Zakynthos
(díl první)

Podařila se mi vám, mým milým čtenářům, zatajit jednu zahraniční akci v roce 2022. Rozhodli jsme se, že vezmeme dvě třetiny svých vňoučátek a jejich maminku na pár dní na ostrov Zakynthos v Řecku. Nešlo o žádné dobrodružné putování, jen o prachsprostý válení se u moře. Kromě mě to všichni milujou, ale já jsem byl připravenej, že se válení nezúčastním a budu objevovat všechno v okolí, jen abych se nemusel opíkat na pláži.

Blbá na celým nápadu je snad jen doba odletu. Už si nepamatuju přesně kdy, ale bylo to nezdravě brzo ráno, takže jsme odjížděli z domova Uberem kolem půl třetí ráno.

Ale i nevýhody jsou výhodný. Celou cestu jsem prochrápal a pak nás vyhodili po schůdkách na rozžhavenej beton. Zavětřím - kerosin, koření, měkkej asfalt a všudypřítomný vůně opíkanýho masa, který nevyvanou ani přes noc, kdy grily vychladnou. Vůně (myslím tím celej balík), kterou mám rád. Ač v Řecku, přesto na nás na letišti čekaly autobusy i delegáti a skoro nic nezadrhlo. Vyrazili jsme na okružní jízdu po malým ostrově. Pokaždé z autobusu vypadli nějací cestující do nějakýho komplexu. My jsme byli až poslední zastávka. I ubytování proběhlo bez komplikací.

Bydlíme v Alykanas village hotel. Máme dva pokoje v přízemí s balkonem, je to docela prostorný i klimatizace funguje, ale to je to poslední, co by mi vadilo. Jdeme si prohlídnou pláž, pak se jdeme podívat do vesnice a stavíme se na první místní pivo.

Tady se žije až od odpoledne. Ráno a v poledne jsou bary pustý. Tenhle ale měl asi omylem otevřeno, tak se stal naší základnou po celou dobu pobytu.

Sympatická kelnerka umí solidně anglicky, takže žádnej problém s objednávkama.

Naše partička u prvních kríglů.

Hospoda nemá okna, je otevřená, tak můžeme sledovat místní frkot. Hejbou se zatím jen turisti. Místňáci jsou zalezlí. A kdoví, jestli tu vůbec nějací jsou, protože tady jsou všecko jen komplexy, apartmány, vily s honosnýmí názvy, i téměř bezejmenné, i nenápadné malé penzionky. Vše pro turisty. A asi to je dost výnosnej kšeft.

Pupkáči celýho světa.

Slečna pinglová nás vyfotí všecky dohromady. Všimněte si prosím, že přestože se plážím vyhýbám, jsem nejvíc opálenej.

Vracíme se kolem žlutýho slona zpět do našeho komplexu.

Ani fotbal tu nikdo zatím nehraje. Je jen vedro a brzo.

Děda s vnukem zápasí s matračkou.

Helča má hlad, tak žere špenát.

No a tohle už je klasická pláž. Cvičně jdu s ostatníma na obhlídku a vím naprosto jistě, že tady mě nikdo za celou dobu neuvidí. Prodavač cetek se na mě díval s podezřením. Asi intuitivně vycítil, že si od něho žádný zrcadlovky brejle superznačkové nekoupím.

A zatímco všichni ostatní z naší partičky vzali plavky a šli se válet k moři, vyrážím na svou první objevovací a zaměřovací túru. Hned za vesnicí se mi před objektiv posadila babočka bodláková.

Všude kolem se od moře zvedají docela strmý kopce, tady se mi asi bude líbit.

Objevil jsem uvízlýho čmeláčího žraloka, ale nepomohl jsem mu zpět do vody.

Pizza až do vozu.

Krámek, kde si budeme kupovat vodu a sem tam i pivo na večer.

Bar v bunkru.

Na vysušené louce plné bordelu jsou zabodlé tabule s lákadly a já tuším, že všemu, co nabízí, se úspěšně vyhnu.

Vesnice je jen taková dlouhá nudle podél silnice.

Předseda Alicana tu inzeruje, že všecky odpadní kbelíky jsou přesunuty doprava vedle pískoviště. (To není z mé hlavy a je to patrně úplná kravina, jen jsem k překladu použil umělou polointeligenci Google lens.)

Nalevo od našeho komplexu je kopec s klášterem. Zaznamenám si do hlavy, že tam se taky vydám. Samozřejmě, že pěšky.

Na hřbetu u hory Kaki Rahis se úporně snaží vyrábět elektrický proud tři větrný elektrárny.

Navzdory tomu, že byla vesnice dlouhá, stejně jednou skončit musela (?). Jdu podél řeky Alykes. Sem tam přes ni vedou kamenný mostky, přes které můžou i auta. Většinou to končí u nějaké další pláže. Ty jsou tu všude.

Řeka je tu zkrocená a boulevard podél řeky je opatřen zábradlím.

Vymezování pozemků se tu děje většinou pomocí zbytků drátěnýho pletiva.

Pod platanama bejvají lavičky. Stín se hodí, protože je tu solidní vedro.

Místní Paul Klee Platanovič.

Na první výlet neználka je to tu docela dobrý.

Já si vlastně zatím ani nejsem jistej, jestli není ostrov Zakynthos jedna nekonečná vesnice podél silnice.

Zjišťuju, že některý hospody jsou drze zavřený i odpoledne. Jsou natrénovaný na večerní a noční provoz.

V překvapivě čisté vodě je spousta ryb.

Prodavač brejlí číslo dvě se chystá vtrhnout na místní pláž.

Že bych se projel na lodičce? Není ani zamknutá i vesla jsou připravená.

Lano natažené přes řeku je plné splávků a kilometrů vlasců. Někteří rybáři hážou svý návnady na prutech do řeky tak mohutně, že...

Na jednom z parkovišť jsem objevil knihobudku, ale mám svýho čtení dost.

Čerpadla v boxech: Isa cestuje se svým manželem, nadějným jezdcem formule 1 Frankem. Ten je zcela pohlcen závoděním a někdy se zdá, že na existenci Isy zapomíná. Když dostane novou asistentku v osobě krásné kozaté Caro, začne toho být na Isu příliš. Hledá a nachází oporu u Juliana, Frankova inženýra a (hlavně) jeho pravé ruky. Ne, nebojte se, nečetl jsem to, jen jsem si obsah našel na holandským Amazonu.

Není to náhodou Frank a jeho Caro?

Pravdou je, že Jónské moře tu má krásnou barvu, voda je čistá a teplá. Pláže většinou písčité.

Přístavní molo. Za několik dní tudy popluje naše loď... Ale o tom až jindy.

Já toho po své rodné zemi zas tak moc nechci. Stačí mi jen 1. euro; 2. digitalizace; 3. ať jdou do prdele všichni ti, co mi tyhle první dva skromný body nechtějí splnit. Řecko zvládá Euro v klídku a pohodě. Slováci taky, to jen u nás se společné evropské měny bojíme jak myši hadů.

Kdykoliv se přiblížím k nějaké pláži, mlží se mi zorničky.

Nebo je tohle ten jezdec formule 1 Frank a čeká na svou prsatou Caru?

Na týhle lavičce jsem chvíli odpočíval. Nebyla ani pohodlná, pralo do ní slunko tak, že pálila na prdeli a furt jsem měl pocit, že když se pořádně opřu, spadnu i s ní do moře.

Zdá se, že všechny ostrůvky v okolí jsou hornatý.

Sympatická barva.

Našel jsem místo, kde nejsou turisti.

Atrakce.

Tam se vydám, jsem pevně rozhodnutej.

Žil v letech 470 až 399 před naším letopočtem. Sokrates je považován za zakladatele západní filozofie. A pozor - nezanechal po sobě žádné písemné záznamy o svém učení; většina toho, co o něm víme, pochází z vyprávění jeho žáků, zejména Platóna, který zdokumentoval mnoho Sokratových dialogů. Takže by to klidně mohl bejt hoax.
Sokrates vymyslel sokratovskou metodu, formu kooperativního argumentačního dialogu, který má podněcovat kritické myšlení a osvětlovat myšlenky. Věřil v úsilí o poznání prostřednictvím kladení otázek a vedení rozhovorů s ostatními. Sokratovy dialogy se často zaměřovaly na morální a etické otázky a podněcovaly jednotlivce k tomu, aby zkoumali svá přesvědčení a hodnoty.
Sokratův život skončil jeho popravou vypitím poháru s jedem z bolehlavu. Tato událost je popsána v Platónově dialogu "Faidón". Sokratův odkaz žije dál prostřednictvím děl jeho žáků, zejména Platóna a Xenofóna, a jeho vliv na západní filozofii, etiku a sokratovskou metodu zůstává významný snad dodnes.
Dnes prodává Sokrates v Alikantes suvenýry.

Načančaná hospoda čeká na svatební hosty. To bude šrumec.

Hadice na vodu pořádně stočená, hadice kmenů nepořádně.

Když jsem dorazil až na konec, kudy vede už jen silnice, a ještě k tomu hodně frekventovaná, otočil jsem to zase zpátky.

Čeká nás totiž první večeře.

Je mi hodně sympatický, že si tu nehrajou na pořádek. V takovým prostředí se umím pohybovat.

Srdce z kabelu.

Elektrickej antoníček se pak jen obezdí cihlama a nahodí. S elektřinou si tu hlavu nelámou.

Mám žízeň, ale i tenhle bar je zavřenej.

Tentokrát se nahození podařílo bez uvíznutí.

Jo, tak tohle je klasická pozice. Doopravdická siesta.

Ještě dvě čudly k večeři.

Ty nejhonosnější vily trpí stejně honosnou výzdobou. V hlavním městě ostrova Zakynthos Zakynthos jsou asi tři obchody s takovejma alabastrama ze sádry.

Ještě vyšší ozdobovací levl.

Řekové si potrpí na sladké interiéry.

Tohle prej bude jednou obchoďák. Jak dlouho to slibujou, nevím.

Ale už to prý několikrát vyhořelo.

Rodinnej olivovej olej.

Skupinka černých dam čeká na autobus.

Místní specialita.

Odpoledne se pozná taky podle toho, že se začínají vytírat podlahy v otevřenejch bárech.

A taky podle toho, že si lidi vybírají hotovost, aby měli za co pít.

Holka mu spadla z motorky, tak si šla do lékárny nechat zalepit koleno a prsty na ruce.

Ulice plná cetkových obchůdků. Zatím prázdná.

Schody do obchoďáku.

Coca-Cola.

Kočí vylezli z nor, napojili koně, vymetli drobky z vozíků a čekají na své první zákazníky.

Bobík přemýšlí, jestli má dost zpruzelej výraz.

Náš bar.

Babička s vnukem.

Helča chce Bobíkovi koupit slamák, ale je odmítnutá.

Přesto mu ten slamák slušel.

Uvězněnej papoušek je ve své kleci rád, je chráněnej před všetečnejma pracičkama.

Ani nevím, co jsme měli ten první den k večeři, jen vím, že jsme se hned napoprvé dost hnusně přežrali, protože jsme si furt mohli přidávat a to je děsně nebezpečný. Další dny se nám celkem dařilo nepřežrat se úplně.

První den je za náma. Zhodnocení? Jo, když nemusím na pláž, tak se mi tu asi bude líbit. Večer jsem si na balkoně na mapy.cz vymejšlel výlet na další den. Zbytek výpravy je spokojenej i s pláží a voda prej je báječná.