Melbourne
(má první návštěva)
Někdy v červenci jsem měla možnost jet na “pracovní výlet” do Melbourne na výstavní veletrh “Design Made Trade”. V Melbourne jsem ještě nikdy před tím nebyla a tak mě zvědavost kazila spaní. Melbourne je druhé největší město Austrálie co do počtu obyvatel. Těch je tam něco málo přes 4 miliony. Město je vybudováno v zálivu Port Phillip a protéká jím řeka Yarra. Letím trochu krkolomně přes Sydney, protože přímý let od “nás” z Balliny zrušili pro nedostatek cestujících. Nevadí, aspoň se v Sydney procházím po letišti a šmíruju drahé šaty renomovaných módních značek. Nic mě však neuchvacuje, nejvíc času trávím v knihkupectví. Ale nemyslete si, žádná intošina. Našla jsem tam bulvární plátek se spoustou fotek dam s dvojitou bradu... Stěžovaly si chuděry na tu hrůzu a doporučovaly chirurgické zákroky. Pak jsem se podívala kolem sebe a všude jsem viděla dvojité brady... Bylo to jako mávnutí čarovným proutkem. Před chvílí byl svět normální a pak najednou čáry máry švih, a je tu svět s dvojitou bradou... Chvíli nevěřícně koukám, ale pak si řeknu, že vlastně dobře, že se v tom časopisu psalo o dvojitých bradách a ne třeba o hemeroidech... A taky jsem si vzpomněla, že moje oblíbená kapela Sto zvířat kdysi natočila desku Dvojitá brada. Asi je inspiroval podobnej časopis. Přistáváme v Melbourne na letišti Tullamarine. Zní to jako irská whiskey Tullamore, třeba i tak bude chutnat... Hledám taxík a vezu si prdel na určenou adresu. Taxikář je mladý Ind, který řídí s takovým citem, že si připadám jako v bavlnce a ne jako na pětiproudé dálnici v odpolední špičce. Ind mi vypráví hororové příběhy o tom, jak jeho kamarády kdosi zmlátil basebalovou pálkou a jak mu minulý týden vykradli taxík. Čekám, kdy na nás vyskočí zláči v kuklách, ale tak nějak to tu na mě působí docela mírumilovně. Veletrh “Design Made Trade” se koná v krásném Královském výstavním paláci naproti muzea. Je to poměrně stará budova s vysokým ornamentálním stropem. Tento velký prostor je rozdělen překližkama na malé budníky a v každém budníku si vystavuje někdo svoje zboží nebo nápady. O samotném veletrhu napíšu jindy. Z mého nezasvěceného pozorování si dělám pár soukromých závěrů. Většina lidí se usmívá, většina lidí se ostatním dívá do očí, snad všichni Melbourňané pijí kafe. Práce na veletrhu je únavná hlavně pro pusu, protože člověk neustále vychvaluje svoje zboží a přesvědčuje zákazníky, že neprohloupí, když si něco koupí. Jedno odpoledne mizím, jdu odlehčit unavené hubě a trochu zaměstnat zahálčivé nohy... Nejdřív se chvíli potuluju v městské části Carlton a Fitzroy. Jsou tam malé roztomilé domečky, s pidi zahrádečkou, no, asi se tomu ani zahrádečka říkat nedá. Prostůrečíček před domem tak na kočárek, hrnek s kafem, protože jsme v Melbourne přece a víc už se tam nevejde, snad ještě s odřenejma ušima pomačkané noviny. Představuju si, jak to asi vypadá v těch pidi domečkách vevnitř. Pak se na jedné ulici vyloupne obchůdek s loutkama. Koukám jako blázen, většina loutek pochází z České Republiky. Pan prodavač a loutkař je z Argentiny a Česko má moc rád (kvůli loutkám...). Tak chvíli mudrujeme a je nám prima. Toulám se melbournským světem dál, procházím Brunswick Street a Gertrude Street, všude to tepe, kavárny praskají ve švech - je poledne. Všichni se usmívají a pijí kafe... Zalezu si do jedné z kaváren, proderu se k volnému místu u stolu a dám si ...KAFE... a chleba s avokádem. Obojí je vynikající. Melbourne má velice dobrou gurmánskou reputaci a věřím, že oprávněně. Chodili jsme na večeře snad každý večer a všechna jídla byla výtečná. Posilněna se hrnu do centra a přes most za řeku YARRA do galerie. Na Federation Square zrovna předvádí své triky pouliční umělec ve středních letech - no, možná ještě trochu starší. Jak se to dá nazvat? Ve tříčtvrtečních letech??. To je asi dost nevděčný věk, pokud člověk není opravdu jednička. Už ho nechrání nálepka “on je ještě mladej, ještě se to naučí” a zároveň ani nálepka staříka “chudák starej, raději mu hodíme pár drobáků, ať má na chleba...” Tento byl tak někde mezi, jak věkem, tak svým uměním. Ale i tak to bylo milé zpestření jednoho slunečného odpoledne. Slunce se nezadržitelně valí k zenitu a já utíkám do galerie... Galerií je v Melbourne spousta, a člověk by musel mít trochu víc času než jedno odpoledne, aby se mohl prosytit a vybrat si ten správný mix. Sluníčko už slábne a já se ještě jednou vydávám do centra a do Čínské čtvrti... Procházím bránou s čínským drakem a najednou se ocitám v úplně jiném městě. Najednou to tady tepe ještě víc, obchůdek vedle obchůdku s kořením, instantníma nudlema a řasama.. A taky tuny obrovských plastových hraček, doopravdicky MADE IN CHINA... Hračkuje se tu ve velkém. Z výkladní skříně se na mě tlemí obrovský růžový medvěd a před výlohou stojí Číňanka v žlutých puntíkovaných elasťákách a v oranžové mikině. Jsou si s tím medvědem strašně podobní... V restauracích svítí červené lampionky a všude jsou namalovaní samí draci. Vymotávám se ven a tramvají se kodrcám zpátky domů. To byl den plnotučný na vjemy. Mám z Melbourne pocit, že to je Evropské město. Nevím, čím to je, asi mnohem větší kulturní nabídkou. Ač “velkoměsto”, necítím z něj uspěchanost jako třeba ze Sydney (i když Sydney je nádherná) nebo i z Brisbane. Lidi se mi zdají jaksi spokojenější, jako by si uměli život tak nějak užít. A hlavně, mají výborné KAFE... A aby ten článek nebyl tak nechutně pozitivní, tak vyplivnu i nějaká negativa. V lednu probíhá kousek pod Melbourne několikadenní hudební festival. Mám nutkání se sem vrátit. Že by?
|
foto Milan |
|
|
|
Surreálný inspektor Zrzek |
|
|
Jan Potměšil: Šaría – úvod do islámského práva
|
Francouzský pianista Laurent de Wilde se po dlouhých šesti letech vrací ke kladickému formátu akustického tria a vydává desku Over the Clouds. Na nové desce tedy dále hrají Ira Coleman (baskytara), Clarence Penn (bicí) a hosté Jérome Regard (kontrabas) a Laurent Robin (bicí).
|
|
ODJÍŽDÍME NA SLOVENSKO křtít nové CD
Dada a spol. |
26. 8. 2012 - Dr + pilní příznivci prasete
viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš