Na chvíli se musím ve vzpomínkách zase vrátit do slunné loňské Kalifornie. Potažmo do svobodně se tvářícího velkorysýho města San Francisca. Když se nám s Olinou podařilo zase přepadnout GGB - Golden Gate Bridge, tentokrát zase z druhé strany, tak jsme si pak pobrouzdali po pobřeží směrem k Piérům. O těch už tu bylo psáno, třeba si časem vzpomenu na něco, co se mi z hlavy vykouřilo. V jednom z minulých kecání o SF jsme cestičkou poblíž moře už prošli. Teďna nás vyjukla ta část, kde bydlívají bohatí Amíci, kde mají zaparkovaný svý malý jachtičky, kde vede široká víceproudá silnice a kde....

A když jsme došli až sem, mysleli jsme si, že by to mohlo jít projít skrz rotundu ještě kousek ke středu SF, ale mýlili jsme se. Bylo to slepý, končilo to v moři. Jdeme zpět a Olina, jak už je ucaprtaná, tak vymejší kraviny, že si to jako zkrátíme po pontonovým chodníčku mezi jachtama. V podstatě to měla vymyšlený pěkně, jen dvě velké překážky tomu bránily. Ale o nich jsme nevěděli. Nevím jak je to možné, ale mně se podařilo Olinu přesvědčit, že půjdeme normálně kudy jsme přišli, něco mě hlásilo, že Olininou cestou se projít nedá. Olina vesele brblala: "No koukej, že by to šlo. Koukej." A taky že jo, prkýnka na vzduchovejch válcích se kodrcala spojitě kolem jachet zbohatlíků. Ale pak, najednou, na druhé straně jachtího hnízdiště pěšinka zmizela. Cesta dál nevedla. Olina mlčela. Povídám jí: "No koukej, koukej se pozorně, vidíš? Žádnej chodníček." Ten chodníček pokračoval po asi 3 metrech, asi by se to dalo přeskočit, ale NE každej by to zvládl. No a když pak už jsme byli úplně na druhé straně, tak tam byla ještě jedna velmi odolná překážka, masivní železný mřížový vrata zamčený na mnoho západů a ještě několik cyklistickejch zámků. Klíčů k odemčení bylo potřeba určitě tolik klíčníků, jako pro osvobození českých korunovačních klenotů, které málem nejvyšší hlava před nedávnem poblila. Jdeme do města, do kopce kamsi, kde tušíme, že by mohl jet náš autobus.

Tady u majáku jsme zjistili, že dál se bez plavek nedostanem a museli jsme jít zas zpátky.

Malé jachtí hnízdo jachtiček drobných zbohatlíků.

Další oběť vlastní chytrosti, I on zjistil, že tudy cesta nevede.

Krásné silné stroje.

Jeden ze zbohatlickejch domečků. V SF není moc vysokejch baráků k bydlení. Protože je to oblast lehce neklidná, staví se tu jen do nízka. A ty vysoký jsou zase vymyšlený tak, aby jim zemětřas moc neubližoval.

Široké prostorné ulice, je to tu takové vzdušné.

Zabočili jsem z bulváru kolmo na moře, po cestě jsou malinké směšné, ale milé zahrádečky. A na některých jen tak pověšené taštičky, nikdo je nehlídal a nekradl. Divná zem.

SanFranciscané svoje město milujou až nehorázně.

Tenhle krám mě bavil. Vlevo je vchod do autodílny.

A zepředu květinářství. Možná to patří jedný rodině. Máma prodává kytky a táta opravuje starý fordky.

Betla a brzda. Postel a snídaně, zkrátka BaB.

A za chviličku už narazím na to překvápko.

A je to tu, už jsem se o tom párkrát zmínil, ale nevím, proč by neseriozní prase nesneslo ještě znova zmínku. Tenhle název ulice je spojený s mým oblíbence Františkem Zappou. Mám rád jeho desku At the Fillmore

Tak jo, já to tu znova napíšu. S kamarádem Jirkou Klementem jsme se chystali, samozřejmě čistě teoreticky, že navštívíme Františka v Americe. Že jako v Brně sednem do letadla a poletíme do San Francisca, najdem si v telefonním seznamu jeho adresu a pak dojdeme na sídliště plný paneláků, najdem si správnej blok, a zvonek a zazvoníme na jeho zvonek. A ozve se jeho manželka, že jako František není doma a že někde mouzuje po studiích a klubech. A my jen poděkujem a že ho zdravíme a zase sednem do letadla a vrátíme se do ČSSR!!! Krásná představa. Hlavně to vracení se zpět do šedivýho hnoje a komoušskýho marasmu a tak.

Za chviličku nám jede autobus domů za Honzíkem. A on, stejně jako František Zappa nebude doma, protože bude ještě v Moutain View v Gůglu. Ale to nám nebude vadit, půjdeme nakoupit a připravíme nějakou malou dobrotu, abysme mohli večer někam do hospůdky na dary moře.

Já vím, Fillmore je klub v NY, ale ta asociace mi navždy v hlavě uvízla.

Našli jsme si poštu, abychom napsali blízkým pohledy. Jirkovi a sestrám a Olininejm rodičům. A hlavně, Olininýmu opuštěnýmu medvídkovi. Tomu irskýmu. Tomu, kterýho jsem jí koupil, když jí ten nalezenej v metru utekl. A to zatím míša ani netušil, že mu Olina přiveze z Ameriky černýho kámoše a z letiště ještě jednoho malýho cestovního méďu.

Irskej míša prej měl z pohledu velikánskou radost. A dokonce ani nezapomněl pozdravovat Jirku se Zuzkou.

Přijel autobus, jedem za Honzou.

A je před námi víkend. Víkend děsně náročnej. Budeme vstávat o půl čtvrté, přijede si pro nás Olinin brácha Lála a Jiřka a pojedeme do Yosemit a poprvé uvidíme Half dome. Teda poprvé na vlastní oči. A bude hezky, sluníčko už leze nahoru...

...ale o tom zas v nějakým jiným praseti.

 

Fagaraš (2014/47) Ztracené prase (2014/46) Halloween, myši, krysy a dušičky (2014/45) Pat a Mat (2014/44) Necestou (2014/43) Přijela návštěva z Austrálie(2014/42) Víkend s vňoučaty (2014/41) GGB z druhé strany - cestopis (2014/40) Pily jsou už spravené (2014/39) Penzion pro maximálně sympatické šneky (2014/38) Lesní sámoška (2014/37) Langoš sajtoš tojfološ (2014/36) Desáté jubilejní Krkonoše (2014/35) Už ty pily dořezaly (2014/34) Anenská pouť (2014/33) Z Orlickejch do Jeseníků (2014/32) Konečně GGB (2014/31) Petra 50 (2014/30) Hurá na GGB (2014/29) Suši po snafranciscu (2014/28) Slovensko-finská svatba (2014/27)

Netopýři používají pro svou orientaci v prostoru podobně jako kytovci echolokaci, přirozený radar, který pracuje se zachycením odrazů ultrazvukových vln od překážek. Vědci z Královské univerzity v Belfastu však nyní zjistili, že se netopýři nespoléhají pouze na sluch, ale dokážou pracovat i polarizovaným světlem. Rozptýlení polarizované paprsky při západu Slunce používají k tomu, aby kalibrovali svůj vnitřní kompas a letěli správným směrem. Experiment Ernsta Fehra a Michela Mréchala z Curyšské univerzity odhalil, že bankéři podvádějí více než vězni. Vědci s testovanými lidmi hráli jednoduchou hru, při které si lhaním mohli vydělat peníze. Měli házet mincí, a přitom věděli, že pokud padne jedno ze znamení, dostanou peníze a za druhé ne. Výsledky hodu hlásili vedoucím výzkumu, kteří pravdivost jejich výpovědí neověřovali a rovnou vypláceli při nahlášení “správného“ znamení odměnu. Kontrolní skupina testovaných složená z lidí různých profesí si lhaním “přivydělala“ jen nepatrně. Zato bankéři podváděli daleko častěji. Opakování pokusu na jiných profesích ukázalo, že bankéři podvádějí dokonce ještě víc než usvědčení zločinci, kteří si trest odpykávají ve vězení.

Bobík: "My jsme s Lukášem skáčeli z takový zídky, ale jenom když se učitelka nekoukala, ona by si jinak myslela, že si rozbijeme držku."

Galerie Rudolfinum - Ana Mendieta: Stopy (do 4.1.2015) Během své krátké, avšak bohaté kariéry, Ana Mendieta vytvořila jedinečný a důmyslný vizuální jazyk, působivý, jak svou intimitou, tak provokativností.

Artatak - Martin Velíšek: Darw-In (do 7.12.2014) Výstava DARW-IN představuje různé pohledy na totéž téma – zvíře. Přináší odpověď na otázku, co bylo dřív: slepice nebo vejce? Svým způsobem je totiž u Velíška vejce PŘED slepicí…

Galerie UM - Giovanni Battista Piranesi (1720-1778) (do 1.2.2015) Rozsáhlá výstava představí dílo jedné z nejvýraznějších postav světové grafiky.

Miroslav Kasáček, Luděk Navara: Na útěku Neuvěřitelný příběh Josefa Brykse Josef Bryks, válečný letec ve službách britského královského letectva a nositel Řádu Britského impéria, se proslavil odvážnými a riskantními útěky z německého zajetí. Jednou utíkal v bečce na močůvku, jindy hloubil tunel pro legendární Velký útěk ze Saganu nebo pomáhal Židům při povstání ve Varšavském ghettu. Překvapený čtenář dokonce zjistí, že jeden ze svých legendárních útěků absolvoval v pyžamu. Bryksův příběh inspiroval britské filmaře, kteří po válce natočili film Srdce v zajetí. Josef Bryks se totiž v Anglii zamiloval a jeho anglická manželka Trudie jej po válce doprovodila do osvobozené vlasti. Bryks se však postavil nejen nacistům, ale později i komunistům a skončil ve vězení. Odtud se mu už utéct nepodařilo: zemřel v srpnu 1957 v Jáchymově. Bylo mu pouhých jednačtyřicet let. Boj za uznání a ocenění svého muže pak vedla Trudie až do konce života. Kniha vychází ze vzpomínek pamětníků, z dokumentů či archivních materiálů. Některé jsou zde publikovány vůbec poprvé. Unikátní je Bryksův deník, ve kterém popisuje cestu z okupované vlasti do válčící Francie, odkud se pak dostal do Británie. Nejedná se o typickou literaturu faktu, ale o strhující vyprávění zařazené do dobových souvislostí, doplněné bohatým fotografickým a archivním materiálem. Kniha je důkazem, že i Česko má významné hrdiny, kteří se nezastavili před nacistickou či komunistickou totalitou. Josef Bryks je bezpochyby jedním z nich.

„Myslel jsem, že nápad se dá vydupat ze země. Při takovém zacházení ovšem každá slušná myšlenka složí tlapky, převrátí se na záda, upne zrak k věčnosti a umře.“ (Ray Bradbury)

Od středy 26. listopadu do neděle 30. listopadu se uskuteční 18. ročník Festivalu ostravských činoherních divadel OSTRAVAR.

Nová kompilace Jazz in Polish Cinema, kterou právě vydalo vydavatelství britského publicisty Selwyna Harrise, představuje polský film a polský jazz. Unikátní 4 CD box dokumentuje filmovou hudbu jazzových legend Krzysztofa Komedy a Andrzeje Trzaskowského. Některé z filmových soundtracků vycházejí v čisté zvukové podobě poprvé – mezi nimi Trzaskowského hudba k filmu Vlak z roku 1959 nebo Komedova hudba k filmmu Nevinní čarodějové z roku 1960.

V pátek 28. 11 v 18:00 máme po roce opět večer se Soňou Jányovou!
Dělnickým domem (viz. plakátek) je myšlen Dělňák v Židenicích, Jamborova 65.
Připomeneme si tradici společných setkání, které bývaly ve Slawjeně pod názvem Anjeli, ktorých stretávam. Jako host se dostaví Petr Šmiřák, studenti 2. ročníku muzikálového herectví a možná si se Soňou zazpívá i Petra, pokud se podaří uhlídat Hasiče průzkumníky.
Tímto večerem vlastně zahájíme miniturné, jehož data a místa konání jsou uvedena na plakátku.
Už v pondělí 2. 12. ve 20:00 vystupujeme v Praze - klub Carpe Diem (Jičínská 4, Praha 3), jako host se objeví Olda Smysl, těšíme se!

V sobotu, 29. 12. v 16:00 vystoupíme s rodinným CKK Bandem tradičně v Račicích u Vyškova. V místní sokolovně zahájíme advent a Soňa slíbila, že možná zazpívá taky, objednala jsem si v jejím podání písně Jiřího Bulise, mimo jiné Hodinku na štědrý den.

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš