Tenhle týden u nás bydlely kamarádky z Austrálie. Do Evropy přijela Ann s dcerou Mayou. Čundr do Evropy je oblíbená destinace spousty Australanů. Ani ne před půl rokem tu byl jiný kamarád od Helči, taky Australan, a tomu se u nás tak líbilo, že zrušil i svůj hostel a zůstal u nás. Pak na 14 dní odjel v půjčeným autě, koupil si kempovací výbavičku a procestoval Evropu. Ono se nám to zdá divný, že za 14 dní procestujete Evropu, jenže oni jsou z tý Austrálie zvyklí na úplně jiný vzdálenosti. Ujet 800 kiláků na jeden zátah pro ně není tak hrozný. A proto se dá ta Evropa za 14 dní zvládnout. Objevil Evropu a vrátil se k nám. Pak nám tu to kempovací náčiní nechal, i flašku piva značky Pilsner, nechal si zaplatit lístek na autobus a odjel na letiště a domů. Ale když jsem ho na autobus vyprovázel, byl jsem bosej a bez peněz, musel jsem nasadit veškerý šarm, kterého je starý bosý muž v ošuntělém oděvu schopen, a přesvědčit řidiče, ať mi prodá zadarmo jeden lístek pro Australana, že mu ty prachy přiběhnu přinesu. Potěšil mě tím, že mi věřil. Prý si mě pamatuje, že mě sem tam vídává běžet bosky po okolí.

Ann není takovej divoch, přijela s červeným velkým kufrem, Maya měla ten samej. Uhnízdili se u nás i s Helčou a Beou. Zase po dlouhé době nás bylo v bytě hodně. A to ještě Olina chyběla, protože byla na tejden v Anglii se školou. Australanky objevovaly Prahu a Karlštejn, Helča jim dělala průvodkyni. Zdá se, že si to fakt užívaly. Ann mě pak vyslýchala, jak je to s těma dlouhejma hladovkama, a já jsem měl radost, protože to byla úplně první doopravdická doktorka, která se na 14denní hladovku nedívá skrz doktorský prsty, ale s velkým zájmem. Přiznala se, že se na nějakou hladovku taky chystá a tak sbírá ověřené informace. V pátek večer jsme si šli s Olinou zvolit pár politiků a pak si doma dali pár skleniček australskýho červenýho vína, rozdali si dárečky jako o vánocích, Maya s Bibi zahrály a zazpívaly k "velké radosti" sousedů na klavír pár písniček. A pak jsme šli všichni spát. V sobotu ráno jela Olina za mámou do Vranýho, Helča s Ann si šly zaběhat, Bibi s Mayou se válely v posteli a povídaly si pitomosti. Přišly s přáním, jestli bych je nevyfotil a nezmršil tu fotku ve fotošopu tak, jako by je namaloval rychloportrétista na Karlově mostě, což se jim moc líbilo, ale nebyl čas si vystát rychlofrontu. Fotili jsme u Oliny na zahradě, holky se chovaly filmově a Helča dohlížela na vizáž. Já jsem se pak oblíkl do běhacího a se slovy "I must run to my wife" jsem jim utekl do Vranýho. Takový kombinovaný běh. 10 kiláčku běžmo, pak kus eMHáDéčmo a zase 10 kiláčků běžmo. Tam mě přivítal velký vlčák Miki, se kterým jsem se seznámil už ve středu, když jsem babičce opravoval myš. Z Mikyho jde sice hrůza, ale rozhodl se, že jsem jeho velkej kámoš, ležel mi při opravě u nohou a teple se lísal.
U babičky jsem dostal smaženou tresku, bramborovou kaši s celerem a nealko pivo. Za půl hodiny jsme už jeli vláčkem domů.

V neděli byl klid a Olinu napadlo, že bychom si měli jet zabruslit na kolečkovejch bruslích dolů do Běchovic. Dobrej nápad, dráha je pěkná, docela hladká. Znáte někdo nějakej jinej sport, při kterým se tak rovnoměrně zapotíte od malíčku na noze až po pleš? Možná při plavání, ale to se moc nepozná.

Jenže o tom jsem vůbec psát nechtěl, chtěl jsem napsat o tom, jak jsme objevili v San Franciscu ulici Fillmore a... Inu, tak tedy někdy příště.

Ann přijela do Evropy, potažmo do Česka, přesněji do Prahy. Ann má tak trochu na svědomí to, že i Helča začala běhat. Začalo to nenápadně, že spolu chodily v Austrálii běhat na pláž, až z toho Helča uběhla první australský půlmaraton, pak Ann uběhla svůj první maraton, čili Helča taky. No a to je asi tak všechno. Ann je doktorka původem z Ameriky, ale popstupně ji přestala Amerika bavit, tak se odstěhovala s rodinou do klidné a neuhoněné boží Austrálie.

Olina se vrátila z Anglie a byli jsme zase skoro kompletní. Přivezla spoustu dobrýho černýho čaje. Anglie je na nákup čajů bezvadná, protože Angláni si na dobrej čaj potrpí.

Dokonce i já jsem na fotce.

Maya a Bibi jsou velký kámošky. Pamatuju si na krásnej výlet za Čárlím. To bylo ještě v Austrálii. Vzali jsme stany, děti a Mayu a vyrazili přes Casino do vesničky Drake a přes stádo krav do míst, kde bydlí Čárlí a hlídá tu kousek země paní královně anglické. Bydlí v děsným plesnivým práchnivým stanu, hulí trávu, nemá zuby a přednáší stromům o budhismu. Bibi s Mayou bydlely spolu v malým stanu a tak se spolu zhádaly, že se i trochu pokousaly. Když jsme pak jeli autem zase domů, bylo Maye blbě a málem se poblila. Mayu jsme Ann vrátili špinavou, smaradlavou a se zničenejma botama.

Maya si koupila ve frcu za maminčiny peníze slušivé šatečky na Halloween.

A slušely jí, taky kabátek k tomu. Helča dělala poradkyni. Je to její práce.

A protože Helča je drsnej poradce, tak si Ann koupila ve značkové prodejně krásnou sukni a bude v Austrálii machrovat.

Ani Helča neodolala a koupila si zelený triko ze sekáče, jak je krásně na čb fotce vidět.

A pak holky zpívaly a hrály na piáno, aby měl ztichlej barák v Pařezinách radost. Přece nebude dělat kravál jen pan Nostalgia, údajně nejhlučnější člověk v baráku.

Velké focení na zahradě.

Tohle je jen takovej pokus, protože na to, aby to vypadalo jako od kreslíře, si s tím musím pohrát jinak, a ne teď hluboko v noci z neděle na pondělí.

Roztomilé mladé slečny.

¨

Možná tu někde číhá za stromem i ten had provokatér.

Znáte ten vtípek, jak soutěží nejslavnější střelci všech dob? Stojí člověk s jabkem na hlavě, přistoupí první soutěžící, natáhne luk a vystřelí šíp a přímo do jabka. Ukloní se a řekne: I am Robin Hood. Nastoupí druhý, natáhne tětivu, zamíří a přímo doprostřed jablka, úklon a: I am Wilhem Tell. Třetí borec natáhne luk, vystřelí a šíp se zabodává přímo do oka figuranta: I am Sorry.

Čtyři holky, čtyři jabka na zahradě.

I am sorry.

Něco primitivních cirkusáckých triků.

Utíkám za Olinou do Vranýho, kousek jedu i metrem - Z voleb unavený důchodce.

Podzim v plné parádě.

Na konci vsi se nořím mezi poli do lesa, trošku zabloudím a běžím mimo cestičku, uklouznu na mokrém kořenu schovaném pod listím, naštěstí mám pětiprsťáky, takže je to v pohodě, z toho si nohu nevyvrknu, akorát jsem narazil kolenem do větve, ale nebolí to, tak si vesele běžím dál. U brány mě vítá můj nový kamarád Miki, velikánskej černej vlčák od babičky.

Když jsem běžel kolem kukuřicovýho pole, kdoví, jestli to je kukuřice, když tam žádný žlutý palice nebyly, připadalo mi najednou, že to je jako v Austrálii, nebo někde v Africe, kde jsou nekonečné lány cukrové třtiny. Šustilo to ve větru stejně, ale tady u nás je to takové šťavnatě zelené. A taky se to tu nepálí jako u nich. Protože když se pálí třitina, pak lítají luftem obrovský saze, který krásně drží na hubě.

Olina v sobě skrývá systém Android 5.02. Taková pěkná cyklistická dráha. Chodí sem mladí talentovaní kolečkáři, a když nemají tréning, je to volné pro veřejnost. A jejich trenér mi prozradil další druh brždění na kolečkových bruslích. Moc jsem mu nevěřil, tak jsem si to za rohem v nedohlednu vyzkoušel a ono to docela funguje.

Vlastně to měl být cestopisnej fejeton o Fillmore, ale holky by mi neodpustily, že jsem do prasete nedal ty fotky ze zahrady, tak to odsouvám na jindy.

Víkend s vňoučaty (2014/41) GGB z druhé strany - cestopis (2014/40) Pily jsou už spravené (2014/39) Penzion pro maximálně sympatické šneky (2014/38) Lesní sámoška (2014/37) Langoš sajtoš tojfološ (2014/36) Desáté jubilejní Krkonoše (2014/35) Už ty pily dořezaly (2014/34) Anenská pouť (2014/33) Z Orlickejch do Jeseníků (2014/32) Konečně GGB (2014/31) Petra 50 (2014/30) Hurá na GGB (2014/29) Suši po snafranciscu (2014/28) Slovensko-finská svatba (2014/27) Tráva neroste (2014/26) Čínská čtvrť podruhé (2014/25) Křížová cesta (2014/24) A zase ty šedesátiny (2014/23)

Válka s mloky

Letošní Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství získali neurologové: americko-britský vědec John O´Keefe a norští manželé May-Britt Moserová a Edvard Moser. Oceněni byli za objev buněk, které mozku pomáhají v prostorové orientaci. Čeští badatelé z Mendelovy univerzity v Brně vyšlou tuto neděli do stratosféry 3D tiskem vyrobenou sondu. Budou zkoumat, jak různé druhy kosmického záření poškozují jednu z nejdůležitějších molekul živých organismů – DNA, a zda jsou jednoduché buňky schopny přežít v extrémním prostředí stratosféry.

Obrázky ještě z Austrálie:

Věštkyně Jolanda: "On hodně trpěl, protože trpěl."

Galerie 1 - POSLEDNÍ HODINY LIDSTVA (do 22. 11. 2014) Markéta Korečková, Ján Macko, Jaroslav Valečka

Mark Boyle: Muž, který se zřekl peněz a přežil Nacházíme se v kritickém bodě dějin. Nemůžeme mít donekonečna rychlá auta, počítače o velikosti kreditek a všechny moderní vymoženosti, a zároveň čistý vzduch, rozlehlé deštné pralesy, čerstvou pitnou vodu a stabilní klima. Naše generace může mít jedno, nebo druhé, ale ne obojí. Lidstvo si musí vybrat. Obě možnosti mají své „náklady obětované příležitosti“. Přístroje, nebo příroda? Vyberte si špatně, a příští generace už nemusí mít ani jedno. To jsou slova Marka Boylea, autora této jedinečné knihy, který vás provede svým odvážným experimentem, při němž se zcela zřekl peněz. Čtivou a poutavou formou se seznámíte s jeho motivací i životní filozofií a stanete se jeho souputníky na cestě, kterou nelemují bankovky a platební karty. Co je však nejvíce fascinující – Markův příběh přímo vybízí k zamyšlení nad zásadními otázkami životního stylu v konzumní společnosti a směřování současné západní civilizace.

„Je jen jeden zaručený způsob, jak se vyhnout kritice: nic nedělat, nic neříkat a být nikdo.“ (Aristoteles)

Divadelní studio Marta v Brně, činoherní scéna JAMU, uvedlo premiéru surrealistického snu Salvadora Dalí s názvem Absolutní štěstí mouchy aneb Poslední mystifikace Salvadora Dalí. Režisérkou představení je Oxana Smilková.

Na koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK 8. října 2014 bude ve Smetanově síni slavnostně předána cena České hudební rady francouzskému dirigentovi Sergi Baudo.

Italský pianista Stefano Bollani má za sebou již několik úspěšných spoluprací, například s Chickem Coreou nebo brazilským mandolinistou Hamiltonem de Holanda. Tentokrát přizval amerického kytarového experimentátora Billa Frisella a saxofonistu Marka Turnera. Nová deska se jmenuje Joy In Spite Of Everything.

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš