A další neserioznost prasiska spočívá v tom, že prase č. 32 vyjde až v pondělí 5.4. večer, jestli se nám podaří bez nějakých zásadních obtíží dokodrcat se z Ameriky až domů.

 

Takže tohle prase je jakýsi flastr za prase normální, protože odjíždíme za medvědama do Yosemit a taky bysme chtěli vidět a vyfotit největší strom na světě (už o něm loni psal i Honza Kurka, ale my jsme se rozhodli, že si to zkusíme ověřit. Dnešek měl být ve znamení balení a přípravy a plánování cesty a mapy a itineráře. Jenže znáte to, vyprdli jsem se na všecko a jen jsem se šli courat po SF. Chtěli jsme navštívit místní slavnou galerii moderního umění SF MOMA. Našli jsme ji bez potíží, už se tu docela orientujeme. Jenže před dvěma měsíci se rozhodli celou galerii předělat. Je zavřená, koušou do ní buldozery, možná i s obrazama ji likvidujou a nová prý bude až za tři roky. Stálé výstavy se potulují po celým Friscu a kdo chce mít přehled, musí si otevřít internet a hledat, co kde zrovna je, stále se to různě mění a přesouvá, je to takové interaktivní dobrodrůžo. No a tak jsem zavolali Honzovi a šli za ním do gůgla na oběd a skvělý kafe, pak jsme si prošli Čínskou čtvrť a pak zkusili jedno z míst, kde měla být část sbírky moderního umění (a byla). Výstava byla instalovaná v židovským muzeu, moc krásná budova, taková potrhlá. Součástí té výstavy byla i velmi zajímavá výstava fotek který fotil Allen Ginsberg. Ne, že by to byly nějaké převratné fotky, ale jejich dokumentární obsah byl vynikající. Bítníci a jejich kámoši. Spisovatelé a básnící a malíři. Ale pak už nás vyhnali, a zavřeli. Olina s Helčou mi pak koupili každá jednu monografii k narozkám, takže povezu z Ameriky docela těžkou kabelu. Ta jedna knížka je Jackson Pollock, kterýho dost žeru a druhá Paul Klee. Krásný dárky jsem dostal.

Do galerie se zahryzly zrzavé zuby bagrů

SF je nádherné město. Teda spíš zajímavý, což je daleko víc, než nádherné. Je plné všelijakejch lidí, ta rozmanitost je na každým kroku. Je tu i hodně bezdomáč a vypadají zbědovaně. Ale na spoustě z nich je znát, že to je způsob života. Pravda nepochopitelnej pro většinu z nás, ale tady v SF mají docela dobré podmínky, moc jim nehrozí, že by umrzli. V zimě tu je docela teplo a v létě žádný vedra.

Galerie je v luxusní části města, tak tu poskakují olivrejovaní šášové a někdy (podle výrazu v ksichtě) možná těm bezdomáčům závidí tu jejich nepráci.

V téhle části SF je hodně zajímavých staveb a plastik.

Jdeme se najíst za Honzou.

Pár mrakodrapů tu je, ale nijak to nepřehání ani s výškou, ani s množstvím, přece jenom to je oblast neklidná a nějaký to zemětřeseníčko se tu přiházívá.

Elektrická vedení tu jsou ve stejně divokým stavu jako třeba v Austrálii nebo v arabských zemích.

Down Town

Židovské muzeum zrovna hostí část expozice SF MOMA.

Pán z koně nadél s madly, za chvíli na zem spadlý. Kdo je autorem této krásné vodovkárny už jsem zapomněl.

Můj oblíbený Jackson Pollock.

Autora i název téhle veselé příhody jsem taky zapomněl.

Brzo ráno běžíme do půjčovny pro auto a vyrážíme na medvědy. Příští prase bude taky svým termínem hodně podezřelé. Buď bude dřív a poslané z Ameriky, nebo později a poslané už z Česka. A nebo nebude vůbec, když nás sežere medvěd.