S plyšákem do Irska.
(horor s docela dobrým koncem)

Je to tak trochu jiné prase. Ale musím to tu uveřejnit, aby nebylo zataženo (jako aby bylo jasno). Jeli jsme na prodlouženej víkend za naším irským Honzíkem. Je to naše každoroční radost. A kromě toho je to za bukem, za humny, coby kamenem dohodil. No fakt, třeba k nám na chaloupku do Jeseníků je to o hodinu dál. Loni jsme si s sebou do Irska vzali mou sestru Danu, a protože se osvědčila a dokonce i baletila a tančila, vzali jsme si ji i letos.

Olinin nalezenec jede autobusem na letiště Václava Havla. Je to starej zkušenej cestovatel, toho nic nepřekvapí.

Dana ode mě jednou pod stromeček dostala francouzskýho plyšovýho zajíce. Dana se o něho tak věrně stará, že ho sebou všude tahá. Ani nevím, jak se jmenuje, asi mu říká jen Zajoch. I loni ho vzala do Irska. A Olina zase jednou před pár lety v metru na zadním okně našla takového opuštěného malého medvídka. Nalezenec. Medvídek ve svetříku s kapuckou. A jemu Olina říkala Míšánku. Byl s ní taky všude. A protože byl malinkej, vozívala ho v brašničce s doklady.

Danin plyšák toho zase tak moc nenacestoval, ale je to veselé zvířátko. A má dlouhé uši.

Holky nabalily plyšáky a jeli jsme na letiště pana Havla. Potvory plyšový se těšily jak malý. Každou chvíli vystrčily ty svý chlupatý tlamy a tlemily se na svět. Letíme s Aerlingusem, zeleným letadlem. V Dublinu jsme za dvě a půl hodiny. Všecko už umíme z minula. Vylezli jsme z letiště, našli Aircoach - autobus do města, sedli a světácky vyrazili do města. Je to jen chvilička. Jenže něco se změnit muselo, protože autobus se noří najednou do jinejch ulic, všecko je jinak. Možná nějaká objížďka? Raději zapínám GPS, chvíli se to mrcasí, než se zavěsí pod několik satelitů. Šipečka s Honzovým Googlem je najednou dozadu a dramaticky se vzdalujeme. Olina se ráda ptá, na další zastávce se dá do řeči s řidičem a dozvídáme se novinku. Jedeme blbým autobusem. Ten náš roztomilej okružní to není. Tenhle hajzlík jede kamsi do Leopardího města. Rychle vystoupíme a za pomocí rady řidiče a chytrýho telefonu jdem zpátky přes dva kiláčky do Google. Naštěstí to dopadlo dobře. Dana s Olinou povídaly svým plyšáčkům, jaký to bylo dobrodrůžo, ale zvířátka jsou profíci, bylo jim to putna. Honzovi končí práce, jdeme domů, sežerem chleba a děsně pálivou papriku a jdeme do vřícího města do hospody. Do opravdické irské. Čekám tam na nás už Stáňa. Dávám si nějaké šíleně silné asi 7% černé pivo. Nádherně hořké, docela kyselé, vynikající vzorek. V hospodě to hučí, skvělý světlo, dokonalá atmoška. A kravál, že neslyšíme vlastního slova. Pak si objednáme ústřice. To je tady v Irsku naše oblíbené jídlo. Mají ty slizouny fakt moc dobrý.

Olinin medvídek zvědavě vykukuje z brašničky

Jedem blbým autobusem a ještě to nevíme.

A v tomto okamžiku došlo k děsnýmu průseru. Olina najednou zjistila, že nemá svýho medvídka. A byla si jistá, že doma ho nenechala. Méďa byl v prdeli. Byla z toho celá rozhozená a marně ho všude hledala, dokonce i před hospodu vyběhla. Ale méďa byl pryč. Zdrhl. Ale proč, co ho vedlo k tomu, že Olinu opustil po tolika letech, odložený medvídek. Měl se u Oliny dobře. Dumali jsme, proč odešel a kde. Dokonce nás napadlo takové blbé přízemní vysvětlení a sice, že jen tak nešťastnou náhodou vypadl z té kapsičky, ale pak, když jsme ho ani po cestě domů nikde na chodníku nenašli, došlo nám, že to udělal schválně, že prostě zdrhnul. Čímž se potvrdilo, že nevypadl.

Někde, možná u této zdi, se Olinin méďa rozhodl, vzít svůj osud do vlastních tlapek.

Dana a její potíže s kýlou nebo kilama.

Jedno z vysvětlení bylo, že využil příležitosti a emigroval. Jenže dnes v době normální svobody, kdy si jen tak s občankou v kapse můžete zalítnout skoro kamkoliv v Evropě, nemůže být řeč o emigraci. Spíš méďa pocházel z Irska a zavlečenej byl do Česka, kde ho Olina našla a starala se o něho, ale zapomněla se ho zeptat, odkud je. Samozřejmě, že si myslela že z Číny a proto je mu v Česku dobře. Jak je vidět, asi se spletla. Jakmile ucítil svou příležitost zdrhnul. A možná už je na izraelské ambasádě a žádá o občanství. Je prostě pryč. Byl jsem překvapenej, jak moc to Olinu vzalo. Neustále mu na dálku vzkazovala: "Kdepak jsi méďo, není ti zima, není ti smutno?" Skoro jsem začal mít o svou Olinu strach, že se mi zblázní.

V téhle hospodě jsme zjistili, že Olinin grizzly zdrhnul.

V Irsku se nachází mnoho typických irských hospod. Je krásné, že se v nich nekouří. Typicky irská hospoda se ale nemusí nacházet vůbec na území Irska. Několik skoro stejnejch je třeba i v Brisbane v Austrálii. A taky se tam nekouří. Dřevené podlahy nasáklé výpary rozbryndaného piva a whisky vytvíří charateristický odér. Jeden z nejlepších, jaké znám.

Náš googlí Honzík.

Společné foto a pak méďa v hajzlu. Vzadu uprostře si čučí Zajoch a netuší.

Danin zajoch se snaží vypít pivo z hluboké sklenice, ale nejde mu to. Měl by se naučit pít ušima, pak by na dno dosáhl.

Přestože jsme z hospody šli stejnou cestou, na méďu jsem nikde nenarazili. Kdyby jen vypadl, asi bychom ho našli, ale podle mýho vzal normálně kramle. Dublin je touhle dobou hodně pulzující město.

V pátek ráno, po medvědí ztrátě jsem se šli nasnídat do googlí jídelny. Honza se sStáňou nás vzali na typickou gůglí snídani. Luxusní servis a příjemný interiér. Firma se o své zaměstnance tak perfektně stará, že málokdy a málokdo chce odejít jinam.

Olina se sice statečně usmívá, ale furt o méďovi mluví. Zde, těsně vedle Google nastoupíme do zelenýho vlaku a pojedeme bez medvidka k majáku.

Tak jsem se rozhodl, že jí tu koupím jinýho méďu, kterej bude rád, že se o něho Olina pěkně stará a tak. Celej pátek byla Olina bez plyšáka a do města pro jinýho jsme se nedostali, místo toho jsme šli na pěkný výlet, ale bez plyšáka. Dana Olině sem tam půjčila svýho Zajocha, ale znáte to, není to prostě vono. O tom pátečním výletě vám napíšu samozřejmě jindy, teď jde o medvědy.

Fotit androidním mobilem prošpikovaným gůglíma fintama je někdy skoro na palici. Mám tam aplikaci, která se jmenuje Goggle. A tak mi neustále vyhledává podobné fotky, jako jsem si zorvna třeba vyfotil. Bylo by to skoro deprimující, jak je člověk málo originální, ale já na to kašlu a klidně originální nejsem a fotím si co chci a Gogglem se nechávám je pobavit. Na rozpoznávání slavných obrazů je to ale velmi milá aplikace.

Dana sem tam smutné Olině půjčí svýho Zajocha, ale přece jenom to jaksi není úplně ono.

 

Vláčky v Dublinu a i jinde jsou krásně irsky zelené, nejsou ani špinavé, ani hlučné, jsou prostě něco jako u nás metro, čili na docela vysoké úrovni. A taky hodně přehlednej systém tu mají zavedenej. Když tu byl loni Jirka, tak se při stejném výletu, jako byl ten náš páteční, dostal do potíží, protože mu automat odmítal brát lístek. Flusalo mu ho to ven a vlak už byl na nástupišti. Jirka z toho byl skoro na nervy a pak nějakej místní Ir mu cosi s perfektním irským dialektem cosi řekl. Jirka kromě toho, že nemohl dovnitř přes zavřený závory, tak ještě propadl druhé pesimii a sice z toho, že neumí anglicky, protože si do té doby myslel, že docela anglicky umí. Pak se vše vysvětlilo, Jirka cpal do krmítka jinej lístek, než ten, kterej si koupil. Ano ano, chybu třeba hledat vždycky ve vlastních kapsičkách. Vlak mu sice ujel, ale za 15 minut většinou jede druhej. A s tou angličtinou, to zas takovej průser není. Olina, která je učitelkou angličtiny a zabejvá se tí profesionálně už roky, tak při první cestě do Austrálie málem ochořela, jak nerozuměla. A v Irsku to bylo stejný. Teď už se ale mrška jedna bez medvídka, chytla a žvaní vesele s cizineckým přízvukem,, žertuje a kafrá jako o závod. Jedné paní říkala, že ona učitelka angličtiny má svý děti rozesetý po zemích, kde se anglicky mluví divně.

K moři bez médi.

Olina zkouší méďovi posílat SMS, ale méďa není blbej, nechce se prozradit. Zase by musel žít v Pařezinách a jeho rodná hrudka by byla daleko.

Dana je zelená zimou.

V sobotu jsem vyrazili na další krásný výlet do Dublin mountains, i o něm někdy jindy. Když jsme šli kolem Fuji fotolabu, za výlohou se krčil smutnej medvídek. Říkám Olině: "A co třeba tohodle? Olině se rozzářily oči a hned začala vesele poskakovat, že toho jo, že je bezva. Vlezli jsme do krámku a hned, že bysme toho medvídka moc chtěli. Asi nebyl na prodej a holku v krámě to překvapilo. Byla z toho tak vyplesklá, že se šla zeptat paní šéfové, ta byla taky dost překvapená a něco své zaměstnankyni zašeptala. Verdikt zněl, že by se teda jako dal asi prodat, ale za 14,90 eur. Asi si myslela, že mě cena odradí. Docela drahej kus plyše s naškubaným molitanem v bříšku. Ale byl ve srandovním tričku. Olina se celá tetelila, že jo, tenhle medvídek byla láska na první pohled. Vypláznul jsem 15 euro, vrátili mi desetník a vyšli jsme ven. Olina se usmívala a hned, míšánku sem a míšánku tam a všechny nás mu představila, who is who, a méďa byl taky spokojenej. Prej ho to tam v tom fotolabu pěkně dlouho sralo. Smrad a nuda. Přilnuli k sobě hned. Není sice tak malej, jako ten uprchlej, ale to prej nevadí. Olina ho vzala do náruči a vyrazili jsme do lesa.

Olina dostala novýho medvídka.

Od tohoto okamžiku už byli pořád spolu a pořád si něco povídali. Největší kámo Zajoch byl taky rád, všichni byli rádi. I já, protože jsem už neměl tak těžkou peněženku.

Chodníček do nejvýše položené hospody v Irsku.

Honza rád jí a do téhle hospody nás vzal kvůli jehněčím nožičkám.

A jako obvykle, jedno platíčko ústřic. Ty tu v Irsku jsou fakt vynikající.

Jsou kámoši jak hrom a v hospodě se jim líbí. Jsou to naši lidé. Teda mě nejvíc baví hospody, kde se nehulí, což v česku ještě hooodně dlouho bude jen sen. Teď jsme přišli o Pomazánkový máslo, tak budeme pěkně dlouho trucovat. Pak bude zase na pořadu sněmovny a senátu omezení imunity českých politiků, no a pak se zase obějví nějakej ten příprcek o omezení kouření. No jo, no, takže vlastně za to naše hulení v hospodách může vlastně pomazánkový máslo.

Irskej Milan Chladil hraje plyšáčkům irský písničky

Novej méďa jede vláčkem.

S plyšákama jsme dorazili až do nejvýše položené irské hospody, kde jsme se všichni parádně najedli a zahrál nám k tomu irskej folkař podobnej Milanu Chladilovi. Plyšákům se tam děsně moc líbilo. Tak si divoce zatančili jako echt Irové a šli jsme zase domů. Plyšákům se výlet moc líbil a v neděli Olinin novej medvídek poprvé letěl letadlem. Prej se mu to líbilo stejně jako ten jeho první výlet. Dana s Olinou se pak během letu dohodly, že jim oběma doma Olina uplete svetříky na zimu a možná i čepičky. No a to je všecko..

 
Tady je krátký záznam z řádění plyšáků.

bazar


Nejsem si jistej, která je ta moje...

  • Asi před třeni roky se dánským badatelům podařil zvláštní objev. Zjistili, že na dně moří samovolně vznikají místa, jimiž vede elektrický proud. Trvalo však několik let, než se jim podařilo přijít na to, co za tímto podivným jevem vlastně stojí. Výsledky nedávno publikované v časopise Nature všem vyrazily dech. Ukázalo se totiž, že tajemnou strukturou, která vede elektrický proud, jsou živá těla! A navíc ne ledajaká. Vědci rozpoznali zvláštní, vědě doposud neznámý druh bakterie, které se propojují do rozsáhlých kolonií. Tak vytvářejí jakési živé „nanodrátky“. Bakterie jsou sice asi 100x tenčí, než lidský vlas, mají však zcela „nebakteriální“ délku: až 1 cm!
  • Sloni jsou relativně blízkými příbuznými mamutů, tedy tvorů, kteří přežili dlouhé doby ledové mimo jiné i díky husté srsti. Srst dnešních slonů je však  naopak velmi řídká. Tým inženýrů  z prestižní Princetonské univerzity nedávno ukázal, že porost této hustoty má přesně opačný efekt, než hustá kožešina mamutů: ochlazuje je. A to je přesně to, co potřebují. Sloni obývají velmi teplé oblasti tropického a subtropického pásu  a starost o termoregulaci je patří tedy k jejich prvořadým úkolům. Kromě pobytu ve stínu, unikání tepla ušními boltci či polévání se vodou prostřednictvím chobotu ovládli ještě jeden trik. Ten podle inženýra Elie Bou-Zeida a jeho kolegů z Princetonu spočívá právě v jejich řídkém ochlupení.

  • Byli jsem na otočku vDublinu.
  • A bylo to parádní

 

australia


australia


Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Paroubek po úspěšných volbách:
" Já nevím, co by to mělo udělat s mým sebevědomím? V jednom kraji ano, to byl neúspěch. To beru jako svůj neúspěch. Ale důvody toho neúspěchu byly vesměs mimo mě."

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



Zámek Troja
Emil Filla (Ze sbírek GHMP) (do 4. 11. 2012)


Festival Fotograf pronikne do pražských ulic (do 31.10.2012)
Instalace uměleckých děl předních domácích tvůrců na netradičních místech i v alternativních galeriích doplněné o projekce, performance, ale také přednášky či odborná setkání, to vše s jednotícím tématem – současná fotografie reagující na veřejný prostor. Taková bude v úhrnu náplň druhého ročníku Festivalu Fotograf s názvem Mimo formát, který během měsíce října obsadí řadu frekventovaných míst na území Prahy. Podtitul letošního festivalu „Fotografie ve veřejném prostoru“ napovídá, že se zaměří na výstavní či projekční plochy na pomezí vnitřních a vnějších prostorů, jimiž nás na každém kroku obklopuje hlavní česká metropole: objekty pro sebevyjádření vybraných umělců se stanou výlohy, vitríny, poutače, dvory, zahrady, náměstí i nábřeží. Budou pracovat s veřejným prostorem města, kulturními památkami, s výlohami obchodů či nástěnkami, ale proslídí a oživí i polozapomenutá prostranství, aby přinesli nový originální pohled na místa, jež denně míjíme.

GHMP (do 4.11.2012)
Vincenc Vingler - Sochy zvířat.
Výstavu Sochy zvířat Vincence Vinglera, která bude umístěna v Trojském zámku po celou sezonu roku 2012, připravuje GHMP ve spolupráci s autorovou rodinou a řadou galerií. Výstava představí výběr z autorova úctyhodného sochařského díla, jež vznikalo od druhé poloviny 40. let až do posledních dnů umělcova života roku 1981. Vincenc Vingler je zastoupen ve sbírkách plastiky a kresby GHMP a jeho poslední samostatná


Staroměstská radnice, 2. patro (do 4.11.2012)
Herbert Slavík: Dvacet let v Česku
Výstava fotografií Herberta Slavíka zachycuje vznik a hlavní události prvních dvou desetiletí České republiky. Autor se jako dokumentarista dostal v řadě klíčových okamžiků samostatného státu dál či blíž než ostatní, a celá výstava má tak ojedinělý autorský rukopis.


City Tower (do 31.12.2012)
Andy Reiben - obrazy v oblacích
V nejvyšší budově v České republice, kterou je City Tower v Praze na Pankráci představuje ve výšce více jak 100 metrů nad zemí své obrazy výtvarník Andy Reiben. K výstavě v oblacích nad Prahou přizval ještě další umělce z portfolia Buyfeel.


Jízdárna Pražského hradu (do 6.1.2013)
Stanislav Kolíbal - Jiný svět
Výstava Jiný svět, kterou pořádá Správa pražského hradu ve spolupráci s Prinz Prager Gallery a White Gallery, představuje objekty, reliéfy, plastiky, kresby a akvarely významného umělce narozeného v roce 1925.

Adharanand Finn: Běhání s Keňany
Tajemství nejrychlejších běžců světa
Čtyřicet procent vítězů na dlouhé trati pochází z jediného keňského kmene… Vášnivý běžec Adharanand Finn se vydává do Afriky, aby našel odpověď na otázku: Proč se v žádné jiné zemi nerodí takoví běžci jako právě v Keni? Finn se setkává se světovými šampiony, ale i kluky z chudinských čtvrtí, kteří musí denně běhat deset kilometrů do školy. Účastní se běžeckých soustředění, kde trénují profesionální běžci z celého světa, a sám se připravuje na maraton. 
Nakladatelství Mladá fronta touto knihou navazuje na svůj bestseller „Born to run - Zrozeni k běhu".


Britský multiinstrumentalista Ivo Neame vydává desku v oktetu. Bývá označován za pianistu, hraje však stejně dobře na saxofon a další nástroje. Novinka Yatra je tak trochu cestou do neznáma, kapela je významně rozšířena o dechy (klarinet, basklarinet, saxofony, flétna), což značí pokus o zásadnější skladatelskou a aranžérskou vizitku. Neame si tak splnil sen o neotřelém oktetu, který bude dostatečně pružně reagovat na improvizační výzva a zároveň dokáže realizovat jeho ambicióznější kompoziční nápady. Na desce hrají: Ivo Neame (piano, akordeon), Jon Shenoy (klarinet), Tori Freestone (flétna, tenor saxofon), Jason Yarde (alt saxofon), Shabaka Hutchings (basklarinet), Jim Hart (vibrafon), Jasper Hoiby (kontrabas) a Dave Hamblett (bicí).


  • „Tajemstvím šťastného života je odvaha. Tajemstvím svobody je odvaha.“ (Carrie Jones)
  • Kina:
    29.10. – Aero – George Harrison: Living in the Material World (režie: Martin Scorsese, USA, 2011, 208 min. Životopisný) (Dokument George Harrison: Living in the Material World mapuje život jednoho z nejslavnějších muzikantů všech dob. Přibližuje jeho dětství v Liverpoolu, éru Beatles, sólovou kariéru i soukromý život. Scorsese zachycuje George Harrisona nejen jako úspěšného hudebníka, ale i jako věčného hledače rovnováhy mezi světem materiálním a duchovním. Ve filmu se objevují dosud nepublikované fotografie, videozáznamy, nahrávky a rozhovory nejen se samotným Harrisonem, ale i s jeho manželkou Olivií Harrisonovou, Ericem Claptonem, Terry Gilliamem, Ericem Idlem, Georgem Martinem, Paulem McCartneym, Yoko Ono, Tomem Pettym, Ringo Starrem a Jackiem Stewartem. Všichni mluví otevřeně o Harrisonově výjimečném talentu, ale i o jeho vnitřních rozporech, prudké povaze, experimentech s drogami a náklonnosti vůči ženám.) (20:30)
    30.10- - Aero – Samsara (režie: Ron Fricke, USA, 2011, 102 min. Dokumentární) (Připravte se na zážitek a zkušenost smyslů, které nemají obdobu. SAMSARA opět spojuje režiséra Rona Frickeho s producentem Markem Magidsonem, jejíchž filmařské a hudební umění bylo potvrzeno již mnohokrát oceněnými filmy BARAKA a CHRONOS. SAMSARA ve starodávném sanskrtu znamená "věčně se otáčející kolo života“ a tvůrci se v něm snaží zachytit prchavé okamžiky, které utvářejí náš život. Film, který vznikal přes pět let ve dvaceti pěti zemích nás zavádí na posvátná místa, do postižených oblastí, průmyslových zón a míst přírodních zázraků. SAMSARA, která se vzdává dialogů a popisných textů, úplně rozvrací naše očekávání tradičního dokumentu. Namísto toho podněcuje naše niterné interpretace obrazem a hudbou, které do starého chápaní přináší nové prvky.) (10:00)
    3.11. – Aero – Pásmo filmů – http://www.sherpafest.cz/
    29.-31.11. – Evald – SuperClásico (režie: Ole Christian Madsen, Dán., 2011, 99 min. Komedie) (Chytrá dánská komedie líčí osudy Christiana, majitele upadající vinotéky, kterému se hroutí nejen živnost, ale i manželství s Annou. Ta odjela do Buenos Aires a jako úspěšná manažerka fotbalového klubu žije luxusní život po boku o mnoho let mladší argentinské fotbalové hvězdy. Christian se ale nehodlá tak snadno vzdát. Se svým šestnáctiletým pubertálním synem nasedne do letadla a rozhodne se pod záminkou vyřízení rozvodových papírů získat Annu zpět. Zdánlivě poklidný výlet se promění ve strhující jízdu, ve které nechybí víno, fotbal a tango. Podaří se Christianovi pokořit argentinského hřebce?) (17:00)
    1.-4.11. – Evald – Divoká stvoření jižních krajin (režie: Benh Zeitlin, USA, 2012, 92 min. Drama) (V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů.) (15:00)
    29.10. – Kino 35 – Mladík a smrt (Filmová verze baletu Rolanda Petita.) (19:00)
    31.10. – Ponrepo – Nesahejte na sekeru (Vévodkyně z Langeais) (režie: J. Rivette, Fr./It., Romantický) (Nelítostný duel skutečných a předstíraných citů v bravurní adaptaci Balzakovy novely.) (20:00)
    2.11. – Ponrepo – Pásmo filmů – Němé filmy s Lonem Chaneym (20:00)
    29.10. – Světozor – Dokumentární pondělí – Automorfóza (režie: Harrod Blank, USA, 2009, 75 min. Dokument) (Co kdybyste měli možnost přetvořit své auto v pohyblivé umělecké dílo a mohli se s ním projíždět a vystavovat ho tak světu na odiv? Jak by vypadalo? Co by si o vás vaše okolí myslelo? Jak by vás to změnilo? AUTOMORFÓZA nahlíží do myslí a srdcí několika excentriků, vizionářů I docela obyčejných lidí, kteří ze svých vozů vytvořili umělecká díla. Na humorném a zároveň dojemném putování se dozvídáme, co stálo za kreativním procesem těchto nekonvenčních osobností. Na konci zjišťujeme, že takto přetvořené auto má moc změnit nás samotné - pozměnit náš náhled na stále homogennější svět.) (18:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    29.10. – Agharta – Noční Optika (21:00)
    30.10. – Agharta – Karel Růžička Trio (21:00)
    31.10. – Agharta – Petra Ernyei Quartet (21:00)
    1.11. – Agharta – Josef Vejvoda Trio (21:00)
    2.-3.11. – Agharta – Laco Deczi & Celula N.Y. (21:00)
    4.11. – Agharta – Adam Tvrdý trio (21:00)
    30.-31.10. – Balbínova poetická hospůdka – Blue Effect & Radim Hladík (20:00)
    1.11. – Balbínova poetická hospůdka – Originální Pražský synkopický orchestr (20:00)
    29.10. – Blues sklep – Hugo Paczolt presents: American Night (21:00)
    30.10. – Blues sklep – Nano Illusions (21:00)
    31.10. – Blues sklep – Roman Hampacher Trio (21:00)
    2.11. – Blues sklep – The Kingsize Boogiemen (21:00)
    3.11. – Blues sklep – Moody Rain (21:00)
    4.11. – Blues sklep – Vít Fučík & Neznámý interpret (21:00)
    29.10. – Jazz Dock – Free 5 (22:00)
    30.10. – Jazz Dock – Jablkoň (19:00, 22:00)
    31.10. – Jazz Dock – Prague – Vienna - Connection (22:00)
    2.11. – Jazz Dock – Jimi Bozeman a The Lazy Pigs (22:00)
    3.11. – Jazz Dock – Santiago Ferreira Band (22:00)
    4.11. – Jazz Dock – Dense Gordon & J.J.Jazzman (22:00)
    29.10. – Jazz klub Ungelt – Adam Tvrdý Crossover (21:15)
    30.10. – Jazz klub Ungelt – Petr Zeman Jazz Quintet (21:15)
    31.10. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Threesome (21:15)
    1.11. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:15)
    2.11. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Threesome (21:15)
    3.-4.11. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    29.10. – Jazzboat – Marcel Flemr Band (20:30)
    30.10. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    31.10. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    1.11. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    2.11. – Jazzboat – Adéla Zajfartová & Sunny Swing Trio (20:30)
    3.11. – Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
    4.11. – Jazzboat – Rajnošek B.AND (21:30)
    29.10. – Reduta – Michal Worek Quartet (21:30)
    30.10. – Reduta – Jazz Efterrätt (21:30)
    31.10. – Reduta – Old Timers Jazz Band (21:30)
    1.11. – Reduta – Karel Růžička Quartet (21:30)
    2.11. – Reduta – Šavle meče (21:30)
    3.11. – Reduta – Pitch Bender (21:30)
    4.11. – Reduta – Back Side Big Band (21:30)
    30.10. – Stará pekárna, Brno – Phishbacher Bros (20:00)
    31.10. – Stará pekárna, Brno – Walter Phishbacher NY3 (20:00)
    1.11. – Stará pekárna, Brno – Živé kvety (20:00)
    2.11. – Stará pekárna, Brno – Hi-Fi (20:00)
  • Kluby - cizina:
    29.-30.10. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Carleen Anderson Soul Trio (19:00, 21:30)
    30.10. – Blue Note New York, USA – Buika (20:00, 22:30)
    31.10. – Twins Jazz, Washington, USA – Sote Brazilian Jazz (20:00, 22:00)
    29.10.-2.11. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Stacey Kent (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    1.11. – Alfred ve dvoře – Den mrtvých – dia de los muertos (U starých Mexičanů nebyly život a smrt v takovém protikladu jako u nás. Život pokračoval ve smrti a naopak smrt nebyla přirozeným ukončením života, ale jen jednou fází nekonečného koloběhu. Život, smrt i znovuzrození byly jen různými etapami vesmírného, neustále se opakujícího procesu.) (15:00)
    29.10. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Found and Lost (choreografie: Charlotta Öfverholm) (Duet kombinuje tanec, divadlo, ale nebojí se ani dalších experimentů. Představení je fyzické, poetické a humoristické dílo pro silné ženy.) (20:00)
    31.10.-1.11. – Divadlo Ponec, hostuje Farma v jeskyni - Cesta (režie: Viliam Dočolomanský) (Cesta dává divákovi možnost nahlédnout nejen do různých kultur, ale i do dění uvnitř souboru. Farma v jeskyni sdílí s divákem své hledání v časosběrném horizontu deseti let. Performeři na jevišti se díky videoprojekcím setkávají s lidmi, kteří jim darovali své příběhy, písně, rytmy a taneční kroky a stali se součástí jejich života.) (20:00)
    3.11. – Divadlo Ponec – Muži (režie: Adéla Laštovková Stodolová a SKUTR) (Jak si v dnešní době žijí muži? Není toho na ně někdy moc? Když se v mužích probudí zvířata, volání smečky se nedá odolat. Šest mužů se vydává na cestu do divočiny, aby našli odpovědi na ty nejniternější otázky. Vyrovnávají se tam se svými problémy a především sami se sebou. Stagnace, potlačená agrese, homosexualita, víra nebo nepřítomný otec. Pořád je co řešit. Přitom jen fakt, že se muž stane otcem, je důvod k tomu být na sebe hrdý. Přestaňme se tak konečně dívat na muže s předsudky, které nám vštěpuje naše společnost. Divadelní představení na pomezí mnoha žánrů je inspirováno skutečnými příběhy mužů.) (20:00)
  • Festivaly tance a experimentálního divadla:
    do 3.11. – 4+4 dny v pohybu, 17. mezinárodní festival současného umění, Praha (info: http://www.ctyridny.cz)
  • Divadla:
    29.10. – Činoherní klub – Nina Mitrovič: Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty (režie: Martin Čičvák) (Starší muž umírá v nemocnici Milosrdných sester a rád by někomu vyprávěl svůj příběh. Inzerát. Muž. Dívka. Ti dva se setkají. Muž je na sklonku svého života. Rakovina. Dívka je na začátku, její život je ale v troskách. Bojí se příliš mnoha věcí. Ti dva se sblíží. Velmi se sblíží. Ale nevyhnutelně přichází smrt. Je to hra fragmentů, fragmentů života a lidí. Všichni ti lidé mají někde schovaná křídla, ale jsou opravdu na létání?) (19:30)
    1.11. – Divadlo ABC – Stefan Vögel: Dobře rozehraná partie (režie: Lída Engelová) (Je to nesnesitelný chlap. O tom vědí své všechny jeho hospodyně, z nichž žádná nevydrží déle než pár dní, i jeho zoufalý syn, který je pro tohoto nerudného válečného veterána musí shánět. Jediný, kdo smí do jeho hájemství vkročit bez obav, je jeho přítel šachista, který s ním nikdy nevyhrál žádnou partii... Tedy skoro žádnou. A protože tahle nová hospodyně je trochu jiná. Nejenže vydržela celý týden a přišla zase, ale záhy se stává i dámou, o kterou se v téhle partii bude hrát... Bravurní komedie o tom, jak žít sám a nezpustnout, pobaví a potěší všechny milovníky dobrého humoru, ale i ty, kteří kromě dobré zábavy chtějí od divadla nečekané zápletky, netradiční pohled na život a dobré herecké výkony. A ty hra rozhodně nabízí.) (19:00)
    2.11. – Divadlo ABC – Joseph Heller: Gold za všechny peníze (režie: Ondřej Zajíc) (Jevištní zpracování jedné z knih amerického kultovního spisovatele. Humoristický román s autobiografickými prvky skutečně začíná nabídkou z Bílého domu. Dostává ji spisovatel a univerzitní profesor ve středních letech a pořádně se mu z ní zatočí hlava. Jak by ne. Vždyť má na dosah ruky místo ministra zahraničí nebo zemědělství nebo jiný vysoký post. Stačí jen, aby vyměnil manželku za novější model, a může odcestovat do Washingtonu za závratnou kariérou. A může nechat za sebou všechno, co bylo jeho dosavadním nesnesitelným životem – neuspokojivou rodinu, podivínského otce, spoustu sourozenců, přátele, které nemá rád. Jenomže: „Nic se nezdaří podle plánu,“ jak sám tvrdí. A tak se postupně cesta za úžasnou, vysněnou kariérou mění v putování k vlastním kořenům, k sebepoznání, které je nelichotivé, nemilosrdné, ale směřuje k pravdě o sobě i o politice a politicích, kteří řídí svět.) (19:00)
    3.11. – Divadlo ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (17:00)
    29.10. – Divadlo Bez zábradlí – Sébastien Thiéry: Indická banka (Alain Kraft, realitní makléř si chce ve své bance vyzvednout peníze. Dozvídá se, že banka byla odkoupena indickou  společností Bank of India, a že jeho účty jsou zablokovány v Dillí. Kafkovská komedie na půdorysu absurdní francouzské grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství.) (19:00)
    30.10. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Další roky ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Volné pokračování úspěšné sexkomedie Každý rok ve stejnou dobu.) (19:00)
    31.10. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Václav Renč) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří.Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým. Wilde se geniálně dokáže vysmát všemu pokrytectví a dodnes nám tím poskytuje úlevný, léčivý smích.) (19:00)
    2.11. – Divadlo na Vinohradech – PREMIÉRATo byla moje písnička! (19:00)
    31.10. – Divadlo Pod Palmovkou – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Emil Horváth) (Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší. Jak titul napovídá, je především hrou o touze, která někdy udržuje člověka „nad hladinou“, ale  jindy vede k pouhému poblouznění. V jižanském prostředí, kde jsou podle představ autora všechny lidské vášně přirozenou součástí života, se odehrává drama několika postav, které jsou okolnostmi nuceny k sobě i přes propastné rozdíly hledat cestu. Jádrem hry je střet mezi vyhraněně mužským a vyhraněně ženským světem: Stanley, který na vše reaguje svou tělesností, je nucen se pokoušet o soužití s přecitlivělou, stárnoucí a alkoholu propadající jižanskou kráskou Blanche.) (19:00)
    1.11. – Divadlo Ungelt – Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)


Srdečně vás všechny zvu na naše další Pokojné setkání.
Těším se :-)


MgA. Petr ŠMIŘÁK
p.smirak@email.cz

 

 

DVA DNY S KIAROU

byly pozitivní a napínavé. Hlídání vnučky zabere všechen čas, protože má-li osoba hlídací držet krok s osobou hlídanou (věk 2 roky a skoro 4 měsíce), musí svůj režim zcela přizpůsobit jí.



To znamená chodit spát tehdy, když jde spát ona, protože jen tak je možno vydržet nasazení a tempo osoby hlídané.


Takže jsem přes víkend neudělala skoro nic. Ani nic moc nevyfotila... Ale zážitky přibývají. Mimo jiné jeden se strécem rechtórem!


Vyvěsili jsme si strécovské kalendář poněkud opožděně, ale přece, na místě, kam chodí členové rodiny nejčastěji, i několikrát denně. Kiara si ho okamžitě všimla a okamžitě si zapamatovala, že to je stréc rechtór Zavadil.
Zjevně ji zaujal, protože několikrát denně hlásila: „Podiváme na stlyca Zavadila“. Pokaždé jsme šly spolu na patřičné místo, rozsvítily, podívaly se na plakát a „přečetly si“, kdo všechno tam je. Všichni ostatní měli její sympatie, naučila se rozeznat housle od kytary, ale jako osobnost byl jednoznačně první stréc Ruda.
Ještě při cestě domů na Lesnou (vlakem!) si na něho vzpomněla minimálně dvakrát!

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

28. 10. 2012 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš