Zakynthos
(den druhý - oťukávání vesnice)

Spalo se nám dobře navzdory tomu, že bylo v noci vedro. Mně vedro nevadí ani trošku, ale Olina potvrdila, že to prej šlo. Ráno jsme šli na svou první snídaní. Po včerejší večeři jsme byli ostražití, co do množství žrádla. Tyhle švédský vymoženosti jsou dost peklo.

Klasika, kterou budeme mít každý ráno, džus a hnusný kafe. Hnusný kafe znamená, že Olině chutná. Helči a mně ani trochu. Boris ho skoro nepije a Bobík to bez nadšení zkusil. Prej raději pivo.

Po snídani si uvaříme vlastní ranní kafe na pokoji a vypijeme si ho na balkoně.

Přes zídku vidíme, jak se všichni zodpovědně připravujou na celodení smažení. Kdo nemaže...

Pak jdeme otestovat místní obchůdek. Budeme si tu kupovat vodu na pití, protože z umyvadla teče voda průjmová. Podle tohodle regálu tady bude vystupovat Sting. To je "jazz", kterej mě nebaví. Ale párkrát jsem se snažil. Dokonce jsem měl jednu jeho desku nahranou na kazetě.

Pokus o anonymní selfíčko, ale prej mě prozradil nikon.

Všichni jdou zalehnout na pláž, já odcházím očuchávat vesnici a obchcávat rohy. Bude to moje teritorium.

Mezi šrotem se schovávají bezrucí kapsáři s betonovejma baretama.

Jak je vidět podle chlápka na zeleným mopedu, s nějakou bezpečností si tu hlavu nikdo neláme.

Krámek se sádrovejma kráskama ve městě Zakynthos si mne tlapky.

Ty kopce v dáli mě dost lákají, ale dneska na to kašlu, aklimatizuju se na vedro.

Směrem do ulice to tu mívají učesaný, narozdíl třeba od Egypťanů nebo Syřanů, ale zezadu rozdíl nenajdete.

No a platí tu prý stejný pravidlo. Dokud není barák dostavěnej, nemusíš začít splácet půjčku. Nedostavěnost je symbolizovaná těmi roxory na střeše.

Procházím jedním neotevřeným bárem. Nemá dveře, nikomu to nevadí. Ve stropě je hnízdo psů a prodlužek, ventilátory na drobný hejbání vzduchem, nějaký nabíječky na mobily. Jsou volně k dispozici.

Boris po dopoledním koupání předstírá, že je gejša.

Šli jsme společně do místního "Lidla" pro nějaký dobroty a pomletý kafe, aby bylo co bít na balkoně. Dnešek je takovej oddychovej.

Kafe, který jsme si v sámošce koupili se ukázalo jako dobrý. Hlavním nespokojencem nekvalitní kávy je Helča, která na něm ujíždí. Dokud si ráno nedá kafe, není to prej ona. Největší toleranci na nedobrost kávy má Olina. Já umím dobrý kafe ocenit, poznám ho, ale protože trpím hypertolerantností k jakékoliv poživatině, umím vypít i hnusný kafe. Tohle hnusný nebylo. Bobíkovi a Borisovi to je asi jedno. Kefír byl výbornej.

A teď to největší zakynthoský překvapení. O Olině je známo, že plete furt a všude. Snad jen v letadle kvůli nebezpečnejm jehlicím se drží zpátky. Takže nebylo nic divnýho, když z kufru vybalila hned druhej den po příletu jehlice a začala plést. Přišel Boris s tím, jestli by ho Olina nenaučila plést nebo háčkovat. Dokonce kvůli tomu koupili i vlnu v místním obchůdku. Tak jo, hned druhej den začal Boris s první lekcí. Docela mu to šlo. Jen malá perlička, před nedávnem jsme byli s Roušovnou na estonsko-islandským filmu "Na cestě s mámou" kde chlapi pletou svetry se severskýma vzorama a pes hlavního hrdiny se jmenuje Brežněv.

Je čas večeře, jdeme do jídelny.

Helča nás popohání, ať už jdeme jíst.

Dnes večer se nám podařilo udržet se na uzdě. Bobík - našeptávač - se nás sice pokoušel nalákat na pár kopečků zmrzliny, ale dnes večer jsme odolali. Zítra prohrajeme.

Slunko zapadá, jdeme ještě k moři.

Malej bilijárdista.

Večerní pivo se už od druhýho dne stává naší srdcovou záležitostí. Vydrží nám to až do konce. Dokonce i to pivo nám začíná chutnat, i když je takové blonďaté až skoro řídké.

Naproti našemu báru se plní obchod s klobouky.

Po pivu promenáda.

Noční tanec si odpouštíme a jdeme plkat na balkon. Koupili jsme si totiž docela dobrý řecký víno.