Zakynthos
(den pátý - na výlet lodí)

Na dnešní den máme zaplacenej čundr lodí. Slibujou nám za ty prachy želvy i rozeklané pobřeží, krásná skaliska a modrou vodu, koupačku z lodi...

Protože jsme s Olinou, je jasný, že na stanovišti budeme dřív než včas. Aspoň mám čas vyfotit zamiLenonovu zeď.

I opuštěnou hospodu. Zatím, večer bude narváno.

Přijíždí autobus, pár nás nastoupí. Autobus totiž musí objet všechny resorty posbírat co nejvíc účastníků zájezdu, aby se loď naplnila.

Jsme v přístavu poblíž hlavního města ostrova, čekáme až dorazí náš "zaoceánský parník". Jsme v Řecku, takže je jisté jen jedno, čas odjezdu neplatí.

Zpožděný odplutí není nijak drastické. Slibovali nám karety. Prej je to jejich oblíbený místo a určitě na nějakou narazíme. Karety tu jsou pod přísnou kontrolou a chráněný. Překvapivě se Řekové snaží pro karety udělat co nejvíc. Ve srovnání s Jemenem se tu želvy mají královsky. Kromě toho, že je neloví, tak objíždí všechny ostrovy, ostrůvky i pláže na hlavním ostrově, označujou hnízda, kam holky snesly vajíčka a pravidelně objíždí všechna ta zaznamenaná místa.

V Jemenu jsou na tom karety blbě. Jemenci na nějaký předpisy a mezinárodní úmluvy brutálně serou a želvy loví ve velkým. Způsob, jak je loví je to nejhorší, co jsem kdy ve spojení s želvama viděl. Mám nafocený, jak strašný to je, ale nechce se mi to zveřejňovat. Když nějaká želva vyleze s obtížema na písečnou pláž a odplazí se dostatečně daleko od moře, vyhrabe si díru, do které nasází až 100 vajíčkovejch pingpongáčů. To už všude kolem číhají psi, aby si vajíčka vyhrabali. A samotnou želvu už mají vyhlídnutou místní "lovci". Nejčastěji používají metodu "záda". Protože je to dvěstěkilovej macek, musí na ni být dva až tři. Želvu otočí na záda a jdou se domů v klídku nasnídat. Pak se kolem oběda vrátí. Želva se mezitím na slunci strašně nafoukne, takže je jí krunýř malej a nemůže zastrčit hlavu. "Lovci" jí ji hlavu, odkrojí krunýřový břicho a rozporcujou si ji. Když je ulovená před snášením, mívá v sobě i ta vajíčka. Párkrát jsem želví polívku jedl i vajíčka ochutnal. Já vím, je to neodpustitelný, ale nelovil jsem (nic jsem proti tomu však neudělal, a za moje poznámky a výtky jsem od místních sklidil posměch). Je pravda, že v Jemenu na toto téma nefunguje žádná osvěta.

Potkáváme piráty z Karibiku.

I dámu s psíčkem, jak ji Čechov neznal. Je to tak, Antone Pavloviči?

Loď nabrala solidní rychlost, plujeme kolem krásně rozeklaných skal na pobřeží.

Motory vrčí, nafta smrdí, všichni fotí.

Průvodce nás upozorňuje na přírodní zajímavosti, aby nám náhodou neunikly.

Tyhle díry jsou propojené a lidi si je někdy rádi proplouvají. Mně osobně by to asi vadilo. Asi jsem se naučil na starý kolena klaustrofobii. Nejen na bejvalýho prezidenta, ale i na ty stísněný prostory. Dokonce se mi dělá husí kůže, když jenom vidím na obrazovce nějaký video se speleologama.

Na tohle okno, tedy spíš bránu, jsou místňáci velmi pyšní.

Podle všeho to vypadá na vápenec.

Stíny dračí hlavy.

Na strmých skalních stěnách statečně a urputně rostou stromy.

Skoro všechny pláže v téhle části pobřeží jsou přístupné jen z lodí.

A proto bývají bezlidné.

Učebnice geologie v 3D.

K této pláži se dá dojet i teréňákem a zbytek dojít.

Kdyby se dalo natočit a sestříhat časosběrně, co dělá zeměkoule se svým povrchem, byl by to děsnej hukot.

Výsledek pilné tektonické práce stojí za tu námahu.

A kde je to možné, nastupují neviditelní zahradníčci.

Kapitán s průvodcem slibujou, že někde zakotví a bude koupačka.

Loď není nejmladší, ani není zrovna moc udržovaná, ale umí se tvářit oprýskaně zamilovaně.

Nejsem rybář, ale některý ryby se mi líbí.

...a na malou chvilku uvěřím, že by mě to rybaření mohlo i bavit.

Určitě.

Ale jen na pár vteřin.

Takhle nějak si tu můžete užívat soukromí. Najmout lodičku, najít prázdnou minipláž, dobře ukotvit a doplavat si ke břehu. Nikdo vás nebude otravovat. Je dobrý si zkontrolovat ukotvení.

A máme tu opět piráty z Karibiku. Veselí se, hulákají, zpívají, možná i tančí a chlastají. Naše loď se chová mravně.

Modrá a zelená.

Jak slíbili, tak splnili. Zaparkovali loď. Účastnící plavby se převlíkli do plavek a šli si zaplavat. Dvě učitelky angličtiny v Jónském moři svá těla do vody noří.

Konec koupačky, jedeme zpět.

Boris, Bobík, Olina.

A ještě jednou.

Bobík má možná hlad a těší se na večeři.

Tektonika linií.

Helča s Borisem čekají, až jim uschnou plavky.

Kapitán a průvodce.

Plujeme kolem našeho rezortu.

No a tady už jsme zase téměř zpátky.

Na ostrůvku suší velký prádlo.

Je s hlavním ostrovem spojenej dřevěným mostkem, na kterým je neuvěřitelnej šrumec.

Ostrůvek puká pod hordou návštěvníků. Prej tu je i nějakej bar.

Až budu velkej, budu mít červenou motorku.

To byla jízda.

Přijíždí autobus.

Jedeme "domů". Zatímco tam venku se odehrávají nenápadná dramátka: "Okamžitě ten ručník vrať!"

Podle výrazu v ksichtech bych tipoval, že jde o Čechy, ale ono to je trochu zavádějící. Nasraný ksichty umí kdekdo. Je to prej nakažlivý.

„Jen jsem vás vomrk, tak jsem si řek, že nejste, zač vás mají. Osmahlý tváře, osmahlej týl a bílý čelo, to vypadá na sedláka, pane Choděro. Podvodníci maj ve vlasech pomádu a anarchisti jsou neholený a rozcuchaný. Co se provokatérů týče, to bejvaj nedoštudovaní právníci. Váš ksicht, nic ve zlým, pane Choděro, to je kontrflé kořena..." (Jan Werich - Fimfárum)

Co asi bude dneska k večeři? Jen se zas nepřežrat.