Olina slaví narozky ve stejnej den, jako padla Bastila, a bohužel i stejný den masakru v Nice. Alena má narozky o 4 dny později. Využili jsme tohoto dvojího jubilea a vyrazili do Křižánek, kde má Alena chalupu. Jednou za čas se nám podaří se tam sejít jako rodinka. Byla to taková trochu toužebná idea rodinných setkání, ale někdy to prostě nevyjde. Ale tentokrát to vyšlo parádně. Sice chyběla Linda, protože je ve Španělsku, a Honza, kterej je zase v Americe a byl tu o pár týdnů dřív, než bylo toto setkání. S Olinou jsme ty její narozky oslavili už v tejdnu, zaběhl jsem přes les do újezdské vinotéky pro dobré chardonay a Olina chytla slinu a vesele mě nutila, abych furt dolejval. Bylo to veselé a příjemné. To bylo ve čtvrtek. V pátek jsme pak odjeli busíkem do Křižánek. Cesta pohodová, četli jsme si celou cestu v kindlech literární poklady. V Křižánkách už byla celá naše klaka. Zapadli jsme do kolektivu, nakrmili nás i napojili, pak jsme víno pili, děti sledovali, jak rostou a jak jsou srandovní. Spát jsme šli hodně po půlnoci. Teda jen to drsné jádro. V sobotu ráno jsem všem utekl a běžel do Herálce a pak po hřbetu zpátky, asi tak 15 kiláčků. Když jsem doběhl do chalupy, už všichni snídali. Bylo nás 17....

Hned jak jsme dojeli, tak se o nás postarali, jako kdybysme měsíc nežrali. Servis +++

Helča s Martinem

Tom s Alenou.

Bobík přivezl babičce Olince svíčkovou.

Milan s Tomášem na ni mlsně koukali, ale Olině ji nesežrali.

A Helča z Německa od svých biokámošek přivezla takovou buchtu. A takhle chutnala velkým Ráčkojc gurmánům.

Bibi si četla v časopise o své mamince a Dana si prohlížela časopis s fotkama z Milanových šedesátin. Letos se prostě s těma šedesátinama roztrhl pytel.

Všichni ještě spí, tak si jdu zaběhat.

Vysočina dejchá prostorem.

Běžel jsem skoro až do Herálce a pak zase trochu zpátky a po hřbetu doprava a pak zase doleva, až jsem se vynořil zas u Aleniné chalupy. Tady toho mám naběháno málo, ale běhá se tu parádně.

Během běhu jsem objevil pána, co kreslí kruhy na stromy. Takovej lesní Archimédes.

Fotka pro Roušovnu.

Jo a taky chaloupky tu jsou stylové a přitom upravené a udržované.

Vyměnili jsme si s Otakarem brejle. Výměnou se nám podařilo zajistit, že jsme oba viděli prd.

Otík je démon.

Už umí i Kalouskova gesta.

V pozadí babička od Otíčka.

Otakar si vybral Bibi a postupně se do ní zamiloval.

Boris.

Bobík se zase zamiloval do Niny a nosil ji doslova na rukou.

Pokaždé, když se sejdeme, tak si děláme společné foto. Většinou na louce za Aleninou chalupou, ale tentokrát jsme to podcenili. Tenhle obrázek je náhradní ze sobotního výletu a chybí Jitka s Jirkou, protože ještě doma snídali. Absence se neomlouvá.

Bobík se svou holkou.

Kdysi jsem si tu vyfotil žirafu u lesa. A ta tu zůstala dodnes.

Pak se nedopatřením podařilo nasrat vosy. Ty vystartovaly a vybraly si zbaběle nejmenšího a nejmladšího účastníka výpravy Otakara. Řval jak tur, až vylákal z chalupy hodnou paní s pánem, přinesli cibuli, ocet a fenistil, Otíka jsme kolektivně ošetřili a on přestal řvát. A Nina, jeho sestra, byla druhá taky poštípaná.

Oťas dostal šátek a obklad a bylo vše OK.

Bludné kameny.

Na rozcestí se naše parta brutálně rozdělila. Ta línější, avšak početnější parta se vydala zkrácenou cestou přes hospodu. Naše partička, viz obrázek, se vydala ke skalám.

Jedna kaluž uměla hodně jedovaté bubliny.

Otík hladí Borise, ale ke konci cesty nekompromisně počůral Bibi záda.

Narazili jsme na ložisko borůvek, tak jsme museli sbírat.

Pak už nás nic nezastavilo a my dorazili domů k obědu.

Provokativní cedule mi připomněla, že jsem před mnoha lety začal psát povídku Růžový kadilak a dodneška ji nedopsal.

Hned po tom, jak Oťas počůral Bibi záda, jsme objevili ptáka Vladimíra Boudníka.

A Jitka se vrhla na pěstování ječných zrn. Na jejich množení je nejlepší teplá lžička.

Vypadá to, že Oťas umí už psát.

Jirka.

Jitka přivezla dětem z Londýna speciální ultrabublifuk.

Bubliny držely jak helvétská víra.

I v Jirkových vousech.

Pak došlo konečně na dárky a gratulace. Na obrázku obě oslavenkyně. Alena a Olina.

Boris Olině namaloval obraz.

Oťas má rozdávání dárků na háku.

Něco z Anglie.

Alena dostala luxusní horské kolo.

Olina zase sadu jantarových šperků. Prý je jantar dobrej na horní cesty dýchací.

Alena dostala krásnou modrou kabelku. A modrou ona miluje.

A šátek na krk a pláštěnku na kolo.

Kuba zdraví Ameriku.

Olina dostala přání s moudrou sovou.

Sluší jí.

Nina je...

Oslava se protáhla hluboko do noci. Staříci šli spát, mlaďoši vydrželi až do dvou v noci. Vím to, šel jsem spát s nimi taky ve dvě, ale ráno všichni spali jako zabití, tak jsem si šel zas zaběhat.

Za dvě hodiny tu má začít mše. A já zase nepůjdu.

Nina a liška.

Oťas a Bobík.

Bobík zjišťoval, jestli jsou nějaké technické, či právní zádrhele, kdyby si chtěl později vzít Ninu za ženu.

Nina si maže med.

Pak jsme zjistili, že těm, co se motaly kolem plotny plotny, zpruhovatěly trička.

Oťas se od Bibi ani nehnul. Dokonce musela chodit spát s ním, držet ho za ruku a mumlat mu pohádky.

A Evička s Helčou chtěly ukázat, že jim chybí břicha. Musel jsem fotit rychle, aby neomdlely.

A pak byl najednou konec. Akce se vydařila. Zpět jsme jeli dvěma autobusy a třemi vlaky. V Pardubicích nás na nástupiště navigovala chytrá kavka (v říši entropie).