Poslední "normální"
(prase v tomto roce)

Je to složité. Někde jsem udělal chybu a prasat v tomhle roce mám víc než týdnu připadajících na tenhle rok. Ale naštěstí je prase týdeník zcela neseriozní, a tak to nevadí. Konec roku je většinou naplněný všelijakými večírky, kde se firmy vyhecujou a zaplatí útratu svým zaměstnancům, vyslechnou si pseudoodvážné výtky podřízených podepřené kořalkou. My na volné noze to mám horší. Firmy, pro které pracujeme, nás občas zvou na svoje rauty a my, volnonožky, si odvážně netroufneme prozradit, že nemůžete přijít, protože musíte k důležitějšímu klientovi, tak se lživě omlouváte bez udání důvodu. Byla by to od nás trapárna vymlouvat se na to, že ve stejný den a stejnou hodinu na dvou různých místech být zatím neumíme. Letos jsem zvolil jedinej raut a ten bych si nikdy nenechal ujít. Tygří večírek Těsně vedle Burundi. Tam musím, protože chci. Večírek jsem se pokusil zaznamenat pár fotkama, takže:

Večírek zařídil Jirka Ž. z Tygrtiskárny. A zařídil to parádně.

Byl i s hudbou.

Hráli Bobcats.

I pár panáku létalo vzduchem.

A vedly se řeči.

A tak.

Bobušák, opravdickej kavárník z Těsně vedle Burundi.

Se svou Ditou.

Chlebíčky byly skvělé. A byl i tatarák a rostbíf. Všechno naprosto vynikající.

Buroš natáčel na ajfouna.

Ve čtvrtek jsem měl důležitej úkol, zkontrolovat Boříka v Lysé nad Labem. Kontrola proběhla velmi pozitivně. Zápis z kontroly nemám, protože ten bych musel udělat jedině v případě, že by kontrola neproběhla správně.

Bořík mi ukázal svou knihovničku a dovolil mi počíst si v jedné knížce pár básniček.

A půjčil mi svýho splasklýho plyšovýho slona.

Párkrát mi už řekli, že jsem podobný Sigmundu Freudovi. Dokonce jsem si ho jednou i zahrál ve skvělém Kristkově happeningu na Janohradě. Jmenovalo se to PHYLOGENESNÍ ZNAČNĚ VLHKÁ SVATBA. Tuhle pozici bych asi ještě dokázal s oporou a opatrně...
A pak se to přihodilo. Minulej týden mi při běhání cosi přeskočilo v koleni, a když už to bylo skoro dobrý, tak jsem v pátek ráno vyrazil do Prahy pro svůj vánoční dárek. My jsme to s Roušovnou všechno s dárkama vylepšili tak, že si každej koupí, co se mu líbí nebo hodí, a pak to já jí a ona mně dá pod stromeček. Mně Roušovna chtěla koupit překvapení, knihu se 400 fotkama Ansema Adamse. Kouknul jsem se z okna a hle, asi pršelo, chodník je mokrej, vybíhám zvesela z domu, ale jen se mé nohy dotkly chodníku, odhalil jsem velký podraz. Prdlajs mokrá dlažba, čirá ledovka, a jak jsem byl rozběhnutej, tak jsem šel na tu tlamu dost hustě, ale ouha, to ještě úplně nedoopravené koleno mě zradilo. Raději jsem se prohnul do sedu při pádu, abych si neroztřískl hlavu o kovové schody. A skončil jsem v překážkovým sedu. V té nejodpornější pozici. Praštil jsem se do toho spravovanýho kolena a druhá noha byla napjatá, takže jsem si málem přetrhl nějaký svaly ve stehně. Zpotil jsem se a bylo to děsně nepříjemný a nemohl jsem se z té pozice vysvobodit, ale protože to hodně bolelo, nějak se mi to nakonec podařilo. Po prdeli jsem se doplazil k zábradlí a vysoukal se na nohy. Obě mě děsně bolely. Teprve teď jsem si všiml, že krabička s kapříma kostma se ani nevysypala, jen odbruslila doprostřed silnice. A vedle mě se válela mrtvá sýkorka. Asi taky spadla. Chtěl jsem jít domů skučet, ale nedovolil jsem si to, plížil jsem se do Prahy a ten dárek a nákup pro hladové krky jsem udělal. Doma jsem to vzdal a byl dost paralyzovanej. Obě nohy krutě bolely, a v každé pozici. Bylo to složité.

Odpoledne dorazila omladina z Kladna a pak ještě o chvilku později i Jirka s Jitkou. Dohodli jsme se, že dárky si rozdáme už v pátek večer a štědrovečerní večeři dáme v poledne. Proč ne, že jo.

S kladeňákama dorazila i Mira, kámoška z Austrálie. Všechny učesala, jen mě ne. Doma nás bylo přesně devět.

Z Lysé jsem dovlekl i velikánskou tašku s oblečením po Zuzce. Holky si to zkoušely a moc jim to slušelo.

Jen tři kousky se neudaly.

Bibi a její nová hlava.

Většinou lidi dumají nad tím, jak se do naší kuchyně může vejít víc než 2 lidi, ale vešli jsme se všichni. Jsme skladná rodinka.

A pak už se rozdávaly dárečky pod větví z borovice. Bibi dostala soustruženej kokos.

Mira tlustý fusky od Oliny a měla z nich obrovskou radost.

A knížky a blbinky.

Bobík se málem počůral, když rozbalil dárek s žonglovacíma míčkama.

A Mira pomelo.

Helča prvně mističku a pak asi za pět minut k tomu i hrníček.

Kluci furt čučeli na televizi, ale nakonec jsme šli všichni spát. A zase jsme se vešli. Jirka tvrdil, že to tu je jak v ukrajinské ubytovně.

V sobotu po polední štědrovečerní večeři šli všichni, kromě mě, na procházku, já jsem se opatrně plouhal bytem a vypadal jsem zuboženě. Jitka ochořela, asi z procházky předešlého večera, tak si pro ni a Jirku přijel tatínek. Tam se všichni rozloučili se zabitou krásnou sýkorkou modřinkou. ROUŠOVNA umí uchopit i mrtvého ptáka tak, že vypadá jako živý.

A od Boríska jsem dostal kašanovýho křehkýho pankáče. Jak říkám, samé parádní dárky.

A zase ta televize.

Poslední fotky a kladenská klaka odjela taky.

Fotky pro Myrinu maminku. Nejhorší na celejch letošních vánocích je to, že nemůžu běhat a asi si dlouho nezaběhám.