FRANTA KOMÁREK V ÚTERÝ PŘEDVEDL

svoje umění přímo u Dalibora. Nastal totiž den D!
Den, kdy mělo dojít k vystěhování soustruhu z budoucího studia.
Přijel přesně v 9:00, podle domluvy, ale zapomněl v Tuřanech
vidle, takže se pro ně musel na Jirkovo přání vrátit.
Skočila jsem si zatím pro jogurty a čas, kdy Franta couval
se svým obrovským traktorem do vstupních vrat, jsem prošvihla,
ale Jirka byl naštěstí ve střehu!

Couvání proběhlo bez chyby a v momentě, kdy byl traktor
připravenej ve vratech studia, jsem zrovna přicházela.
Škoda, že jsem nenatáčela zvuk.
Přes traktor nebylo vidět dovnitř, ale zato byla slyšet docela
ostrá výměna názorů Dalibora, kamaráda Honzy zvaného Česnek
a pana Jiřího. Všechno to podbarvovalo rádio, puštěné na traktoru,
takže z toho vznikala zajímavá slovní koláž.
Inženýři se nakonec dohodli a nastala akce upevňování.

Franta Komárek má v naší rodině pověst člověka důležitého,
poněvadž zasáhl významně do výchovy našich chlapců!

Když jim bylo asi tak 4 a 6 let, chodili si hrát tam, kde
"Fjanta Komájek" (tak ho nazýval Pavel) měl svoje stroje.
Byl pro ně velká a respektovaná osobnost. Měli k němu
důvěru a mně utkvěly v hlavě jejich náklaďáčky, naložené
obilím a samozřejmě dovezené k nám domů na koberec.
Nazvali jsme to tenkrát obdobím zemědělským…

Pánové měli taktiku vymakanou a ta velká pětititunová
potvora se opravdu pomalu pohybovala nejen po tvrdým
povrchu, ale i po trávníku.

Napráskala jsem tam fotek strašně moc, bylo to napínavý!
Občas jsem trnula, že jde o končetiny, raději nedomýšlet.

Předek soustruhu byl upevněnej na zvedacích vidlích
(ty udělají z traktoru vysokozdvižný vozík - mimochodem,
naši chlapečci tomu zařízení kdysi říkali "složnovysoký vozík").
Franta s ním musel opatrně manipulovat, podle pokynů zvedat
anebo spouštět. Při posunování po trávě používali dřevo,
po betónu zase kovový trubky. Bystré hlavičky, zlaté ručičky...

Protože traktor dost řval, museli stréci řvát daleko víc,
aby je Franta vůbec slyšel.

To, o čem se mluví asi tak 2 roky, se nakonec podařilo!

Nikomu se nic nestalo, to byl asi největší úspěch.
Franta odjel, ale ještě bylo potřeba soustruh posunout,
tentokrát už bez traktoru, co nejblíž k silnici.

Ve studiu je najednou prostoru možná i pro filharmonii...

Pomalu, ale jistě, v pořádným vedru, to zvládli.

Před barákem ten soustruh zas až tak velkej nevypadá!
Jirka pak ještě dofotil zbytek akce:

DALŠÍ DEN RÁNO ZVONIL
telefon - Dalibor! Zrovna jsem lezla z vany, prý se nemůže dovolat
Jirky, že tahač už je na cestě.
Pan Jiří měl telefon na terase, nikde jsem ho nenašla,
doklady doma, kolo pryč, nervozita stoupala.
Nakonec se ukázalo, že si spravil kolo, jel ho zkusit a
potkal Frantu s pejskem, takže kdesi na cestě pohovořili.
Musela jsem valit na rehabilitaci a tak závěr celé akce
mám z chytrého telefonu pana Jiřího. Naštěstí to stihnul!

Mrzí mě, že jsem u toho nebyla, ale co se dá dělat…
V tomto poměru je soustruh nakonec docela malej.

Dada a spol.