Další (foto)haiku

Réza a Honza už mají ve svejch nohách přes 900 mil: Dali jsme Red's Meadows - první a pravděpodobně nejzajímavější část Sierras. Jsme docela unavení :) Bylo to docela epické.

Dvě fotky z míst dřívějších:

Osmiletý vnuk říká dědovi: "Dědo, ty jsi náš nejstarší děda. Tedy mimo těch mrtvých."

LOMNICE OŽILA DÍKY LSD

(Letní sborové dílně) už v úterý v podvečer.
Přijeli jsme asi v šest a vítání účastníku na nádvoří zámku už jelo naplno.

Organizace perfektní, každý měl své místo.

Olga předvedla svůj nový fotoaparátek, už se těším na fotky!

Matýsek pomáhal Jirkovi s prodejem suvenýrů a vedl si velmi zdatně. Přesvědčoval mě, že když si koupím místo jedné dvacet propisek, bude to pro mě fakt supervýhodné!

I Jirka byl přivítán jaksepatří.

Lukáš Lukáš alias Lulu přijel s námi pomáhat a díky nucené konzumaci antivirotik si uvítací slivovičku radši odpustil. Ale chlebíček pochválil.

Všechno fungovalo, na čepu byla dokonce i vynikající 8°, kterou vytvořili pan sládek Ivoš s paní sládkovou Janou.
Na večeři v rohu hospůdky V ŽIDECH (na Fortice) jsem objevila pana Jaroslava Achaba Heidlera. Kdysi dávno jsem ho totiž potkala na udílení cen už zaniklého časopisu Konec konců. Překvapila ho živá atmosféra v Lomnici. Zabývá se teď zkoumáním nápisů na židovských hřbitovech a uváděním různých zkreslených příběhů z historie na pravou míru. Píše o tom knihu.
Předvedl nám, jak si balí cigaretky a povídal moc zajímavě.

Jirka se Sašou přišli až po přípravě všech učeben, Lulu dojel na historickém pionýru a Jirka si musel aspoň vyzkoušet přilbu. Jemu totiž sluší všechno.

Ráno se všichni účastníci dostavili na nádvoří a tak jsem si vylezla na balkon, abych je mohla vyfotit všechny naráz. Jak jsem vzápětí zjistila, zrovna tam byl zakázaný vstup. Bára toho ale vtipně využila a ukázala na mě prstem - právě tam opravdu nesmíte. A já mám aspoň krásné skupinové foto!

Po předání instrukcí se všichni odebrali do svých ateliérů a začalo se intenzivně pracovat. Tentokrát jsem nestíhala obíhat s foťákem všechny třídy, ale myslím, že Olga to zvládla s přehledem zdokumentovat určitě všechno.
Dita Kosmáková má speciální metodu výuky zpěvu a na lidi různých typů to zabírá skvěle. Bylo zajímavé sledovat, jak v sobě objevují skryté možnosti.

I o přestávkách se debatuje, většina témat se vztahuje ke zpěvu.
Náš ateliér byl označen krásnou cedulkou!

Okno nám Barča vyzdobila vlastnoručně natrhanou kytičkou, dokonce nám přinesla i lektorského panáčka, abychom vydržely. Ale pozor, vydržely bychom i bez panáčka, protože atmosféra v ateliéru byla inspirující, řešila se spousta věcí a bylo vidět, že se sešla skupina, která se navzájem podporuje a drží dohromady.

Musela jsem si vyfotit Olgu a Juditu, abych si potvrdila, že jsou opravdu dvojčata a už si je nepletla. Ze začátku mě to dost mátlo...

Myslím, že toto foto už je z dalšího dne. Dopoledne k nám totiž chodili přihlášení pasívní frekventanti, kteří se ale účastnili prakticky rozezpívání i různých cvičení, mohli se dozvědět i spoustu věcí o tom, jak funguje tělo při zpěvu a zárověň si i něco ověřit v praxi.

Protože se Ondra Havlík (en.dru) odstěhoval se svým ateliérem na dvůr, při cestách na kafe či na záchod a zpět, jsem mohla ulovit aspoň něco i z jeho "kuchyně".

Je dobře, že si u něj lidi zkusili improvizaci!

Tento králík není plyšák, ale živý jedinec a pohybuje se v hostinci dole u potoka. Potkaly jsme ho tam
o polední přestávce.
Čtvrteční koncert na nádvoří jsem nefotila, vlastně jsme ho skoro nestihli. Honza Martiš opět přivezl Teslův generátor a předvedl bleskovou show, ale ani z té nemám reportáž.
Když přijel Pavel s kytarou a přišel zahrát Terezce Sambu v dešti, aspoň jejich zkoušku jsem si zaznamenala.

Přišel nás navštívit Pepa, dlouholetý účastník mého ateliéru (už to začíná být docela dávno) a loňský sólista. Hodně lidí si pamatuje jeho interpretaci písně "Rozeznávám", to nám udělal radost, vážně!

Ríša Lank pomocí Dity vybojoval boj sám se sebou a splnil si svůj sen - zazpívat si hit, který kdysi proslavil Elvis Presley.
V pátek se stavělo už od rána v očekávání velkého večerního koncertu. Lulu pomáhal Jirkovi se zvučením vydatně a tak pan Klement mohl mít tentokrát hlavu přece jenom aspoň trošku odlehčenou.

Přijel Feri a jeho gypsies, hned zkoušeli, aby se dostalo i na ostatní.

Petr Wajsar měl mít svoji show s názvem Develooper až někdy před půlnocí - na to jsme byli hodně zvědaví.
Přijely i naše báječné kamarádky z Jevíčka.

5
A taky teta Lucííí s Jirkou! Lomnice jim zařídila parádní světlo.
Náměstí se docela zaplnilo a Barča mohla uvést koncert.

Zvukaři byli neustále ve střehu.

O návštěvníky bylo postaráno, vedle stánku s pivem Genius noci byl i gril a tam to docela frčelo.

Saša se nerad fotí.

Honza Mikušek řeší s panem sládkem Ivošem určitě spoustu důležitých věcí.

Pavel Zlámal (The six Fireballs) už připraven, Petr Pospíšil zatím ještě v civilu upozorňuje na tanečníka, kterého vzápětí uvidíme.
Feri měl úspěch, lidi začali i tančit a až přišli Fireballs, taneční asfalt před pódiem se zcela zaplnil. Taky jsem se vybláznila a foťák jsem nechala v klidu. Však jsem toho nafotila loni až moc...
Koncert se povedl až na tu poslední část. Když měl vystoupit Petr Wajsar, slyšeli jsme kousek zvukové zkoušky a pak hotovo. Něco se nepovedlo, přestala mu fungovat nějaká věc a tím pádem nastala strécovská situace. Jelikož se nepodařilo při nejlepší vůli závadu opravit, situace opravdu byla natolik komplikovaná a složitá, že můsela zůstat taková, jaká je. Škoda, Wajsar z toho byl hodně posmutnělý. Ale berme to tak, že zůstala rezerva na příště...

A NASTAL DEN VELKÉHO KONCERTU VŠECH
zúčastněných ateliérů.
Po chladných nocích přišel den, kdy sluníčko pralo do lidí už dopoledne.
Vyklidili jsme po posledním zkoušení učebny a přesunuli se na náměstí, kde už bylo všechno připraveno.

Jonáš zkouší zvuk kontrabasu, protože se chystá spolupracovat při písni "Sedávám na domovních schodech". Je to výbornej muzikant, pozor na něj!

Lulu v plné pohotovosti na náměstí, Jirka pobíhá někde v kostele a snaží se spolu s Dalibůrkem a dalšími ozvučit zvony tak, aby při skladbě Lukáše Prchala mohly znít i uvnitř chrámu.

Pavel s Jirkou dolaďují zvuk kytary a přichází ateliér sólového zpěvu, aby si zkusili sborovou část.

Pak zkoušela ještě Alice Bauer se svým atelierém a capella a taky en.dru a jeho sbor.
To všechno jsem trochu prospala, musela jsem, jinak bych to asi nedala. Noc před koncertem byla divná, nedařilo se mně usnout až skoro do rána. Odpočinek pomohl a pak už to začalo. Nejdřív Ondra Havlík a jeho krátký kurz beat boxu a improvizace s loop stationem. Tím uvedl svůj sbor, který se vlastně stal živým loop stationem - lidi se bavili, jak staří, tak mladí!
Pak už náš "sóláč", všichni byli báječní a když si uvědomím, kolik práce na sobě za ty tři dny udělali, klaním se ještě teď.
Po nás a capella, publikum patřičně oceňovalo veškeré produkce a věřlím, že jak lektoři, tak i studenti byli spokojení. Zažila jsem mnoho dojemných okamžiků a tak to má být.
Fotili jiní a tak mně tu dokumentace k první půlce koncertu úplně chybí.
Poklona zvukařům je ale na místě - zvuk pochvalovalo dost lidí a tak tady veřejně děkuji i já jak Lulu, tak Jirkovi. A dalším - "bedňákům", pomocníkům, kamarádům, fungovali jste úžasně!
No a pak už jsem vzala foťák a šla se kochat do kostela.
Nastoupil Honza Mikušek a jeho sbor, oděný do světelného hávu, vytvářeným dalším báječným spolupachatelem sborové dílny Alešem Stehnem.

Na tomto místě si dovolím upozornit, že sólo zpívá opět Ríša Lank! Tentokrát byl fakt na roztrhání.
A aby to nebylo málo, chopil se v mezičase mikrofonu a jménem všech účastníků LSD poděkoval Barunce a všem organizátorům. Ten potlesk skoro nebral konce a bylo to zaslouženě, říkám to vážně, přestože toto je neseriózní internetí týdeník!

Poslední část koncertu pak všem vyrazila dech. Kvadrofonní sbor s použitím zvonů nazvučených tak, že jsme je slyšeli uvnitř kostela, nové skladby provedené s neuvěřitelnou soustředěností všech účinkujících a přitom, přátelé, bylo to těžký jak sviňa!!!!!

Klobouk nemám, ale smekám. Laťka je teď nasazená tak vysoko, že si nedoedu představit, kam to ještě v dalších letech půjde.
Závěrečná řeč Barbory Pavlišové mě upřímně dojala a myslím, že nás bylo hodně, kteří to vnímali stejně. Řekla to, co cítila, upřímně, přirozeně, krásně a když pak následovala česká hymna, kterou si zazpíval snad každý, kdo v kostele byl, vyvolalo to pocity nepopsatelné. Myslím, že není třeba slov, vzpomeneme si všichni a hlavně každý sám za sebe. DÍKY ZA VŠECHNO!

POUČENÍ PRO SPĚCHAJÍCÍ
si neodpustím. Vždycky je mně líto, že většina účastníků odjíždí tak brzy, přesto, že je před nimi ještě celá neděle. Představte si, že zůstanete ještě do rána a prodloužíte si tu nádhernou atmosféru setkávání, mudrování, hodnocení...

Pohled z okna ráno okolo 9:00 - paní sládková nocovala ve spacáku a hlídala stánek, podobně i někteří další. Potkáváme se u snídaně.

Z organizátorů spadla tíha a napětí a teď si to fakt zaslouženě užívají.
A my zbylí jakbysmet!

Pivečko chutná neustále!

Pánové, bylo to dobrýýýýýý!

Aby ne!

Hanka a Lea - pro Vás dvě bych potřebovala další klobouk, abych mohla smeknout!

No, a Lenka, to bude klobouků!

Ivane, tu fotku bych chtěla! Marta - další spolehlivá dušička, kde mám ten klobouk?

Lukáš s Dalibůrkem poněkud nedůvěřiví.

Řidiči dostali Coca Colu, Ivoš naštěstí dnes neřídí.

Skvělý tým a to pivo letos nemělo ani chybičku, že? Jinak by ho sládková nepila, to dá rozum..

Není co dodat, snad jen ještě to, že Lulu se rozhodl opatřit Jerku zvukařskou svatozáří:

Ještě jednou DÍKY Vám všem, pro mě to byla skoro duševní ozdravovna.
Opatrně se těším na další akce.

Dada a spol.