Za Hmongy a Červenými Dzao
(předvánoční Vietnam)

Malá poznámka redakce: Milí příznivci, pro dnešní vánoční vydání vánočního prasete jsem pro vás připravili speciál o Vietnamu. Původně jsem přemýšlel, jestli tenhle speciál přejmenovat z WWWiditelnýho vánočního prasete na WWWiditelnýho vánočního kapra, ale pak jsem se na to vykašlal, že by to mohlo praseti být trošku líto, že kvůli nějakejm Vánocům a divnejm zvykům ho kvůli jednomu číslo zavrhuju. Dost úvodních keců a předávám slovo Honzovi K.:

Vrátím se k prorockým slovům z posledního vyprávění o výletu na jihozápad USA (VP2012/10): „Tak to máme USA 2011 odbyté. Kam příště? Ještě se neví, nejdřív však Ále musí srůst zlomená ruka a pak si musí nechat spravit prst na noze. Pak se uvidí“. A vidělo se. V srpnu 2012 ještě každoroční přechod Krkonoš a hned na to operace. Ta se z původně ordinované amputace levého nožního ukazováčku naštěstí po několika letech změnila v úpravu a obnovu funkce jednotlivých styčných částí kloubního spojení, které se provápnilo a ztratilo pohyblivost. V této souvislosti jsem si připomněl seriál Nemocnice na kraji – teď váhám - okresu na severu?, kde nějakému zelináři nebo řezníkovi sfušovali (určitě to byl ten protežovaný opilec nebo Cvach) léčení zlomeného kotníku, ono to divně srostlo a kotník ztratil pohyblivost, což bylo dobrým důvodem pro paní Zázvorkovou honit po soudech charakterního primáře Sovu a národem milovaného doktora Štrosmajera.

Neříkám, že jsme dovolenou tak trochu neplánovali, ale čekali jsme do poslední chvíle, jak se noha vyvine. Jelikož se vyvinula pozitivně, rozhodli jsme se ten poznávací zájezd do Vietnamu v listopadu 2012 podniknout. Začátek po příletu (žádné foto z letadla, protože to bylo převážně v noci a neměl jsem přístup k okýnku) byl v Hanoji, ale záhy jsme nočním vlakem odcestovali do Lao Cai na hranice s Čínou. Zde nás ráno přivítalo mlhou a deštěm a s ohledem na plánované výlety na horské sedlo kolem 2000 m nad mořem (autobus) to nevypadalo příznivě. Naštěstí se počasí vylepšilo a občasné cáry oblaků dělaly v krajině obdivuhodné jevy. Tohle město Lao Cai je centrem stejnojmenného regionu a je z větší části nově postavené, neboť se zde ještě před 34 roky válčilo. Tehdy se Vietnam rozhodl zakročit proti zlobivému Pol Potovi v oblasti delty Mekongu a na oplátku spojenec Rudých Khmérů Čína vpadla do Vietnamu ze severu. Válka trvala 18 dnů (tyto údaje jsou v dalším textu opakovaně zpochybněny) a pamatuji se, že jsem se tenkrát i ve vzdálené ČSSR trochu bál, protože na straně Číny bojovalo 600 tisíc vojáků a 400 tanků, na straně Vietnamu 100 tisíc vojáků (počet tanků se neudává). Počet obětí se ovšem na obou stranách dohromady podle různých zdrojů pohyboval mezi 25 a 57 tisíci včetně civilistů. Číňané tehdy překročili hranici na 3 místech. Teď přebírám z Wikipedie: „17. února 1979 překročilo po těžké dělostřelecké přípravě na celkem 43 místech 100.000 vojáků ČLOA čínsko-vietnamskou hranici. Po průniku 10km na vietnamské území se ČLOA na dva dny zastavila na obnovení zásob a přísunu více vojáků do oblasti. Po třech týdnech urputných bojů dobyla 22. února 1979 ČLOA důležitá vietnamská pohraniční města Lao Cai a Cao Bang a poprvé se střetla s pravidelnou vietnamskou armádou. Vietnamci zvolili strategii vyčkávání. Ztráceli nicméně jednu pozici za druhou a do oblasti byla vyslána 308. divize vietnamské armády. Její příchod však nezabránil pádu dalšího pohraničního města Lang Son. Vietnam přesunul do oblasti další divizi pravidelné armády z Da Nangu a poté ještě další divizi z Kambodže, ta se do bojů však již nestihla zapojit. 4. března 1979 vyhlásily oba státy vítězství ve vzájemném střetu a boje se zastavily. Následující den vyhlásila vláda ČLR dosažení cílů své operace a stažení jednotek ČLOA z Vietnamu. Stahující se čínské jednotky ničily na obsazeném území infrastrukturu. 16. března 1979 bylo stahování ČLOA z Vietnamu dokončeno a 18. března 1979 vyhlásila vláda ČLR definitivní konec války.“

Dnes u Lao Cai panuje čilý malý pohraniční (nejen) styk. Úplně to nechápu, ale prý Vietnamci chodí do Číny za levnými děvkami, pročež se stejným cílem navštěvují Číňané Vietnam. Nejsme ani Vietnamci ani Číňani, tak nás přes hranici nepustili.

To podstatné z našeho turistického hlediska se odehrálo nejprve v okolí horského městečka Sapa, lokálního centra horských kmenů Hmong a Dzao (Yao), kterým jinak také říkají minority nebo národnostní menšiny. V této oblasti je nejvyšší vietnamská hora Fansipan (3143 m). Navštívili jsme docela hezkou krajinnou rezervaci s džunglí a vodopády. Nemá cenu litovat, ale s ohledem na další by se možná dala i vynechat.

Čtenář dále posoudí sám, jak se nahlíží na pojem menšina např. v Čechách, a jak v lidnaté Asii. A není divu, dívky se stávají matkami poprvé dávno před 18. rokem věku a obvykle mívají kolem deseti dětí.

Byl předlohou Maradona?

Fotka nezachycuje autentický zvuk motoru (brm brm) imitovaný šoférem.

Tenhle kluk vypadá nešťastně a bezbranně, ve skutečnosti svíral v ruce šutr a stál čelem proti jinému, stejně vyzbrojenému. Nechtěli do sporu zatahovat cizince, a tak vyčkávali na pozicích po celou dobu, co jsme šli kolem.

Děvče si vyšívá, asi se bude brzy vdávat.

Horská krajina s rýžovišti je jako neskutečná, naše fotky to určitě nevystihnou, chtělo by to nějakého umělce. Zde na severu je do roka 1 sklizeň, uprostřed země 2 a v deltě Mekongu 3 sklizně do roka. Tady se pěstuje i rýže nasucho, ale bez valných úspěchů. Bezpodmínečně k pěstování je třeba vodní buffalo, člověk pluh neutáhne a traktor se utopí. Buvol je blbé zvíře, které samo netrefí večer z pastvy domů. Je proto nacvičený na to, že doma dostane takovou bramboru jménem tapioka se solí (též kasava nebo několik jiných jmen, která jsem zapomněl nebo špatně zapamatoval), což je pro něj pochoutka. Mimo to má na krku zvonek vydávající zvuk odlišitelný od zvuků ostatních blbých buvolů. Také tady běhá plno malých černých prasátek a psů předjatečního věku.

Kdo najde satelitní anténu?

Národnostní menšinu Hmongů tvoří údajně 8,6 až 9,6 miliónu, převážně v Číně, ve Vietnamu je jich mezi 560 tisíci až 1 miliónem, dokonce jich 1100 žije v Anchorage na Aljašce. Jsou vyznáním převážně animisté, věří v duši oddělenou od těla. Uctívají zvířata jako kuřata či prasata (že by nejedli kuřecí či vepřové jsem nezaznamenal). Hmongové věří svým spiritualním lídrům – šamanům. Ti slouží jako lékaři, vykladači snů či jako prostředníci mezi fyzikálním a duchovním světem. Podskupiny se označují barvami (Bílí, Zelení, aj.). My jsme se setkali převážně s Černými v okolí Sapy a pak s ´Květinovými´ na nedělním trhu u obce Can Cau. Detaily ošacení nepovažuji za důležité, snad je vše podstatné vidět z fotografií.

Tradiční ovinovačky jsou nahrazovány převážně modrými gumovými holinkami (že by inspirace českou olympijskou výpravou?).

Další významnou minoritou jsou zde Červení Dzao. Těch žije podle různých zdrojů celkem 3,1 miliónu, převážně v Číně, 470 tisíc pak na severu Vietnamu. S nimi jsme byli v kontaktu celý den na výletě mezi rýžová pole, přičemž bylo předem dohodnuto, že kolem poledne asi na polovině cca 18 km dlouhého (nevím, jestli tomu mám říkat trek) výšlapu nám uvaří oběd. Skupina prodavaček různých vyšívaných taštiček a pytlíčků si nás turisty však rozebrala za hlasitého „Halóó“ už při výstupu z autobusu na začátku pěší části cesty. A několik jich vydrželo s námi celou cestu, aby nakonec inkasovaly několik dolarů za prodané výrobky. Ovšem jiné byly nějakým vedoucím logistiky odvolány mobilním telefonem zřejmě proto, že do krajiny přibyla další skupina turistů, a ti asi vypadali na menší škudlily než my. Ty prodavačky byly zajímavé sympatické osoby, které se od svých dětí naučily několik vět anglicky, takže jsme cestou i pokecali. Když už jsme u těch škol, jsou to v chudém kraji vždy ty nejhonosnější a nejupravenější budovy a děti mají základní docházku povinnou včetně vietnamského a anglického jazyka. Základní vzdělání je bezplatné, střední a vyšší už nikoli. Vždycky něco píšu a vzpomenu si na nějaké jiné věci víceméně související, nemohu si pomoci a musí to ven: teď jsem si vzpomněl na útržek (než jsem stačil přepnout program) z televizního pořadu „Máte slovo“ s paní Jílkovou, kde nějaká komunistická zastupitelka z Plzeňského kraje přesvědčeně pronesla, že máme příliš mnoho inteligence, brzy nás nebude mít kdo živit a kecama se to nespraví. To jen pro porovnání náhledu. Mám skoro pocit, že bych se teď měl začít bát víc než v tom roce 1979 (viz výše).

Túra po rýžovištích se povedla, ale možná byla překonána návštěvou nedělního trhu, kde se prodávalo zboží nezbytné jak pro zdejší život (vodní buvoli - nutná výbava pro každou rodinu při pěstování rýže, koně, pálivé papričky, zázvor), tak i pro turisty (výšivky, prostírání, bambusové misky). Převládali tu ´Květinoví´ Hmongové, ale vyskytli se zcela ojediněle (prý) i Černí Dzao. Nevím, do jaké míry je trh původní, a jak ho ovlivnil nárůst turistického ruchu, ale atmosféra je jedinečná.

Originální doplněk kroje.

Zázvor. 

Koncentrovaná palba.

Černí (Černé) Dzao.

Černí Dzao.

Na trh se dostanete i linkovým autobusem.

 

87 miliónů lidí, tomu říkám prostor pro správce mobilní sítě.

 

Čoko – spíš zelenina než ovoce.

Nevím, co je to za rostliny.

Toto viselo u oběda na treku skrze rýžovitě. Něco jsou dřevěné zvonečky pro buvola.

Stavba školy ve ztížených podmínkách.

Třídenní pobyt v horách byl ještě zpestřen návštěvou vesnice Cat Cat sousedící se Sapou (Černí Hmongové), již zmíněnou vycházkou k vodopádům a večeří s kuchyní vskutku domácí. Hlavně, že jsme si připomínali rady průvodce aj., že zpočátku není dobré jíst mimo restaurace, než si člověk zvykne na místní prostředí se vším všudy. Už první večer v Sapě jsme se ocitli ve stravovacím zařízení pro trhovce a podobné profese. Myslím, že kuchař s kuchařkou z toho byli zpočátku vyvalení podobně jako my. Došlo pak i na družbu u rýžové kořalky. Neodnesli jsme si žádný problém a touto zkušeností jsme si naopak řadu věcí zjednodušili.

Na místním trhu v Sapě jsem si připomněl říkanku z dětství používanou na Slánsku (možná i jinde): „... jdi domů, maminka ti vaří psí nohu“. Autor tímto děkuje za laskavě poskytnutý snímek. Nebylo to zadarmo, ale po složitě vyjednané výměně za jiné vlastní vydařené snímky.

Nevím, proč jsem až sem táhl vlastní pohorky.

Komu by se chtělo odjet od takového výhledu z terasy hotelu? Čekaly však další lokality a zážitky.

Fotky H.+A. (už je jich tak velký podíl, že se to nedá zatajit)

 

bazar


Dobrýho vánočního kapra na modro přeje celá redakce WWWiditelnýho prasete
a dopisovatelé.


  • Profesorka Elisa Konofagou, která se na Columbia University Medical Center v USA věnuje medicínskému bioinženýrství, objevila slibné účinky ultrazvuku při léčbě mozkových degenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova či Parkinsonova choroba. Projekt získal podporu NSF (National Science Foundation).
  • V poušti mexického státu Sonora bylo nalezeno pohřebiště s ostatky třinácti lidí s deformacemi lebky. Tzv. kraniální deformace byly součástí života příslušníků několika předkolumbovských kultur Střední a Jižní Ameriky. U pěti koster nalezli archeologové vědci ještě zvláštní úpravu chrupu. Podobně „upravené“ kostry již vědci nalezli v jižním mexickém státě Sinaloa a v severním Nayaritu. Nález ve státě Sonora je však první. Podle Cristiny Garcia Moreno byla kraniální deformace v předkolumbovských civilizacích využívána ke vzájemnému odlišení sociálních skupin. Ke zvláštní úpravě chrupu docházelo zase v průběhu přechodových rituálů, uvádějících do dospělosti.

  • Běžel jsem Olině v sobotu do Klánovic pro kvasnice. V lese je krásně.
  • Olina je nějaká nachcípaná.
  • A tak jsem běžel Olině v neděli koupit další kraviny k jídlu, jsou přece vánoce, období obžerství.
  • Venku sice ráno krásně sněžilo, ale zvrtlo se to v kurtý déšť a docela to i klouzalo.
  • Domů jsem dorazil úplně mokrej.
  • A Honza se Stáňou odlítli do Jižní Ameriky na třítýdenní čundr.

 

australia


Bea si připravuje do školy projekt o činnosti srdce.


Děti jdou do školy

 

foto: Helča a Milan


australia

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Josef Leškanič z Horních Heřmanic ke studentským protestům kvůli komoušské radní:
"Já budu taky protestovat, ponvadž s komunistů udělali fašisty v knížkách pro studenty. Tak vymývají mozky mladé generaci. Já taky budu protestovat pokud mě maminka s tatínkem živí to je mi hej, nevím co je to vydělat nějakou korunu (neberu bohaté), ale normální rodinu. My jsem byli taky aktivní po 17.11.1989 a nyní jsem opravdu PASIVNÍ a raději bud stát frontu na banány než frontu na pracáku."

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



Městská knihovna, 2. patro (do 15.1.2013)
Městem posedlí / Mezinárodní výstava street artu a graffiti Ilegální umění v legálním světě.
Dům U kamenného zvonu (do 3.2.2013)
Jan Švankmajer: Obsese komplexního umělce

Galerie Rudolfinum (do 30.12.2012)
British painting today

City Tower (do 31.12.2012)
Andy Reiben - obrazy v oblacích
V nejvyšší budově v České republice, kterou je City Tower v Praze na Pankráci představuje ve výšce více jak 100 metrů nad zemí své obrazy výtvarník Andy Reiben. K výstavě v oblacích nad Prahou přizval ještě další umělce z portfolia Buyfeel.

Jízdárna Pražského hradu (do 6.1.2013)
Stanislav Kolíbal - Jiný svět
Výstava Jiný svět, kterou pořádá Správa pražského hradu ve spolupráci s Prinz Prager Gallery a White Gallery, představuje objekty, reliéfy, plastiky, kresby a akvarely významného umělce narozeného v roce 1925.

Stan Sakai: Yokai, Usagi Yojimbo
Yokai jsou příšery, démoni a duchové z Japonských mýtů. Jsou jich spousty - od lišek, které dokážou měnit svou podobu, přes démonické kočky, oživlé předměty až po ďábelské skřety. Usagi bude muset bojovat se všemi. A přitom chce najít jen ztracenou holku, o jejíž záchranu ho požádala zoufalá matka. Usagiho zavede pátrání po dívce až hluboko do lesa... kde se mýtická stvoření připravují k útoku na okolní svět!
Speciální Usagi Yojimbo v speciálním provedení! Tento samostatný díl je výjimečně nakreslený celý v barvě.


Francouzský bubeník Manu Katché, původem z Pobřeží slonoviny, vydává spolu s norskými muzikanty stejnojmennou desku. Je známý tím, že od desky k desce neustálé obměňuje obsazené své kapely (v minulosti v ní hráli např. Tomasz Stanko nebo Jan Garbarek). Sám k tomu dodává: „Když píšete svou vlastní hudbu, brzy narazíte na vlastní limity. Můžete se toho vyvarovat měnící se sestavou muzikantů, protože s sebou přinášejí věci, o kterých jste neměli tušení. Toto je má idea ihned od prvního alba.“ Na nové desce tedy kromě Manu Katchého (bicí, piano) hrají Jim Watson (piano). Nils Petter Molvaer (trubka, elektronika) a Tore Brunborg (tenor, soprán saxofon).


  •  „Může být domovem člověk, ne místo?“ (Stephanie Perkins )
  • Kina:
    24.12. – Aero – Ježuch v Aeru (21:00)
    25.12. – Aero – Samsara (režie: Ron Fricke, USA, 2011, 102 min. Dokumentární) (Připravte se na zážitek a zkušenost smyslů, které nemají obdobu. SAMSARA opět spojuje režiséra Rona Frickeho s producentem Markem Magidsonem, jejíchž filmařské a hudební umění bylo potvrzeno již mnohokrát oceněnými filmy BARAKA a CHRONOS. SAMSARA ve starodávném sanskrtu znamená "věčně se otáčející kolo života“ a tvůrci se v něm snaží zachytit prchavé okamžiky, které utvářejí náš život. Film, který vznikal přes pět let ve dvaceti pěti zemích nás zavádí na posvátná místa, do postižených oblastí, průmyslových zón a míst přírodních zázraků. SAMSARA, která se vzdává dialogů a popisných textů, úplně rozvrací naše očekávání tradičního dokumentu. Namísto toho podněcuje naše niterné interpretace obrazem a hudbou, které do starého chápaní přináší nové prvky.) (20:30)
    27.12. – Aero – Ve stínu (režie: David Ondříček, ČR/SR/Pol., 2012, 106 min. Drama) (V bývalém Československu 50. let se odehrává napínavý kriminální příběh, který ve svém důsledku zasáhne do osobních osudů aktérů i jejich blízkých. Kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje krádež v klenotnictví. Z běžné vloupačky se ale vlivem zákulisních intrik tajné policie začíná stávat politická kauza. Z nařízení Státní bezpečnosti přebírá Haklovo vyšetřování major Zenke (Sebastian Koch), policejní specialista z NDR, pod jehož vedením se vyšetřování ubírá jiným směrem, než Haklovi napovídá instinkt zkušeného kriminalisty. Na vlastní pěst pokračuje ve vyšetřování. Může jediný spravedlivý obstát v boji s dobře propojenou sítí komunistické policie? Protivník je silný a Hakl se brzy přesvědčuje, že věřit nelze nikomu a ničemu. Každý má svůj stín minulosti, své slabé místo, které dokáže z obětí udělat viníky a z viníků hrdiny.) (20:30)
    28.12. – Aero – Do Říma s láskou (režie: Woody Allen, USA/It./Šp, 2012, 102 min.) (Režisér Woody Allen při své cestě po Evropě tentokrát doputoval do hlavního města Itálie, kde si zahrál s osudy několika různých lidí. Film je složen ze čtyř povídek. V prvním příběhu přijíždí postarší manželský pár (Judy Davis a Woody Allen) do Říma, aby poznal nastávajícího své dcery, z něhož není její neurotický otec zrovna nadšený. Další příběh filmu je o prostituce (Penélope Cruz), která má za úkol splnit jakékoliv přání klientovi, jenž moc netuší, co po něm ta podivná žena chce. V následující části si italský dav splete muže (Roberto Benigni) s filmovou hvězdou a jeho život se otočí o 180°. V poslední povídce navštívíme mladý americký pár (Greta Gerwig a Jesse Eisenberg), jehož životem zamíchají dvě nenadálé návštěvy v podání Ellen Page a Aleca Baldwina.) (18:00)
    29.19. – Aero – Obchod pro sebevrahy (režie: Patrice Leconte, Fr./Kan./Bel., 2012, 85 min. Hudební) (Představte si město, kde se žije tak smutně, že lidé ztratili veškerou chuť k životu. Představte si město, kde prosperuje jediný obchod - ten, který prodává jedy, provazy a další sebevražedné pomůcky. Majiteli tohoto obchodu se právě narodilo dítě, které je ztělesněním životního optimismu. Rozklad rodinné živnosti pomalu začíná...) (18:00)
    24.12. – Oko – Ježíšek v Oku (11:00, 14:00)
    26.12. – Oko – Hendrix 70: Live at Woodstock (20:00)
    28.12. – Oko – Led Zeppelin: Live in London 2007 (20:00)
    28.12. – Oko – Vánoční Bio Hazard naslepo (23:00)
    30.12. – Oko – Ve stínu (režie: David Ondříček, ČR/SR/Pol., 2012, 106 min. Drama) (V bývalém Československu 50. let se odehrává napínavý kriminální příběh, který ve svém důsledku zasáhne do osobních osudů aktérů i jejich blízkých. Kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje krádež v klenotnictví. Z běžné vloupačky se ale vlivem zákulisních intrik tajné policie začíná stávat politická kauza. Z nařízení Státní bezpečnosti přebírá Haklovo vyšetřování major Zenke (Sebastian Koch), policejní specialista z NDR, pod jehož vedením se vyšetřování ubírá jiným směrem, než Haklovi napovídá instinkt zkušeného kriminalisty. Na vlastní pěst pokračuje ve vyšetřování. Může jediný spravedlivý obstát v boji s dobře propojenou sítí komunistické policie? Protivník je silný a Hakl se brzy přesvědčuje, že věřit nelze nikomu a ničemu. Každý má svůj stín minulosti, své slabé místo, které dokáže z obětí udělat viníky a z viníků hrdiny.) (18:30)
    27.-30.12. – Evald – Oui, šéfe (režie: Daniel Cohen, Fr./Šp., 2012, 84 min. Komedie) (Třicátník Jacky Bonnot je talentovaný kuchař a ctitel velkého kuchařského umění. Sní o úspěchu a o tom, že si jednoho dne otevře vlastní restauraci. Finanční situace jej nutí přijímat podřadné práce, které si však není schopen udržet. Život se mu změní ve chvíli, kdy mu cestu zkříží slavný šéfkuchař Alexandre Lagarde. Zavedenou pozici Alexandra Lagarde totiž ohrožuje finanční skupina vlastnící síť jeho restaurací…) (16:00)
    28.12. – Mat – Do Říma s láskou (režie: Woody Allen, USA/It./Šp, 2012, 102 min.) (Režisér Woody Allen při své cestě po Evropě tentokrát doputoval do hlavního města Itálie, kde si zahrál s osudy několika různých lidí. Film je složen ze čtyř povídek. V prvním příběhu přijíždí postarší manželský pár (Judy Davis a Woody Allen) do Říma, aby poznal nastávajícího své dcery, z něhož není její neurotický otec zrovna nadšený. Další příběh filmu je o prostituce (Penélope Cruz), která má za úkol splnit jakékoliv přání klientovi, jenž moc netuší, co po něm ta podivná žena chce. V následující části si italský dav splete muže (Roberto Benigni) s filmovou hvězdou a jeho život se otočí o 180°. V poslední povídce navštívíme mladý americký pár (Greta Gerwig a Jesse Eisenberg), jehož životem zamíchají dvě nenadálé návštěvy v podání Ellen Page a Aleca Baldwina.) (14:30)
    29.12. – Mat – Lov lososů v Jemenu (režie: Lasse Hallström, VB, 2011, 111 min. Komedie) (Dr. Alfred Jones má mnoho důvodů ke spokojenosti. Přesto má pocit, že mu v životě něco chybí. Nečekaně je požádán, aby se zapojil do bláznivého projektu, jehož cílem je vybudování řeky pro lososy v Jemenu. Fred myšlenku zavrhne jako naprosto nesmyslnou. Projekt však upoutá pozornost několika zasloužilých britských politiků. Napadne je totiž, že by se tak dala odvést pozornost médií od nepříjemností, ke kterým na Středním východě došlo. Vládní soukolí se dává do pohybu. Fred je donucen, aby odsunul svou výzkumnou práci stranou a místo ní začal přemýšlet, jak přepravit deset tisíc lososů na poušť – a přesvědčit je, aby tam plavali. Celý bláznivý projekt se zrodil v hlavě jemenského šejka, zbožného a bohatého muže, jehož láska k lovu lososů a neotřesitelné přesvědčení, že lze vírou dosáhnout nemožného, nakonec Freda nadchnou. Potlačí v sobě všechny logické námitky – i námitky své nesnesitelné ženy. Když se pak setká s šejkovou elegantní a krásnou správkyní majetku, trhlina, která se objevila v jeho pečlivě organizovaném životě, se ještě zvětší. A když se společně vydají na neobyčejnou cestu víry, a rybolovu, nesmělý dr. Jones v sobě objeví zdroj důvěry, lásky a hrdinství, který zaskočí nejen jeho samotného...) (13:00)
    27.12. – Ponrepo – The Royall Ballet – Čajkovskij, Stravinskij, Henze (17:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    24.12. – Agharta – Agharta Christmas Quartet (21:00)
    25.12. – Agharta – Adam Tvrdý Crossover (21:00)
    26.12. – Agharta – Matej Benko Quintet (21:00)
    27.12. – Agharta – Michal Gera Band (21:00)
    28.12. – Agharta – Latin Wave (21:00)
    29.-30.12. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
    29.12. – Balbínova poetická hospůdka – Tři Dny Na Břiše (20:00)
    25.12. – Blues sklep – Leaves of Grass + Brad Huff (21:00)
    26.12. – Blues sklep – Slow Fingers (21:00)
    27.12. – Blues sklep – Phil Shoenfelt a Pavel Cingl (21:00)
    28.12. – Blues sklep – Blues Brothers (21:00)
    29.-30.12. – Blues sklep – Eric Stanglin & the Juke Joint Heroes (21:00)
    25.12. – Jazz klub Ungelt – Betty Lee Quartet (21:15)
    26.12. – Jazz klub Ungelt – Prague Connection (21:15)
    28.12. – Jazz klub Ungelt – Císař Band (21:15)
    29.-30.12. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    25.12. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet & Barbora (20:30)
    26.12. – Jazzboat – Ondřej Kabrna trio (20:30)
    27.12. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    28.12. – Jazzboat – Adéla Zajfartová & Sunny Swing Trio (20:30)
    29.12. – Jazzboat – Elena Sonenshine & Jocose Jazz (20:30)
    30.12. – Jazzboat – Rajnošek B.AND (20:30)
    24.12. – U malého Glena  - Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    25.12. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    26.12. – U malého Glena – Najponk Trio (21:30)
    27.12. – U malého Glena – Marcel Flemr Band (21:30)
    28.12. – U malého Glena – Ondřej Štveráček Q feat Jiří Nedoma (21:30)
    29.12. – U malého Glena – Los quemados (21:30)
    30.12. – U malého Glena – UMG Jazz Jam Session (21:30)
  • Kluby - cizina:
    27.12. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Anna Tsuchiya (19:00, 21:30)
    24.-30.12. – Blue Note New York, USA – Chris Botti (20:00, 22:30)
    28.-29.12. – Twins Jazz, Washington, USA – Anderson Twins (21:00, 23:00)
    28.-29.12. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Ray Gelato & The Giants (18:00)
  • Divadla:
    27.12. – Divadlo ABC – Zdeněk Jirotka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    28.12. – Divadlo ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    28.12. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Další roky ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Volné pokračování úspěšné sexkomedie Každý rok ve stejnou dobu.) (19:00)
    29.12. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. "inteligentovi". Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
    27.12. – Divadlo Na zábradlí – Život Gallileiho (režie: David Czesany) („Čtyřicet let života mezi lidmi mě utvrdilo v tom, že rozum na ně neplatí.“) (19:00)
    27.12. – Divadlo Rokoko – Hra vášní (režie: L. Engelová) (Hra, která slavila před několika lety obrovské úspěchy na londýnských jevištích.) (19:00)
    28.12. – Divadlo Rokoko – Sebevrah (režie: Ondřej Zajíc) (Bláznivá komedie o tom, že v tomhle světě se už nemůžete ani oběsit bez politických komentářů.) (19:00)


 

PRŮZKUM JÍDELNÍCH VOZŮ

trvá. Tentokrát při cestě do Bratislavy a zpět tolik chvály nepějeme.
Jídelní vůz v rychlíku Jan Jesenius byl sice poloprázdný, ale ty ceny! Vybalili tam na nás dvojnásobky, někdy i trojnásobky toho, co jsem zažila minule.
Škoda. Toto byli Maďaři, asi jsou zvyklí na jiné zákazníky. V jejich jídelňáku nesměli hosté používat notebook a směli setrvat u stolu pouze 40 min. (zřejmě to platilo pro dobu, kdy bude nával na jídlo, ale při těch cenách se mně to nezdá).
Zatím vítězí Jaroslav Hašek, ačkoliv při zpáteční cestě, kterou jsme zvolili tak, abychom jeli právě s ním, (prý) z technických důvodů jídelní vůz chyběl.
Jelikož jsme cestovní kancelář, byť fiktivní, v tomto průzkumu hodláme pokračovat.

Pavel byl v Ostravě a fotil koncert Buty:

Ani mně nepřijde, že za chvíli začne Štědrý den. Tentokrát podnikneme výlet. Jestli se podaří, podáme příště zprávu. No a když se nepodaří, tak taky.
Krásné vánoce!.


Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

23. 12. 2012 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš