O předsevzetích
to nebude, a nebo vlastně tak trochu jo

Druhé číslo letošního ročníku je tu. Je začátek roku, všichni okolo se zahlcují předsevzetími. Tu děsivě nesplnitelnými, tu tak srandovními, že ani o předsevzetí nejde, ale pro dotyčné to prostě je předsevzetí. Tyhle svátky byly skvělý. Nikam jsme nejeli a nevadilo nám to, Přijel nám Honzík z Ameriky a moc jsme si ho užili. A byl tu u nás i Jirka, takže kromě Helči, která odjela na půl roku do Francie jsme byli skoro kompletní. Povalovali jsme se a chodili na drobný výletíky, sem tam jsme si dali i v Klánovicích u nádraží nepasterizované dobré pivko a vláčkem jeli zpět. Dokonce i trošku nasněžilo. A o těchto všech radostech vám ale prase napíše jindy, protože ono se to v neděli po prasečích kolenech k obědu celý nějak krásně zvrhlo. Honza se vrátil ze Slovenska, bydlel na mé oblíbené Teryho chatě a trošku lozili, určitě časem pustí do světa nějaký fotky. A jak jsme tak slastně vzdychali po těch prasečích hodech, Olina to upekla moc dobře, tak jsem si ještě dali kafe a pak najednou povídá Honza: "Co kdybysme si zajeli do Prahy do Sovovejch mlejnů na výstavu Koláře a je tam i Švankmajera. Já jsem sice měl chviličku nečistý svědomí, protože na mě čekala nedodělaná práce a taky jsem chtěl napsat to prase o předsudcích a vánočních svátcích.
Oblíkli jsme se a vypadli. Praha nás přivítala nesmírným množstvím turistů z celýho světa. I cizinci z Brna mezi nimi byli, slyšel jsem je po hlase. Všude bylo unylé veselo, Okamura by se zděsil z té krásné směsice všech možných ras a národností. Kebaby a párky v rohlíku, kaštany pečené i přečtené... Praha byla okouzlující. A lidskej guláš taky.

Roj divokých pand nás chtěl ohrozit, ale naštěstí se báli opustit svou královnu.

Udělat srdce z dlaždiček není tak jednoduchý, ale sprostým dlaždičům se to podařilo.

Pak jsme narazili na bílého anděla. Nikoho nechránil, naopak, somroval prachy, protože to už tak natření andělé dělají. A když šla kolem hezká holka, anděl chlípněl.

Na Staromáku Olina objevila hnízdo rukavic. A protože je zdatná pletařka ponožek i rukavic, hned zkoumala vzorek a podobné kraviny, kterejm my kluci nerozumíme.

Trojice divnejch chlápků. Kdyby to bylo za komančů, měl bych tendenci je považovat za veksláky, ale takhle teda fakt nevím. Zlatí, stříbrní a modří už vědí.

Segvejáci v santovskejch čepičkách ostřížím zorem lovili mezi návštěvníky oběti, které budou za peníze učit zavazet na chodníku.

Když jsem se plížil kolem poloprázdné hospody, spadla cedule s anglickou nabídkou.

Blížíme se k mostu Karla, vypadá to na masakr, tolik lidí, jak při převratu.

Taky jsme šli kolem pána much. Olina tvrdila, že to je spíš něco s ceckama.

Tuhle profesi bych dělat nechtěl, protože mám špatný koleno, ale tihle to měli docela vymakaný, po hodině se střídali a hlavně, a to jsem hodně ocenil, pejska zabalili do deky, aby mu nebyla zima, protože pejska neměnili. A taky mě napadlo, jestli i tahle živnost vyžaduje od nějakýho úřadu povolení provozovat svou profesi na Karlově mostě.

Olina s Honzou chtěli, abych jim u portrétisty udělala jejichfíčko. (Pro méně zdatné, odvozenina od nového slovíčka selfíčko).

Tahle holka mě upoutala svým mosazným objektivem. Nikdy jsem nic podobnýho neviděl, ale bylo to krásný. Jestli se to prodává, tak na to časem určitě někde na internetu narazím, ale jestli si to udělala sama doma, tak mě teď mrzí, že jsem se na ten objektiv nezeptal.

...je láska

Socha svatého Františka Borgiáše šla do restaurace. Asi na pivo a tak ji na chvíli zastoupila matka se synem.

To je lidí, snad dokonce víc než v létě v plné sezóně.

U téhle sochy jsem si nostalgicky zavzpomínal na zkurvenou dobu komoušskou, kdy jsem se tak trochu podílel na samizdatu a zrovna tuhle sochu jsme pak použil při návrhu obálky knihy od Mariny Cvetajevové - Myslete na mne na pražských mostech.

A trošku kýče je potřeba stále. Kýč je užitečnej, protože vytváří plastelínovou hranici mezi věcmi hodnotnými a sračkami. Bez kýče by asi ani nebylo umění.

A v téhle aleji zase mi na mysli vytanula slavná fotka H. C. Bressona. Tak jsem se ji pokusil velmi odflinknutě a úplně nijace napodobit. Napadá mě jen to hodnotit ryze tautologicky: Bresson je Bresson.

Ale tohle zase s Bressonem nemá vůbec nic společnýho. To jsem si jen uvědomil, jak ta moje Olina umí být až do detailu barevně sladěná. JE to skoro na hovno, když fotím skoro výhradně černobíle, ale moderní technika fotografická umožňuje vytáhnout z rawu zase zpátky barvu, což jsem teda udělal, aby ta sladěnost vynikla.

Blížíme se k Sovovým mlýnům.

Když tu náhle na nás vyjukne Banksy. No jo, Banksy v Praze.

Cesta se v zimě neudržuje.

Krásné Rusky před holou prdelí. Inu Putinova krize.

Hej kámo, není ti zima na prdel?

V Sovovejch mlýnech se nesmí fotit, tak jsme to dodržovali, jen tuhle maličkou blboučkou jsem pořídil. Jako správnej Čech bych to měl nějak okecat, jakože třeba jsem na to nepoužil klasickej foťák a podobný blbiny, ale neudělám to. Když jsem všude viděl ty cedule s přeškrtnutým foťákem, tak jsem to prostě dodržoval a hotovo. I Honza i Olina, akorát Honza byl přistižen, jak si cosi zobe no chytrýho telefonu a paní ho šla hned požádat, aby nefotitl, a on jí vysvětlil, že nefotil, jen si cosi zapisoval. A ta paní mu zase prozradila, že tu je jeden pán, co také hlídá, který když někoho vidí s foťákem, tak že umí z toho foťáku ty nafocený fotky odstranit. To zase není takové umění, spíš je umění toho prohřešníka donutit, aby vydal foťák a riskoval by ten pán mazač, že ho pak někdo obviní ze zasahování do cizí věci, No prostě bylo by to dost složitý. A Honza zase té paní s úsměvem vysvětloval, že to v případě těch chytrejch telefonů moc nepomohlo, protože se dost často dostává každej vyfocenej obrázek hned kamsi po bezdrátové síti do různejch cloudů, kam pán nedosáhne, ani kdyby byl mistrem světa. I paní i Honza byli při té debatě moc milí. Se smutkem v oku jsem vzpomínal na galerie v Sydney, kde se smí fotit o sto péro a skoro všechno, jen některé exponáty, které jsou od původních Aboridžinců by se fotit neměly. Já jsem to nevěděl, tak mě na to jedna paní od hlídání mile upozornila a vysvětlila mi, jak ty exponáty poznám a pak už jsem to dodržoval. Žádnej problém. Ale zase mě to nutilo k úvaze, jestli když už to nikdo nemá fotit z jakých si, řekněme, náboženských důvodů, jestli už samotné umístění ve výstavní síni, to vyloupnutí z místa činu někam jinam není ještě barbarštější, než to následné vyfocení, ale budiž, nakonec jsem rád, že to v galeriích je a já to smím vidět.

Seděli jsem skoro hodinu v sálečku, kde promítali filmy Jana Švankmajera. Byly skvělý a tak jsme toho moc neviděli. Nebyl prostě čas, Mlejny zavírají v šest. Vyfotili jsme se samospouští jakože našefíčko.

Večerní Praha rýsovala ostrou grafikou makety nábřeží.

34 tučňáků před naší českou Kapličkou.

Karlův most poněkud netradičněji.

Krámky tu žijou skoro stejně jak v arabským světě. Akorát tam bývá i v tuhle roční dobu tepleji.

Dali jsme si svařený víno a vypili ho u Godota.

Chudák Obama se dostal mezi pěknou sebranku. A královna taky.

Tokamůra se pustil do boje proti kebabu. Jeho boj (Seine Kamf) je trapnej a jako obvykle zcela mimo mísu. Populistická ulhaná nula se pouští do války. První, co mě napadlo, když jsem četl jeho žvásty, že brojí proti kebabu, aby chránil českou kulturu, ale jako divý po celé republice prodává cizácké suši. Nemám tyhle trapné plytké populisty rád, je mi z nich na blití a jsem ohromen, kolik lidí si myslí, že má tenhle hloupý xenofob pravdu.

Z týhle fotky jsem chtěl udělat koláž, která by se jmenovala Přečtené kaštany, ale nechtělo se mi.

Charlie je smutnej. Jak komické.

A odkudsi se vynořili zdivočelí turisté s kufry na kolečkách a hnali se dlážděnou ulicí do hostelu. Zvuk to byl skoro stejnej, jako v roce 1968. když přijeli Rusáci na tancích.

Novoroční ozdobná pipina a úplněk.

Šantal nemá rukavice. Bude jí zima.

Olina dostal od ježoura chytrej telefon a tak si s ní furt hraje. Je krásný sledovat, jak to na ni funguje úplně stejně, jako na ostatní prvomajitele chytrýho telefonu.

Ujel nám vlak, tak jsme šli na horkou čokoládu. Honza si vybral zázvorovou a Olina a já normální. Chuťově byla exotičtější ta obyčejná. No a pak už jsme jeli domů. Byla to krásná neděle, kterou nám nezkazil ani blbej pseudopolitik.