Tibor a jeho parta
(a jedna smutná zpráva na začátek)

Tak nás opustil další stréc a velmi významný člověk Tour de Zavadil. Ani nevím, jak se s tím vypořádat, jak o tom psát, je to zatím příliš čerstvé, takže jen fotka z Jarkových šedesátin v roce 2011 ve Svatým Štěpánu. Vzpomínkové vydání WWWiditelnýho prasete bude, až se mi o tom bude psát lehčeji. Jarku, měj se tam pěkně a pozdravuj ostatní stréce a tetiny, co tam odlítli dřív. A ty, Jájo, ty se drž! Upřímnou soustrast. Vzpomínáme.

Jarkuuuu! Doprdele...

A jak už to tak na světě zatím chodí, někdy někdo odejde (odejdeme stejně jednou úplně všichni do posledního), někdo jiný se vybatolí, aby tu díru zaplácnul a aby se stále dalo jezdit močálem černým kol bílých skal, aby i ten močál černý vypadal růžově jak prasátko, nebo veselá zmrzlinka. Náš klan se opět rozrostl o jednoho človíčka. Vítej, malej uřvanej voňavej kluku!

Ten malej voňavej kluk se jmenuje Tibor a je mu přesně měsíc.

Narodil se přesně padesát let po slavné okupaci rusákama v roce 1968. Po okupaci nastal nejodpudivější režim Československa pod taktovou Husáka a samozřejmě všech dalších komoušů.

Ten samej den, ale v roce 1986, se měl narodit i náš Jirka, protože doktoři mu vypočetli
datum na Slovenské Národní Povstání, což uvědomělá Roušovna rozhodně odmítala
a vybrala si sama 21. srpen. O deset hodin to nevyšlo, až Tiborovi.

Našel jsem u Dany v knihovně jednu svou malinkatou fotku. Stáří asi tak čtvrt století. Bylo to v době, kdy začaly být v oblibě velkoformátové fotky. Já jsem se ale vrhl směrem opačným. Dělal jsem velmi maloformátové obrázky. To bylo v době, kdy nebyl ještě pořádnej fotošop a i skenery byly trochu nedostupné. A udělat velmi malou fotku vlastně nebyla zas tak úplná prdel.

Stav slunečnice a Roušovny v sobotu v sedm hodin ráno. Za chvilku vstáváme a jdeme za Olininým tátou a Jiřinkou, nechat se zabít jídlem. Je to pokaždé stejnej rituál.

A zatímco Olina jde do květinářství U Mašků koupit Jiřince kytku, za kterou dostane vynadáno, že zbytečně utrácí, tak já jdu kolem jaguára do trafiky pro housenku. To je taková dlouhá jízdenka na šalinu. Myslím, že Brno je jediný město, které takovou jízdenku prodává. Je to 24 políček za 156 korun a musíte se si cvaknout nejméně 3 políčka na krátkou jízdu. Nikdy jsem úplně přesně nepochopil smysl těch tří políček, ale je to asi nejlevnější způsob MHD v Brně. Nám na návštěvu v Brně stačí přesně jedna housenka. Z nádraží za Danou, od Dany k dědovi, od dědy k Daně a od Dany na nádraží. Jsme dva, takže přesně 24 políček.

U Alberta je kontyš na elektroodpad a vedle se válí krvavá peřina. Asi nějaká řituální brněnská vražda. Za peřinou je kůže ze staženýho jezevce. A popelnice na saka vpravo.

Ropan Utan - made in Brno.

Pozitivně vzato, z takhle pozitivního života by mi jeblo.

I Brno bude Babišem zachráněný, místní šizuňkové na něho mají mobil. A řeší to.

U Lužánek je mrtvá kytka.

A pivo zabodnutý do zábradlí.

Lužánecká zahradnice v akci.

Tahle budova mě fascinuje. Posledních možná 40 let je hotel Belveder v rekonstrukci. Není to dlouho, stačí mít na Bureše mobil a vyřeší se to skorosamo. soryjako.

Hotel Svět masa na Google nenajdete.

Jiři, tak kytka vypadá úplně jak umělá. Šak taky umělá je.

U Jiřinky a dědy je to nebezpečný, nutí nás hodně jíst, ale za ty roky jsem se naučil děsně rafinovaně podvádět.

Od smrti jídlem nás přijely zachránit i holky z Kladna. Helča s Bibi. Povídaly si s dědou a všichni jsme netrpělivě čekali na oběd. Vůbec jsme neměli hlad.

Bibi je šprt a každou chvilku věnuje studiu. Vona vlastně asi ani šprt není, tuhle holku baví vzdělávání tak samozřejmě, že o šprtství vůbec nejde. Ona by se vzdělávala i v pralese, i kdyby do školy vůbec chodit nemusela. Mají prej výbornou češtinářku a v povinné četbě se jim objevuje slavnej bestseller Bible svatá. Aby Bibi neprovokovala tu naši českou ateistickou společnost, udělala si na bibli solidní přebal.

Bibi je první, která po obědě odpadla.

Helča je druhou obětí. Stará harcovnice a zkušené obědová bojovnice Olina vydržela a já jsem tak moc podváděl, že jsem snad skoro měl i hlad. Což je lepší než bejt přežranej.

Jiřinka má ve svým budoáru pěknou artilerii parfémů. Tentokrát se nám docela pomstila za to podvádění při jídle, protože při odchodu od nich se chtěla pochlubit svým novým parfumem a hned ho aplikovala na Roušovnu. Ale jen tak normálně lidsky, několikrát a dlouhými dávkami. A pak střelila i po mně. Zrovna tenhle těžkej parfém byl dost šílenej. A tak jsme s Roušovnou jeli k Daně šalinou jako dva tchoři. V šalině lidem lezly oči z důlků a nikdo s náma nevydržel sedět na sedačce. Na Semilasu jsme vystoupili, omdlelo pár holubů a my se plížili domů.

Nejen v Praze, ale i v Brně zuří volební kampaň, a protože jsme hodně malá země plná statečných hrdinů bojících se padesáti děcek ze Sýrie, tak i tu vás dostanou ďábelskejma volebníma klipama. Nejvíc je jakejsi pošuk, kterej rap(l)uje, že mu mají město svěřit, že ho dodělá. A pak nějakej otylej socánek vylejzá z popelnice, postraší stařší babu, že bude mít popelnice zadara. Tak asi tak.

U Dany mi Bibi s Helčou předaly opožděnej dárek k narozkám, kterej vymyslel Boris, ale měl trochu strach, abych to prej nepochopil nesprávně. Ten krásnej dárek mi záviděla i babička Olinka. Díky děcka.

Večer dorazila Evička, a tak jsme najednou ve společnosti byli jen dva chlapi. Tibor a já. Všecko ostatní samé dámy.

Vedly holčičí řeči.

Dorazila i Alena a Zdenča a taky vedly řeči.

Tibora to asi nebavilo, ale aby se neprozradil, zacpal si ucho a dělal, že spí.

Statečná a hrdá maminka Linda.

Tibor sklízel zaslouženej obdiv.

Je krásnej.

Jo a Tibor, jak jsme chytrým telefonem zjistili, není ani maďarské ani cigošské jméno. Pochází z latinského Tiburtius, tj. čestný, muž pocházející z města Tibur. To však neznamená, že by zrovna v Maďarsku nebo na Slovensku to nebylo jméno oblíbené. Jen namátkou: Tibor Honty - slovenský fotograf; Tibor Kalman - maďarský grafický designer; Tibor Csernus, maďarský malíř...

A po celou dobu, co byl s náma, byl děsně hodnej.

Aby pak, až odjedem, nasadil svou oblíbenou zábavu, řval jak hovado.

Přestože tu máme ostražitýho premiéra i SPD i Naštvané matky, nebo jak se ta kyselá partička jmenuje, nenápadně naši malou zem zaplavila horda Olinou upletenejch ponožek.

Roušovna kupodivu nic nezapomněla z dob, kdy byla majitelkou malejch robátek. A Bibi se to zase učí. Teda vona to tak nějak samozřejmě umí. Šprt.

Ahoj, Tibore a Lindo a Dano a ostatní.

Čau lidi z Brna, my zas někdy přijedem.