prase27/2022

Děda Olda – 93
(Brno)

Teď, ať se vám to libí nebo nelíbí, musím přerušit plynulý tok Ploučnice a podat krátkej report z návštěvy Brna a Bobíkové stužkovačky, aby mě příbuzenstvo nevykostilo a nenutilo mě, abych jim poslal nějaký fotky. Ale hned v dalším WWWpraseti už budu pokorně pokračovat v popisu čundru podél Ploučnice.

Helča nás pozvala na stužkovací slavnost Bobíkovy třídy. Končí devítkou základku. Kurňa to to letí.

Vše se odehrávalo ve vísce těsně za Kladnem. Má výbornej název. Velká Dobrá.

Boris, ještě než jsme odjeli, šel koupit kytku pro svou bejvalou učitelku, protože ji měl rád a ona jeho. Potkal se tam i s učiteli, který ho taky učili. Fotil jsem to zdálky, takže nevím, o čem si povídali, ale takhle na dálku to vypadá, že Borise měli rádi.

Boris a jeho učitelka.

A jiná jeho učitelka.

Brácha! Seš jednička.

Bobík a jeho učitelka.

Bobík mafián čeká na své vystoupení.

Venku se parádně rozpršelo.

Olina a Helča pozorně sledujou program.

Vystoupení popelářů z 9A

V kulturáku přilepeným k hospodě je narváno.

Jiné vystoupení 9A.

Děcka se programu docela dost věnovala.

Ať si kdo chce, co chce říká, klukům holčičí šaty a sukně sluší. To samé je nutné říct i o holkách.

9B a jejich vystoupení.

Tak trochu country švihlý muzikálem.

Společné zpívání 9B.

Pak byla i prezentace z obrovské hromady fotek. Akorát místo je zvolené tak, že třeba já po zlomenině krku jsem neviděl ani jednu fotku. Tak moc se totiž neotočím. Já vím, ve Vesničko má středisková na tohle téma radí pan doktor Rudolf Hrušínský. Měl jsem se otáčet celej.

Taťka a syn.

Helča v klobouku.

Pana třídního měli fakt rádi.

A točilo se na plný pecky.

Baletka v záloze připravuje Labutí jezero s hokejisty z hokejistické třídy 9H.

Byli boží, ti ranaři z ledu.

I na kankán došlo.

A taky trochu Ferdy Mercurryho.

Bobík ošerpovanej.

A ještě společný foto. Nejspíš poslední.

A teď už honerm pryč. Alespoň podle Bobíkova výrazu to tak vypadá.

A teď to slíbené Brno. Do Brna jezdíme většinou vlakem. Mám rád rychlík Vysočina. Jezdí pomalu až skoro důstojně, stihnu přečíst tenčí knížku, zastavuje v Krpoli a je roztomile zanedbanej. Tentokrát mě překvapil dalším levlem. Když jsem čůral na hajzlíku, natekla mi voda z děravé střechy vagónu na hlavu a za triko. Jo, pořád mám rychlík Vysočina rád.

Děda měl před pár dny neuvěřitelný devadesátý třetí narozky. Skoro vždycky máme obavy o svý zdraví, protože u Jiřinky a dědy se děsně žere. Ale tentokrát to bylo jaksi komornější a snesitelnější. K snídani žádný doršlébry nebo vajíčka na špeku, vlašáky a šunky. Jeden chleba s Camembertem a pak už stačilo jen odmítnout koláč z pomeranče. I oběd byl později a bylo klasický vepřo, knedlo, zelo. Ani to z talíře nepřetíkalo. Bylo to úplně fantasticky dobrý. Přesto jsem mě pocit, že jsem přežranej a přešlo mě to až v neděli ráno. Během návštěvy jsem jim nabrousil několik nožů. Nevnucoval jsem se, sama Jiřinka po ostrých nožích volala. Pak jsem ještě sundal u dědy záclony, Jiřinka je vyprala a po krátkým schnutí na balkoně je Olina zase pověsila zpátky.

Čau staroušci, za pár tejdnů zas přijedeme. A bacha na prsty, nabrousil jsem vám nože.

Od stařečků jdeme přes Lužánky, aby Olina ulovila klíště.

U Dany v baráku.

Tibor se byl koupat a je z toho úplně grogy. Ani si nedokáže sám zašít polštář.

Tanya je mlsná huba.

Babička s Tanyou.

Výchova Tibora názornejma metodama.

Celá rodinka v prudkým slunci.

Tibor a koláč.

Tanya a černej rybíz.

Sourozenci T+T.

U Lindy na balkoně je krásnej výhled na Brno. No a samozřejmě je tu i kytkodžungle, to je asi taková rodinná choroba. Na Olinu sice žádnej balkon nemá, ale podobnost tu je.

Tanya si povídá s černým chrochtacím prasetem. Tohle prase možná použiju na logo pro WWWiditelné prase pro rok 2023.

Sourozenci.

Tibor mi zazpíval písničku Meky Mesr ach můj bóže. A já jsem se té písničky nedokázal zbavit. Až v pondělí se mi to podařilo vytlačit Captainem Beefheartem.