, jako třeba zajíc a beránek, jsou spojovaný s pohanskejma svátkama jara a plodnosti. Zajíc je symbolem hojnosti a plodnosti (tady na obrázku to tak nevypadá), zatímco beránek symbolizuje novej život a obětování.

JaJ mají roztomilý slepice. Takovej malej model s péřovatejma nohama. A samozřejmě kohouta, kterej dává na slepice bacha, stará se o pořádek v hejnu a aby holky snášely vajíčka a ve 4:30 ráno se pokouší děsně srandovně kokrhat. Mě osobně to jeho kokrhání bavilo, je hodně punkový, ale Jirka s Jitkou jsou na něho někdy naprdlí, protože je budí. I slepice jsou na kohouta někdy nasraný a když si nedá bacha, klovají ho do pařátků tak, až mu někdy teče krev.

Klasickej barákovej bordel.

Dostali jsme s Honzou od Jíti práci. Vyrobit dvě hnědobrány. Dřeva i spojovacího materiálu bylo dost. A nářadím jsou vybavení solidně. Byla to radostná práce. Mám ruce plné malejch třísek a nohy podrápané trny od místních růží. Vzhledem k tomu, že Honza hned brzo ráno v neděli odjížděl a Olina a já v neděli večer, tak jsme žádnou hnědobránu nevztyčili, jen jsme připravili jednotlivé části budoucí brány.

Zatímco Honza a já jsme si hráli se dřevem, Bibi sbírala pro slepičky slimáky. Slimáci tu u JaJ nejsou ani trochu v oblibě. Loni jich JaJ nasbírali tisíce. Jsou to hajzlové a neváží si práce druhejch. Myslím tím ty slimáky.

Plameňák hlídá.

Broskvoň. Sobota i neděle byla ve znamení prořezávání stromů. Větve z prořezávky drtila Bibi ve štěpovačce.

Jirka si upravuje vchod do budky.

Prořezávat stromy je docela věda.

JaJ pěstujou jako šílení. Takhle to asi mysleli ti pohani s těma Velikonocema. Oslava jara a odchod zimy. Všude jsou nějaký sazeničky a derou se ven. Olina je taky z jara úplně poblázněná.

Všude kytky a konvičky.

Nad některejma prořezávkama se muselo sejít konsílium.

Plzeň a rozvaděč.

Pak, když jsme se dozvěděli, jak dramaticky roste cena kakaovejch bobů, nabídla se Jíťa, že nám uvaří opravdický pořádný hustý biokakao. A fakt to teda hustý bylo.

No a to už byla neděle večer, tak nás Jitka odvezla do Řevnice na vlak.

Kurva, trafika zavřená.

V Řevnicích mají, všiml jsem si toho již dřív, sympatickej pivní klub. Možná bych se tam měl jít někdy podívat na výzvědy.

Některý pohanské kultury slavily příchod jara a očištění prostřednictvím velikonočního ohně. Tento symbolickej oheň měl odehnat zimu a temnotu a přivolat jaro a světlo.
Malá poznámka k pomlázce - to je ta divná věc, kterou mi tata, když mi bylo pět, strčil do ruky a řekl, pojď. Když prej mladí chlapci mrskají dívky a ženy vrbovými proutky, jde prej o symboliku obnovy a plodnosti. Mladý výhonky vrby, který se používají jako pomlázka, jsou symbolem nového života, síly a jara.

Dovolím si své přiblbé úvahy o Velikonocích zakončit akční fotkou z archivu. Na obrázku je Jirka, kterej zrovna mrská svou tetu Danu. Horor se odehrává v Ostružné. Asi tak před jedenácti lety.