Bukové brikety
(a nová kamna)

Tak za prvé se všem omlouvám, že poslední dobou se tak úporně drží neseriozní pověsti prasete a vydávám ho ne v noci z neděle na pondělí, ale až v pondělí večer. Kromě toho, že to tak u prasete může beztrestně být a žádné sankce, tak mi poslední dobou nevychází "tajming" lidově řečeno, nemám dost magi ho dotáhnout v neděli večer. Tak to bylo něco úředničiny a teď už pokračuju normálně.
Ani na chalupě toho v poslední době moc nedělám. Teda to není nic neobvyklýho, neděláváme tam většinou skoro nic, jen dřevo na zimu. Letos se nám podařilo uloupit jeden strom, když se tu natáčel film. Padl před kamerou, teď rozřezán pod střechou schne a brzo ho spálíme. Ale vymysleli jsme si takovou záminku, že jako pojedeme do Ostružné dělat dřevo a oslavit Helčiny poslední narozeniny, kdy jí ještě nepotáhne na padesátku.
Ano, ano, čas letí. Helča měla v sobotu 39. narozky.

Přijeli jsme v pátek dost pozdě, tak jsme šli brzo spát. Hned ráno jsme popřáli Helči k narozkám a dali jí nějaké dárky. Třeba modrozubní reprosoustavu se skvělým zvukem a dobrou výdrží. Otestovali jsme to na Clarku Terrym a Boris se překvapive dobře přidal na trubku. Hezky si zajamovali.

Od Borise dostala Helča rudýho panáčka s čepicí. Ale pak vyvstal malý problém. Už loni na vánoce přestaly fungovat dvířka starých peter - kamen na uhlí. Rozhodli jsme se, protože trpím opakem prokrastinace (nevím jak se to jmenuje odborně a cizím slovem – že by protikrastinace?), vzali jsme kluky, auto a vyrazili do Jeseníku pro nový dvířka.

Jeseník už normálně v sobotu tepe jako velká města. Odbory s tím nic nedělají a tak si krámkeři a prodavači klidně prodávají i o víkendu. Třeba originální německé pokuty.

Není nic blbějšího, než bosej chlápek před prodejnou s obuví. Boty, či neboty, to je oč tu běží...

Fontánky jely na plné pecky, mokré žáby provokovaly malé holčičky a všude vládl drzý severomoravský klid.

Chcete dorazit mobila? Žádný problém, v Jeseníku je na zabíjení mobilů značková vraždírna.

No a protože jsme byli velmi úspěšní a hned napodruhé jsme trefili prodejnu s kamnama, kde se nám pan vedoucí vysmál, že dvířka do starých peter neseženu ani přes internet. No tak jsme koupili celý kamna. Ten dobrej kauf jsme oslavili v oblíbené hospodě polívkou, Bobíkovi koupili novou verzatilku, aby zase mohl flusat hnusný papírky po lidech a Borisovi párek v rohlíku, protože je to prasárna. Olině, která s náma nejela jsme koupili modrej hrníček s kočičkou a Daně záclonové tyče, které se jí nelíbily.

A jeli jsme zas dom. To už dorazily na chalupu i další pilné ruce na výrobu dřeva. Přijela Jitka s Jirkou. A protože jsou to gurmáni, zavoněli celou plesnivou a vlhkou chalupu voňavým kořením, masalou a dýní. Mňam, to byla dobrota. Boris jim k tomu hrál na trubku lidové písničky.

Bobík vyzval Helču na partii bacgamonu. Je soutěživý a vyhrává. Často.

Bibi si našla parohy a udělala si z nich dočasnou sukýnku.

Když přijede na chalupu Jirka s Jitkou, je v předsíni neuvěřitelné množství jídla. Když sem jednu sám, dělím se o starej rohlík s vyhladovělejma myšima.

Boris si s sebou vzal svůj novej starej noťásek značky Toshiba, kterýho mu zrepasoval hodný dědeček. Ale jak ho to nebavilo, to nechtějte ani vědět. Boris trénuje výbornej kreslící program KRITA.

Bobík Borisovi šlohnul trubku a hraje si na Laca Decziho. Bobíkovi ale trubka nejde.

Helčiny děti se dovedou vzorově masit. Vytváří různé koalice a brojí proti sobě. Těžko jim to vyčítat, když to vidí kolem sebe v politice a veřejným životě. Tahle fotka zaznamenává vzácný okamžik funkční velké koalice.

Od Jirky dostala Helča Roušovické kouřeni.

Venku začalo pršet, tak jsme se s Jirkou pustili do dřeva. Sundali jsme z půdy tři staré obrovské trámy a rozřezali je. Dřeva z nich sice zas tolik není, ale každý polínko se počítá. Letošní rok jsem poprvé koupil lisované bukové brikety abychom na zimu měli čím topit. Jsem zvědavej, jak dlouho ta tuna vydrží. ale to předbíhám, protože brikety zatím nedorazily. Má nám je přivézt Česká pošta, což je firma vysoce meditační. Chce to klid.

Dana se pokoušela odlákat Borise a Bobíka od paření her na tabletu, ale nakonec sama v závislosti uvízla. Kluci se tetu Danu pokouší naučit zabíjet potvory.

Večer jsem si dali klasikou oslavu s dobrým vínkem a hnusárnou v podobě slaných brambůrek. Borise to inspirovalo natolik, že si stoupnul k plotně a začal vyrábět doopravdické brambůrky. A byly výborné. I Borise baví vaření. Je to zajímavý, ale jsem asi jedinej v rodině, kterýho vaření tak nebaví, že když jsem sám, raději nežeru, než pak umejvat nádobí. I ten americkej Honza se stal kuchtíkem a rád poletuje po kuchyni a vyrábí barevné nemasové hmoty. Je vegetariánem. Zpočátku jen takovým normálním, ale teď už je takovej zavilec, že nežere ani gumový medvídky haribo, protože je v nich želatina a ta je prý z prasete. Já gumový medvídky mám rád, protože na ně běhám maratonky.

Od Jitky dostala Helča krásnej vínově červenej klobouk.

Jitka totiž je, kromě jinýho, i kloboučnice.

A pak přišla Bibi se svým dárkem.

Koupila mámě telefonní seznam plnej Šejkspírů.

Ale to byl spíš vedlejší produkt, Potřebovala jí sehnat Romea a Jůlii v originále hlavně proto, aby jí mohla dát záložku v podobě placaté háčkované myši. Krásné.

Když jsem fotil Helču s Šejkspírem, zjistil jsem, že mu je Jirka podobnej.

Bílá Jitka, černá Helča.

Oslavovali jsme až do dvou v noci. Když jsem ráno vylezl před chaloupku, ležela všude mlha a vzduch krásně voněl. Tak jsem si šel zaběhat.

Jen tak lážo plážo kolem Kristů...

...loukama...

...kolem pavučin podzimních...

...

...lesem a kolem šedých skal...

... kolem zapomenuté kopretiny

... a silnice v mlze...

...pěšinkama...

...i tunelem.

Tady u lesíka jsem vyplašil zrzavou lišku. ano, mohu to konečně potvrdit, lišky štěkají dobrou noc. Lekla se chudera skoro stejně jako já. Ale JÁ!!! jsem neštěkl. Zato jsem si málem přebarvil trenky. Nejsem žádnej Kopčem.

Kolem pyramidy malého pavoučka...

...klasiky...

...a osamocenýho stromu...

...jsem se dostal až k ostružňáckým větrníkům.

Celá oblast od Zábřehu až po Jeseník je v rekonstrukci. Práce tu jsou až pohádkově pomalu. Když jsem v sobotu běžel nakoupit do místního krámku, běžel jsem kolem party dělníků. Nehýbali se a vypadali, že jsou jen vystřižení z papundeklu. Když jsem po deseti minutách vycházel z krámku, jejich siluety byly stejně zamrzlé. Ale je pravda, že když jsem je pozdravil, odpověděli.

Trošku se učím barvu. Sice tu pomlouvám, jak jim to nejde od ruky, ale před měsícem na stanici Ostružná ještě koleje nebyly. A už jsou. Určitě se jim to podaří dokončit celé. ale chce to čas.

Miluju sudeťáckej hřbitůvek.

Září je na pavučiny bohaté.

Po nedělním běhu se před Pepovou chalupou potkávám s Danou a jdeme společně na návštěvu. Pepa udělal krásnou nahou dámu z keramické hlíny.

No a v neděli dopoledne jsem nainstaloval nová kamna značky Petra, protože jsme na petry zvyklí. Jsou krásná a slavnostně jsem v nich na chviličku zatopil.

Je neděle odpoledne a my musíme zase domů. V Brané ordinuje veterinář doktor Slimáček, zatímco v Pařezinách začíná Olina vařit polívku, aby nás hladové poutníky nakrmila a napojila. Bylo tam krásně.