Poslední díl
(expedice Úslava podeváté)

V prasečí knihovničce je nová eko-povídka

Redakce WWWiditelnýho prasete před sebou má zhruba 51 vydání do konce roku 2024. Vypadá to jako cíl v nedohlednu, ale většinou to uteče děsně rychle. Už plánujeme další expedici podél nějaké, doposud utajené řeky. V dnešním vydání nabízím poslední část čundru podél Úslavy.

Počasí nám opět přeje. Po vydatné snídani vyrážíme ze Starého Plzence do normální obyčejné Plzně.

V Plzni totiž naše expedice končí, protože i ta naše na devět dní kámoška řeka se tu ztratí v Berounce.

Poslední kilometry Uslavy jsou olejnatě klidné.

Jen sem tam si ještě vzpurně zapění.

Plzeňská Amazonka.

"KDO TO PO VÁS VY HOVADA!!! MÁ UKLÍZET CO," zuří nějaký místňák. Zuří ale v místě, kde je pořádek. Možná to je jen prevence. A nebo si pořádek představuje jinak.

Kaple "Na Hradčanech". Nevelká zděná kaple klasicistního původu založená na čtyřbokém půdoryse, v průčelí s patrně druhotně užitým kvalitně pojednaným kamenným portálkem vročeným do r. 1700. Nad ním v tympanonu je nika se sochou Piety.

První odpočinek. Začíná být solidní horko.

Všude podél naší trasy už dozrálo obilí a čeká na kombajny.

Je neděle, po obloze poletujou kluzáci. To všechno hlavně proto, že poblíž je Koterovské letiště.

Po vyasfaltované cyklostezce se potulujou pejskaři.

Vlčí mák sice kvete, ale dochází nám rum.

Velké, širé, rodné lány, jak jste krásny na vše strany, od souvratě ku souvrati jak vás dnes to slunko zlatí! Napsal kdysi Josef Václav Sládek a není na tom třeba nic měnit.

Naše cesta se vine loukami i poli, po levé straně se kroutí v meandrech líná již Úslava a někde poblíž je i památná lípa. Není to však tato. A kdoví, jestli toto je vůbec lípa.

Celá tahle oblast se jmenuje " V Závrtku" Jo a té lípě, která je trochu jinde, se říká Koterova. Tady se Úslava meandrově zbláznila, kroutí se jako žížala a její tok se neustále mění. Ale to už tak u menadrů bývá.

Po louce se prdlavě těsně nad zemí prohání kdosi na motorovým rogalu. Zvuk motoru je odpornej a smrad taky, ale hezky se na to čumí.

Je tu nedělně živo.

Vypadá to, že těch devět dní pochodování se na nás trochu podepsalo.

Tady někde poblíž továrny s nápisem "Miluji zlato" se naše cesty rozdělily.

Ála s Honzou se rozhodli, že dojdou až k místu, kde zmizí Úslava v Berounce a zbytek týmu, protože Gábinu už hodně bolí koleno a Olinu kyčel, půjde přímo na nádraží na vlak, na kterej máme přes aplikaci Můj vlak koupený lístky i s místenkama. Jen jsme vrátili lístky pro Kurkovce. Můj vlak je jedna z nejlepších aplikací na mobilu.

Pod mostem bydlí v prostorném nebytě bezdomovec. Má solidní sbírku flašek. Na dálku jsem nepoznal, jestli plnejch. Ale dbá o pořádek a určitě si i zametá. Z vytírání podlahy ho nepodezírám.

K nádraží jsme to měli víc daleko, než jsme čekali. Honza dodal fotky z části, kterou jsme vynechali.

Berounka za soutokem

Místo, kde se Úslava - ta vlevo, celá schová do Berounky - ta naproti. Zdá se, že si holky sjednotily barvu.

Stromy vlevo jsou ostrov.

Ke kostelu svatýho Jiří.

Honza s Álou nakonec jeli jen asi o jeden vlak později než my.

Nám se podařilo dobelhat na nádraží včas, dokonce jsme měli i dvě minuty na to, koupit si kofolu do vlaku. Tím definitivně a oficálně končím s povídáním o čundru podél krásné řeky Úslavy od pramene až po její slavný konec v Berounce. Rozhodli jsme se s Olinou, že si jednou zajedeme ještě do Plzně prozkoumat všechny řeky, které se tu do sebe složitě vlévají. Dám pak vědět na WWWpraseti.