Šumava I.
(Klostermanne, Klostermanne)

Snažili jsme se vypočítat, kolikátý ročník přechodu Krkonoš je letošní Šumava, ale moc jistí si nejsme. Gábi ale slíbila, že má od Honzy excelovou tabulku se všemi přechody Krkonoš, a že mi ji pošle, takže pak bych z tabulky vyrobil do "Cestovních deníčků" odkazy na všechny dohledatelné přechody. Dám včas vědět.
Letošní přechod vymyslel, a následně jsme ho všichni schválili, Ladys. Kromě myšlénky šumavské se ujal i zajištění noclehu a dalších úřednickejch kroků nutnejch pro úspěch expedice. Omlouvám se za rozsáhlost příspěvku, ale chtěl jsem v něm použít co nejvíc fotek. Jo, a berte všechny informace trošku s rezervou. Uvědomte si, že jde o neseriózní internetovej týdeník.

Pražská sekce vyráží v nekřesťansky brzkou dobu z Běchovic, vstávali jsme ve 4. Na Masaryčku a pěšky na Hlavák na rychlík Berounka. Na Smíchovským nádraží přistupuje slánská sekce. Výprava je téměř kompletní. Večer se ještě připojí, doufejme, i sekce brněnská, což je Blanka.

Když si pořídíte lístek přes skvělou appku v mobilu "Můj vlak", máte místenku zadarmo. Koupil jsem tedy pro celou výpravu lístky. Vlak do cíle dojel relativně včas. Snad jen s pětiminutovým zpožděním. Asi si ultramegaministr dopravy přivstal.

Často naše výpravy začínají návštěvou první dostupné hospody. Prostě tradice. Vystoupili jsme ve stanici Špičák - Železná Ruda. Velká paní kelnerka nám nabídla velmi dobrou plzeň a gulášovou polívku. Slušnej začátek.

Jsme tolik metrů nad hladinou moře.

Vzpurný vandal.

Celý ráno se válíte ve vlaku, pak si dáte pivo a s relativně nelehkejma batohama pak lezete furt nahoru.

Nahoru a nahoru až na chajdu a kopec Pancíř. Zde první regulérní a hlavně zasloužené občerstvení. Holky si daly palačinky a lívance, my kluci jsme jen ochutnali. A pivo.

Nikdy by mě nenapadlo, že žrát palačinky je taková prdel.

Ála si dala lívance s borůvkama. Honza je sice pochválil, ale pak doplnil, že je to proti těm, co doma dělává Ála, slabej odvar. Honza se Ály zeptal, jestli s ním půjde na rozhlednu a Ála mu odpověděla: "Dám si raději pivo."

Výhledy tu jsou parádní.

Zaplatili jsme a vydali se dál. Čeká nás Můstek...

Vlastně ještě ne, ještě si musíme udělat společný foto, abychom mohli poslat zbytku brněnské sekce, Daně, společný foto. Abych se zase neblamoval jako dycky, když fotím dálkáčem nebo elektronickou samospouští, požádal jsem pána, který vypadal technicky použitelně. Dopadlo to relativně dobře, protože prý to vyfotil dvakrát, ale vyfotil to asi 20x, protože po celou dobu, co držel foťák v ruce, držel ho za spoušť. Nic se neděje, jednu lepší jsem vybral a zbytek vymazal.

Poslední ohlídnutí na Pancířské výhledy.

Pancíř.

Babočka Admirál.

Kříž u cesty.

Kámen u cesty.

Strom u cesty.

Honza si zkouší, proč je zakázaný lozit po haldách dřeva. Zapomněl jsem se ho zeptat, na co přišel.

Šumava vypadá impozantně. Tenhle výhled je v sedýlku před Můstkem.

Panoráma mobilem trošku celou tu impozantnost zabije.

Krátká zastávka bez občerstvení.

Je tu sice pár prken s údaji o kopcích, směrech a výškách, ale zub času informace tak znivelizoval, že jediné, co zjistíte, že tam něco bylo vyryto. Ale co? To už se nedozvíte.

Na Můstku je občerstvovačka čertem a slivovicí.

Kdysi tu stávala chajda se stejnojmenným názvem. Dnes po ní zbylo jen kus betonu ze základů a stará poloplesnivá fotka v dřevěným rámečku. Ta se tu jen tak v boudičce povaluje.

Před boudičkou na nás čeká kobylka, ale nakonec jsme její služby nevyužili a šli jsme pěšky a batohy si nesli sami. Honza se rozhodl, že si cestu trochu prodlouží o Prenet.

My ostatní jdeme normální značenou cestou do Hojsovy Stráže. Jednak máme nějakej časovej limit kvůli ubytování a máme se tu setkat se sekcí brněnskou.

Měli jsme náběh na malé zakufrování, ale GPS aplikace v mobilech nás brzo upozornily. Šli jsme sice po louce, ale po jiné.

Hojsova Stráž je dobyta. Jeden pán z autobusu mi později prozradil, že prý název Hojsova Stráž vznikl ze zkomoleniny jakýhosi místního ajznboňáka a starosty, smysl to moc nedává, ale možný je všechno. Německy se Hojsově stráži říká Eisenstrass, což znamená něco jako železný kamínky. Kdoví, jak to je. Obec je ve vejšce 890 metrů a žije zde asi 150 stálých obyvatel. V roce si 1850 založili místní pivovar a v roce 1946 ho zase zrušili. Dnes tu dostanete jen pivo plzeňské a nebo dešťovku Gambrinus.

Do cíle 100 metrů

Arciť již jsme zde. Blanka nikde, Honza taky nikde. Jdeme vyřídit úřad.

Paní šéfová je schopná a rychlá jako vítr a nic pro ni není problém. Mám sice zakázané toto místo chválit, ale nevím, jestli to dokážu.

Přestože jsme si žádný palačinky nedali, je zase veselo, takže to na Pancíři palačinkama nebylo.

Pak se objevil i Honza s Blankou. Vlastně bylo dobře, že si ten výlet prodloužil, protože se mu podařilo odchytit Blanku, která jela z Brna přes Prahu a nemířila pak na chalupu, ale někam do lesa. Dopadlo to dobře, a tak jsme se sešli na chalupě všichni. K večeři jsme měli holandskej řízek a ještě něco, ale to si už nepamatuju. Moc dlouho do noci jsme nekecali a šli spát. Ráno nás totiž čeká dost dlouhej a asi i náročnej výlet.

Raketou na Mars, ty a já.

Ladysova barevná snídaně.

V Hojsově Stráži mají zajímavej kostelík. Dřevěnej. Odehrává se tu spousta kulturních akcí, ale taky se dohadujou s Železnou Rudou o dotace a další nepříjemnosti.

Devět z deseti smrtek má raději splachovací.

Místní Orloj hýří barvami, prase aby se v časových údajích vyznalo. Celý orloj sestavil a vyrobil Zdeněk Landa. Použil součástky z jízdních kol a šicích strojů. Vyráběl ho přes tři roky a čas odměřuje od 17. listopadu 2017. Na jedno natažení jde orloj 14 dní. Je to prej nejvýše položený orloj v Česku. Pro kutily a zvědavce je zde odkaz, kde si můžete prohlídnout jednotlivé komponenty a další zajímavosti: http://www.orloj-sumava-hojsovastraz.cz/

Jsou tu dost vostří. Normálně ti poroučí, abys smažil řízky. Ale byli jsme vzpurní a na pátý pád jsme se vysrali.

Příčně pruhovaná cesta nás směruje k Prsům Matky boží. Zatím netušíme, co nás čeká. Teda přesněji tušíme, dyť máme všichni mapy.cz v mobilech, ale vrstevnice prostě vypadají na mobilech sympatičtěji.

Musíme dojít až na místní nádraží, což je skoro 3 kiláky. A nezastaví nás ani to, že tahle hospoda má otevřeno pořád.

Na Stráži.

Vyrážíme směr Prsa matky boží, neboli Vysoký Ostrý, po bavorsku Grosser Osser a nebo taky bavorskej Matterhorn. Zatím netušíme, co nás čeká. Tam v dáli je vodní nádrž Nýrsko.

Vypadá to, že dnešek bude hezkej i hezky. V jednom prudkým svahu mají na tom nejsprávnějším místě odpočinkovou lavičku. Dámy si na ni sedly a hleděly na protější svah, který byl na vrcholku ozdoben tím Osserem. Z lavičky to vypadalo zcela neskutečně daleko i vysoko. Olina začala mít pocit, že tohle nikdy nedokáže.

Ale ono to fakt vypadalo šíleně, protože dolů k Úhlavě je to ještě pěknejch pár výškovejch desítek metrů. A ty pak budeme muset zase vyšmatlat nahoru, což je jen spodní část nástupu na Osser.

Tohle je ta slavná Úhlava. Na to, že pramení kousek pod Pancířem, už z ní je docela divoká voda. Má spoustu vydatných přítoků z okolních potoků.

Docílili jsme nejnižšího bodu a teď zase nahoru. A to tak, že furt. Až na vrchol.

Poetické dopoledne černýho bejka. Všecky jeho krávy leží jako zdechlé, jen on stojí. No prostě bejk.

Zatím stále jdeme všichni, nikdo to nevzdává.

Bílý potok je taky svěží a dravej. Ale nakonec stejně skončí v Úhlavě.

Bělásek - pravděpodobně - řepový

Ne, medvědy na Šumavě patrně nenajdete. Jen ty zavlečené. Například tohodle medvídka sem zavlekla Roušovna ve svým zeleným baťohu.

Gábi s Roušovnou se rozhodly, že jsou čertice, takže celou cestu blekotaly, nebo jak se přesně říká tomu zvuku, co dělají čerti v pohádkách.

Další bezvýznamný přítok do Úhlavy.

Odpočívání je důležitou součástí výletů, jinak by nebyla prdel, ani čert (rum+griotka v poměru 1:1).

Ach, ty krásný výhledy.

Podle mapy nás to zásadní pořád ještě čeká.

Chodníček začíná strmět.

Pod taktovkou Klostermanna se před vámi rozehrává krása šumavská.

Už musíme i po kamenech a skále.

Tak jo, s Honzou jsme to vzali jiným obloučkem a před námi se vynořil ten bavorskej Matternorn, ty kozy matky boží, Grosse Osser, Vysoký Ostrý.

Tam už je Bavorsko.

No a konečně ta vysněná chajda. Willman Haus. Hospoda samotná je celá na německé straně, ale mají tu i venkovní sezení, kudy vede státní hranice mezi oběma zeměmi. Některý stoly jsou z levé půlky německý a z pravé český. A protože jsme v Německu, kde platí přísnější opatření, je povinné mít do hospody roušky. Všude jsou k dispozici dezinfekční prostředky. Hospoda je perfektně zorganizovaná. Na zemi jsou značky pro dodržování rozestupů. A kromě těchto opatření musíte i vyplnit papírek se jménem a telefonním číslem a přesným časem, kdy jste zařízení navštívili. Kdyby se objevil někdo kovidově plusovej, rozjede se agenda a podle papírků bude každej, kdo měl šanci se s nakaženým potkat, upozorněnej na mobil. Inu taková chytrá karanténa, která navíc úplně normálně bez drhnutí funguje. Dalším velmi zajímavým postřehem bylo, že nikdo nedržkuje, nikdo se nevzpouzí, nikdo nevykřikuje nic o ztrátě svobody a podobný píčoviny. Buď teda na vrchol chodí lidi, kteří se chovají tak, jak je třeba, nebo je to tak vysoko, že jsou i rebelové unavení, tak poslouchají. Zkrátka funguje to normálně a nic nedrhne.

K jídlu jsme si dali lehce mdlou polívečku, ale nám všem chutnala. Naše gulášovka bejvá brutálnější. A taky pivo Osser, které bylo spíš takovej voser než dobrý. Ale po tom výstupu by bylo dobrý jakýkoliv pivo. Jedinej problém, který se tu odehrál, pro nás připravila Blanka. Když vešla Blanka dovnitř, sekla sebou jako prkno na bradu do bezvědomí. Záchranný práce probíhaly bez paniky a v klidu, ale nikdo jsme netušili, co bude dál, protože cesta dolů je zapeklitě nelehká. Blanka se dostatečně zbráborala a po jistých opatřeních - dostala hole, které si z Brna nevzala, sebrali jsme jí batoh, nachystali věci na pití a rychlé občerstvení - jsme vyrazili domů. Honza byl určenej jako předBlančin muž, já jako záBlančí. Oba jsme měli za úkol utlumit, případně úplně zabránit možným dalším pádům. Ať na hubu nebo na záda.

To nejtěžší jsme zvládli bez pádu. A dali si první energetickou pomůcku v podobě dobré klobásky, kterou Honza prověřil mobilem a Babišovi nepatří.

Dál už jsme se lehce tápavě blížili k Úhlavě, abychom se zase vydrápali nahoru na nádraží. Sem tam jsem postrčil Blanku vpřed až jsme se dohrkali k nádraží.

Bylo skoro šest. a večeře je objednaná na sedmou.

Důležitý odpočinek před posledními necelými třemi kilometry. Už víme, že VŠICHNI DORAZÍME na chatu vlastníma silama, což je příjemný pocit.

Roušovnu ještě minulej týden chytly záda tak mohutně, že chodila jen v předklonu a sotva lezla. Chodila na injekce a žrala prášky. Vypadalo to původně, že nepojede vůbec, pak už to vypadalo, že pojede, ale tenhle výlet si odpustí. Nakonec to dala jako odvážná školačka. Jen potřebovala dobít. Doma se pak přiznala, že se jí tenhle náročnej a nejdelší výlet šlo nejlíp. Daleko líp, než to, co nás čeká v pátek.
Sežrali jsme večeři, Olina se odpotácela nahoru do pelechu, Blanka taky. My jsme poseděli u plzně v hospodě a kuli pikle na další den. Pokračování příště. Ti, které to baví, se můžou těšit na další vydání WWWprasete (37). Ti ostatní, které by to sralo, můžou tuto informaci taky vytěžit a příští vydání ignorovat.

 

podpis


Špičácké sedlo - Vstupujte po dvou.



Miloslav Rozner (SPD): "Ahoj, já teda někdy říkám lidem i samozřejmě všem dalším pořád, že taky nejsem, ale čím víc to mluvím, tím to nepomáhá."

OD NINY JSME DOSTALI POZVÁNÍ NA

slavnost přijetí prvňáčků do Svobodné školy v Reinhausen. Trošku jsme trnuli, jak to dopadne s přejezdem hranic, protože strašáků s koronavirem pořád přibývá. Nakonec bylo nejvíc problémů na dálnici z Brna do Prahy, kde to pořád vázne..
Nina měla několik přání, která jsme se pokusili splnit. Hlavně chtěla červený kornout, obtočený hadem, kterej si žere vlastní ocas. Zdá se, že má smysl pro patafyziku. Petra sehnala kornout a Jirka ještě v noci před slavností vyráběl hada. Překvapení se povedlo!


Prohlásila, že "to je ale dobrej had!" Na pěšinku lesem do školy šla odvážně sama jako první!


Na slavnost přišla i Lora, její kamarádka ze školky. Donesla Nině další dárek. Petra měla na slavnosti hrát na flétnu, ale večer si na zahradě způsobila zranění třískou, která jí pronikla přes nehet šikmo do palce, přes rukavici! Vypadalo to divně, hlavně to z nehtu něšlo vytáhnout a tak jeli s Jirkou radši na pohotovost. Dobře udělali, protože "tříska" měla skoro 2 cm a sami bychom ji asi nevyndali. Palec byl pro sobotní hraní fakt nepoužitelnej.


Dámy z učitelského sboru musely hrát bez flétny.

Ten sympaťák s mikrofonem je sám pan ředitel školy. Nabádal lidi k rozumnému dodržování odstupů a vysvětlil pravidla používání roušek ve školním režimu. Děti roušky naštěstí mít nemusí.
Na zahradním prostoru se shromažďovali rodiče a prarodiče nejen prvňáčků, ale i několika starších dětí, které přešly z jiných škol.


Ten chlapeček, co sedí sám na lavici s aktovkou, mě zaujal. Sám si to místo vybral a rodinu nechal za sebou. Bral to jako samostatný úřad - to bude asi zajímavý spolužák. Starší děti si při obřadu chodily vyzvednout nováčky a předávaly každému slunečnici. Pro Ninu si přišla její patronka Joseline.


Nina váhala, vypadalo to, že by radši nikam nešla, ale nakonec ten první krok udělala docela rázně.


Prvňáčků je letos jen pět, čtyři kluci a Nina. Obřad byl zakončený dvěma písničkami, potom hned šly děti na prohlídku školy, zatímco rodiče konverzovali a starší kluci udržovali ten správnej průvan.


Dvůr byl slavnostně vyzdobený a stoly připraveny v patřičných odstupech.

Prvňáčci vycházejí.


Následovalo fotografování. Janne mě poprosil i o hromadnou fotku, naštěstí mně to docela vyšlo, ale ta odpovědnost...


Rozbalování dárků proběhlo úspěšně, Nina měla radost.
Pak si všichni vystáli frontu na oběd, připravený obětavými maminkami, Jon a jeho spolužáci si přidávali, což byla pro kuchařky velká pochvala.


Po slavnosti měla Nina ještě pozvané kamarády na svačinu a pak do zahrady na oheň.

Přijela Heide z kozího dvora v Landolfshausen.

Všichni si dali puding s piškoty a šlehačkou, ten jsem vařila ráno těsně před odchodem. Petra ušlehala šlehačku a pohoštění nakonec mělo úspěch.


Holčičky se vyřádily a Nina si rozbalovala další dárky.


Na zahradě se kromě sezení u ohně skákalo i na trampolíně. Zora, kterou přivezla Heide, dělala nejdřív závitek a pak špagetu.


Nina velkoryse rozdávala piškoty, děti si pak pekly hady z těsta a Petra připravila v alobalu vynikající sýry od Heide.


Jirka s Jannem vymýtili kus zahrady za pomoci Heide i Zory a vyměřili místo, kde bude mít Petra zahradní příbytek.


Pak ještě všichni seděli u ohně, zpívali, Janne hrál na kytaru a my jsme se rozloučili. Nechtělo se nám cestovat celou neděli a tak jsme si radši kus cesty najeli ještě v sobotu v noci.
Byl to výživný výlet, měla jsem pocit, že jsme na cestě určitě dýl než dva dny.
Držíme palce všem prvňáčkům! Kromě Niny jde dnes do první třídy i Vincent a dole Toník. Johanka poprvé do školky. Ať je to baví, to bych jim přála nejvíc.

Dada a spol.

21. září 2020 začínáme 11. rok kreslení v Ateliéru pro kočku.
Posilte naše řady. Sice ještě pořád nevíme, jak z vás nadělat Leonardy a Michelangely, ale pořád na tom pracujeme.
Vyberte si, který z kurzů je pro Vás ten pravý. Když se netrefíte, tak vybereme jiný kurz. Hlavně je potřeba se nebát a zkusit to. Pokud seberte odvahu až v průběhu trvání kurzů, přijďte i tak. Pomocí trojčlenky spočítáme poměrnou část ceny a zvládneme to i tak.
Neznámý, ale zjevně moudrý člověk řekl: Učitel ti může otevřít dveře, ale vstoupit do nich musíš ty sám. Držíme nohu ve dveřích, aby se vám nezabouchly.

Ahoj, přátelé,
s radostí oznamuji, že se dílo podařilo a my jsme poskládali první projekt neziskovky The MÚZY.
Moc ráda bych Vás pozvala v tomto roce na 3 koncerty a 3 hudební workshopy do Tišnova.
Mrkněte na plakát a na web www.themuzy.cz
A hlavně přijeďte!
I případný nocleh pro přespoláky vymyslíme
Lístky na koncerty se kupují přes TIC Tišnov ( https://www.mekstisnov.cz/turisticke-informacni-centrum )
a registrace a platba workshopů na účet neziskovky přeze mě nebo na info@themuzy.cz
PS: avšak pozor, hlásím, že od 15.5 do 23.5. nebudu na mejlu ani na telefonu, tak se nic nebojte, když nebudu hned odpovídat, zareagují hned po návratu.
Těším se na viděnou a na společné kulturní zážitky!!
Pavlína