![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
||
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
S plyšákem do Irska.
(horor s docela dobrým koncem)
Je to tak trochu jiné prase. Ale musím to tu uveřejnit, aby nebylo zataženo (jako aby bylo jasno). Jeli jsme na prodlouženej víkend za naším irským Honzíkem. Je to naše každoroční radost. A kromě toho je to za bukem, za humny, coby kamenem dohodil. No fakt, třeba k nám na chaloupku do Jeseníků je to o hodinu dál. Loni jsme si s sebou do Irska vzali mou sestru Danu, a protože se osvědčila a dokonce i baletila a tančila, vzali jsme si ji i letos.
Dana ode mě jednou pod stromeček dostala francouzskýho plyšovýho zajíce. Dana se o něho tak věrně stará, že ho sebou všude tahá. Ani nevím, jak se jmenuje, asi mu říká jen Zajoch. I loni ho vzala do Irska. A Olina zase jednou před pár lety v metru na zadním okně našla takového opuštěného malého medvídka. Nalezenec. Medvídek ve svetříku s kapuckou. A jemu Olina říkala Míšánku. Byl s ní taky všude. A protože byl malinkej, vozívala ho v brašničce s doklady.
Holky nabalily plyšáky a jeli jsme na letiště pana Havla. Potvory plyšový se těšily jak malý. Každou chvíli vystrčily ty svý chlupatý tlamy a tlemily se na svět. Letíme s Aerlingusem, zeleným letadlem. V Dublinu jsme za dvě a půl hodiny. Všecko už umíme z minula. Vylezli jsme z letiště, našli Aircoach - autobus do města, sedli a světácky vyrazili do města. Je to jen chvilička. Jenže něco se změnit muselo, protože autobus se noří najednou do jinejch ulic, všecko je jinak. Možná nějaká objížďka? Raději zapínám GPS, chvíli se to mrcasí, než se zavěsí pod několik satelitů. Šipečka s Honzovým Googlem je najednou dozadu a dramaticky se vzdalujeme. Olina se ráda ptá, na další zastávce se dá do řeči s řidičem a dozvídáme se novinku. Jedeme blbým autobusem. Ten náš roztomilej okružní to není. Tenhle hajzlík jede kamsi do Leopardího města. Rychle vystoupíme a za pomocí rady řidiče a chytrýho telefonu jdem zpátky přes dva kiláčky do Google. Naštěstí to dopadlo dobře. Dana s Olinou povídaly svým plyšáčkům, jaký to bylo dobrodrůžo, ale zvířátka jsou profíci, bylo jim to putna. Honzovi končí práce, jdeme domů, sežerem chleba a děsně pálivou papriku a jdeme do vřícího města do hospody. Do opravdické irské. Čekám tam na nás už Stáňa. Dávám si nějaké šíleně silné asi 7% černé pivo. Nádherně hořké, docela kyselé, vynikající vzorek. V hospodě to hučí, skvělý světlo, dokonalá atmoška. A kravál, že neslyšíme vlastního slova. Pak si objednáme ústřice. To je tady v Irsku naše oblíbené jídlo. Mají ty slizouny fakt moc dobrý.
A v tomto okamžiku došlo k děsnýmu průseru. Olina najednou zjistila, že nemá svýho medvídka. A byla si jistá, že doma ho nenechala. Méďa byl v prdeli. Byla z toho celá rozhozená a marně ho všude hledala, dokonce i před hospodu vyběhla. Ale méďa byl pryč. Zdrhl. Ale proč, co ho vedlo k tomu, že Olinu opustil po tolika letech, odložený medvídek. Měl se u Oliny dobře. Dumali jsme, proč odešel a kde. Dokonce nás napadlo takové blbé přízemní vysvětlení a sice, že jen tak nešťastnou náhodou vypadl z té kapsičky, ale pak, když jsme ho ani po cestě domů nikde na chodníku nenašli, došlo nám, že to udělal schválně, že prostě zdrhnul. Čímž se potvrdilo, že nevypadl.
Jedno z vysvětlení bylo, že využil příležitosti a emigroval. Jenže dnes v době normální svobody, kdy si jen tak s občankou v kapse můžete zalítnout skoro kamkoliv v Evropě, nemůže být řeč o emigraci. Spíš méďa pocházel z Irska a zavlečenej byl do Česka, kde ho Olina našla a starala se o něho, ale zapomněla se ho zeptat, odkud je. Samozřejmě, že si myslela že z Číny a proto je mu v Česku dobře. Jak je vidět, asi se spletla. Jakmile ucítil svou příležitost zdrhnul. A možná už je na izraelské ambasádě a žádá o občanství. Je prostě pryč. Byl jsem překvapenej, jak moc to Olinu vzalo. Neustále mu na dálku vzkazovala: "Kdepak jsi méďo, není ti zima, není ti smutno?" Skoro jsem začal mít o svou Olinu strach, že se mi zblázní.
Tak jsem se rozhodl, že jí tu koupím jinýho méďu, kterej bude rád, že se o něho Olina pěkně stará a tak. Celej pátek byla Olina bez plyšáka a do města pro jinýho jsme se nedostali, místo toho jsme šli na pěkný výlet, ale bez plyšáka. Dana Olině sem tam půjčila svýho Zajocha, ale znáte to, není to prostě vono. O tom pátečním výletě vám napíšu samozřejmě jindy, teď jde o medvědy.
V sobotu jsem vyrazili na další krásný výlet do Dublin mountains, i o něm někdy jindy. Když jsme šli kolem Fuji fotolabu, za výlohou se krčil smutnej medvídek. Říkám Olině: "A co třeba tohodle? Olině se rozzářily oči a hned začala vesele poskakovat, že toho jo, že je bezva. Vlezli jsme do krámku a hned, že bysme toho medvídka moc chtěli. Asi nebyl na prodej a holku v krámě to překvapilo. Byla z toho tak vyplesklá, že se šla zeptat paní šéfové, ta byla taky dost překvapená a něco své zaměstnankyni zašeptala. Verdikt zněl, že by se teda jako dal asi prodat, ale za 14,90 eur. Asi si myslela, že mě cena odradí. Docela drahej kus plyše s naškubaným molitanem v bříšku. Ale byl ve srandovním tričku. Olina se celá tetelila, že jo, tenhle medvídek byla láska na první pohled. Vypláznul jsem 15 euro, vrátili mi desetník a vyšli jsme ven. Olina se usmívala a hned, míšánku sem a míšánku tam a všechny nás mu představila, who is who, a méďa byl taky spokojenej. Prej ho to tam v tom fotolabu pěkně dlouho sralo. Smrad a nuda. Přilnuli k sobě hned. Není sice tak malej, jako ten uprchlej, ale to prej nevadí. Olina ho vzala do náruči a vyrazili jsme do lesa.
Od tohoto okamžiku už byli pořád spolu a pořád si něco povídali. Největší kámo Zajoch byl taky rád, všichni byli rádi. I já, protože jsem už neměl tak těžkou peněženku.
S plyšákama jsme dorazili až do nejvýše položené irské hospody, kde jsme se všichni parádně najedli a zahrál nám k tomu irskej folkař podobnej Milanu Chladilovi. Plyšákům se tam děsně moc líbilo. Tak si divoce zatančili jako echt Irové a šli jsme zase domů. Plyšákům se výlet moc líbil a v neděli Olinin novej medvídek poprvé letěl letadlem. Prej se mu to líbilo stejně jako ten jeho první výlet. Dana s Olinou se pak během letu dohodly, že jim oběma doma Olina uplete svetříky na zimu a možná i čepičky. No a to je všecko.. |
|
|
|
|
Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou) |
|
|
|
|
|
Srdečně vás všechny zvu na naše další Pokojné setkání.
MgA. Petr ŠMIŘÁK
DVA DNY S KIAROU byly pozitivní a napínavé. Hlídání vnučky zabere všechen čas, protože má-li osoba hlídací držet krok s osobou hlídanou (věk 2 roky a skoro 4 měsíce), musí svůj režim zcela přizpůsobit jí.
To znamená chodit spát tehdy, když jde spát ona, protože jen tak je možno vydržet nasazení a tempo osoby hlídané.
Dada a spol. |
28. 10. 2012 - Dr + pilní příznivci prasete
viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš