Kdo hledá najde
(jen to chvíli může trvat)


No tak konečně se nestalo nic, co by mě odradilo od napsání první regulérního povídání o Americe po návratu z Ameriky. Ale nechce se mi to psát jako deníček, tedy den po dni, i když by to mohlo být jednodušší, protože mám od Helči nafocenej její cestovní deníček. I já jsem si psal spousty vtipných poznámek do svého nového kindlíka paperwhite, ale pak, někdy v půlce čundru jsem si všechny poznámky zcela nekompromisně jediným divným dotykem na obrazovce. Nějakej bod G kindlíkovej. A tak všecky mé vtipné dvojsmyslné a rádobyvtipné poznámky odešly do nulovýho ráje. Kupodivu jsem z toho nebyl ani zpruzelej, jen bych rád věděl, jak jsem to dokázal. Von totiž kindl zase není stavěnej na poznámky, ale proč ho nevyužít, když vám vydrží nabitej i tři tejdny někde v přírodě. Já jsem se dnes rozhodl, že napíšu první povídání takové trochu napříč tím naším výletem po zemi neomezených možností. Je fakt, že Amerika je kolosální a ohromná a ohromí. Já jsem sem nikdy tak moc jezdit nechtěl, protože je přece tolik zemí, který bych si rád navštívil, očuchal, pofotil. Třeba za všechny Vietnam. Jen tak s foťákem a spacákem na měsíc na dva na tři. Ale nakonec jsem do té Ameriky jel a byl jsem nejen nadšen, hlavně jsem byl ohromenej. Je tu fakt všechno, vysoký hory a krutá Aljaška, vedro i vlhko, zima i sucho, všechno. Bezdomáči a spousta jazzu, mraky obrazů v galeriích. Zhruba takové pocity z té Ameriky mám, Myšlenky mi poskakujou z pocitu a obrázků, míchá se mi to v hlavě do zajímavýho guláše a já to nechci nijak rozplítat, chtěl bych to stejně chaoticky dostat z palice ven. Fakt v Americe se dá najít všecko. A to dokonce i na přání. Tak si třeba představte, že jedete na týden do Yosemit a protože Honza je nad věcí, tak žádný bukování, který si zase Amici rádi podstoupí, neprováděl. Ono se to dá sice objednat přes internet, ale protože Honza pracuje pro Google, tak tyhle věci s chutí ignoroval. Auto jsme si zamluvili taky asi tak dva dny před odjezdem, přesto všechno tak nějak normálně funguje. A když jsme dojeli do prvního kempu, pravda pár jich po cestě bylo plnejch, tak jsme našli jedno volné místo, jakoby pro nás bylo zabukovaný přes internet, náhoda, ale ta se nás pakl držela až do konce pobytu. Každý den jsme stanovali v jiným kempu a každý den se pro nás našlo to jedno jediné místečko v celým táboře. Dokonce jednou, po asi 15 mílích krutýho kličkování mezi dírama na silnici jsme dorazili do takovýho kempíku bez vody a bez jedinýho místa. Jedni z ubytovanejch nám nabídli, že když nic nenajdeme, tak nám pučí kousek místa svýho stanoviště, ale v tom zpoza rohu vyjíždí mladý pár v autě a nabízí nám, že si můžeme vzít jejich plac, protože oni se najednou rozhodli, že tu už nebudou a jedou domů. Dali jsme jim za ten parkovací lístek deset dolarů a šli si postavit stan. Na jiném tábořišti jsem zase našli místo sice obsazené, ale až od druhého dne, protože ti, co tu bydleli před hodinou odjeli pryč, vyplavila je bouře, měli všecko mokrý a chtěli domů. Celý týden byl takovej čarodějně zázračnej.

A tak třeba uprostřed bílýho domu je spousta motejlů, cedulky prosí návštěvníky, aby dávali bacha na nohy a nezašlápli vzácný motejly. Snažíme je nezašlápnout i vyfotit, ale toho na mě asi moc, protože najednou mi jeden vlítne do huby a je po něm. Motejlové nejsou dobrý žrádlo a Amici by měli změnit nápis na ceduli, že při chůzi bacha na nohy, ale při focení by měli mít všichni zavřenou držku.

V místním sanfranciským central parku se najednou objeví dvě potrhlé holky a předstírají, že jsou fotografky a mně vytane na mysli nádhernej film od Antonioniho. I toho tu tedy lze lehce zakletýho do dvou holek mezi kytkama najít.

I rady jsou jak z pohádkovýho světa. Fakt se tu dá najít všecko.

Jo a jezdit na kole je tu velmi oblíbené. Jenže trošku se tu kola kradou, tak si každej pořizuje nějakou starou pitomou zrzavou plečku, kterou nikdo nechce. A po těch starejch plečkách je taková poptávka a neviditelná ruka trhu tu funguje, začínají bejt starý vodrbaný kola docela drahá komodita. (Teď jsem si trošku zafixloval a zakecal, ale byl to takovej výhled do budoucna, až začne ruka viditelně tlačit).

Spousty starejch krásnejch auťáků ze zlatejch šedesátejch.

I jednoho medvěda tu najdete. S těma medvědama je to tak, že třebas v Yosemitech jich prý je hodně, ale žádný nebyly vidět, Olina tu byla již podruhé, prý je tenkrát ve stanu slyšela, a málem se z toho podělala strachy, dokonce i mámu donutila, aby se šla umýt do potoka protože se jí natřela nějakým krémem, ale neviděla žádnýho. A letos, letos to prostě bylo jaksi jiný. Medvědi byli.

A nebo celý San Francisco se často halí do mlhy, ale s takovou razancí a rychlostí, že si jen tak sedíte na zídce na místě zvaném Twin Peaks a SF vidíte skoro normálně...

A za deset vteřin vám zmizí z očí. Je ztracené v mlze.

Nebo tady, se zase najednou ztratila jedna celá kytara. Ale nikomu to nevadí. Určitě se zase někde najde.

Potravinovej řetězec je taky bermudskej několikaúhleník. Něco se ztratí a nic.

Mrtví mrtví.

I mrtví živí.

Najdete tu staré šaliny a nové odpadkáče.

A nebo si jen tak vzpomenete na Olbrama Zoubka a najednou se tu před vámi vyloupne socha, jakoby mu z aťasu vyskočila. A co když to je OZ?

A nebo nevkusně pitomé plakáty? Těch tu je taky hodně. Je to země velkorysá.

I bezdomáčů a divných existencí tu najdete kolik se vám zlíbí.

Zelený kolo, červený a modrá lodička a v dáli v mlze slavný šedivý Alcatraz.

Ptáka, co rád kečup.

Ale ne mě, loupe po mně zlejma očima. Skoro se mu chci omluvit, že jsem si troufl ho vyfotit.

Je libo Gándího? Proč ne, stačí si zajít k přístavišti a von tu na vás vesele mává.

Bouli, no bouli jako od cepu.

Pokleslej vkus tu taky najdete na každým možným rožku. Fakt je to země, kde je všecko, čili bohatá.

I staré a funkční kolo tu je zaparkované.

Korejská kuchařka si dává šlofíka. Jak jsem tak sledoval šrumec, ostatní její kolegové kmitali jak barevní v tý kuchyni jakési místní hospody.

A nebo trošku z Harryho Pottera?

V Americe najdete hodně prdelatejch lidí, tyhle patří k té slabé části, té,která si ještě neříká prdelatá.

Je tu fakt úplně všechno, člověk má problém vymyslet si, co tu najít.

Nebo uprostřed parku je v kovu jakýsi komoušský senátor, co sliboval dělníkům ráj na zemi. Ale na zemi ráje nejsou. To jen u nás za komoušů byl RaJ na zemi. Poslanec a bejvalej premiér Paroubek tam dělal Archanděla Gabriela přes peníze. Mimochodem nepřipomíná vám tenhle kovovej chlápek muže na Hradě?

I blbého panáčka z Alzasoftu tu klidně objevíte. Amerika mě začíná bavit.

Béčková holka s bindou ubrostřed těla.

A tady to začalo být trošku programové. Protože v takové sestavě se nesetkáváme často, Honza v Americe, Helča v Austrálii, my v Pařezinách a Jirka v Podolí, tak jsme se chtěli vyfotit co nejčastěji pospolu, prostě taková skupinovka klasická. Postrádal jsem nějakej malej stativ - samozřejmě, že doma přesně takovej kevlarovej, lehounkej a malinkej mám. Vždycky jsem musel foťák nějak podložit, naštelovat a vyfotit nás dálkáčem.

Dva blázniví fotografové jeden z A. a druhej z A. Před borovicí jsou si prostě všichni rovni.

Je tu hodně druhů piv a některý jsou i docela dobrý.

Opravdoví medvědi nikde. Zatím.

Ale spící mrtvé zvířátko jo.

Ztracené vodopády jsme našli úplně v pohodě. Jak říkám, najdete tu kdeco.

Ztracené vodopády.

Sekvojím oheň moc neublíží, jen někdy ztratí vnitřek.

Kličkující silnice. A žlutá čára. Ta se mi moc líbila. Ta žlutá čára má velmi praktickou funkci. Říká, že od ní doprava je to vaše strana. Takhle to zní připitoměle, ale vemte si, že velice často se ta jakoby dálnice změní v nedálnici, žlutá čára je uprostřed mezi pruhy, a nebo jedním směrem vede jedna silnice, v protisměru je to druhou silnicí a mezi oběma je třeba kousek pole nebo lesa, nebo cokoliv jinýho, a dokonce ani na sebe vzájemně nevidíte, pak se najednou objeví ta žlutá čára úplně nalevo a vy víte, že oba pruhy jsou vaše a jedním směrem. To samé je na té druhé silnici. A když jedete 500 kiláků a pořád se to mění, tak to žlutý vás vždycky uvede do reality. Prostě od žluté doprava je to vaše. Nesmírně praktická pomůcka.

A pak se to stalo, když jsme šli k nejobjemnějšímu objektu na celé planetě, sekvoji jménem Generál Shermann, tak se tu zničeho nic objevil náš první živej divokej ne v kleci medvěd v životě. Američani jsou fakt zvláštní, oni vědí, že medvědi sem patří a nemá nikdo právo je odtud vyhánět, takže ranger jen mával rukama volal na návštěvníky, že jako bacha, prochází tudy medvěd. V různejch manuálech vás instruují, co a jak máte dělat, jak se chovat. A pak vás ještě nakonec jednou poprosí, ať tato pravidla dodržujete, aby to tu nemuseli pro lidi zavřít. Zajímavej přístup. Tak tohle je náš první medvěd.

Další složitá skupinovka, kurňa ten stativ by se hodil. Napadá mě, že bych si tu nějakej opuštěnej mohl najít. Olina má svou oblíbenou větev, kterou mi v autě ubližovala.

Tyhle sekvoje jsou malinkatý.

Téhle sekvoji se říká komín. Je úplně dutá a mrtvá.

Stejně jako v Austrálii jsou tu hajzlíci zadarmo, ale mnohdy jsou v docela dezolátním stavu a někdy i smrdí. Inu, není to žádná Austrálie. Jenže u nás hajzly taky smrdí, a ještě jsou za šílený prachy a sedí tu hajzlbáby a hajzldědkové a nic proti tom a pro vás nedělají, jen si luští sudoku a tváří se kysele. Teda jako u nás. V Americe jsou hajzly zadara a nikdo je nehlídá s tužkou a křížovkou v ruce. A i v hospodě si můžeš zajít na hajzlík a nic si neobjednat. Jediné, co se u nás za ty roky svobody posunulo oproti dobám komouškým je to, že skoro na každým hajzlu je k dispozici hajzlpapír. Za komančů býval hajzlpapír jen na vlastním hajzlu. Akorát jste se museli hodně snažit, protože několikrát do roka byl zoufalý nedostatek hajzlpapírů po celé socialistické republice. Zdá se, že spousta z nás už na doby bez hajzlpapírů zapomněla a ráda by si tu dobu zopakovala. Do prdele, to nás čekají časy.

Najdete tu celé pralesy větrnejch elektráren a celá pole slunečních panelů. Možná mají s tou fotovoltaikou a větrovoltaikou stejné problémy jak u nás. Možná pouští velké větráky, aby se vrtule točily. No prostě jako u nás.

Jak z blbýho americkýho nezavislýho filmu.

Našli jsme tu stádo bolderovskejch kamenů. Je to pro boldering vyhlášená oblast. Poblíž města Bishop. Bishop, nejteplejší město Ameriky, je mekka horolezců.

A to je náš druhej medvěd. Prý se jmenuje Rosie a lidi jí moc nevadí, chodívá na tohle tábořiště již dlouho a sem tam přivede i medvíďata, jenže, jak to máme vědět, Na tomhle tábořišti jsme našli místo k přespání jen čirou náhodou, ale i ta se počítá.

Když jsem fotil tohodle ptáka, tak slunce pralo jako blázen a Olina mně trošku spílala, že zase nemám nic na hlavě, že jsem si nevzal žádnou čepici ani klobouk, tak jsem si ho tu našel asi za pět minut, visel na stromě a čekal na mě. Jen tak, prostě tam na mě čekal, stejně jako na nás každý večer čekalo místo v tábořišti. Zdá se, že fakt platí moudro: Kdo nehledá, nenajde.

Dva plný kanystry plný pylu, to se pak blbě lítá.

Olina si vždycky našla nějakou větev, aby se jí líp chodilo. A když se ta větev osvědčila, tak si ji pak vozila v autě a každou chvíli mě s ní omylem bodla do nohy a pak se mi omlouvala slovy: "Aby ses neposral, dyť se skoro nic nestalo." A měla pravdu. Jenže pak se seznámila s nějakým smradlavým doktorem s Washingtonu a slíbila mu, že ho svezeme do městečka a ten klacek zavazel, tak aby ho klackem nezranila, vyhodila ho. Klacek. Na další výlet byla bez hole. A smutně říkala, co teď, žádnou hůlku nemám a nenajdu. Zrovna jsme snídali u krásnýho jezera a já jsem se šel projít po lese s foťákem. Po cestě jsem pro Olinu našel krásnou vycházkovou hůl i s poutkem. Neuvěřitelná náhoda, ale nám to připadalo, že je to normální, ani jsme nebyli moc překvapení. Pak jsme stejné hole objevili v galerii Ansela Adamse, slavného yosemitského fotografa. Každá ta hůlka stála neuvěřitelných 39 dolarů. KDyž Olina viděla, kolik ta hůlka, co jsem jí v lese našel, stojí, chtěla si ji odvézt jako trofej do Praahy, ale nevešla se nám do žádnýho zavazadla. Zůstala v Americe na Cole street opřená o zeď.

Tady jsme se museli nechat vyfotit staříkem, co ukázal Olině cestu vzhůru, ale o tom jindy, ten stativ by se sakra hodil. Hora se jemnuje poeticky Odpočívadlo mraků. A pak jsem zase jindy zjistil, že nemám žádnou láhev na vodu a je docela vedro. A Helča mi z hajzlu dámského přinesla krásnou kovovou sofitikovanou a určitě hodně drahou a zcela funkční flašku na vodu. Dávala mi ji se slovy: "Tady máš dědečku pitomej, flašku k narozeninám." No zázračnej čas to byl. Jen ten stativ ne a ne najít.

No a proč to všechno o těch nalezených předmětech píšu? protože když jsme se vrátili z Ameriky a já šel podél Vltavy, našel jsem tam na břehu ten stativ. Starej a hnusnej, ale zcela funkční. Myslím si, že šlo jen o časové zpoždění, kdybychom byli v Americe o 14 dní dýl, našel bych si ten stativ tam.

 
bazar



  • Vědecký výzkum napříč obory dánské Kodaňské univerzity se pokusil odhalit, zda má lehké cvičení horší výsledky než těžký trénink. První výsledky byly zarážející: 30 minut každodenního cvičení je stejně prospěšné, jako hodina toho nejtěžšího fitness tréninku.
  • Když maličký červ Caenorhabditis elegans umírá na zranění, několik hodin před smrtí se rozzáří modrým světlem. Vědcům dlouho vrtalo hlavou, jak k tomuto jevu dochází a nyní záhadě přišli na kloub: červovi začínají odumírat vždy nejprve buňky ve střevu. Uvolňující se ionty vápníku zabíjejí další buňky a přitom se uvolňuje kyselina anthranilové, která v reakci s okolním prostředím září modrou barvou.
  • Japonský spisovatel Haruki Murakami má znovu šanci získat Nobelovu cenu za literaturu

  • Skončilo nám léto
  • A u Heleny v Austrálii zase zima.
  • No a v Americe taky skončilo léto a to navzdory tomu, že je to země neomezených možností.

australia

foto: Milan


australia

 

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Dvouapůlletý synek se ptá maminky, kterou zahlédl na toaletě:
"Mami, ty nemáš pindíka? "
"Nemám, Filípku," odpoví mamka.
"Ty musíš koupit," na to synáček.

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player

Dům U Kamenného zvonu
VIKTOR KOLÁŘ / Retrospektiva 7. 6. – 29. 9. 2013
Retrospektivní výstava Viktora Koláře představuje ucelený pohled na osobitou fotografickou tvorbu s výlučným a vyhraněným celoživotním ostravsko-kanadským tématem. Zahrnuje fotografické obrazy od roku 1959 do současnosti, jež tlumočí konkrétnost daného místa a silného časového akcentu vytrženého z toku lidského bytí. Zrcadlí nesmlouvavost, drsnost i osobitost ostravské a kanadské krajiny, ve které se Viktor Kolář pohybuje či pohyboval. Přináší subjektivní výpověď o devastaci krajiny i lidské duše, výpověď o člověku a jeho zakódování v mezilidských vztazích, o faktorech odcizení, vykořeněnosti spojených s proměnlivostí a pomíjivostí společenských podmínek, životních stylů, povah generací a kultur.

Galerie DOX (do 16. 9. 2013)
Postiženi normalitou, která vznikla ve spolupráci s Jedličkovým ústavem a školami u příležitosti 100. výročí jejich založení, se snaží rozkrývat a problematizovat pojmy normality a postižení tak, jak představy o nich ovlivňují život každého z nás -  limitují nás nebo naopak zvýhodňují.

Malvern: Nástin metafyziky operativní celostnosti
Tato kniha představuje transpersonální teologii, antropologii a kosmologii založené na cyklickém prístupu ke skutecnosti a experimentální metafyzice. Autor navazuje na Jochena Kirchhofa, Henryho Corbina, Henryka Skolimowskiho, Jamese Hillmana, Šrí Aurobinda, Egona Bondyho a Ladislava Klímu. Ve své práci usiluje o novou formulaci a aplikaci obecného referencního rámce vší skutecnosti, který by umožnoval smysluplnou inte rakci a transformaci celku lidské zkušenosti.

Barytonista Gregory Porter přešel od malého labelu Motéma k jazzovým matadorům Blue Note a vydává novou desku nazvanou Liquid Spirit. Porter již v ČR dvakrát koncertoval ns Strunách podzimu. Jeho předchozí album Be Good bylo nominováno na Grammy. Na desce dále hrají, stejně jako na předchozí, pianista Chip Crawford, bubeník Emanuel Harrold, basista Aaron James a saxofonisté Yosuke Sato a Tivon Pennicott. Jako hosté se objeví také trumpetista Curtis Taylor a varhaník Glenn Patscha. Vrací se také aranžér Kamau Kenyatt.

  • „V nesnázích obstojí skoro každý. Pokud chcete opravdu poznat charakter člověka, dejte mu moc.“ (Abraham Lincoln)
  • Kina:
    25.9. – Aero - Jasmíniny slzy (režie: Woody Allen, USA, 2013, 98 min. Drama) (Jasmine je elegantní, okouzlující a zhýčkaná dáma, která má vše, nač si vzpomene. Její zdánlivě idylické manželství s bohatým podnikatelem Halem i bezstarostný život se v jediný okamžik rozpadnou na kousky. Jasmine se stěhuje ke své sestře Ginger, která má skromný byt v San Francisku. Jenže útěk z pohádkového stereotypu není tak jednoduchý. Jasmine s nechutí přijímá práci recepční v zubní ordinaci, kde přitahuje nechtěnou pozornost svého šéfa. Přes všechno si hodlá i nadále zachovat aristokratické způsoby, i když je emocionálně na dně a jejím nejlepším přítelem je koktejl antidepresiv a alkoholu. Když potkává Dwighta, šarmantního diplomata, který je uchvácen její krásou, oduševnělostí a stylem, má dojem, že nachází novou životní cestu. Jenže co vlastně Jasmine od svého života opravdu čeká?) (10:00)
    25.9. – Aero – Přehlídky a projekce – PechaKucha Night Prague Vol. 35 (20:20)
    26.9. – Aero – Šmejdi (režie: Silvie Dymáková, ČR, 2013, 74 min. Dokument) (Manipulace, nátlak, ponižování, agrese. Skryté kamery zachytily drsné pozadí předváděcích akcí pro seniory. Co se opravdu děje na populárních zájezdech s obědem zdarma? Praktiky, ze kterých mrazí. Lži a promyšlená manipulace, jejímž jediným cílem je donutit bezbranné staré lidi k nákupu předraženého zboží. Senioři ze svých nuzných důchodů splácí horentní sumy za často nekvalitní produkty. Někteří z nich se dušují, že už na žádnou akci nikdy nepojedou, jiní to nevydrží a jedou znovu. Co je žene? Zvědavost? Samota? Nebo závislost? Autorky tohoto filmu rok v převleku navštěvovaly akce, kde se důchodcům vymývají mozky a kde mladí lidé nejsou vítáni.  Vedle autentických záběrů z předváděcích akcí a výpovědí poškozených seniorů přináší dokument i pohled psycholožky, právníka a dalších odborníků. Film tak poprvé komplexně mapuje tento nechvalný fenomén dnešní doby.) (13:00, 16:00)
    28.9. – Aero – Rozkoš v oblacích (režie: Pedro Almodóvar, Španělsko 2013, 90 min. Komedie) (Děj nejnovější komedie Pedra Almodóvara se odehrává v letadle mířícím do Mexika. Někde nad Mexickým zálivem se letadlo porouchá a pilotům, letušákům i pasažérům nezbývá, než si naposledy pořádně užít života.) (12:00)
    29.9. – Aero – Pěna dní (režie: Michel Gondry, Fr./Belgie, 2013, 125 min. Dokument) (Ve městě, kde auta mají volant v kufru, lidé bruslí pozpátku a klavír míchá koktejly, žije idealistický a vynalézavý Colin (Romain Duris) pouze v kruhu svých přátel Nicolase (Omar Sy) a Chicka (Gad Elmaleh). Jednoho dne Colin potká svou osudovou lásku Chloé (Audrey Tautou). Křehká Chloé, která Colinovi připomíná jeho milované blues od Dukea Ellingtona, však onemocní záhadnou nemocí: v plicích jí vykvete leknín. Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen. Francouzský spisovatel a bohém Boris Vian vytvořil v románu Pěna dní obraz čisté lásky, který učaroval několika generacím čtenářů. Filmová adaptace Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech) staví na režisérově typicky hravém vizuálním stylu.) (18:00)
    23.9. – Oko – Pátrání po Sugar Manovi (režie: Malik Bendjelloul, Šv./VB, 2012, 86 min. Hudební) (Pátrání po Sugar Manovi vypráví neuvěřitelný, ale pravdivý příběh Rodrigueze: největší rockové hvězdy 70. let, která nebyla. Dva producenti objevili Rodrigueze na konci 60. let v kouřové mlze zapadlého detroitského baru. Byli ohromeni a přesvědčeni, že mu písně plné silných melodií a prorockých textů zajistí pověst největšího hudebníka své generace. Dvě alba, která nahrál, však naprosto propadla, zpěvák se vytratil ze scény a zbyly jen historky o sebevraždě na pódiu. Pirátská kopie jedné z nahrávek se mezitím náhodou dostala do Jižní Afriky, kterou apartheid odřízl od zbytku světa. V následujících dvou desetiletích se Rodriguez v JAR stal fenoménem, jehož sláva předčila Rolling Stones. Film sleduje snahu dvou Rodriguezových fanoušků, kteří touží zjistit, co se opravdu stalo s jejich hrdinou. A tomu, co objeví, se sami nestačí divit.) (18:00)
    25.9. – Oko – Pěna dní (režie: Michel Gondry, Fr./Belgie, 2013, 125 min. Dokument) (Ve městě, kde auta mají volant v kufru, lidé bruslí pozpátku a klavír míchá koktejly, žije idealistický a vynalézavý Colin (Romain Duris) pouze v kruhu svých přátel Nicolase (Omar Sy) a Chicka (Gad Elmaleh). Jednoho dne Colin potká svou osudovou lásku Chloé (Audrey Tautou). Křehká Chloé, která Colinovi připomíná jeho milované blues od Dukea Ellingtona, však onemocní záhadnou nemocí: v plicích jí vykvete leknín. Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen. Francouzský spisovatel a bohém Boris Vian vytvořil v románu Pěna dní obraz čisté lásky, který učaroval několika generacím čtenářů. Filmová adaptace Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech) staví na režisérově typicky hravém vizuálním stylu.) (18:00)
    26.9. – Oko – Velký Gatsby (režie: Baz Luhrmann,  Austrálie/USA, 2013, 142 min. Romantický) (Velký Gatsby sleduje příběh Nicka Carrawaye, který opustí středozápad a na jaře roku 1922 se vydává do New Yorku, města ztělesňujícího uvolňující se morálku a populární jazz. Carraway hledá svou vlastní verzi amerického snu a usadí se nedaleko domu záhadného a časté večírky pořádajícího Jaye Gatsbyho a také kousek od své sestřenice Daisy a jejího záletného manžela s modrou krví Toma Buchanana. Nick se postupně stane součástí světa mimořádně bohatých lidí, jejich iluzí, lásek a zklamání. Nick jako svědek tohoto světa píše příběh nemožné lásky, věčných snů a automobilové tragédie, a nastavuje zrcadlo moderní době a jejím soubojům.) (20:45)
    28.9. – Oko – Vedlejší účinky (režie: Steen Soderbergh, USA, 2013, 106 min. Drama) (Emily a Martin Taylorovi jsou dokonalý a úspěšný mladý pár, který má vše, nač si vzpomene. Pak si však jde Martin sednout na čtyři roky do basy za zneužívání informací v obchodním styku a jeho život se promění v peklo. Stejně je na tom i Emily, která zůstává v relativním přepychu jejich manhattanského bytu, ale celou tu dobu se utápí v příšerných depresích. Když se nakonec pokusí o sebevraždu, nastupuje na scénu psychiatr Jonathan Banks. Protože se Emily zuby nehty brání zvažované hospitalizaci, dohodnou se na sérii terapeutických setkání a na užívání antidepresiv. Aniž to tuší, právě tohle rozhodnutí oběma zásadně změní život. Emilina léčba totiž nepokračuje, jak by podle lékařových plánů měla, a tak jí předepíše nové léky, jež by měly její psychické potíže minimalizovat. Tyhle pilulky však mají děsivé vedlejší účinky – mají moc zničit manželství, pověst do té doby respektovaného lékaře, mohou dokonce zabíjet – ale kdo za to bude zodpovědný?) (23:00)
    23.9. – Evald –  Jasmíniny slzy (režie: Woody Allen, USA, 2013, 98 min. Drama) (Jasmine je elegantní, okouzlující a zhýčkaná dáma, která má vše, nač si vzpomene. Její zdánlivě idylické manželství s bohatým podnikatelem Halem i bezstarostný život se v jediný okamžik rozpadnou na kousky. Jasmine se stěhuje ke své sestře Ginger, která má skromný byt v San Francisku. Jenže útěk z pohádkového stereotypu není tak jednoduchý. Jasmine s nechutí přijímá práci recepční v zubní ordinaci, kde přitahuje nechtěnou pozornost svého šéfa. Přes všechno si hodlá i nadále zachovat aristokratické způsoby, i když je emocionálně na dně a jejím nejlepším přítelem je koktejl antidepresiv a alkoholu. Když potkává Dwighta, šarmantního diplomata, který je uchvácen její krásou, oduševnělostí a stylem, má dojem, že nachází novou životní cestu. Jenže co vlastně Jasmine od svého života opravdu čeká?) (15:00, 21:00)
    24.9. – Mat – Pěna dní (režie: Michel Gondry, Fr./Belgie, 2013, 125 min. Dokument) (Ve městě, kde auta mají volant v kufru, lidé bruslí pozpátku a klavír míchá koktejly, žije idealistický a vynalézavý Colin (Romain Duris) pouze v kruhu svých přátel Nicolase (Omar Sy) a Chicka (Gad Elmaleh). Jednoho dne Colin potká svou osudovou lásku Chloé (Audrey Tautou). Křehká Chloé, která Colinovi připomíná jeho milované blues od Dukea Ellingtona, však onemocní záhadnou nemocí: v plicích jí vykvete leknín. Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen. Francouzský spisovatel a bohém Boris Vian vytvořil v románu Pěna dní obraz čisté lásky, který učaroval několika generacím čtenářů. Filmová adaptace Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech) staví na režisérově typicky hravém vizuálním stylu.) (14:00)
    26.9. – Kino Portugalské centrum – Pásmo filmů – Projekce krátkých portugalských filmů (10:00, 11:30)
    25.9. – Kino Rock Cafe – Přehlídky a projekce – Pražský akademický kabaret (20:00)
    23.9. – Světozor – Dokumentární pondělí – Noční směny (režie: Ivette Löcker, A, 2010, Dokument) (Nejsou jen vzhůru, žijí v noci a nocí. Film Night Shifts je portrétem alternativního světa. V Berlíně sleduje stopy lidí, kteří jsou přes den neviditelní, a doprovází je na jejich nočních cestách městem. Ty jsou poznamenané účelnou rutinou, touhami a nebezpečím. Ivette Löcker splétá jemnou síť mezi těmito „nočními ptáky“ velkoměsta, někdy pronikavě pestrou, jindy nadčasově melancholickou. Na festivalu Diagonale 2011 získal snímek Hlavní cenu v kategorii dokumentární film.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    23.-24.9. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
    25.9. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    26.9. – Agharta – Adam Tvrdý trio (21:00)
    27.9. – Agharta – Cloud nine (21:00)
    28.9. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    29.9. – Agharta – AghaRTA Band (21:00)
    23.-24.9. – Balbínova poetická hospůdka – Blue Effect & Radim Hladík (20:00)
    27.9. – Balbínova poetická hospůdka – Balet Okudžava – Potulování diletantů (20:00)
    23.9. – Blues sklep – Michal Worek Quartet (21:00)
    24.9. – Blues sklep – Big Band Trumets (21:00)
    25.9. – Blues sklep – Slow Fingers (21:00)
    26.9. – Blues sklep – PPP (21:00)
    27.9. – Blues sklep – Blues Brothers Revival Band (21:00)
    29.9. – Blues sklep – Bluesbusters (21:00)
    23.9. – Jazz Dock  - Ondřej Štveráček Quintet (22:00)
    24.9. – Jazz Dock – Marcel Flemr Band (22:00)
    25.9. – Jazz Dock – Cirkus Ponorka (22:00)
    26.9. – Jazz Dock – Miroslav Hloucal Quartet (22:00)
    27.9. – Jazz Dock – Václav Kozel Nonet (19:00)
    25.9. – Jazz klub Ungelt – Adam Tvrdý Crossover (21:15)
    27.9. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    29.9. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Band (21:15)
    23.9. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    24.9. – Jazzboat – Adéla Zajfartová & Sunny Swing Trio (20:30)
    29.9. – Jazzboat – Svatobor Macák Quartet (20:30)
    24.9. – Reduta – Ondřej Štveráček Quartet (21:30)
    26.9. – Reduta – Bohemia Big Band (21:30)
    27.9. – Reduta – Tonny Blues Band & Kaia Brown (21:30)
    28.9. – Reduta – Old Timers Jazz Band (21:30)
    29.9. – Reduta – Prague big band (21:30)
    23.9 – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    24.9. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    25.9. – U malého Glena – Jamie Marshall Band (21:30)
    26.9. - U malého Glena – Ondřej Štveráček Q (21:30)
    27.9. – U malého Glena – Zeurítia (21:30)
    28.9. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
  • Kluby - cizina:
    24.-29.9. – Blue Note, New York – Chick Corea & The Vigil (20:00, 22:30)
    27.9. – Twins Jazz, Washington, USA – Tim Green Quartet (20:00, 22:00)
    23.-24.9. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Till Bronner & Band (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    27.9. – Alfred ve dvoře – The Stranger Gets a Gift / Cristina Maldonado (Divadlo jako privátní zkušenost.) (19:00)
    23.-24.9. – Divadlo Ponec – La Loba (Žena na první pohled zvláštní, docela mimořádná.) (20:00)
    26.9. – Divadlo Ponec, hostuje Pražský komorní balet Pavla Šmoka – Kdo je na světě nejmocnější? (Inspirací k novému zpracování baletní pohádky Kdo je na světě nejmocnější?) (11:00)
    27.9. – Divadlo Ponec, hostuje DOT504 – Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus (choreografie: Lenka Vágnerová) (Taneční horor z lázeňského prostředí. Jeden osamocený správce lázní. Milovaná Sonja. Mnoho zvaných i nezvaných návštěvníků. Němý opeřený přítel.) (20:00)
  • Divadlo:
    26.9. – Činoherní klub – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Ladislav Smoček) (Příběh naprostého vzájemného neporozumění. Příběh, v němž protipólem Smrti je Touha. „Nemám v úmyslu soustředit vinu nebo obvinění na jednu konkrétní postavu, ale chci, aby to byla tragédie nepochopení a lhostejnosti vůči ostatním.“ T. Williams) (19:30)
    29.9. – Činoherní klub – Činoherní klub – Yasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Dva manželské páry se setkají, aby vyřešily nedávný fyzický konflikt svých dětí. Komedie o živlech v lidském nitru.) (19:30)
    28.9. – Dejvické divadlo – Irvine Welsh: Ucpanej systém (režie: Michal Vajdička) (Inscenace vznikla na základě díla známého skotského spisovatele Irvina Welshe Acid House. V anotaci k českému vydání knihy v roce 2008 se doslova píše: … Jedná se o Welshovu druhou knihou, plnou „obrázků ze společenského života spodiny", v níž autor nezůstává nic dlužen své pověsti; jeho texty opět zkoumají temná zákoutí světa i duše. … Vypravěčem je zástupce edinburské ulice, jehož mluva je děsivá, plná vulgarismů, siláckých výroků, slangových obratů, zkomolenin a patvarů, ale rozhodně není fádní a nudná. To proto, že je v ní obsažen humor, sice hodně černý, cynický a brutální, ale jak jinak pravdivě popsat skutečný život, který se taky s nikým nepáře? A pak pravidlo, že žádná povídka neskončí happy endem a že ještě nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř.) (19:30)
    28.9. – Divadlo ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    26.9. – Divadlo Disk – PREMIÉRALetovisko („Čaje navaříme, cukru nasekáme, zítra se možná zastřelím…) (19:30)
    23.9. – Divadlo na Vinohradech – PREMIÉRADva (Jedna smrt artisty v cirkusové kopuli a tři lidé obtížení vinou.) (19:00)
    25.9. – Divadlo V Celetné, hostuje Roman Pomajbo a TIAproduction – PREMIÉRATáta (19:30)



Zveme všechny milovníky Orlických hor,romantiky a příznivce dobré kultury do kostela sv.Jana Nepomuckého a jeho okolí na Vrchní Orlici(Bartošovice v O.h.) na tradiční SVĚTÝLKA ve dnech 27.-29.září.Denní i noční osvětlení kostela tradičními a netradičními zdroji světla.
Pátek 27.9. v 18.00.hod. poezie-autorské čtení Vladislav Bukáček a Jan Píša. 20.00.hod. hudba- Alžběta Trojanová.
Sobota 28.9. 19.00.hod. hudba-Oldřich Janota.
Zve Sdružení Neratov o.s.-chráněné dílny Kopeček,Farnost Neratov a tvořivci.
Petr Zámečník.

Milí, srdečně vás zveme na náš společný koncert, účast je samozřejmě striktně nepovinná!
Mějte se hezky a zdravíme!
Mühlhanslovi

Vážení přátelé, milí kamarádi, srdečně vás zveme na podzimní koncert skupiny MOŠNY ve středu 25.září 2013 v 19:30 v brněnském klubu na Leitnerově ulici - http://leitnerka.cz/ . Naším hostem bude tentokrát skupina JEN TAK TAK z Jindřichova Hradce - http://jentaktak.cz/ . Vstupenky budou k dispozici na místě před koncertem nebo je seženete v předprodeji TIC (který se před nedávnem přestěhoval z Běhounské ulice na Radnickou 2 - vedle Staré radnice) - http://www.kultura-brno.cz/cs/sluzby/centralni-predprodej-vstupenek .

 

RYCHLÁ KONTROLA

v Berlíně dopadla skoro nad očekávání dobře.
Kiara hrdinně přežila dlouhou cestu autem jakož i nocování tamtéž.


Nina Klementina je na světě už 10 dní a je krásná.


Maringotka vypadá čím dál tím obyvatelněji.


Kiara s Jonem si docela dobře rozuměli a semtam pomáhali i při obkládání.


Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

22.9. 2013 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš