Když se měsíc dere před slunce
(malá vsuvka)

Tak se zdá, že neserióznosti prasete bude konečně učiněno zadost, protože již podruhé jsem Daně slíbil, že hned v prvním lednovém čísle bude črta o jejím novém plyšovém králíčku, kterýho dostala pod stromeček, ale musel jsem to odsunout pro nedostatek - to je jedno čeho, protože u neserióznosti je příjemné, že můžete cokoliv. Dokonce se mi chce směle sdělit světu, že neserióznost je skoro nejvyšší stupeň svobody a neotrockého jednání. Vemte to takto. Něco slíbíte, nechce se vám na tom pracovat, nemáte čas, nemáte chuť, to je putna, ale vaše svědomí, vaše posraná serióznost vás žene vpřed a navzdory pocitům problém znásilníte a dotlačíte to do správnýho koce. Ale za jakou cenu? To úsilí, ta dřina, ta otročina! Cítíte, že to není v rovnováze, tak se to aspoň trošku snažíte zmírnit tím, že ze sebe udělat HRDINU, někoho, kdo je spolehlivý, a samá superlativa si nanosíte do svýho osobního dřevníčku, jenže je to bohapustá otročina.


Vyblité světlo. Stačí jen stisknout knoflík na převodníku RAW a vše bude jako dřív. Zatmění nezatmění. Obrázek se automaticky vylepší a všechno bude jásavé.

Svobodné jednání je takové, že jakmile se vám nechce, tak to prostě neuděláte a basta. Je to sice neprofesionální, je to sice sprosté a podraz jako prase, ale ta svoboda, to potěšení z toho, že jste se zachovali podle svýho přesvědčení, nenechali jste se zotročit a na všecky jste se krásně a zvysoka vyprdli. Já sám mám ve svým dřevníčku hodně tech debilních polínek s poznámkami, že jsem to a to stihl navzdory únavě a že jsem spolehlivý člověk a další a další polínka. Někdy se jimi probírám a marně se snažím přijít na to, co na nich je tak obdivuhodné. A taky, kdo by to obdivoval kromě mě, což je hodně narcistickej postup. Vždycky jsem si myslel, že to je moje plus, ale není, je to otročina. A proto mi WWWprase dělá takovou radost, že jsem si vytvořil prostor pro řízenou a programovou neserióznost. Žádnej alibizmus, je to hřiště plné svobody.

No a tak ani v čísle druhém nebude o Daniným králíčkovi. A v rámci vysokýho stupně neserióznosti slibuju, že v čísle třetím bude povídání o králíčkovi. To slavnostně slibuje redakce neseriózního prasiska. Chachá.


Vlasatice.

Druhé letošní vydání celé věnuji tomu, jak to dopadá, když něco zavazí. Minulý týden se do cesty mezi mě a slunce na chvíli vetřel měsíc. A já jsem se rozhodl, že si to vyfotím. Samozřejmě, že jsem věděl, že to bude fotit dalších milion lidí a mezi nimi i experti a odborníci s vybavením za stovky tisíc a všecky dostupné hvězdárny se speciálními vybaveními taky. A na netu budou stovky a stovky kvalitních fotek. Jenže co to znamená? Vůbec nic. Chtěl jsem si pro sebe vyfotit jen tak nepřipraven zatmění slunce měsícem. Před pár lety bylo stoprocentní zatmění slunce, to jsem byl najatej u firmy Tesla a montoval jsem pro ně vysílače. Zrovna jsem nebyl nikde ve světě a všichni zaměstnanci Tesly vycházeli na dvory továrny a přes různý sklíčka a fólie čuměli do nebe. To úplné zatmění v sobě mělo jisté ponuro, byla to hodně neobvyklá věc. A i já, pařez, jsem cítil jakési cosi. Samozřejmě, že jsem s sebou měl foťák a fotil. Pár fotek jsem si udělal. Myslím, že stály za hovno, ale ještě nebyla digitální fotka tak dostupná, takže se fotilo na film. Pitomé obrázky, ale moje. Rád bych se na ně kouknul, ale nemůžu je najít. Příliš jsem za těch pár let zparchantěl a zvykl si na archív digitálních fotek a EXIF data a dodneška nemám příliš dobře zpracované negativy. Teda to je taky kec, docela to mám v pořádku, jenže bych musel dolu, do temné komory a hrabat se v krabicích a hledat. Najít někde údaj o roce, kdy bylo slunce měsícem zakryté, a pak jen chvilku hrabošit podle data na negativu.


Tohle mě baví na zatmění nejvíc.

To letošní zatmění bylo jen asi 80tiprocentní, ale v archivu je to líp k nalezení.


Měsíční prasátko.

V televizi vyslýchala moderátorka nějakého vědce a ten o zatmění moudře vyprávěl, také o způsobu, jak to pozorovat, mluvil. Z huby mu vypadla neuvážená věta o tom, že stačí se na slunce koukat přes nevyvolaný kousek filmu. Mám ještě z dob planfilmových nějaké krabičky s černobílým filmem 9x12 cm od firmy Ilford. Bylo to tenkrát děsně drahé a teď ještě o hodně dražší. Kdyby se měla kvalita toho velkýho negativu přepočítat na rozlišení čidla digitálního foťáku, asi by to byl 2Gigapixelový foťák. Našel jsem si krabičku a zavřel se na hajzlu, potmě si vyndal dva plátky, stejně jsou už prošlé, a zase všecko hermeticky uzavřel a šel se kouknout na to slunko přes nevyvolaný film, trpěl jsem pochybnostmi. Co si pamatuju, tak negativy jsou opatřeny různými antihalačními a kdoví jakými vrstvičkami.


Přemysl Koblic a porculánovej servis.

Podle mýho přes to nejde koukat. A taky že jo. Skrz Ilforda nevyvolanýho není slunce vidět. Že bych to vyfotil jen tak bez filtru? Vždyť můj nikon umí osmitisícinu vteřiny a clonu na 300mm objektivu mám 32, to musí stačit při 100 ASA. Ale jak komponovat a nevypálit si díru do oka? Taky foťáku mi bylo trochu líto. Ale mám dost času, tak si ten film můžu připravit. Nechce se mi do komory, tak v koupelně instaluju dva květinkové talířky, ještěže je Olina na lyžích a nevidí, jak leju smradlavé chemikálie do misky, na které pokládá brusinkové koláče. Vytahuju z hajzlu hodně starej ustalovač a dělám první chybu. Film jen ustálím, myslel jsem si, blbec, že tím odstraním ty zavazející vrstvy. Jo, odstranil,ale nějak jsem v tom digitálním mumraji vytěsnil z hlavy, že nevyvolané stříbro se v ustalovači rozpustí.

Beru druhou misku, namíchám od oka vývojku a vyvolám v talířku film. Krásně před očima černá. Připadám si jako Přemysl Koblic. Koupelna smrdí pekelně sírou. Pak jen ustálit a lehounce opláchnout. Ještě mokrej černej film přilepím izolepou ke sluneční cloně, vypadá to nádherně amatérsky, jsem ruský asfaltér samouk. Stativ, nikona, telekonvertor a třístovka. Namířím na sluníčko. Joooo, je to tam, mám radost. I když je to přesně takové, jak jsem čekal, mám radost. Párkrát exponuju, něco ve mně mě přemlouvá, ať se vykašlu na technické foto a ať si to rozmatlám, a tak si rozostřuju a fotím skrz ten mokrej film, je okolo -10 °C. Voda ve filmu pomaličku mrzne, nekvalita filtru je fascinující, ohnivá koule dělá na matnici divy, fotím s telekonvertorem i bez a přemýšlím, kolik lidí si to fotí na mobila a na svý foťáčky, tihle lidi mě zajímají. Na profíky seru, ti jsou na jistotu a obrázky jsou nudně přesně takové, jak se od nich žádá a očekává. Nebude v tom žádná náhoda. Ale ty stovky tisíc lidí s mobilkama a foťáčkama, to je síla, tam je skrytejch pokladů. Jsem hajzlík, na náhodu si tak trochu hraju, ale baví mě, že to nemá se zatměním nic moc společnýho.


To už je skoro konec.

Foťák je venku v -10°C a zima mu není, statečně fotí. Pak přelepím ten cancour filmu přímo na objektiv, ale stejně mě to táhne k rozostřování. Nastávají tam zajímavé jevy, měsíc, kterej zavazí, se otáčí a dělá sám ze sebe ostré a kvalitní prase, jen není před sluncem. Je to zajímavé. Nafotil jsem asi 150 fotek, naprostá většina z nich má technicky nijakou hodnotu a pro vědecké účely použít nejde. Snad jen pro článek, jak nefotit zatmění slunce. Těším se, že to proberu a hromadu jich pustím do prasete. Taky se těším, jak popíšu všecky peripetie kolem toho focení. Talířky zůstaly ve vaně až do druhýho dne, Olina je přece na horách, ale stejně jsem je důkladně umyl a opláchl, protože až to bude Olina číst, určitě se mě zeptá, jestli jsem to fakt dobře umyl. Na chudáčka Nikona jsem na balkoně zapomněl a dělal něco jinýho. Až večer jsem si uvědomil, že foťáček tam mrzne. Mile mě překvapil, fotil bez problému dál, jen baterka ztratila skoro všecky čárky, ale ty se za hodinu v pokoji vrátily zpět. Je to dobrej foťák. Skromnej a otužilej.
Pro technické hračičky mám tyto údaje: Planfilm 9x12 cm firmy Ilford citlivosti 100 ASA byl vyvolán vývojkou HC110 v koncentraci 1:16 (odhadem), teplota ředěné vývojky byla podle prstu cca 20°C, doba vyvolání asi 4 minuty za umělého osvětlení halogenovou 40wattovou žárovkou. Poté ustáleno v rychloustalovači FOMA po dobu asi tří minut, opláchnuto pod tekoucí vodou asi 13 vteřin. Přilepeno ke sluneční cloně HB15 firmy Nikon, objektiv 70-300 mm, telekonvertor TC2x, nebo tak nějak, foťák Nikon D200. Clonu a čas nevím, nechal jsem to na foťáku, režim P, citlivost 100ASA. A to je všecko.


Světlo je fakt divný, ale hlavně proto si toho člověk všimne, že je to zatmění...


Takhle to je to bez filtru a podle expozice, kterou si vymyslel foťák.

Po focení jsem teprve vystřihl z toho filmu kolečko o velikosti UV filtru, uložil do krabičky s redukčním kroužkem, lihofixkou jsem krabičku pojmenoval a napsal důležitou poznámku, že to připraveno na zatmění v roce 2015. A schoval. Dnes už nevím kam a v roce 2015 bude kromě zatmění slunce i rok možnosti odchodu do důchodu. To je možná ještě zajímavější než nějaká zatmění.

Zatmění vlastně není nic zajímavýho, je to celkem jasné a dá se to vypočítat miliony let dopředu, žádný překvápko. Překvápkem by spíš bylo, kdybych v roce 2015 překonal svá zatemnění mysli a vzpomněl si, kam jsem si schoval to důležité kolečko na focení zatmělýho slunce.


Po zatmění je každej generál.


Popsat a důkladně schovat. Schovat znamená sofistikovaně ztratit.

A teď důležité sdělení pro canonáře (ale i sonyáře, pentaxáře, olympusáře a leicaře). Kdybych to fotil Canonem, dopadlo by to stejně. Značka foťáku je při focení tou nejméně důležitou komoditou. Nejen při focení zatmění.


A je po všem.


Až zas v roce 2015, a to už budu smět do důchodu.

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a snad i Jr- Ná návštěvě u poručíka z Inishmoru: (1) (2) (3) (4)
Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Čůrat v přítomnosti dámy?

  • Bezpečnostní složky Saúdské Arábie zadržely supa, který nesl sledovací zařízení GPS a označení univerzity v Tel Avivu. Zbloudilého opeřence podezírají, že pracoval v žoldu izraelské tajné služby Mosad.

  • Zajímavý internetový experiment pokračuje i letos druhým ročníkem. Jde o Symfonický orchestr YouTube. Do konkurzu se mohl přihlásit kdokoliv, kdo ovládá jakýkoliv nástroj a zašle videozáznam, kde na tento nástroj hraje. V prosinci proběhlo internetové hlasování, vybráno bylo 300 finalistů pro orchestrální party a 36 finalistů pro letošní novinku – sólové improvizace. Mezi finalisty byli i dva hudebníci z České republiky. Orchestr z hudebníků z celého světa si nakonec v březnu 2011 zahraje v australském Sydney ve slavné budově opery.

  • Japonský lihovar Ohara Shuzo využívá k lepšímu zraní svých nápojů hudby. S touto technikou začali experimentovat již před dvaceti lety a ředitel podniku Fumika Ohara uvedl: „Na saké funguje nejlépe Mozart, a tak mu už nic jiného nepouštíme.“

  • Server WikiLeaks, který odtajnil statisíce depeší amerických diplomatů, rozpoutal vášnivé debaty o svobodě projevu a zodpovědnosti. Kostky jsou však vrženy a prostřednictvím internetu se zjednodušuje přístup k datům všeho druhu. Zdá se, že i úředníky postupy „za zavřenými dveřmi“ nenechávají chladnými. Ti z centra Evropské unie v prosinci ohlásili vznik BrusselsLeaks (www.brusselsleaks.com), v Indonésii již pracuje IndoLeaks a odpadlíci z WikiLeaks, kteří už nesnášeli velké ego zakladatele Juliana Assangeho, plánují vlastní server.

  • Členové šrílanského parlamentu vsadili na jógu. Jako nejstresovanější zaměstnanci Šrí Lanky se budou učit dobrému chování a navozovat duševní klid přímo ve svém zaměstnání. Člen opoziční strany Ranjan Ramanayake také věří, že díky cvičení začnou politici lépe chápat demokratické principy a naučí se disciplíně.

  • Bylo náledí a lidi chodili jako posraní
  • Nejlepší radou pro chůzi na náledí jsou ruce v kapse, protože vám brání v prudkých pohybech, které jsou pro pád ideální.
  • Olina byla na horách a je na dalších 5 let lyžařskou instruktorkou.

 

australia

Hell a spol

australia

Surreálný inspektor Zrzek

"Pět našich hráčů je zraněno, ale jsou v pořádku."
řekl indické televizi bývalý člen srílanského týmu Sanath Jayasuriya.


BaselitzÚplně nejprvnější fotka v historii fotografie
Pohled z okna pracovny Josepha Nicèphora Nièpceho je první fotografií v dějinách. Snímek pořízený v roce 1826 na vrstvičku asfaltu se exponoval osm hodin. Prvenství francouzského vynálezce ale zůstávalo dlouhé roky tajemstvím; fotografie byla objevena v roce 1950 na půdě londýnského domu. Teda mimochodem, tahle fotka se mi moc líbí, kam se sere celej World Press Photo se svejma pobulvarizovanejma krvákama pro Novu, Blesk a všecky ostatní normální noviny a televize. Já to těm fotografům nevyčítám, ani nezazlívám, oni jen ochotně vrtí závěrkama jak my, úchyláci, krvavě žadoníme.
Baselitz BMW-Paris Photo Prize 2010
Téma letošního ročníku zmíněné soutěže neslo označení „Electric Vision“. Jedná se o velice zajímavou soutěž, která je snad v přímém rozporu s různými krvavými soutěžemi World Press Photo a podobně. Absolutním vítwzem se stal maďarský fotograf Gábor Ősz , který si vymyslel roztomilou a složitou ptákovinu. Pořídil si karavan a vyrobil z něho dírkovou komoru, musel to všecko utemovat a zacpat, aby mu tam neteklo světlo a vyfotil obrovskej skleník v noci. Expozice mu trvala několik hodin pár dní po sobě. Na protější straně dírkové stěny nalepi papír Cibachrome v roli. Celková velikost fotky je asi 1,5 x1,5 m. Mezi dalšími oceněnými fotografiemi je spousta zajímavých záběrů. Potěší oko i ducha a ignorujou dnešní třeštění a neklid. Doporučuju shlédnout.
Baselitz ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase 24.září 2010-08.5.2011
V roce 2007 se jakoby zázrakem objevily tři krabice plné roliček filmů slavného fotografa a člena Magnum Roberta Capy. Mělo se za to, že jsou fotky během Druhé světové války nenávratně ztratily. Zachránil je mexický velvyslanec v Paříži a odvezl do Mexika. Krabice obsahovaly 4500 negativů tří slavných fotografů. Roberta Capy, Gerdy Taro a Davida Seymoura, alias Chima.

Baselitz Atrium na Žižkově, (do 4.2.2011)
MILAN ALBICH – OBRAZY
Baselitz Galerie Millennium
Daniel Balabán: El a op - obrazy z let 2009 a 2010 (do 30.1.2011)

 

BaselitzNovoměstská radnice, František Dostál (do 6.2.2011)
BaselitzGalerie Vltavín, Jaroslav Klápště - "Vyhnání z ráje" (19.1.2011-18.2.2011)
BaselitzNová síň, Alexandr Kozlov "Obrazy a sochy" (do 30.1.2011)
BaselitzGalerie Divadla Kámen, FOTKY Z LEZCE (do 28. 2. 2011)
BaselitzGalerie Václava Špály, Petr Pastrňák: "Hořící les" (do 27.2.2011)
BaselitzGalerie Litera, Ivan Chatrný (do 15.1.2010)
tora

Jiří Prosecký: Slova do hlíny vepsaná
Autor v této knize shromáždil téměř všechny doposud známé akkadské (babylónsko-asyrské) a dvojjazyčné (sumersko-akkadské) mýty a legendy vyprávějící o stvoření světa a člověka, životě a skutcích bohů a činech pradávných panovníků a legendárních hrdinů, které byly tradovány v mezopotamské Babylónii a Asýrii a přilehlých regionech starověkého Předního východu v období 2. a 1. tisíciletí př. Kr.
Nově pořízené překlady jsou doprovázeny podrobnějšími úvody, které se snaží přiblížit kulturně historické okolnosti vzniku a působení oněch narativních skladeb a případně i jejich dalšího přežívání v pozdější antické, biblické a orientální tradici
Baselitz

Americký trumpetista Eddie Severn vydal desku The Prague Connection, kterou před lety natočil společně s klavíristou Emilem Viklickým, kontrabasistou Františkem Uhlířem a bubeníkem Lacem Troppem. Na albu, které vzniklo při příležitosti Jazzové dílny ve Frýdlantu, kam byl Severn pozván, je šest skladeb. Severn v Praze naposledy vystoupil letos v září, kdy se na Pražském hradě zúčastnil oslav šedesátin kontrabasisty Františka Uhlíře
  • „Není dobře, abychom rozprávěli se svou nemocí déle, než je třeba.“ (Jakub Deml: Tasov)
  • Prestižní britskou literární cenu Costa za nejlepší román loňského roku získala britská autorka Maggie O´Farrell za dílo The Hand That First Held Mine (Ruka, které prvně držela moji), kde líčí příběhy dvou žen, jak se vyrovnávají s mateřstvím a se vztahem ke svým dětem. Jason Wallace byl oceněn za knihu pro děti Out of Shadows (Ze stínů), která vychází z jeho zkušeností ze školy v Zimbabwe, kam se přestěhoval počátkem 80. let jako dítě s rodiči.
  • Kina:
    11.1. – Aero – Domů na Vánoce (režie: Bent Hamer, Nor./Švéd./Něm., 2010, 85 min. tragikomedie) (Je Štědrý večer a několik obyvatel zasněženého norského městečka se připravuje na důležitý okamžik v roce. Tradiční rodinné oslavy to zrovna nejsou: milenka chystá romantickou atmosféru pro svého ženatého milence; opuštěný manžel se převleče za Santa Clause, aby mohl strávit chvíli se svými dětmi, zatímco jiný muž upřednostní práci před společným večerem se ženou.) (18:00)
    13.1. – Aero – NTLive – Fela! (režie: Bill T. Jones, USA, 210 min. Hudební) (Zcela originální spojení tance, divadla a hudby. Příběh legendy afrobeatu Fely Anihulapa-Kutiho nechává promlouvat Kutiho průkopnickou hudbu, v níž se zrcadlí jeho bouřlivý život umělce i politického aktivisty) (19:45)
    14.1. – Aero – Bibliothéque Pascal (režie: Szabolcs Hajda, Maď./Něm./VB/Rum., 2009, 105 min. Drama) (Dvě dekády od pádu železné opony stále nesmazaly rozdíly mezi zeměmi bývalých bloků. Koprodukční drama s prvky magie, tragikomedie i thrilleru vypráví o tom, že pokud život nestojí za nic, geografickým přesunem se zničehonic nezlepší.)     (22:30)
    13.1. – Evald – Profesionální manželka (režie: Francois Ozon, Fr., 2010, 103 min. Komedie) (Rok 1977, městečko Sainte-Gudule na severu Francie. Suzanne Pujole je spořádaná hospodyňka a oddaná manželka továrníka Roberta Pujola, který svůj podnik na výrobu deštníků řídí železnou rukou. Zdá se být stejně nepřístupný a despotický jak ke svým dělníkům, tak k dětem a ženě. Po stávce a sesazení manžela se Suzanne nečekaně ocitá ve vedení továrny a k všeobecnému překvapení se ukazuje jako žena činu a zdravého rozumu. Když se ale Robert vrací odpočatý a ve formě zpět, situace se komplikuje…) (17:00, 19:00)
    10.1. – Oko – Imaginární lásky (režie: Xavier Dolan-Tadros, Kan., 2010, 95 min. Romantický) (Okouzlující snímek o paradoxech lásky a lidské osamělosti.) (20:30)
    15.1. – Oko – Projekt 100 – Druhá strana mince (režie: Borys Lankosz, Pol., 2009, 99 min. Komedie) (Hrdinkou černé komedie ze stalinistického Polska je osamělá třicátnice Sabina, pocházející ze vzdělané vlastenecké rodiny. V jejím životě se objeví pohledný mladík, který v ní probudí lásku a vydíráním se ji pokusí přimět, aby udávala své kolegy ze zaměstnání.) (18:00)
    16.1. – Oko – Projekt 100 – Erotikon (režie: Gustav Machatý, ČSR, 1929, 95 min. Drama) (Režisér k námětu jak z červené knihovny dokázal přistoupit takřka světově – dokonale vybroušenou formou. Příběh svedené Andrey, jež několikrát podlehne osudovému muži, se sice může zdát z dnešního pohledu poměrně fádní, v tomto případě ale není důležité o čem, ale především JAK.) (20:30)
    11.1. – Ponrepo – cyklus Dreyer – Passion – Utrpení Panny orleánské (režie: Carl Theodor Dreyer, Fr., 1928, 67 min. Drama) (V pravém slova smyslu ikonický film - Dreyerův nejslavnější - má dnes již nezpochybnitelné místo mezi vrcholnými uměleckými díly dvacátého století.) (20:00)
    12.1. – Ponrepo – cyklus 6x Orson Welles – Skvělí Ambersonové (režie: USA, 1942, 82 min. Drama) (Román Skvělí Ambersonové Boothe Tarkingtona pojednává o proměně "starých dobrých časů" v moderní věk reprezentovaný automobilem a demonstrovaný na rodině Ambersonů, jejichž význam, vliv i sláva postupně zaniká. Záměrem Wellese bylo zachytit tuto proměnu prostřednictvím pečlivě rekonstruovaného prostředí americké aristokracie na přelomu století.) (20:00)
    14.1. – Ponrepo – Pravidelní milenci (režie: Philippe Garrel, Fr., 2005, 178 min. Drama) (On a ona se setkávají. Zamilovávají se do sebe, ideální doba je květen. Jednou je to v Paříži a píše se Květen 1968. Měsíc lásky je tentokrát i měsícem revolty, o níž my z roku 2011 neumíme tak úplně říci, jestli byla "zatím poslední" nebo prostě "poslední".) (19:30)
    10.1. – Světozor – Dokumentární pondělí – Vše pro dobro světa a Nošovic (režie: Vít Klusák, ČR, 2010, 82 min. Dokument) (Svérázný portrét malé české vesnice, ve které – jak místní říkají – přistálo UFO v podobě kilometrové stříbřité továrny: korejská automobilka Hyundai. Z vesnice, která se proslavila především kysaným zelím a pivem Radegast, se tak stala průmyslová zóna – největší investice na zelené louce v historii ČR. Mnozí z majitelů polí, na kterých dnes automobilka uprostřed vsi stojí, však dlouho své pozemky prodat nechtěli...) (20:30)
  • Filmové festivaly:
    14.1.-20.2. – Projekt 100 2011, Praha, Aaro (info:     http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
    do 31.1. – Minifest: Mafiánské filmy, Praha, Aero (info:     http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
  • Vladimír Mišík se po prosincové indispozici, kdy ze zdravotních důvodů nedokončil koncert v Jablonci nad Nisou a musel zrušit i pražský křest archivního čtyřalba, opět dostal do „rockového normálu“. Na úterý 11. ledna připravil koncert v pražském Švandově divadle.
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    14.-15.1. –     Agharta – Emil Viklický trio (21:00)
    16.1. – Agharta – Agharta Gang feat. Štěpán Markovič (21:00)
    10.1. –     Blues sklep – Jazzmanec (20:00)
    11.1. – Blues sklep – Kateřina Šantrochová band (21:00)
    14.1. – Blues sklep – Petr Kalandra Memory Band Unplugged (21:00)
    15.1. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    16.1. – Blues sklep – Amistars Swing Quartet (21:00)
    10.1. –     Jazz Dock – Daniela Valtová Quartet (22:00)
    11.1. – Jazz Dock – Juicy Freak (22:00)
    12.1. – Jazz Dock – Balzar Robert Trio (22:00)
    13.1. – Jazz Dock – Yvonne Sanchez & band (22:00)
    14.1. – Jazz Dock – Mezcla (20:30)
    12.1. –     Jazzboat – Vacík Miloš – Tam Tam Orchestra (20:30)
    13.1. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
    16.1. – Jazzboat – Rajnošek B.AND (20:30)
    10.-11.1. –     Reduta – Balzar Robert Trio (21:30)
    12.1. – Reduta – Gera band (21:30)
    13.1. – Reduta – Emil Viklický (21:30)
    14.1. – Reduta – Jiří Hála Jazz Project (21:30)
    15.1. – Reduta – Volf Jazztet (21:30)
    16.1. – Reduta – Bluesman (21:30)
    10.1. –     Stará Pekárna, Brno – Charlotte (20:00)
    15.1. – Stará Pekárna, Brno – 4.tune (20:00)
    11.1. –     Švandovo divadlo na Smíchově – Vladimír Mišík & Etc. (20:00)
    11.1. –     U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    12.1. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    13.1. – U malého Glena – Balzar Robert Trio (21:30)
    14.1. – U malého Glena – Los quemados (21:30)
  • Kluby - cizina:
    „Než jsem se stal slavným, byl jsem nemoderní.“ (Paul Desmond)

    12.1. – Blue Note Milano, Itálie – Ronnie Jones (21:00)
    12.-14.1. – Blue Note Tokyo, Japonsko – McCoy Tyner Trio, Eric Alexander & Jose James (19:00, 21:30)
    10.1. – Blue Note New York, USA – Kurt Elling Swings Sinatra + Ravi Coltrane (20:00, 22:30)
    12.1. – Twins Jazz, Washington, USA – Aaron Seeber Quintet (20:00, 22:00)
    14.-15.1. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Pee Wee Ellis Funk Assembly (20:00)

  • Hudební festivaly:
    do 31.1.2011 – Festival Play, Praha, Mánes (info: http://www.metoo.cz/14938/unikatni-festival-play-v-manesu)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Jestliže neumíš tančit, neobviňuj z toho podlahu.“ (hinduistické přísloví)

    13.1. – Divadlo Ponec – Světlo – Scéna: workshop Institutu světelného designu (Pohyb prostoru v čase, čas uvnitř prostoru. Další workshop z kontinuální série se zabývá prostorem jako scénou a světlem jako stěžejní scénografií. Dílčími tématy jsou modelování prostoru světlem a videoprojekcí, funkce a barva objektu na scéně, dimenze prostoru, dramaturgie světelných změn.) (19:30)

  • Multižánrové festivaly:
    13.-16.1. – GO KAMERA – festival cestovatelských filmů-fotografií-publikací, Brno (info:     http://www.gokamera.cz/)
  • Divadla:
    „Ničím neprozrazují lidé svůj charakter víc než tím, co jim je k smíchu.“ (Johann Wolfgang Goethe)

    11.1. – ABC – Samuel Adamson posle Pedra Almodóvara: Vše o mé matce (režie: Peter Gábor) (Adaptace slavné filmové předlohy španělského režisére o hledání naděje a mnoha konvenčních i šokujících podobách lásky.) (19:00)
    14.1. – ABC –     William Shakespeare: Král Lear (režie: Petr Svojtka) (Slavná Shakespearova tragédie o pýše, pošetilé otcovské lásce a rozkladu rodiny. V bouři vztahů, živlů a citů se starý král ocitá na pokraji šílenství a teprve tehdy dochází k trpkému poznání o neuchopitelném smyslu všeho pozemského úsilí.) (19:00)
    15.1. – ABC –     Mahábhárata (režie: Ondřej Zajíc) (Slavný hrdinský epos starověké Indie příběh plný zvratů a fantaskních obrazů vypráví o věčném zápasu o moc a vládu nad světem, ale i o stejně silné lidské touze po míru a nenásilí. Unikátní projekt s mnoha výtvarnými, tanečními a pohybovými efekty.) (17:00)
    11.1. – Činoherní klub –     Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) (V této hře vykročil McDonagh hned několika způsoby novým směrem. Poprvé například opouští své oblíbené Irsko, děj se odehrává v "jakési totalitní zemi", dokonce v městečku, které se v originále jmenuje Kamenice. Formálně McDonagh stále používá své oblíbené nástroje jako násilí, humor, ironii, překvapivost děje, ale spolu s novou postavou, kterou je, dalo by se říci, autor sám, vstupuje do prostředí pohádek a mýtů.) (19:30)
    12.1. – Činoherní klub –     John Millington Synge: Hrdina západu (režie: Ondřej Sokol) (Synge vyprovokoval svou divokou komedií Hrdina západu nejznámější rozbroje v dějinách irského divadla. Příběh mladíka, který se stane hrdinou celé vesnice, když se vychloubá, že zabil svého otce, byl považován za urážku irské národní povahy.) (19:30)
    11.1. – Dejvické divadlo –     Joe Penhall: Krajina se zbraní (režie: Martin Myšička) (Hr o lidech, kteří perfektně dělají svou práci... Konfrontace geniálního vynálezce, vynalézavého dentisty, obchodní ředitelky letecké továrny a agenta státní tajné služby, přičemž vyjde najevo, že každý má svou pravdu.) (19:30)
    14.1. – Dejvické divadlo –     Johann Wolfgang Goethe: Spříznění volbou (režie: Jan Antonín Pitínský) (První české uvedení nejvýznamnějšího románu německého klasicismu. Novomanželé, Eduard a Charlotta, se odstěhují a svůj venkovský zámek, rozhodnuti žít osamoceni, mimo společenský ruch. Všechno se ale změní příjezdem Eduardova přítele Oty a Charlottiny neteře Otýlie.) (19:30)
    15.1. – Dejvické divadlo –     Modrovous/Suovordom (režie: Petra Tejnorová) (Inverze vlády muže a ženy. Žena, měníc se v anděla, mění muže v bestii. Inspirováno filmy tzv. korejského žánrového konstruktu a filmy, pro něž je typická hra s vyprávěními a časovými rovinami.) (19:30)
    13.1. – Divadlo Komedie –     Josef Škvorecký: Lvíče (režie: Viktorie Čermáková) (Příběh flirtu mezi sebevědomým redaktorem a záhadnou slečnou se odehrává v atmosféře prázdninové Prahy 60. let.) (20:00)
    14.1. – Divadlo Komedie –     Günter Senkel, Feridun Zaimoglu: Černé panny (režie: Dušan D. Pařízek) (Deset monologů desíti muslimských žen.) (20:00)
    15.1. – Divadlo Komedie –     PREMIÉRA – Miu-see@ (20:00)
    13.1. – Divadlo Na Fidlovačce –     PREMIÉRA – Hotel mezi dvěma světy (19:30)
    14.1. – Divadlo na Vinohradech –     PREMIÉRA – Tanec smrti (19:00)
    13.-14.1. – Divadlo Pod Palmovkou –     PREMIÉRA – Svatá Jana (19:00)
    10.1. – Rokoko –     Marie Jones: Plný kapsy šutrů (režie: Jana Kališová) (Dva statisti z malé irské vesnice se účastná natáčení amerického velkofilmu. Co to udělá se dvěma obyčejnými chlapíky, když se octnou na dosah velkého světa, peněz a slávy?) (19:00)
    12.1. – Divadlo Ungelt –     William Douglas Home: Ledňáček (režie: Ladislav Smoček) (Duchaplná anglická komedie o vdově, sirovi a jeho komorníkovi, kteří se i ve vyšším věku dokáží těšit ze života.) (19:00)
    13.-14.1. – Divadlo Ungelt –     Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen.) (19:00)
    16.1. – Strašnické divadlo –     PREMIÉRA – Testosteron (19:30)

Na vánočních trzích na brněnském náměstí Svobody operovala i skupina trpaslíků. Nebylo jich sedm, ale o několik více a přestože o sníh nebyla nouze, neměli žádnou Sněhurku. Asi ji zrušili v rámci úsporných opatření ...

obr

MK


U Jirky v práci našli na zemi ležet netopýra. Hned učinili oznámení do Veroniky a taky strécovi Gaislerovi:
Hola hola,
zdravíme v Novém Roce a hlásíme nález létající myši! Ležela dnes po ránu v nejvyšším patře na chodbě strojní fakulty v 7.patře na Technické 2, budova A2 u dveří 715 na zemi. Naproti těchto dveří jsou schody nahoru do výtahové strojovny.....

Původně ve sbalené poloze, ale zaháknutý drápkem za lištu, takže při pokusu o stěhování se rozbalil a začal syčet

Vyfotili, strčili do textilní kabele a pověsili do tmavé místnosti. Co dále? Prosíme o radu.
Zdraví
Jiří Klement

Po dotazu se k problému vyjádřil odborně stréc Gaisler:

Děkuju za zprávu a perfektní fotku. Lze podle ní určit druh, je to netopýr pestrý (Vespertilio murinus). S kolegou jsme dospěli ke stejnému určení, takže netopýra ani epotřebujeme. Vzhledem k tomu, že se otepluje a tento druh je velmi otužilý, doporučujeme dát ho do nějaké místnosti, kde se dá otevřít ventilačka nebo nějak jinak mu umožnit, aby odletěl. Jinak je s těmito netopýry problém, protože nepřezimují v jeskyních nebo jiných podzemních prostorech, ale nejčastěji v budovách. Takže i když teď začíná sezóna sčítání zimujících netopýrů (příští čtvrtek budeme v jeskyních a štolách u Mikulova a ve sklepích zámku v Lednici), nemůžeme tam uložit k zimnímu spánku právě netopýra pestrého. Přiložená péefka ukazuje skupinu netopýrů stejného druhu ze zámku v Mikulově.

Překvapilo mě, jak je malinkej. Podle Járy Cimrmana si všichni dobře pamatujeme, že netopýr je savec a rodí živá mláďata, ale jak je to ve skutečnosti s velikostí, to mně nějak nedošlo. Zatím spí pověšený v tašce u nás na chodbě.

KIARA MÁ PŮL ROKU

Ještě sedmnáct a půl a bude plnoletá!

V neděli 16. ledna v 19:30 mají čtvrťáci z atelieru muzikálového herectví premiéru dalšího projektu: Marlow (autor M. Ondra), tentokrát se jedná o činohru.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

9. 1. 2011 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš