Bílá vrána
(Černý Petr)
Přerušuju sérii o Berlínu, protože Berlín neuteče. Jen takový odskok. Před pár týdny jsem byl předvolán kvůli tomu pohryzání psem. Komise mi sdělila, že už mě předvolávat nebude, protože vše už bylo řečeno. A v podstatě za to, že pachatel nedorazí, nemůžu. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem dorazil jednoho dne domů a ve schránce zase nějaké do vlastních rukou. Běžím na poštu, tam červenej pruh a že ve čtvrtek ať se laskavě dostavím.... A stejné výhrůžky. Padesátilitrová pokuta a předvedení policajtama.
Běžím lesem, je tam krásně, ani se mi nechce na komisi. I když zrovna v Kolodějích je radnice hezká a před radnicí pěkná plastika. Přesně v devět, jak je ostatně mým blbým zvykem, se hrnu do zasedačky, ale jsem vyhnán se slovy, počkejte si prosím venku. Teda doufám, že jsem to prosím tam slyšel - jsem odporný optimista. Šel jsem se vyhřívat na lavičku ven. Za dvacet minut jsem byl vyzván, ať jdu dovnitř. Abych si zachoval trochu ksicht, zaprudil jsem, že mi slibovali, že už chodit nemusím. Omluvili se a prej už příště chodit nemusím. Pachatel opět nedorazil. Inu, tahle země není pro slušný.
Jenže tohle se stalo ve čtvrtek, ale už v pondělí jsem si vymyslel jinou dobrou akci, běžel jsem malou oklikou do Lysé na oběd za Zuzkou a Honzou. Měl jsem zbaběle nachystaných několik tras od 30 do 43 km s možností zbabělého ústupu a použití veřejné dopravy. Ale už z domu mi bylo jasné, že to vyhrála trasa nejdelší. Běžel jsem to docela dlouho, ale oběd ve 12 jsem stihl v pohodě, i jsem se kouknul na zámek v Lysé.
V pátek zase jsme jeli s Olinou do Brna na rodinnou návštěvu, ale hlavně byla v pátek vernisáž Bílá vrána Černý Petr v klubu Leitnerka. A to bylo fakt skvělé setkání. Pak prej je fejsbůk jen virtuální náhražka skutečnýho života. Pěkný hovno, třeba s PaviTaire i Petrem Dubjakem jsem byl kamarád jen přes FB a teď, právě díky FB, jsem se s nimi mohl potkat doopravdicky. Ať žije FB. Bylo to výborný.
Večer u Dany, přespíme, rádo děda s Jiřinkou a přežírání, v sobotu večer malý večírek u Dany a příšerný školení o užívání FB. Školil jsem Danu, Zdenu a Alenu. A bylo to náááááročný. Spát jsem šel zcela vyčerpanej. Příště si raději dám zase nějakej ultramaraton. V neděli jsem ještě učil Lindu zálohovat Windows a pracovat s fotošopem a pokoušel jsem se jí vysvětlit DPI a na co je canvas. Možná se mi to povedlo. Jedem domů.
Jo a v pátek jedu do Brna zas, na rozlučku s Milošem Klementem.
To byl náročnej týden. A teď už fotky:
Můj příběh se psem se táhne jako vodítko na ratlíka. Kdoví, kdy mu bude konec. Asi nikdy. A ani nevěřím, že by se podařilo pachatelovi, naprosto nepoužitelnýmu a nezodpovědnýmu člověkovi, udělit pokutu a vymoct ji z něj. A jakkoliv zabránit, aby ti zasraní psi, co tam stále volně pobíhají, nenapadli ještě někoho jinýho. O mě ani tak nejde, já jsem starej chlápek, kterýmu pár děr ve stehně nijak neuškodilo, ale co kdyby se to stalo rodině s dětma?
Když jsem byl propuštěn z dvouminutového jednání, šel jsem se znovu kouknout na ten krásnej kouzelnej domeček, který jsem tu minule objevil.
Od místního městskýho policajta jsem se dozvěděl, že tu bydlí sochař a učitel z VŠUP, pan profesor Dvořák.
Ano, domeček žije.
Pan profesor Dvořák prý vytvořil pro Koloděje jakýsi zajímavý objekt, ale zatím nevím jaký.
Určitě mě znova předvolají, do třetice vše dobré, tak zase budu pátrat...
Běžím přes Újezd domů, mám totiž najednou dost práce.
Měl bych sem pohodit i nějakou fotku z toho malýho ultramaratonku v pondělí, ale nemám sílu to teď hledat, tak jen pár obrázků z Florence, když jsme jeli do Brna.
Do Brna jsme jeli s Regio Jet, nebo jak se to jmenuje. Posilou, ne hlavním spojem, ale vevnitř v autobuse jsme začali s Olinou pochybovat, kam to vlastně jedeme. I když Brno je exotika, to jo. Autobus byl dost vybydlenej a zdevastovanej, měl jsme rozbité sedadlo a nevešel jsem se tam s nohama. Utrpení mladého Boháčka online.
Autobus má zpoždění, tak pak rychle jdeme pěšky na Leitnerku. Na vernisáž.
V klubu to tepe.
Na vše dohlíží Anděl strašný.
Olina si dala vinný střik a čekáme na zahájení.
Pavi Taire a Petr Dubjak jsou moji až do pátku virtuální kamarádi na FB, ale to už neplatí.
Jsou oba skvělí. Čirá radost v jejich přítomnosti.
Náklonnost.
Fotky a texty Pavi Taire.
Úvodní slovo.
Petr Dubjak
Pavi Taire.
Autor: Petr Dubjak.
Bohemians Highlanders
Jen si tak hodit křápem.
Tohle je zase Petr Dubjak.
Roušovna a Terka, která taky dorazila.
Báseň o prdu.
Odcházíme za Danou.
Brno je poutavé místo.
Je sobota a jdeme za Oldou a Jiřinkou. V Lužánkách se objevil nový krásný stůl a gril jako v Austrálii, akorát na rozdíl od Austrálie, lužáneckej gril je zamčenej a tudíž nepoužitelnej. Asi se o něho musí nějak žádat, nebo tak něco.
Olina za dědou, pejsek od dědy.
Náročné přežírání máme za sebou, loučíme se a zase jedeme za Danou.
Po cestě jsem si udělal letecký pohled bílýho pudla.
U Dany mejdan a školení o FB.
Esterce sluší všecko.
Dana má v koupelně bílého koně.
V neděli ráno jdeme za Lindou na kafe na balkon. Odpoledne na autobus a honem zase domů. Olina se už těší, jak si zalije kytičky, a já musím napsat toto prase.
- 2016/21 - Berlýn - druhý díl
- 2016/20 - Berlýn - první díl
- 2016/19 - Koloděje
- 2016/18 - Sevilla po čtvrté
- 2016/17 - Pikovická laguna když dřímá...
- 2016/16 - Treasure hunt
- 2016/15 - Můj ultrapůlmaraton
- 2016/14 - Po stopách Jana Roháče z Dubaje
- 2016/13 - Jak žáby slavily...
- 2016/12 - Blues, to je srdce v hrsti
- 2016/11 - Blb vlk z Brd
Opravna projevů pana prezidenta.
foto: Milan
Maloval takové ty akvabelový vobrázky vodovkama.
DOX - DUŠE PENĚZ (do 6. 6. 2016) Peníze jako na fenomén, jehož jsme všichni – dobrovolně či nedobrovolně – součástí. Prostřednictvím děl a projektů více než třiceti zahraničních i českých umělců se pokouší zkoumat způsob a některé důsledky toho, jak je dnešní svět kolonizován prostřednictvím současného ekonomického modelu. |
LEICA GALLERY - Petr Sirotek Okamžiky uplynulých let (do 19. 6. 2016) Výstava představuje dva zásadní cykly z bohaté tvorby českého fotografa Petra Sirotka (*1946); zátiší a cestopisné fotografie z Nepálu. Zátiší nejsou dle autora jen mrtvým světem odložených, samotě propadlých předmětů, ale spíše prostředím, jež dotváří svět živých a tvoří tak kotviště našich vzpomínek. Cestopisné fotografie z Nepálu vznikly během autorova pobytu v této destinaci v roce 1973. |
Rudolfinum - Taryn Simon (do 10. 7. 2016) Ptáci ve filmech s Jamesem Bondem, zboží pašované skrz Kennedyho letiště, algoritmy obrázkových kolekcí, utajované základny amerických náboženských, administrativních nebo vojenských institucí... Newyorská umělkyně Taryn Simon (1975) představí od konce dubna v Galerii Rudolfinum šest svých projektů vytvořených v letech 2007 až 2014. |
DOX - UPFRONT (do 23. 5. 2016) Váleční fotoreportéři. 23 současných fotoreportérů ze španělsky mluvících zemí. Obrázky z míst různých konfliktů po celém světě, například Blízkého východu, Afriky a Latinské Ameriky. Mnozí jejich autoři byli oceněni prestižní Pulitzerovou cenou nebo uspěli v soutěži World Press Foto. |
Anna Fárová – Dvě tváře |
„Pro mne je fotografie okamžtým poznáním; ve zlomku vteřiny mi musí být jasný význam události a zároveň pevná výstavba opticky prožitých tvarů, které tuto událost vyjadřují.“ Henri cartier Bresson |
|
Cyrus Chestnut - A Million Colors In Your Mind |
7.6.2016 v 19:00 ART SPACE - Řetězová 7, 110 00 Praha
Program v Domě umění v květnu 2016
Program divadla Radost na duben
(včetně nedělí)
představení Dům u jezera , které bude v Radosti uvedené
v úterý 31.5.2016 v 18:00 hodin, jsme s kolegy shlédli loni v Plzni na festivalu Skupova Plzeň.
Jde o vynikající kabaret plný humoru a skvěle načasovaných gagů.
I přes téma, které je uvedeno v anotaci představení, mohu potvrdit, že se jedná o grotesku, která určitě překvapí a podráždí bránice dospělého publika(nebo mládeže). Proto jsme se rozhodli pozvat Dům u jezera
i do Brna.
Na viděnou v hledišti Radosti!
Petr Jančařík, manažer Divadla Radost
Vážení a milí přátelé,
Czech Ensemble Baroque Vás srdečně zve, byste se stali spolutvůrci nového CD
F. X. Richter: Deposizione dalla Croce
které budeme v květnu 2016 jako 1. na světě natáčet pro vydavatelství Suprafon.
Projekt je podpořen Ministerstvem kultury ČR, Jihomoravským krajem i Statutárním městem Brnem, přesto potřebujeme k realizaci tohoto mimořádně náročného a krásného díla v mezinárodním obsazení více prostředků.
Využili jsme tedy služeb serveru Hithit, kde nám na CD můžete přispět libovolnou částkou. Projekt se jmenuje:
STYLOVÁ RESTAURACE
Předem Vám velmi děkujeme za Vaši podporu! Žádný příspěvek není malý a možná pravé Vaše stovka, nebo dvě bude rozhodující!
Stejně důležité, jako samotný příspěvek je také to, zda nám pomůžete rozšířit informace o projektu co největšímu množství lidí.
Prosím, sdílejte na FB, pošlete mail nebo link a společné dílo se nám určitě podaří!
Díky, že jste s námi!
se srdečným pozdravem
Tereza Válková
za Czech Ensemble Baroque
office@ebcz.eu
www.ebcz.eu
VÝLET NA ZÁZRAČNÝ ORIEŠOK
do Piešťan se vydařil parádně. Vypravili jsme se na něj s druháky JAMU, tentokrát i s Jirkou, vezl nám klavír a ozvučení. Zázračného oriešku jsem se zúčastnila už potřetí (koná se jednou za dva roky) a znovu mě jeho atmosféra nadchla, stejně jako naše studenty i Jirku.
Mestská knižnica v Piešťanech je místem, kam se opravdu chodí číst, koukat na výstavy a poslouchat zajímavé prezentace nejrůznějších knížek. V době festivalu rozhlasové tvorby pro děti se děje spousta vernisáží a doplňujících akcí, kam všude chodí děti místo vyučování - to se na pár dní omezí. Je vidět, že to funguje, děcka reagují živě, vědí o knihách kdeco, taky je ve škole čtou a nebo je poslouchají v rozhlasových úpravách, které pak hodnotí.
Jirka nám zvučil první den hned dvě vystoupení po sobě, měl s tím starostí nad hlavu. Ale výsledek stál za to.
Všichni krásně slyšeli to, co jsme v hodinách ansámblu vytvořili, měli jsme od posluchačů krásný ohlasy. Pan Klement svoje zvučení nazval stylem valašským:
Ta spousta šňůr se kupodivu doposud nezamotala, přestože každý z účinkujících (11 lidí) měl jeden mikrofon, kterej se odkládá v případě pauzy na zem. Odpadnou tak starosti se stojany, všichni jsou slyšet vyrovnaně.
Na druhou vernisáž přišlo ještě víc lidí, prostor byl poněkud nádražní, ale stejně se to povedlo.
Po večerní akci jsme měli chuť na pivo a přátelé nám poradili návštěvu místního pivovárku. Šli jsme k němu dlouho, až jsme měli pocit, že to nikdy nenajdem. Ale našli! Na kraji Piešťan, na břehu Váhu.
Sympatický prostor, fajn lidi, pivo se vaří vlastně před očima hostů restaurace.
Sice ten večer zrovna nevařili, ale pivo čepovali a byli na nás hodní. Přestože jsme přišli až skoro v deset, nebyl problém. Chutnalo nám!
Na záchodech měli vtipný umývací úřad.
Druhý den jsme zpívali na další vernisáži hned dopoledne, v Dome kultúry. Úctyhodný prostor, ukázali nám mimo jiné krásný sál, kam se vejde cca 640 diváků.
Publikum tvořily děti a jejich učitelky a všichni poslouchali, zapojovali se, krása! Opět klobouk dolů.
Studenti se seznámili se Zorou Jandovou, která tam vystupovala za rádio Junior a byla výborná, bavila nás i děti. Mám radost z oboustranných pozitivních zážitků.
Po vystoupení odjely dvě třetiny ročníku do Brna na zkoušku a my jsme se zbytkem absolvovali ještě slavnostní závěrečný večer v Lázeňském kulturáku řečeném Kursalón.
Fotilo se tam blbě, poněvadž bylo přítmí a měnily se barvy světel.
Páni zvukaři vyšli proto modrofialoví.
Překvapením pro nás byl pan Marián Čekovský, kterého jsme neznali.
Ten fakt umí! Dokonalý klavírista, improvizátor, skladatel, zpěvák a "bavič" v tom dobrým slova smyslu. Opravdu nás bavil. Byl bezprostřední a vynikající.
Festival podpořila paní Lívia Klausová, která osobně přijela.
Uprostřed na fotce je duše festivalu, paní ředitelka Mestskej knižnice Margita Galová. To je dáma, která do své práce vkládá snad všechno, co je v jejích silách a je to znát!
A bylo po festivalu, venku hráli dědové rock'n roll a docela jim to šlapalo. Naši studenti (zbytek třídy) si tam krásně zařádili na parketu. Pochopitelně se mně rozmazali.
ABYCHOM SE NÁHODOU
nenudili, hned den po příjezdu se konala v Brně Muzejní noc. Jirka Pivox Klement opět zvučil naše studenty, tentokrát prvňáky v knihovně J. Mahena.
Moc času na to neměl, ale výsledek byl opravdu výbornej, vymyslel to geniálně.
Už na zkoušce byla spokojenost a koncert se povedl , dostali jsme mnoho pochval
Koncert v knihovně začínal v 19:00
A PAK
jsem šla rychle do Besedňáku na zkoušku se Smíšenou Kantilénou, poněvadž ještě ten večer jsme měli vystupovat s Ježkovými púísničkami. Mezi tím Jirka za pomoci studentů balil aparaturu a klavír a pak to všechno stěhoval do Místodržitelského paláce na nádvoří.
Fofr, téměř akce Kulový blesk.
Všechn klaplo, ve 21:00 už bylo všechno připraveno a jelo se dál. Na nádvoří plno, krásná atmosféra. Ani jsem nestačila vytáhnout foťák, nebyl čas.
Ale pozor, dnes ráno mně přišly fotky od Jury Hály:
to je on, brněnské Zappa! Jeho komentář: "Připínám pár fotek ze včerejška. Přijal jsem výzvu k muzicírování a zazpíval na veřejnosti s ukulelem. A s vámi si zahrál na vajíčko (velmi úsporně). Myslel jsem, že Kantiléna jsou děti. A jsou."
Děkujeme za příspěvek!
Dada a spol.