Tajemný hrad v Karpatech
( teda vlastně v Podhradí, a ne hrad, ale Zámeček)

Pokusím se napsat trošku tajemné prase, protože jsem sice měl v úmyslu napsat deváté pokračování Berlína. Sliboval jsem vám že vás dovedu konečně do Kreuzbergu do velmi nezávislé čtvrti. Ale dostal jsem se do situace, že jsem už před Vánoci slíbil surrealistickému malíři a sochaři a performerovi Lubo Kristkovi, že začátkem roku přijedu a nafotím mu nějaké obrazy. Místo toho jsem si raději polámal koleno, asi jsem dostal strach, že to nedokážu vyfotit, a nikam jsem nejel. Povaloval jsem se doma, koleno vopuchlý. Venku náledí, takže jsem byl podělaný až za ušima že se zase skácím k zemi. Musel jsem počkat až se noha trochu zahojí a ledy roztajou. Až pak jsem mohl jet napříč republikou do Podhradí. Vyšlo to na tento víkend Rozhodl jsem se že pojedu přes Brno přespím u Dany a v sobotu ráno budu pokračovat. Byl jsem očekáván. Po velkém přivítání začalo i velké plkání, což je naše specialita. Když se jednou za čas sejdem, tak toho nakecáme tolik, že nám z toho ztloustnou hlavy. Iveta nás většinou jen poslouchala a moc se nepřidávala prý by se jí zvětšila hlava a neoblíkla by pak svetr. Lubo měl připravený kulturní program i pracovní program, připravil pro mě i nocleh, prostě staral se o mě jako o bratra což je úplně v pořádku protože jsme před léty zjistili že vlastně tak trochu bratři jsme. Po obědě, teď nevím jestli s tím něco zásadního neprozradím bylo uzené maso, bramborová kaše, smažená cibulka a uzená polévka, jsme šli fotit obrazy.
Mám velký problém do prasete napsat o všech těch věcech, o kterých jsme si povídali, protože spousta z nich je prozatím utajená nebo tajemná. Prostě dozvíte se to možná někdy jindy, anebo taky nikdy. Lubo totiž je velice tajůplný umělec a mnohdy je překvapení naprosto zásadní součásti jeho performancí. Například jestli to nevíte, tak jeho slavné dílo které se rozprostírá od pramene Dyje až k jejímu zániku v místech kde se vlévá do řeky Moravy, umístil několik zastavení odkaz na web těch přiznaných, prozrazených a ofiko existujících je 12, ale existuje ještě jedno zastavení, které je utajené. Jsou pouze dva lidé na světě kteří o tomto díle Jediným z nich je pravděpodobně sám autor Lubo Kristek a druhým jeho žena Iveta která je ale tak zásadová, že to místo neprozradí ani Lubovi, kdyby ho Lubo zapomněl. Ani mně, bratrovi, to místo neprozradili. Spoustu jiných tajemství mi ale Lubo prozradil, ale budu jako on, a nic z nich neprozradím. Například jeho surrealistický dům v Brně, který bude poctou jeho dílu, poctou surrealismus a taky Salvadoru Dalí je opředen mnoha ještě neprozrazenými tajemstvími, která znám ale neprozradím. Jedno tajemství tu ale prozradím. Ten dům je bude prošpikován mnoha objekty zvenčí i zevnitř. A pro jednu asambláž Lubo nutně potřebuje doopravdické originální australské didgeridoo. Kdyby se někdo z vás rozhodl že tomuto dílu pomůže na svět tím že Lubovi didgeridoo daruje tak bude velmi šťastný. Některé fáze před dokončením domů jsou již hotové, ale je zapotřebí ještě několika velmi složitých operaci, aby dům byl definitivně hotový. vím které jsou to operace, ale opět prozradím, že to neprozradím. Jde o to, že až dům bude dodělaný, Lubo slibuje velkolepý happening pro Brňany, novináře. Ale ta doba ještě nenastala.
Když už jsme nafotili obrazy tak jsme v rámci takzvané vizuální kulturní vložky na velké televizi prohlíželi archivní videa a záznamy z několika happeningů, kterých jsem se nezúčastnil abych byl stále v obraze aby mi nic z jeho tvorby neuniklo. Jo, abych nezapomněl, to tu klidně prozradím, Iveta vytvořila k večeři velmi zajímavou dobrotu. A to nejen chuťově, ale i opticky. Vysvětlila mi asi dvakrát, jak toho docílila, ale já jsem to stejně nepochopil. Lubo pak přinesl z nějaké skrýše velmi dobrý červený Tramín, pozdní sběr. Opět jsme kecali až jsme se ukecali téměř ke spánku, abychom ráno pokračovali. Když jsem ráno vešel do kuchyně, přivítal mě surreálný inspektor zrzek leknutím a naštváním. Vztekle na mě zadupal a sám a dobrovolně odešel do své voliéry, odkud mě podezřívavě sledoval a nedal se přemluvit, že jsem jeho starý známý, že mě před pár lety poškrábal na pleši. Dělal, že si to nepamatuje. Po snídani že jsem se dozvěděl od Luba že z toho neustálého kecání o plánech obrazech sochách a dalších činech, jsme zapomněli všichni tři večer zavřít dvířka zrzkovi. Zrzek toho využil a celou noc si pobíhal ve volném prostoru poskakoval po záclonách rovnal faldy a když šel v noci Lubo na záchod zaslechl Lubo tak uslyšel divné zvuky v kuchyně v vyděšený že v baráku jsou zloději přiblížil se do kuchyně a zjistil, že si Zrzek lítá po kuchyni. Když objevil Luba rozhodl se ho považovat za cizího elementa, kterej ho připravuje a jeho právě nabitou svobodu a vztekle na něho dupal a prskal. Celé dopoledne jsme opět prokecali a prozradili jsme na sebe tolik zajímavých věcí, ale nic z nich vám neprozradím. K obědu brokolice ale pak už mi jel autobus, kterým jsem se dostal do Znojma ze Znojma do Brna a z Brna žlutým vláčkem do Prahy byl to velmi vydatný víkend sem načepovat nápady a tajemstvími která však nemůžu prozradit, jinak by přece přestaly být tajemstvími a taky by se mohlo stát že už by mi nikdy nic neprozradil, ale on ví že já nic neprozradím že se to dozvíte až doba nazraje, a až Lubo sám určí a to je všechno. A teď pár obrázků, protože bez obrázků není prase WWWiditelné.

Když vejdete do kupé a všichni čumí do chytrejch telefonů a tabletů a kindlů, býváte často svědky odsuzování, že kam to ta doba spěje, že už si lidi ani neumí povídat. A teď si představte, že vejdete do toho samýho kupé, ale všichni budou mít v rukou nějakou knížku a budou si tiše číst. A vy ohromeně vydechnete, takové vzdělaní lidé. A budete potichu,abyste je v té bohulibé činnosti nerušili. Divný co?

Nic vám neprozradím.

Ale některé knihy zůstanou zavřené už ze samé podstaty věci.

Ale jo, tak teda malé nahlédnutí. Lubo poodkryl jeden obraz.

A tahle konstrukce je taky zásadní, naštěstí ji skoro nikdo nerozklíčuje, dokud nebude dodělaná.

Zámeček Lubo v březnovém světle.

U téhle fotky mi Lubo prozradil, že mě namaloval do jednoho obrazu. Upřesním, maskoval mě do postavy Zigmunda Freuda. A obraz pojmenoval Nekompetentní vajíčko stydivší se za svůj původ.

Detail.

Má mise u Lubo Kristka se pomalu blíží ku konci.

Ještě obrázek pro velkého znalce květin, pro Roušovnu. Lubo namaloval Oměj šalamounek, naši spolehlivě nejjedovatější kytku. Těch obrazů je víc a každej pojednává o nějaké květině, která má přímou souvislost s řeckou mytologií.

Na Zámečku Lubo je všechno ještě podivuhodnější než v knize Alenka v říši za zrcadlem.

Když se čas naplnil,Iveta a Lubo mě doprovodili na autobus, aby si byli jisti, že mi to neujede a já se dohrkal do Brna. Měl jsem ještě chvilku čas, než mi pojede žlutej vláček.

Tak jsem se pocoural štatlem.

Nafotil pár obrázků.

Kdo hledá, najde.

Sice nevím co, ale cítím v tom výkřiku velké odhodlání.

Ještě jsem si stihl sežrat v čínským bufetu pekingskou polívku a vypít malý nefiltrovaný starobrna odfrčet žlutým vlakem do ztemnělé Prahy. Byl to podivuhodný víkend. Díky.