prase č. 4

Králíček Zajoch
(nový člen našeho klanu)

No konečně. Po několika-týdenním odkládání a vymlouvání se dostal do světla reflektorů Danin novej kamarád. Den pře štědrým dnem jsem se sešel s kamarády v Burundi a tam na mě z jedné tašky vykukoval roztomilý králíček. Dost vydařenej model. A Jirka Ž. když ho viděl, rozhodl se, že by mohl udělat tak trošku jakoby radost nad rámec dohodnutých dárků podstromečkových. A protože sklad, tedy přesněji hnízdo těch krásných králíčků je na dohled od Burundi, zašli jsem se tam spolu na ně podívat. Jsou v několika velikostech. Válí se tam smutně v krabicích, přidušení igeliťákem přes hlavu a moc by chtěli mezi lidi. Žít a dělat radost. Původně jsem šel jen podívat, ale když jsem viděl jak Jirkovi králíčci pro holčičky jsou šťastní, že jdou do světa. začal jsem úporně přemejšlet, jestli bych v okolí nenašel nějaké dítě mi blízké, kterého bych obdaroval, ale nikdo mě nenapadal. moje děti jsou už velikánské a jedno z nich už má svoje děti, těm bych králíčka koupil hned. Tři králíčky.

Jenže ti jsou až za několika velkejma loužema, až kdesi na východním pobřeží velké Austrálie. A štědrej den je zítra. Balíček s dárkama jsme jim už poslali. Že bych ho koupil Olině? To nemůžu, dali jsme si slib, že letos si žádný dárky nedáme a králíkem bych slib porušil. A najednou mi došlo, že moje sestra Dana je úchylná na plyšový zvířátka, že tam, jak teď bydlí s maminkou je všude, kam se podíváte nějaké plyšové zvíře. Když přijedu do Brna hlídat maminku, vždycky mám od Dany na posteli nějaké zvířátko u polštáře, většinou mi půjčuje krávu, se kterou, když třepnete, začne se chechtat. Podezírám Danu, že když mama spí, povídá si se zvířátkama. Koupím králíčka Daně. Je drahej jako sviňa, ale nádhernej. Jeho tělíčko je šedě hebký a má splihlé uši a unavený pohled. Je sice z Francie, ale vyrobený je, tak jako skoro všecko dnes, v Číně, důkaz je na cedulce u králičí prdele, ale to je u prdele. Je jedno odkud pochází, teď bude bydlet u Dany.

Pár dní po Štědrém dnu jedem na chaloupku, potkáme se tam s Danou. Když ho Dana dostala, okamžitě se do sebe velice zahleděli, strčila si ho za triko a povídala si s ním celej večer. Na druhej den jsme si naplánovali výlet na běžkách, jenže Olina, která má ráda ve všem pořádek a je systematik a píše si různé seznamy toho, co má a nemá udělat si rafinovaně nevezme z domova běžkové boty. Mám veliké štěstí, že jsem v tom neměl pracky, to by bylo dusno. Olina si tedy vzala jen běžky a to nestačí. Udělal jsem ze sebe granda a nabídl jí svoje boty i běžky, že doma něco dodělám a dřeva trošku posekám ať si jednou samy. To tvrdé y je správně, protože letošní Vánoce jsem trávil na chaloupce v silně vychýlené sestavě. Tři baby, fenka psíka, králíček a já. A kdoví, jestli králíček taky není samička, prý se to těžko poznává u plyšáků.

Králíček nám jednou utekl, půjčil si karvový lyže a počmáral celou stráň.

No a tak ráno po snídaní si dámy namazaly běžky voskama, jako odbornice. Modrým SWIXem. Posledních několik let si mažeme běžky jen tímhle voskem a vždycky je to správně. Možná je jedno, čím si to mažeme. To kecám, jedno to není. Mě nikdy běžky nebavily, ale přesto jsem jezdil léta různé závody, jako třeba Krkonošskou sedmdesátku, nebo Jizerskou padesátku. A když jsem měl blbě namazáno, moje neláska k běžkám se prohlubovala. Při jednom ročníku Krkonošského závodu mi zle omrzly palce na nohou a několik let jsem je měl bez citu. Mělo to své výhody, třeba v tramvaji, kdy mi někdo stoupnul na pošahané palce, nevadilo mi to. Jen v zimě to nebylo příjemné, slézal mi z nich někdy nehet a praskala kůže až skoro na kost a blbě se to hojilo. A můj tatínek doktor mi tvrdil, že to mám nadosmrti, že tohle se už nespraví. A jiný můj kamarád doktor mi zase vyhrožoval, že až mi ještě jednou takto omrznou, vlastnoručně mi je bude muset uříznout a hodit do odpadkáče na ortopedii na Bulovce.

Pak se na mě ale usmálo štěstí, kdy jsem se dostal na tři čtvrtě roku do Jemenu a tam jsem po celou dobu poctivě chodil pouští bosky nebo jen v kristuskách. Písek přes den míval přes 50°C. Pro omrzlé palce to byly oživující lázně, netušil jsem, že se to stane, ale asi tak po půl roce mi kamarád omylem dupl na palec a mně vyskočila slza bolesti. Palce se vzpamatovaly, asi si vytvořili nějaké nové vlásečnice či co, co já vím, anatomii nerozumím, ale od té doby jsou oba palce normální, nebolí, nepraskají, nehty neslézají, barva palců normální. jemenská poušť mi po půlroce při každodenní několika hodinové lázni ve žhavém písku vrátila cit a plnou funkčnost. A pak prej nadosmrti.

Jméno růže.

Holky se mrcasily po kuchyni, chystaly si pitíčka a oblečení a baťůžky, jakoby chtěly přejít Jižní pól a pak konečně vypadly. Z Daninýho trika na mě volal nadšený králíček: "Ahój, já se brzo vrátím, tak to tu hlídej." A byl klid.

Odpledne tři dámy, psík a králík dorazili. smrděli pivem a hospodou. Králíček byl nadšený, skoro ani nemohl mluvit, jak byl plný dojetí. Prý objevil krmelec s měkkým senem, prý dostal klobásku i piva se napil, prý mu vyprávěly dámy všelijaké peprné historky. A Dana, která ode mě ještě před nedávnem dostala foťáček to všecko poctivě nafotila, takže skoro všecky fotky s králíčkem pocházejí z její ruky.

Králíček sežral všechno pečivo, aby si mohl v košíčku odpočinout. NA jeho vkus prý bylo pečivo příliš čerstvé a on je jako na potvoru hlodavec, takže má rád jen starý rohlíky.

A gulášovka, to je úplně jinej život, než v tom skladu.

Králíček byl po výletě dost unavenej, tak šel brzo spát a přemluvil i Danu. Dana mu chvilku četla z depkoidní tlusté knížky, ale králíčkovi se to nelíbilo, protože on má rád jenom pohádky, nejraději prej medvídka Pú, protože je taky vycpanej, nebo knížky veselé. třeba něco jako Saturnina nebo tak. Ale Dana čte jen knížky depresíplné.

Jako křen.

Ahoj, děcka!

Další dny jsem už vylepšili kombinace běžeckých bot a běžek, které jsou na chalupě k dispozici takovou sestavu, že jsme mohli už chodit na výlety všichni. V Ostružné bylo krásně. Tedy jako skoro pokaždé. V Ostružné je krásně, i když je tam hnusně. Je to mystické místečko. Hlavně i proto, že tam na vás klidně padne i depka z počasí. Je to místo přesvědčivé síly. Údolí je dostatečně ostré a hluboké, aby se zde mohly odehrávat různé meteorologické zvláštnosti, jako třeba lokální povodně. Ta se tu odehrála před mnoha lety, to mi mohlo být asi deset let. byli jsem sami na chalupě, jen maminka a děti. Táta byl zase někde ve světě s plavcema a strejda si zajel nakoupit do Jeseníku. To je 15 kilometrů. Najednou začalo jen v Ostružné pršet a pršelo tak, že si voda vzala všecky mostky, cesty a proběhla několika chalupama a vše zase zmizelo. U naší chaloupky se voda zastavila metr od prahu. Strejda navečer přijel z města a čučel jako blázen, co prý jsme tu dělali. Prý, říkal kamarád Pepa, který tu v Ostružné žije, se něco podobného odehrálo před několika týdny na vodopádech, to je takové pěkné místečko, kam jsme se už roky chystali, protože naposledy jsme tam byli před asi 40 lety. Lokální déšť takové intenzity prý strhl stráň i s kameny a celé krásné vodopádní údolí zničil během několika minut. Jak je vidět, příroda je dynamický čertík. A proč ne, vždyť i my jednou za čas pocítíme potřebu přeskládat v celém bytě nábytek. Aby byla změna. Proč by si nemohla takto zařádit i příroda.

V téhle chaloupce králíček bydlel.

V sobotu jsme jeli domů. My s Olinou do Prahy a králíček s Danou do Brna. Když jsem před týdnem byl v Brně hlídat zase maminku, vypadal králíček velmi spokojeně. Říkal mi, že se mu v Brně u Dany líbí, že si může četovat s kámošema, že mu Dana dovolila používat Skypa, že mu ho dycky zapne a dá mu sluchátka s mikrofonem, a že by si rád založil na fejsbůku profil, ale že neví jak na to a Dana se prý vymlouvá, že to taky neumí. Pak se ke mně naklonil a prozradil mi: "Jo, a víš, že mi Dana dala krásný jméno? Jmenuju se teďka Zajoch. To je dobrý ne?" Tak jsem ho podrbal na hlavě, že je to pěkný jméno a že se mi líbí, že se mu u Dany líbí. Třeba mu jednou s tím profilem pomůžu. Zatím prý si vystačí, králičí exhibicionista, s prostorem na rajčeti, kde se sem tam objeví fotka se Zajochem, jako hlavním hrdinou nějaké potrhlé příhody.

bazar

Redakční novinky

7.1. 2011
A je tu ročník 14. To je roků. Před 14 lety jsem měl připojení k internetu přes telefonní analogovou linku, rychlost neuvěřitelných 14 kb a protože nebyla digitální ústředna na moje číslo, stálo mě to jeden místní hovor. Akortát nikdo nemohl telefonovat ani ven ani dovnitř.

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

ICP (International Center of Photography) The Mexican Suitcase (do 08.5.2011)

V roce 2007 se jakoby zázrakem objevily tři krabice plné roliček filmů slavného fotografa a člena Magnum Roberta Capy. Mělo se za to, že jsou fotky během Druhé světové války nenávratně ztratily. Zachránil je mexický velvyslanec v Paříži a odvezl do Mexika. Krabice obsahovaly 4500 negativů tří slavných fotografů. Roberta Capy, Gerdy Taro a Davida Seymoura, alias Chima.

Baselitz Atrium na Žižkově, (do 4.2.2011)
MILAN ALBICH – OBRAZY

Galerie Millennium
Daniel Balabán: El a op - obrazy z let 2009 a 2010 (do 30.1.2011)

Novoměstská radnice, František Dostál (do 6.2.2011)

Galerie Vltavín, Jaroslav Klápště - "Vyhnání z ráje" (19.1.2011-18.2.2011)

Nová síň, Alexandr Kozlov "Obrazy a sochy" (do 30.1.2011)

Galerie Divadla Kámen, FOTKY Z LEZCE (do 28. 2. 2011)

Galerie Václava Špály, Petr Pastrňák: "Hořící les" (do 27.2.2011)

Galerie Nostress (do 31.1.)
Peter Župnik - fotografie

Cafe galerie Černá Labuť (do 25.2.2011)
Pod křídly Černé labutě 2011
Cyklus osmi výstav divadelních výtvarníků, fotografů a umělců v roce Pražského quadrienále 2011 zahajuje Adam Novák - obrazy výtvarník, herec, scénograf.

Baselitz Galerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice - MIROSLAV TICHÝ / PODOBY PRAVDY(do 6.3.2011)
Velmi zajímavý projekt z fotek divnýho fotografa amatéra a tak trochu voyeura a malíře a skoro bezdomáče z Kyjova. Ale teď už hodně slavnýho. Slávu na jeho hlavu snesl jakýsi doktor přes nadaci Tichý oceán, se kteoru Miroslav Tichý nemá nic společnýho. Jde o typickou ukázku nedohody mezi lidma, nebýt doktora, nestal by se Tichý slavným Nebýt tichého, neměl by doktor koho proslavovat. Vzájemně výhodný vztah se tak stává nesnesitelným, což všam nemá žádný vliv na to, jeslit jsou jeho fotky dobré nebo ne a nakolik k fotkám přihazuje peř Tiché vzhled a způsob života, to totiž také s fotkama nemá moc co společnýho. A něškteré jeho fotky jsou velmi příjemné. Některé se mi zdají roztomile blbé.

Marie Ndiaye: Tři mocné ženy
Tři příběhy o vzpouře, hrdosti, samotě a lásce
„Ty ženy nejsou mocné, protože by měly ve světě nějakou moc, protože by byly důležitými, vlivnými osobami; jsou docela obyčejné, ale mají moc měnit svět, skutečnost okolo sebe,“ vysvětluje autorka knihy. Román ve třech příbězích vypráví o silném vzdoru hrdinek a o jejich snaze uchovat si důstojnost v patriarchální společnosti. Jednotícím tématem knihy jsou otázky týkající se různosti lidí žijících v rozličných kulturách: Co všechno nás spojuje a co nás rozděluje? Jak pevně nás kořeny, zapuštěné přes půl zeměkoule, drží v jedné kultuře, ačkoliv jsme vyrostli a žijeme v kultuře odlišné? Je možné sám sebe i s kořeny vyrvat a bez úhony žít jinde a jinak? A bude tam o nás vůbec někdo stát? Román získal v roce 2009 vrcholné francouzské ocenění literatury – Goncourtovu cenu. Vydalo nakladatelství Jota.

Arta vydala nové CD velmi aktivního českého kytaristy Petra Zemana. Deska s názvem Dog´s Life obsahuje skladby významných kytaristů, kteří ovlivnili Zemanovu uměleckou dráhu, jako např. Kennyho Burrella, Jimiho Hendrixe nebo George Bensona. Páteř desky tvoří současná podoba Zemanova kvinteta ve složení Jan Hála na klávesy, Jirka Hála na flétnu a saxofon, Filip Spálený na baskytaru a Pavel Razím na bicí. Účinkuje tu ale i početná řada hostů: trumpetista Michal Gera, saxofonista Marek Buble, dále trombonista Jan Šatra nebo klávesista Milan Potoček.

„Kdo se stará jen o budoucnost, je méně předvídavý než ten, kdo se stará jen o okamžik, neboť se nestará ani o ten okamži, ale jen o jeho trvání.“ (Franz Kafka)
Kina:
25.1. – Aero – Čtyři lvi (režie: Christopher Morris, VB, 2009, 94 min. Komedie) (Skupina potenciálních – částečně – pákistánských teroristů by strašně ráda někoho vyhodila do povětří... ale koho vlastně? Jejich neschopnost sahá opravdu k nebesům, jinak by je nevyhodili z výcvikového tábora teroristů, kde je zdánlivě místo pro každé tělo opásané výbušninou. Vyjde jim alespoň hromadná sebevražda na londýnském maratonu?) (18:00)
29.1. – Aero – Cizinec (režie: Florian Henckel von Donnersmarck, USA/Fr., 2010, 105 min. Drama) (Frank se v průběhu spontánního výletu po Evropě zcela náhodou seznámí a začne flirtovat s Elise, pozoruhodnou ženou, která mu ale zkřížila cestu zcela plánovitě. Jejich vášnivá romance se rozvíjí dále a oba zjišťují, že se nevědomky zapletli do smrtící hry kočky s myší.) (19:00)
29.1. – Evald – Ukrutně šťastni (režie: Henrik Ruben Genz, Dán., 2008, 105 min. Drama) (O svérázných lidech a jejich podivných vztazích na dánském maloměstě.) (17:00)
24.1. – Oko – Dobré srdce (režie: Dagur Kári, Dán./Island/USA/Fr., 2009, 95 min. Drama) (Mezi zdmi nemocničního pokoje se setkává stárnoucí majitel baru Jacques a mladý bezdomovec Lucas. Mezi nimi se záhy vyvine nepravděpodobné přátelství a starý pán se ze svého nového známého rozhodne vychovat barmanského nástupce. Zákony řemesla jsou ale vcelku tvrdé a Lucas má k jejich naplnění až příliš dobré srdce.) (20:00)
26.1. – Oko – Další rok (režie: Mike Leigh, VB, 2010, 109 min. Komedie) (Kolem šťastného manželského páru obíhají nešťastné a osamělé životy jejich přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci vidí do jádra všech zamotaných životů, do jejich přátelství a osamělosti, do naděje a zoufalství, do vzniku nového i zániku starého. A to vše by bylo v pořádku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka nezamilovala do jejich syna.) (20:30)
29.1. – Oko – Filmový klub – Saló – 120 dní Sodomy (režie: Paolo Pasolini, USA, 2010, 90 min. Horor) (Kontroverzní a skandální adaptace de Sadových románů je zasazena do Itálie v období druhé světové války. Dílo zapadá do linie filmů, spojujících fašismus se sexuálními aberacemi, dovádí však tuto paralelu až na samou hranici únosnosti. Pasolini čerpal motivy od markýze de Sade.) (20:30)
30.1. – Oko – Kvílení (režie: Rob Epstein, Jeffrey Friedman, USA, 2010, 90 min. Animovaný) (Filmové ztvárnění ústřední básně Allana Ginsberga od jejího vzniku až po recepci, kdy je popsána její geneze, soudní spor, který se jí týkal, autorský komentář v podobě rozhovoru a nakonec i vizualizované dílo. Kvílení je tak průnikem polemiky o umění, fikčního filmu a hraného dokumentu.) (18:00)
30.1. – Oko – Imaginární lásky (režie: Xavier Dolan-Tandros, Kan., 2010, 95 min. Romantický) (Okouzlující snímek o paradoxech lásky a lidské osamělosti. Příběh svérázného trojúhelníku mezi přáteli Francisem a Monikou a jejich novým objevem Nicolasem. Láska k Nicolasovi naruší dlouholeté kamarádství Moniky a Francise a nutí je volit mezi láskou a přátelstvím, mezí klidným životem a vypjatou touhou.) (20:30)
25.1. – Ponrepo – cyklus Dreyer-Passion – Miluj bližního svého (režie: Carl Theodor Dreyer, Něm., 1921, 66 min. Drama) (Několik osudů, spojených jediným tématem, jímž je antisemitismus.) + Čtvrtý sňatek paní Margarety (režie: Carl Theodor Dreyer, Švéd., 1920, 60 min. Drama) (Hrdina příběhu se musí, chce-li se stát novým pastorem vesnice, oženit s vdovou po zemřelém pastorovi. Již čtvrtá oběť paní Margarety – mladík z přirozenosti tíhnoucí k jiné věkové kategorii a poetičtější formě ženství – se ocitá v nezáviděníhodné situaci.) (20:00)
27.1. – Ponrepo – cyklus Dreyer-Passion – Pán domu aneb Tyranův pád (režie. Carl Theodor Dreyer, Dán., 1925, 67 min. Drama) (Otec, hlava rodiny jedné obyčejné měšťanské domácnosti, si léčí potupu ze ztráty své živnostenské samostatnosti hrou na „pána domu“. Hodiny s kyvadlem ve tvaru srdce se zastaví a nepůjdou tak dlouho, dokud se společnému úsilí tří žen nepodaří uvést věci do rovnováhy.) (20:00)
24.1. – Světozor – Dokumentární pondělí – Muezzin (režie: Sebastian Brameshuber, Rak., 2009, 80 min. Dokument) (Na území Turecka se každoročně odehrává prestižní klání o nejlepšího muezzina, jehož dramatický průběh sleduje rakouský filmař ze dvou perspektiv. Jeden z porotců soutěže a specialista na „svolávání k modlitbám" Habil Öndes nabízí pohled spíše analytický, zatímco přímý souboj jeho žáků Halita Aslana a Isy Aydina o postup do prestižního celotureckého finále vnáší do vyprávění prvek napětí. Brameshuberův snímek zkoumá fenomén individuality v rámci islámské kultury a hledá odpověď na otázku, zda lze muezzina považovat za umělce svého druhu či pouhý boží nástroj.) (20:45)
Filmové festivaly:
do 27.1. – Filmový festival Mundus, Praha, Ústřední knihovna (info: http://www.mlp-new.cz/cz/novinky/53-filmovy-festival-mundus-kanadsky-fim/)
do 31.1. – Minifest: Mafiánské filmy, Praha, Aero (info: http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/) do 20.2. – Projekt 100 2011, Praha, Aero (info: http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
24.-25.1. – Agharta – Hot Line (21:00)
26.1. – Agharta – Balzar Robert Trio (21:00)
27.1. – Agharta – Jiří Hála Jazz Project (21:00)
28.1. – Agharta – Tereza Rajnincová Band (21:00)
29.1. – Agharta – Veronika Vítová Crew (21:00)
30.1. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
23.1. – Balbínova poetická hospůdka – Štěpán Rak (20:00)
26.1. – Blues sklep – Slow Fingers (20:00)
27.1. – Blues sklep – Eric Stanglin and the Juke Joint Heroes (21:00)
28.1. – Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
29.1. – Blues sklep – Tonny Blues Band & hosté(21:00)
24.1. – Jazz club U staré paní – Adam Tvrdý trio (20:30)
25.1. – Jazz club U staré paní – Libor Šmoldas Quartet (20:30)
26.1. – Jazz club U staré paní – Jakub Zomer Trio (20:30)
27.1. – Jazz club U staré paní – Tomáš Hobzek Quartet (20:30)
28.1. – Jazz club U staré paní – Kuba Doležal Quartet (20:30)
30.1. – Jazz club U staré paní – Martin Bruner Trio (20:30)
23.-24.1. – Jazz Dock – František Kop Quartet (22:00)
26.1. – Jazz Dock – Roman Pokorný Fusion Jazz trio (22:00)
27.1. – Jazz Dock – Duende (22:00)
28.1. – Jazz Dock – Karel Růžička Trio (19:00)
29.1. – Jazz Dock – Martin Svoboda Quartet (19:00)
24.1. – Reduta – Jazzmazec (21:30)
25.1. – Reduta – Vojtěch Eckert Trio (21:30)
26.1. – Reduta – Ondřej Kabrna trio (21:30)
28.1. – Reduta – Ivan Audes Trio (21:30)
30.1. – Reduta – Šavle meče (21:30)
26.1. – Stará Pekárna, Brno – Vladimír Mišík & ČDG (20:00)
27.1. – Stará Pekárna, Brno – Pchaa (20:00)
20.1. – Rybanaruby – Jaya Mantra (20:00)
22.1. – Rybanaruby – Bluesteachers (20:00)
26.1. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
27.1. – U malého Glena – Matěj Benko Trio, Miriam Bayle (21:30)
29.1. – U malého Glena – Tomas Jochmann Quintet (21:30)
Kluby - cizina:
„Ať jdeš vpřed jakkoliv, je to tatáž cesta. Když jsi větší, není to snazší, je to těžší. A pokud to dopustíš, zabije tě to.“ (James Brown)
25.1. – Blue Note Milano, Itálie – Alberto Capelli - Akord (21:00)
30.1. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Keiko Lee (18:00, 20:45)
25.-26.1. – Blue Note New York, USA – Nikki Yanofsky (20:00, 22:30)
28.1. – Twins Jazz, Washington, USA – Ramzy and the Brothers Handsome (21:00, 23:00)
27.-29.1. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Carleen Anderson (20:00)
Hudební festivaly:
do 31.1.2011 – Festival Play, Praha, Mánes (info: http://www.metoo.cz/14938/unikatni-festival-play-v-manesu)
Tanec a experimentální divadlo:
„Nejjednodušší část může být nejlepší část. Nepodceňuj malé kroky.“ (Kristy Nilsson)
25.1. – Divadlo Archa, hostuje VerTeDance – Emigrantes (choreografie a režie: Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková) (Představení nahlíží dětskýma očima na fenomén uprchlictví.) (20:00)
26.1. – Divadlo Archa, hostuje VerTeDance – Emigrantes (10:00)
29.1. – Divadlo Kolowrat – Camoufl.Age (Nezvyklá taneční, avšak nikoliv baletní kreace by měla občerstvit, bavit i přivést k zamyšlení. Experiment pro šest tanečníků baletu Národního divadla připravil choreograf Jan Kodet spolu s režisérem Jankem Růžičkou.) (19:00)
24.1. – Divadlo Ponec – Wait, Wait, Wait (choreografie: Anna Synková) (Autorské fyzické divadlo zachycující absurdní, komické a konfliktní momenty soužití tří lidí, kteří zbyli jako poslední z jedné dříve početné komunity. Večer bude doplněn promítáním dvou krátkých filmů Walk a Heavy Flowers On the Wall, na kterých spolupracoval Thomas Steyaert.) (20:00)
Festivaly tance:
do 29.5. – Bolšoj balet, Praha – přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy (info: http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/142/Bolsoj-balet-2010/199/2010/)
Divadla:
„Mám rád předem prohrané bitvy. Líbí se mi, když se někdo pomate a realizuje svůj sen.“ (Martin Stropnický)
28.1. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
25.1. – Činoherní klub – Osiřelý západ (režie: Ondřej Sokol) (Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů...) (19:30)
29.1. – Činoherní klub – Jasmina Reza: Bůh Masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...) (19:30)
25.1. – Dejvické divadlo – Joe Penhall: Krajina se zbraní (režie: Martin Myšička) (Hr o lidech, kteří perfektně dělají svou práci... Konfrontace geniálního vynálezce, vynalézavého dentisty, obchodní ředitelky letecké továrny a agenta státní tajné služby, přičemž vyjde najevo, že každý má svou pravdu.) (19:30)
26.1. – Dejvické divadlo – Petr Zelenka: Teremin (režie: Petr Zelenka) (Příběh člověka, který navždy změnil tvář moderní hudby. Věnováno Robertu Moogovi.) (19:30)
26.1. – Divadlo Komedie – Günter Senkel, Feridun Zaimoglu: Černé panny (režie: Dušan D. Pařízek) (Deset monologů desíti muslimských žen.) (20:00)
30.1. – Divadlo Komedie – Večer Analogonu XXV (Divadelní revue surrealistického časopisu Analogon tentokráte na téma: Muž v ženě, žena v muži / Proti hmyzu.) (20:00)
26.1. – Divadlo na Vinohradech – Jonathan Lynn, Antony Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (První řada neobyčejně vtipného a divácky populárního seriálu britské televize BBC.) (19:00)
28.1. – Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (autorský projekt Jiřího Havelky) (Aerodynamická ubunalita.) (19:00)
28.1. – Divadlo Pod Palmovkou – Michael Cooney: Nájemníci pana Swana aneb Peníze na cestě (režie: Antonín Procházka) (Bouřlivá komedie o tom, jak je někdy těžké mluvit pravdu. Brilantní komedie záměn o jednom podvodníčkovi, důvěřivé manželce, příliš oddané sociální pracovnici, nedůvtipném strýci, zkrachovalém pohřebákovi, přísných úředníčcích a natvrdlém nájemníkovi.) (17:00)
27.1. – Divadlo Ungelt – Jeffrey Hatcher: Picasso (režie: Jiří Svoboda) (Napínavý příběh o Pablu Picassovi předvedeném v okupované Paříži německými vojáky před vyšetřovatelku, která po něm žádá autorizaci tří jeho obrazů. Probuzené vzpomínky, tajemství, která hlavní postavy skrývají dlouhá léta...) (19:00)
28.-29.1. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen.) (19:00)
Divadelní festivaly:
28.1.-20.2. – Trialog 2011, Brno (info: http://www.ndbrno.cz/)

Přeji hezký den!
Srdečně zvu na pondělní představení Nezvalovy Manon Lescaut, zvlášť proto, že bude možná už poslední! Herci se nám totiž rozjíždějí do různých koutů světa a mizí z Brna... Chcete-li znát odpověďna otázku "Manon? Kdo je Manon?", nezaváhejte a přijďte!
Vítězslav Nezval: Manon Lescaut
Pondělí 24. ledna v 19.30
Stadion, Kounicova 22
více info a rezervace vstupenek: www.divadloaldente.cz
S pozdravem
Jitka Vrbková

Mili příznivci KR Bandu, Buch a dalších spřátelených kapel, vsechny vás ve středu 26.1.2011 zvu na Leitnerku, kde od 19:30 začíná trojkoncert:
- Mour s Janou Vašinovou a jejich jazzem opepřené šansony
- KR Band v klavírní úpravě probere swingový repertoár
- KR Band v bigbeatovém složení přes několik spontánních písní přejde rovnou k afterpárty
Tak se na váš těšíme a přijďte se potkat.
srdečně zdraví
Richard Lank

V pátek ve sklepní scéně Divadla na provázku (21. ledna) bylo narváno lidmi všech věkových skupin, včetně mladejch, což nás potěšilo.

Jan Beránek s triem Two generations (Vincenc Kummer, Vít Spilka a Radek Zapadlo) hráli jako o život a vykouzlili parádní jazzově hravou atmosféru

V Brně se začíná jazzu dařit, dokonce na JAMU vznikla v tomto školním roce katedra jazzové interpretace - dávný sen stréca Rudynka Zavadila. Doufám, že tam nahoře z toho má patřičné strécovské radovanec!

V sobotu a v neděli jsme vyjeli jen tak do Znojma.

Magické místo s překrásným okolím, dá se tam vymyslet spousta výletů, klidně bych tam vydržela týden.

Mimo jiné jsme viděli poprvé v životě kmen užužlaný od bobrů a jiné umělecké výtvory přírody.

I bloumání po starém městě vzhůru dolů má půvab.

A když navštívíte hospůdku "Na věčnosti" pod kostelem sv. Mikuláše, tak čumíte, kolik nápadů a fantazie se dá najít v jídelním lístku! Hospůdka sice vegetariánská, ale chutnalo i masomilům.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš