Poručík z Inishmore
(závěrečné rozuzlení)

Zoufale dumám, mám-li teď napsat fejetonek o Irsku nebo nějakej z Austrálie. Je to těžké rozhodování. Je toho tolik, čím bych vám mohl zkazit nebo naopak zlepšit náladu, je to jen vaše volba. Sedím tu v Brně u maminky, kterou mám tento víkend na starost, a musel jsem vyhnat Danu, aby se z toho nezbláznila, ale to mně v rozhodování moc nepomůže. Ani to, že je zrovna období PéeFek, a tak se spousta klientů ozývá s tím, jestli bych jim nenavrhl nějaké (a teď prosím zbystřete) vtipné, neotřelé, originální, úžasné, skvělé, nějaké fakt dobré..... PF. Většinou ale pošlou logo své firmy... Vyhořele tu posedávám u počítače, dumám nad těmi asi 8 zadáními originálních péefek a myslím, že bych se podivil, kdyby mě něco kloudnýho napadlo. Nakonce dycky něco splichtím, ale originálního? To stěží a nebo s odřenejma ušima. Hlavně, že klient to tak posuzuje. Jsem rád, že sám sobě nemusím dát přes držku. No a do tohoto přemejšlení, jestli Irsko nebo Austrále. Nejlepší by bylo, kdyby se ozval Honza a předhodil fejetonek z Číny, už dlouho pro Prase nic nenapsal a to, že pracuje pro Google, ho neomlouvá. Jednou je to rodinnej neseriózní týdeníček a Honza do rodiny patří.
Honza přijel z Irska na Vánoce, přijeli oba se Stáňou a budou tu až do konce roku. V Honzíkovi jsem se nezmýlil, fejeton přislíbil na někdy v budoucnu. No tak mi nezbývá, než dokončit náš okružní výlet po ostrově Inishmore. Bude to zase spíš takové komentované fotofejetonování...


Samé kamení. Irsko kdysi byla bramborová velmoc, ale pak přišly nějaké pohromy a brambory zničil bramborovej mor či hniloba. Katastrofa s bramborama v roce 1845 způsobila, že umřelo hlady skoro milion lidí a skoro tři miliony Irů kvůli tomu ze země uprchly. Spousta Irů si dodnes myslí, že za hladomor jsou zodpovědní Angláni. Na ostrově Inishmore jsem žádnou bramboru neviděl. Jen v polívce.


Došli jsme na konec ostrova, zatočili vlevo, takže moře máme opět po pravé ruce. Na kopci se vypíná zbytek jakési neolitické či jaké pevnosti. Samozřejmě je celá poskládaná z kamene. Je nedobytná, vystavená na vysokém asi 70metrovém útesu a moře nedává mnoho příležitostí zaútočit z lodí.

Útesy byly přesvědčivé a zvuky moře tomu dávaly grády. Abych si mohl fotit v klidu až z okraje útesu, raději jsem Olině a Honzovi trošku utekl, protože Olina by na mě volala, ať nechodím tak blízko, a to by mě rozptylovalo. Je srandovní, jak mi nevadí stát na okraji, ale dělá se mi zle z kohokoliv jinýho, když takhle blízko díry stojí. Ani se té Olině nedivím. Když tam stál Honza a fotil to samé, bylo mi skoro zle.

Sympatické je, že tam nejsou žádné zátarasy a vše je volně přístupné. Vysvětlovali jsem si to tím, že když už se někdo rozhodne ze světa odejít a nemá na lano a na skobu, může použít tuhle cestu. Je to také úspěšné a celkem čisté řešení. Jediné, co si neumím představit, kdybych tu byl se svými vňoučátky, to bych raději skočil první.


Je to hodně impozantní.


Ještě taková perlička. V Irsku prý žije desetkrát míň Irů než v Americe a skoro třikrát míň než v Británii. Toto vše prý má za následek průser s bramborama a následný hladomor. Dnes už je to v pohodě. Irsko je plné mladejch lidí, nikdo nikam neprchá a je tu veselo. Další sympošina z mého pohledu je, že tu chodí málo oblíkaní a mají rozepnuté bundy, čili jsem tu nebyl nápadný a nikdo nade mnou nekroutil hlavou, jako třeba v Běchovicích na nástupišti, kdy zakuklenci nenávistně sledují mé děravé tričko, když je prý kosa pod nulou.


Konec Inishmore.

 


Kamení je fantastické, a když mu nepomůžete do tvaru plotu, staví se samy do jakýchsi magnetických menhirů.


To muselo být trpělivosti.


Dům a kráva z konce ostrova.


Když jsme odešli z pevnosti, objevil se malý nápis, že někde tímto směrem by mohla být jakási zvláštní vana. Chtěli jsme ji vidět, času jsem měli dost, krásně pršelo, v Irsku prý ze tří dnů dva prší, vše nám hrálo do noty spatřit vanu. Ale došli jsme do zakleté vesnice plné optimismu. No, možná to není vesnice, ale nějaké sdružení usedlostí. To teda fakt nevím.


Kráva smířeně čučela stranou a břicho měla narvané mokrou trávou. Tady v Inishmore tráva suchá asi nebejvá, tak jsou krávy vytrénované tak, aby se nevzduly. Speciální vzduodolné plemeno.


Mokrej koníček si bere od mokré Oliny mokrou travičku.


Stále jsem měl pocit, že za rohem bude na zrzavé ceduli napsané: STROJNÍ TRAKTOROVÁ STANICE -RUDÝ ŘÍJEN.


Místo opravny traktorů jsme narazili na krásný pomníček irskému spisovateli Liamu Ó Flaitheartovi. Mně jeho jméno sice nic neříkalo, ale Olina samozřejmě jako obvykle přesně věděla, o koho jde, prý snad od něj cosi četla. Je to fakt děsný. Nikde jsem na Olině nenašel vypínač vědomostí. Má Olimédia ví všecko. Třeba i to, že Irsko má 4 Nobelovky za literaturu. Prej je to proto, že Irové mají přebujelý vypravěčský talent.


Samej šutr...


Jen doháčkovat střechu a můžem se stěhovat.


Řetězový jing a jang.


Optimismus v každé zatáčce.


Jsem ostražitý, měli bych se tu někde setkat s poručíkem z Inishmore, ale stále se nám nedaří. Asi se skrývá za kamenými zídkami.


Tady někde měla být ta vana, ale nebyla. Jen se nám podařilo několikrát zabloudit mez kamennými ploty, bylo to jako obludné bludiště, vždycky to někde skončilo a my museli zpět. Naštěstí jsou ploty nízké a dobytek v zahrádkách různorodý, takže se dalo poznat, že kolem téhle krávy už jsme šli. A hned jsme i věděli, že jsme zase v prdeli. A bez vany. Podle plotů se moc orientovat nedá, vypadají identicky.


Jedna z bludných cestiček k Sieře Nevaně.

Starej pes se vybelhal z otevřených vrat dvora, zkusil štěknout a málem zhebnul, jak byl starej a opotřebovanej. V téhle skupince budov to byla jediná živoucí bytost. Nikoho jiného jsme tu neviděli.


Bílý pohádkový vraník s mokrou hřívou.


Jedna ze dvou hlavních dopravních tepen na ostrově.


Sosusoší opraváře traktorů, jeho ženy a neoděné rozpolcené milenky.


Kameny jsou tu výmluvně krásné.


Zmoklá paní učitelka se svými vědomostmi a Jeníkem.


Cestička k domovu.


Jdeme k šípku (teda k hlohu) a pak prudce doprava.

Oko.


Zde se na chvíli počasí zbláznilo. Přestalo pršet, vysvitlo i slunce, všecky to dost vylekalo, já jsem se nechal nachytat a sundal si pončopláštěnku. Samozřejmě jsem tím vyslíklým pončem vše uvedl do původního stavu a všecky zachránil, protože začalo zase chcát. Všecko bylo zase správně. A poručík z Inishmore nikde. Blížíme se k našemu hostýlku.


To světlo ale bylo velmi zajímavé. Najednou vylezla ta irská zeleň a já na chvíli uvěřil, že se konečně s tím poručíkem potkáme.


Duha na konci dne i ostrova.


V dáli je vidět Irsko - hlavní ostrov. Zítra ráno odsud odjíždíme. Ale stále nás ještě čeká nějaké dobré jídlo a pivo černé. Honza touží po ústřicích, ale budeme poněkud překvapení.

Je odliv a písek je barevnej.


Zrzavé chaluhy. Irsko je barevně barevné.


Papundeklové makety inishmorských domečků.


Tři oslíci a dva koníci.


První hospoda - zavřená.


Druhá hospoda - zavřená.


Třetí hospoda - zavřená.

Máme hlad, Honza touží po ústřicích a ostrov nám hned nabízí inishmorsky typické řešení - lucernu na oběšení.

V dalším pokračování popíšeme cestu lodí za ranního kuropění zpět na pevninu, dá-li se takto Irsko nazvat. Večer jsme si zašli do naší oblíbené hospody na kopci, ta otevřená bejvá. Je to jasný. Tady v Inishmore je hospod a půjčoven kol hodně, ale fungujou jen v sezóně, takhle konce října je to pro spoustu místních hospodských nezajímavé a drahé, tak hospodu zamknou a jedou někam do města, dělat něco jinýho. S poručíkem jsme se nesetkali ani tentokrát. Snad zítra v den odjezdu, byla by to škoda, dost si od toho setkání slibuju...

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- Ná návštěvě u poručíka z Inishmoru: (1) (2) (3) (4)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Irsko hýří barvami

  • Dvaapadesátiletý poštovní doručovatel z amerického města Whitefish Bay se rozhodl doručit adresátce do kanceláře poštu zcela nahý, protože mu připadala přepracovaná a chtěl ji rozesmát. O několik dní později si pro něj přišli policisté s obviněním z obscénního chování. Zda se mu dotyčnou podařilo rozesmát, zprávy neuvádějí.

  • Když se australský astrofyzik Stephen Hughes z Queenslandské technologické univerzity v Brisbane dozvěděl o tom, že farmář Don Vernon viděl za jasného počasí dvě zelené koule o velikosti basketbalového míče, jak se krátce po sobě spouštějí z oblohy (jedna z nich se za pár okamžiků rozplynula, druhá ještě chvíli poskakovala po kamenech), dal se do vysvětlení tohoto jevu. Nepochyboval o tom, že se farmář stal svědkem vzácného atmosférického jevu: kulového blesku. Huges jako astrofyzik věděl, že právě toho dne proletěla v blízkosti Země kometa 73P. Podle něj se od ní odštěpil drobný kousek, který způsobil elektrický výboj mezi ionosférou a povrchem Země. Druhý výboj byl podle něj iniciován meteoritem. Huges je přesvědčen, že stejný efekt by dokázalo způsobit i „vesmírné smetí“, tedy zbytky po všem, co lidé za posledních zhruba 40 let vyslali na oběžnou dráhu kolem Země. Řada jeho kolegů však k jeho teorii prozatím zůstává rezervovaná.

  • Španělská vláda se rozhodla zakročit proti špatnému stavu místních chodníků, které jsou posety žvýkačkami. Chce tedy nařídit odebrání části lepivosti žvýkaček během výroby, aby se pak snáze odstraňovaly. Informaci přinesl britský list The Guardian.

  • Český ministr zahraničí kníže Karel Schwarzenberg a jeho novozélandský protějšek Murray McCully podepsali protokol, který dále rozšiřuje možnost pracovní dovolené na Novém Zélandu. Čechům se tak zjednoduší možnost práce a studia. Protokol také prodlouží maximální dobu, po kterou je možné pracovat u jednoho zaměstnavatele, ze tří měsíců na jeden rok. Čeští studenti budou moci v rámci pracovní dovolené na Novém Zélandu studovat šest měsíců, namísto dosavadních tří.

  • Byli jsme v Brně
  • Také jsem navštívil brášku Lubo Krista s Ivetou, abych si ověřil, že si toho zrzka inspektroskýho nevymysleli. Důvěřuju a prověřuju jako podle stanov KVKSČ.
  • Nevymysleli.

 

australia


Vánoční párty ve Wyrallah.


Bobíkova holka Alegra


Boris je šťastný, smí prasit s lepidlem

Hell a spol

australia

 

Surreálný inspektor Zrzek


Usměvavý Borísek s krabičkou je usměvavý, protože vyrobil z krabičky od kapesniků svýmu medvídkovi auto:
"Auto má světla a může v noci medvidek vidět, kdyby potřeboval, aby se nemusel bát upírů. "


BaselitzÚplně nejprvnější fotka v historii fotografie
Pohled z okna pracovny Josepha Nicèphora Nièpceho je první fotografií v dějinách. Snímek pořízený v roce 1826 na vrstvičku asfaltu se exponoval osm hodin. Prvenství francouzského vynálezce ale zůstávalo dlouhé roky tajemstvím; fotografie byla objevena v roce 1950 na půdě londýnského domu. Teda mimochodem, tahle fotka se mi moc líbí, kam se sere celej World Press Photo se svejma pobulvarizovanejma krvákama pro Novu, Blesk a všecky ostatní normální noviny a televize. Já to těm fotografům nevyčítám, ani nezazlívám, oni jen ochotně vrtí závěrkama jak my, úchyláci, krvavě žadoníme.
Baselitz BMW-Paris Photo Prize 2010
Téma letošního ročníku zmíněné soutěže neslo označení „Electric Vision“. Jedná se o velice zajímavou soutěž, která je snad v přímém rozporu s různými krvavými soutěžemi World Press Photo a podobně. Absolutním vítwzem se stal maďarský fotograf Gábor Ősz , který si vymyslel roztomilou a složitou ptákovinu. Pořídil si karavan a vyrobil z něho dírkovou komoru, musel to všecko utemovat a zacpat, aby mu tam neteklo světlo a vyfotil obrovskej skleník v noci. Expozice mu trvala několik hodin pár dní po sobě. Na protější straně dírkové stěny nalepi papír Cibachrome v roli. Celková velikost fotky je asi 1,5 x1,5 m. Mezi dalšími oceněnými fotografiemi je spousta zajímavých záběrů. Potěší oko i ducha a ignorujou dnešní třeštění a neklid. Doporučuju shlédnout.
BaselitzArtinbox - Galerie fotografie, Jan Švankmajer (do 8.1.2011)
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Městská knihovna, Václav Boštík (do 9.1.2010)
BaselitzGalerie Rudolfinum, Decadence Now!(do - 2.1.2011)
BaselitzGalerie Litera, Ivan Chatrný (do 15.1.2010)
tora

Václav Havel: Hry 1
Ve Větrných mlýnech vycházejí ve třech svazcích všechny dosud napsané hry Václava Havla. První svazek shrnuje čtveřici her, které měly to štěstí a mohly mít svoji oficiální světovou premiéru na prknech českých divadel. První tři — Zahradní slavnost, Vyrozumění a Ztíženou možnost soustředění — napsal Václav Havel pro „své“ Divadlo Na zábradlí. Zde od roku 1960 do jara 1968, zprvu jako jevištní technik, později dramaturg a nakonec asistent režie, pracoval. Zde si slavná trojice her odbyla své premiéry a zde byly položeny základy světové proslulosti dramatika Václava Havla. O čtyři desítky let později byl v Divadle Archa premiérován prozatím poslední Havlův divadelní kus Odcházení, v květnu 2008. Pět let poté, co skončilo Havlovo čtrnáctileté působení ve funkci prezidenta republiky.  
Baselitz

Kytarista a skladatel Libor Šmoldas spustil své webové stránky, kde si lze stáhnout nové živé album Šmoldasova kvarteta s názvem Live at Jazz Dock (na adrese: http://www.liborsmoldas.cz/stahnout). Krom Šmoldase na albu hrají Petr Beneš na fendery, Josef Fečo na kontrabas a Tomáš Hobzek na bicí. Natáčelo se během tří srpnových večerů v pražském Jazz Docku, kde bylo také album 5. prosince pokřtěno.

  • „Jeden španělský filosof napsal, že bůh (bůh nebo Bůh?) nepotřebuje automobil, protože je věčný. Ani já nemám auto a proto jsem podoben bohu (Bohu). Nesnažím se předjet vlastní rakev v oktávii. Místo motopříruček studuji Aristotela a kovbojky. V životě jsem neměl v ruce automapu, ale vím, jak se dostanete z Veselí do Strážnice loukami.“ (Jan Skácel: Jedenáctý bílý kůň)
  • Kina:
    20.12. – Aero – Kvílení (režie: Rob Epstein, Jeffrey Friedman, USA, 2010, 90 min. Animovaný) (Filmové ztvárnění ústřední básně Allana Ginsberga od jejího vzniku až po recepci, kdy je popsána její geneze, soudní spor, který se jí týkal, autorský komentář v podobě rozhovoru a nakonec i vizualizované dílo. Kvílení je tak průnikem polemiky o umění, fikčního filmu a hraného dokumentu.) (20:30)
    23.12. – Aero –     Čtyři lvi (režie: Christopher Morris, VB, 2009, 94 min. Komedie) (Skupina potenciálních – částečně – pákistánských teroristů by strašně ráda někoho vyhodila do povětří... ale koho vlastně? Jejich neschopnost sahá opravdu k nebesům, jinak by je nevyhodili z výcvikového tábora teroristů, kde je zdánlivě místo pro každé tělo opásané výbušninou. Vyjde jim alespoň hromadná sebevražda na londýnském maratonu?) (20:30)
    27.12. – Aero –     Přežít svůj život (režie: Jan Švankmajer, ČSSR, 2010, 105 min.) (Psychoanalytická komedie vychází z jednoduché premisy – Evžen je stárnoucím mužem, který žije dvojí život. Na jedné straně v realitě, na druhé pak ve snech, které mu pomáhá interpretovat jeho psychoanalytička. Po čase dokonce přichází na rituál, jak do svých snů vstupovat a dokáže tak prožít své dětství.) (18:00)
    20.-22.12. – Evald –     Poznáš muže svých snů (režie: Woody Allen, USA/Šp., 2010, 98 min. Komedie) (Poté, co Alfie opustí Helenu, aby dohnal své mládí a věnoval se svobodomyslné dívce na telefonu, se Helena odvrací od racionálního přístupu v životu a řídí se praštěnými radami kartářky. Jejich dcera Sally se nudí v manželství s neúspěšným spisovatelem Royem, zatímco Roy pokoutně šmíruje krásnou ženu z domu přes ulici. Woody Allen v klasickém tragickovtipném střihu.) (19:00, 21:00)
    21.12. – Oko –     Domů na Vánoce (režie: Bent Hamer, Nor./Švéd./Něm., 2010, 85 min. tragikomedie) (Je Štědrý večer a několik obyvatel zasněženého norského městečka se připravuje na důležitý okamžik v roce. Tradiční rodinné oslavy to zrovna nejsou: milenka chystá romantickou atmosféru pro svého ženatého milence; opuštěný manžel se převleče za Santa Clause, aby mohl strávit chvíli se svými dětmi, zatímco jiný muž upřednostní práci před společným večerem se ženou.) (20:30)
    21.12. – Oko –     Dívka, která si hrála s ohněm (režie: Daniel Alfredson, Švéd./Dán./Něm., 2009, 129 min. Thriller) (Filmové zpracování druhého sílu slavné knižní trilogie Stiega Larssona Milénium.) (20:30)
    25.12. – Oko –     Imaginární lásky (režie: Xavier Dolan-Tadros, Kan., 2010, 95 min. Romantický) (Okouzlující snímek o paradoxech lásky a lidské osamělosti.) (20:30)
    20.12. – Ponrepo – Pásmo filmů –     Film před 100 lety: rok 1911 – II. (17:30)
    21.12. – Ponrepo –     Láska kvete v každém věku (režie: Buster Keaton, USA, 1923, 51 min. Komedie) („Když uveřejnil Kafkův román Amerika, prohlásil Max Brod v doslovu, že některé pasáže v Kafkově knize člověka nevyhnutelně upomínají na Chaplina. Mnohem víc než u Chaplina nebo u Harryho Langdona nacházíme ale vizi světa blízkého nelidskému světu Kafkovu u Bustera Keatona - v abolutní strohosti a geometricky organizované aktivitě.“ Eric Rohmer) (20:00)
    27.12. – Ponrepo –     Billie zpívá blues (režie: Sidney J. Furie, USA, 1972, Biografický) (Život Billie Holyday, to byla především hudba. Vše, co cítila a prožívala, vyzpívala ve svých písních. Její způsob interpretace byl nesmírným přínosem jazzovému zpěvu a stal se inspirací pro desítky následovnic.) (17:30)
    28.12. – Ponrepo –     Perný den (režie: Richard Lester, VB, 1964, 80 min. Hudební) (17:30)
    20.12. – Světozor – Dokumentární pondělí –     Pozemšťané, koho budete volit? (režie: Linda Jablonská, ČR, 2010, 40 min. Dokument) (Tvůrci projektu jsou lidé, kteří se obtížně orientují v okolním světě a ve škole asi zrovna nevynikali. Řečeno politicky korektně – mají mentální hendikep. To jim ale nebrání v tom, aby měli originální a neotřelý pohled na dění kolem sebe, citlivost, zvídavost i drzost – vše potřebné pro povahu dokumentaristy či dokumentaristky.) (20:30)
  • Filmové festivaly:
    do 31.12. – Minifest: Audrey Hepburn, Praha, Aero (info:     http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    Pro příští rok již byl stanoven termín, kdy legendární pianista Chick Corea s vibrafonistou Garym Burtonem zahrají v České republice. Bude to 26. března 2011 v Kongresovém centru v Praze. 2. dubna pak vystoupí v bratislavské Inchebě.

    21.-22.12. – Agharta – Jiří Stivín & Co. (21:00)
    25.12. – Agharta – Jan Štolba Quartet (21:00)
    26.12. – Agharta     – Michal Gera Band (21:00)
    20.12. – Balbínova poetická hospůdka – Jarret (20:00)
    22.12. – Balbínova poetická hospůdka – Taliesyn (20:00)
    23.12. – Balbínova poetická hospůdka – Jaroslav Hutka (20:00)
    29.12. – Balbínova poetická hospůdka – Jan Budař & hosté (20:00)
    13.12. – Blues sklep – Originální Pražský Synkopický Orchestr (21:00)
    20.12. – Blues sklep – Phil Shoenfelt a Pavel Cingl (21:00)
    21.12. – Blues sklep – Christmas Brass Band (21:00)
    25.12. – Blues sklep – Tony Blues Band & Juwana Jenkins (21:00)
    26.12. – Blues sklep – Bridge Band (21:00)
    28.-29.12. – Broadway – 4tet (19:00)
    20.12. – Divadlo Bez zábradlí – Dan Bárta & Illustratosphere (19:00)
    22.12. – Divadlo Bez zábradlí – Jaroslav Svěcený (19:00)
    26.12. – Divadlo Bez zábradlí – Jan Jakub Ryba: Česká mše vánoční (11:00)
    21.12. – Divadlo Hybernia – Peter Lipa and Band, host Milan Lasica (19:00)
    22.12. – Hala HC Sparta (Tesla Arena) – Tři sestry a orchestr HDK (17:30)
    20.12. – Jazz club U staré paní – Svatopluk Košvanc Q (20:30)
    21.12. – Jazz club U staré paní – Libor Šmoldas Quartet (20:30)
    23.12. – Jazz club U staré paní – Tomáš Hobzek Quartet (20:30)
    20.12. – Jazz Dock – Poetic Filharmony (19:00)
    23.12. – Jazz Dock – Justin Lavash (19:00)
    24.12. – Jazz Dock – Veronika Vítová Crew (23:00)
    25.12. – Jazz Dock – Son Caliente (22:00)
    22.12. – Jazzboat – Batukatum (20:30)
    23.12. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    26.12. – Jazzboat – Rajnošek B.AND (20:30)
    21.12. – Malostranská beseda – Jan Spálený & A.S.P.M. (20:30)
    23.12. – Malostranská beseda – Jablkoň (20:30)
    21.12. – Reduta – Vít Švec Trio (21:30)
    22.12. – Reduta – Bohemia Big Band (21:30)
    23.12. – Reduta – Jazz Efterrätt (21:30)
    25.12. – Reduta – Classic Goes Jazz (21:30)
    26.12. – Reduta – Šavle meče (21:30)
    20.12. – Stará Pekárna, Brno – Hm... (20:00)
    22.12. – Stará Pekárna, Brno – Tomáš Kočko a Orchestr (20:00)
    20.12. - Besední dům, Brno - MozArt Group (20:00)

  • Kluby - cizina:
    „Začnu uprostřed věty a vydám se současně oběma směry.“ (John Coltrane)

    23.12. – Blue Note Milano, Itálie – Cedar Walton (21:00, 23:00)
    21.-22.12. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Patti Austin (18:30, 21:30)
    20.-21.12. – Blue Note New York, USA – Chris Botti (20:00, 22:30)
    21.12. – Twins Jazz, Washington, USA – Kit Macavoy Quartet (20:00, 22:00)
    20.-23.12. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Ray Gelato & The Giants (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 20.12. – Alternativa Brno 2010 (info: http://www.jazzdoregionu.cz/alternativabrno/)
    do 6.1.2011 – České doteky hudby, Praha (info: http://www.ceskedotekyhudby.cz/)
    do 31.1.2011 – Festival Play, Praha, Mánes (info: http://www.metoo.cz/14938/unikatni-festival-play-v-manesu)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Jedinými tanečními mistry, které jsem mohla mít, byli Jean-Jacques Rousseau, Walt Whitman a Nietzsche.“ (Isadora Duncan)

    20.12. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus (choreografie: Lenka Vágnerová) (Tanečně pohybový kvartet nejen z lázeňského prostředí nahlíží na čtyři osoby, které se navzájem neznají a které se rozhodly příjemně strávit svůj volný den. V tomto tanečně-pohybovém představení vystupuje kromě dlouholetých členů souboru Michaely Ottové, Lenky Vágnerové a Pavla Maška také Václav Janeček, pedagog klasického tance na katedře tance HAMU a dramaturg baletu Národního divadla.) (20:00)
    21.12. – Divadlo Ponec,hostuje DOT 504 –     Mah Hunt (choreografie: Lenka Vágnerová, Pavel Mašek) („Žiji ve světě bez zvířat, postrádám jejich pravidla.“ V tomto duetu se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena.) (20:00)
    20.12. – Roxy –     Předčasných 50 klauna Bilba aneb Slaboduchý s pevným charakterem (+ křest stejnojmenné knihy z nakladatelství Kant+ opera dell´ate) (20:00)

  • Divadla:
    „Jednou z mála jistot v životě je to, že lidem, kteří si jsou jistí, je jistě dobré se vyhnout.“ (Willy Russell)

    22.12. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    23.12. – ABC –     Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (Čtyřicetiletá Shirley udělá něco, co se od ní neočekává - odjede do Řecka, kde začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené. Skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, jako stvořené pro Simonu Stašovou.) (19:00)
    20.12. – Činoherní klub –     Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) („Moc je úplně nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...“) (19:30)
    21.12. – Dejvické divadlo –     Johann Wolfgang Goethe: Spřízněni volbou (První české uvedení nejvýznamnějšího románu německého klasicismu. Novomanželé, Eduard a Charlotta, se odstěhují na svůj venkovský zámek, rozhodnuti žít osamoceni, mimo společenský ruch. Všechno se ale změní příjezdem Eduardova přítele Oty a Charlotinny neteře Otýlie.) (režie: Jan Antonín Pitínský) (19:30)
    21.12. – Divadlo Bez zábradlí, hostuje Divadlo A. Dvořáka Příbram –     Irena Dousková: Hrdý Budžes (režie: Jiří Schmiedt) (Inscenace je exkursem do naší nedávné historie a přibližuje tragikomiku prvních roků husákovské normalizace - v podání zvídavé žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně.) (19:00)
    25.12. – Divadlo Bez zábradlí –     Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí. On ženatý, ona vdaná. Brilantní komedie, ve které je víc než lechtivá zápletka a rozverné situace. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (16:00)
    26.12. – Divadlo Bez zábradlí –     2x Woody Allen (režie: Karel Heřmánek) (Láska a nevěra: dvě sexy komedie na jedno téma. Představení není vhodné pro děti - ale měly by ho vidět.) (19:00)
    21.12. – Divadlo Na zábradlí –     Kelly McAllister: Cesta hořícího muže (režie: Marie Záchenská) (Příběh rozhádaných bratrů, kteří se na přání nedávno zesnulého otce vydají na cestu k místu, které si vyvolil jako místo posledního odpočinku. „Nechť to pomine s dneškem.“) (19:00)
    28.-29.12. – Divadlo Na zábradlí –     Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.) (19:00)

Na vánočních trzích na brněnském náměstí Svobody operovala i skupina trpaslíků. Nebylo jich sedm, ale o několik více a přestože o sníh nebyla nouze, neměli žádnou Sněhurku. Asi ji zrušili v rámci úsporných opatření ...

obr

MK

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!

Dceřenice a tak...

Dnes ráno cca v 9:30 mně zavolal Petr : „Jste doma? Něco bych si přišel udělat...“ (asi do dílny). Odpovídám kladně, je neděle. Zároveň hlásím, že večer máme koncert v Drnovicích a odjíždíme ve čtvrt na šest.

Další telefon: „a můžu vzít Kiaru?“
„No, když se budeš o ni starat, tak klidně“
„Starat, samozřejmě ju nakrmím, ale potřeboval bych něco udělat, však ji dáme třeba ke mně do pokoje a ona tam vydrží“.

Přemýšlím, kam ji uložíme (má 5 měsíců), postýlku nemáme, můžeme ustlat na zemi, ale co když na ni někdo šlápne? To by si samozřejmě nikdo nedovolil, ale na zemi je přece jen trochu průvan. Hm, do bedny na zeleninu už se nevejde. Vyptala jsem si od Jirky krabici od nové cirkulárky, ta snad docela odpovídá současné vnuččí velikosti...

Přijeli, spala nevybalená ze sedačky asi hodinu jako andílek. Pak se Jirka s Petrem rozhodli, že se vypraví do města pro hoblovku/protahovačku, takže bych ji vlastně mohla nakrmit já. A taky uvařit oběd, ale to jsem samozřejmě stejně měla v plánu.

Potom další krmení, přebalování a nejen to. Jeden se na toho človíčka musí tajně chodit koukat – jednak ze strachu, aby se něco nestalo a jednak pro to, že je to veliká síla.

Mezitím pánové přivezli stroje a uvedli na zasněžené terase do provozu cirkulárku i hoblovku a zapomněli pořídit fotodokumentaci.

Starost o mimino zabere docela hodně času, už jsem to skoro zapomněla. Dnes to bylo krásný připomenutí, vánoce, nevánoce, koncert nekoncert – taktak jsme stihli včas odjet.

Koncert dopadl dobře, ale reportáž do prasete? Tu jsem přece nemohla stihnout! Ještě, že Pavel zařídil fota své dceřenice (Jerkův slovní vynález dle vzoru synovec).

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

19. 12. 2010 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš