prase49/2016

Dědečku
(proč je moře slané?)

Nějak se to furt hrne. Jestli si věrní čtenáři všimli, ta poslední dobou je WWWprase na internetovým stánku až v pondělí večer. V redakci totiž nastala revoluce a všichni se mi vzepřeli, že je to přece plátek neseriózní, tak ať laskavě neprudím a smířím se s tím, že odteď většinou vyjde prase až v pondělí večer. Pozor, opakuji: VĚTŠINOU!!! A pak to zabalil i věčný revolucionář Fidel Castro. V Miami Kubánci hopsali radostí, na Kubě povinně brečeli. Ale asi se zatím radujou zbytečně, protože to už delší dobu řídí jeho brácha Raúl, kterej byl komoušem daleko dřív než Fidel. tudy asi cesta nepovede.
V pondělí jsem byl pozvanej na koncert skupiny Better Times do vinárny Mandragoře. Bylo to příjemné a muzika dle mýho gusta. Hráli takový pecky jako třeba Jefferson Airplane a podobný špeky. Ve čtvrtek zase jsem byl pozvanej Lenkou Švestkovou na jejich vystoupení do divadla Na Rejdišti. A konečně v sobotu nás čekala narozeninová návštěva u babičky ve Vraným. Slavila 85. narozky a bylo potřeba pokácet pár stromů. A teď popořádku a s obrázkama:

Předkapelou kapely Better Times byli The Rockoons. Hráli starý Beatles a někdy i docela dobře.

V Mandragoře jsem byl snad jen jednou v životě. Sympatickej prostor, krásný světlo. Rozuměj - skoro žádné. to mě vždycky navnadí.

Pak už nastoupili hlavní hvězdy večera. Hráli dobře a dobrý vály. Kytaristou a lídrem je Pavel Šturm. Ten, kterej v Ostružné natáčel svůj hranej film, kde v hlavní roli hrál i Borísek. no a od té doby se známe.

Zpěvačka měla příjemnej hlas, kytaristka zase je spolužačka Helči.

V úterý jsem si byl zaběhat a protože jsem měl už přerostlé vlasy, tak jsem si zaběhl v Újezdu do kadeřnictví. Za 170 Kč a deset minut mi slečna kadeřnice vyšvihla sympatický tenisákový sestřih. Po cestě domů jsem potkal dřevěnou pracovitou slečnu.

A pak jsem zdravil schlíplýho Pinokia

V Běchovicích jsem si v rámci samostudia vyšvihl jednu fotku do série "UČÍM SE BARVU".

Ale to už tu máme čtvrtek a já nemůžu na schůzi vlastníků, protože musím od Prahy nafotit vystoupení studentů populární hudby. Vystoupení se jmenuje sympaticky EXPOP.

Divadlo Na Rejdišti má sympatickou kuřárnu. Akorát, že nekouřím.

Musím se přiznat, že popík let šedesátých mě ukrutně sral a všemožně jsem se tenkrát snažil se mu vyhnout.
A dařilo se mi. Až teď ve čtvrtek jsem zjistil, že mě ty songy z šedesátek v podání těchto mlaďochů vyloženě bavil.

Pozvala nás Lenka Švestková, které to moc slušelo. A netrvalo to dlouho. Když jsem se blížil k domovu, zrovna skončila ta schůze SVJ. Dva ze zúčastněných - nebudu jmenovat - se do sebe slovně pouštěli, až lítalo virtuální peří. Ten tlustější nadával tomu méně pohyblivýmu do komoušských kurev, Chromý ho častoval komoušským čurákem. Je pravda, že to jsou oba bejvalí komouši, a tak měli oba asi pravdu. ale bylo to trapné. Zdá se, že společnost opravdu hrubne. Má skvělého učitele ve své hlavě státu.

Roušovna mi koupila veselé ponožky z bambusu, tak jsem je vzal do Vranýho, aby si zakácely stromy.

Jak je vidět, Olina na motorové pily nevěří. Prý, čím víc Adidas, tím víc dřevorubec.

Jak je vidět, hrubnou a netolerantní i adventní výlohy.

Měli jsme tu sraz s Jirkou a Helčou a Jirkou a Bibi a Borisem. Olina si přála, abysme pokáceli jednu téměř uschlou jabloň, zkrátili pahejl od tlusté túje a opravili špendlík. Pila byla neuvěřitelně tupá, tak to naše kácení bylo spíš jen kouření pilin. doteď mě toho bolí svaly na rukách.

Po práci jsme vyrazili do hospody Pod Kaštanem za Luboškem, abychom důstojně oslavili ty babiččiny narozky a taky abysme se nažrali po té dřině.

Každej si dal úplně něco jinýho.

Jitce bylo blbě, takže ta si dala nic.

Jako předkrm si v téhle hospodě a při téhle příležitosti rok, co rok dáváme grundle. Takové miniaturní uschlé asi rybičky.

I když to vypadá jako něco, z vylitýho akvárka, je to fakt dobrý.

Bibi s Borískem si vyprávěli tajnosti a veselosti, ale nemůžu teď prozradit všechno.

Helča si hraje na vegetariánku, tak si dala nějakou kapustu zapékanou se sýrem a rozežraně k tomu ještě talíř dobrýho špenátu.

Boris nějaké hovězí s tatarkou a Bibi konzervativně svíčkovou. Olina a babička asi vepřový játra.

Já jsem si dal pstruha. Ale byl málo slanej, tak jsem si ho chtěl přiosolit a nastala Vesničko má středisková. Solnička nebyla zašroubovaná a já jsem pstruha zavalil lavinou soli. Stihl jsem v poslední chvíli ještě cuknout rukou, tak jsem to nasypal jen na hlavu. Tu jsem mohl odstranit a zbytek byl poživatelný.

Sůl byla všude a Helča se mně poťouchle ptala: "Dědečku, a proč je moře slané?"

Je to pohádka od Wericha, cosi s mlejnkem...

A v tom okamžiku se Bibi a Boris začali strašlivě chechtat a svíjet se u stolu. Oni si totiž před obědem špitali všelijaký všivárny, co kdo komu provedl a Bibi Borisovi prozradila, jak v jídelně komusi nastražila solničku. A Boris chtěl vědět jak, a ona mu to ukázala. Na stole byly slánky tři a já jsem si neomylně vybral právě tu jejich.

Takže tak. Asi je dobré býti stále ve střehu. A to nejde.

Po obědě jsme si zašli na kávičku do místní neluxusní, zato parádní kavárnička Perla, která je spojená i s galerií a kulturními akcemi.

A hlavně, měli flat white. Skvělou australskou kávu. Hodně kafe, míň mlíka. Prej to pochází z roku 1980. Kafe je velmi dobrý, ale ne každý ho umí udělat. slečna kavárnice se upřímně přiznala, že ho ještě nedělala, i když je na seznamu. A tak si ho zkusila na nás. A docela se jí povedlo. Jitka si zase nedala nic.

Olině v kavárně vyrostla tykadla.

Kavárnička má příruční knihovničku, tak si tam vždycky prohlížím obrázkové publikace. Tahle byla dvojdílná. První díl se jmenoval Amerika žije, druhej Amerika nežije. Výše publikovaný obrázek je z toho druhýho dílu.

Chtěli jsme se podívat i na nějakou výstavu skla, ale vše bylo zamknuté na petlici. I místní kozy. Jitka jim šla říct, že je jí blbě.

V neděli už jsme zase byli všichni doma. Šli jsme s Olinou po obědě - měli jsme brambory s mrkví - na procházku a já jsem si vyfotil obrázek, kterej se pracovně jmenuje trefa do černého.