Sevilla
(možná už počtvrté?)
Tenhle víkend jsme si dopřáli Dolce far niente. Nikam jsme nejeli, nikam daleko jsem neběžel, Olina nejela za mámou, protože se jí podařilo posíct trávu v týdnu po škole.... No tak jsem hrábnul zase do španělskýho archivu a vybral další obrázky z loňskýho října. Jen tam mimochodem, Sevilla, Andalusie, Španělsko - to je nádherná destinace. V posledním pokračování jsem vyprávění utnul poblíž této ulice...
Zatímco Olina se věnovala svým studentům, utekl jsem do města a toulal se zcela bezcílně Sevillou. Sympatický uličky, malý krámky, všude se usmívají lidi.
Když se touláte kolem poledne, je to znát, Španělé si potrpí na siestu. Sice kavárny fungujou a děcka o přestávkách vybíhají ze škol, i uštvané úředníky s aktovkama jsou vidět, ale obecně platí, kolem poledne, pokud možno, klid na lůžku. Je potřeba nabrat síly pro noční život.
Všude, kam se kouknete, uvidíte nějaké stopy corridy. Sevilla bez býčích zápasů, to je nemyslitelné.
Kavárničky, cukrárny, krámky, všude jsou většinou i dvě tři židle, nebo stolek. Povalečská země.
Při svých bezcílných toulkách jsem dorazil i na jakési náměstíčko, kde stojí socha jejich slavnýho malíře Velasqueze. Poblíž náměstí je jakási malířská akáda nebo FAMU, prostě umělecká škola.
Po náměstí se potulujou mladí umělci.
Ale i babky jen tak.
Sevilla je prostě boží.
Chucherias to jsou cetky. Tedy Cetkovna TINA.
Náměstí obsadili malíři a kreslíři .
Možná to není vejška ale jen střední škola. V každým případě si tu mlaďoši zkouší nakreslit náměstí. Floutci ze školy od naproti si zálibně prohlíží kreslířky. Jiskří to tu. A je krásně.
A nebo tamta v potrhanejch džínách?
Tohle umělecký náměstí se mi tak líbí, že si koupím místní pivo v plechovce a sednu si do trávy a čumím a čumím. Začínám té siestě rozumět.
Brouzdám se prostorem dál, u obrovské katedrály je velké hnízdiště koňských drožek. Drožky tu mají SPZ.
Ale Sevilla má i šalinu.
Trasa není zrovna dlouhá a tramvaje jsou moderní. Myslím, že mi kdosi říkal, možná Sylvia, naše krásná překladatelka, že tramvaj v Seville je čerstvý projekt.
A když za výlohou nenajdete žádnýho toreadora, tak tam jsou určitě tanečnice flamenca.
Kouknul jsem se do chytrýho telefonu na oflajnovou mapu a zjistil jsem, že by poblíž mohla být ta slavná stavba, které se tu říká houbičky, ale ofiko to je Metropol Parasol. Metropolitní deštník. A tak jsem se rozhodl, že se to pokusím najít. A neptat se na cestu, protože jsem sám bez Oliny, jinak už by se ptala.
A protože jsem hrdý a neptám se a telefon už je skoro vybitej, tak trochu kufruju. Několikrát jsem se zamotal kolem té obrovské katedrály.
Sevilla je plná skútrů. Nejlepší způsob přesunu. A když dojde benzín, dá se to dohrkat dom ručně.
Když už jsem se ocitl podruhé poblíž té obrovské katedrály, tak jsem aspoň nakouknul. Sem půjdeme až s Roušovnou.
Je to krásný.
Padá na mě obdiv k těm tehdejším stavitelům.
Naproti katedrály prodává dobrej týpek cédéčka.
Samozřejmě, že má s sebou pomocníka psíka. Lidi pustí chlup, když je poblíž zvířátko.
Velké parkoviště drožek. Drožkáři si tu v klídku kafrají, žerou bagety...
Nebo SMSkujou.
A když se na drožce něco posere, většinou si to sami opraví na odpadkovým koši sami. Jsou šikovní.
Přemýšlím, jak dlouho by mi trvalo, kdybych to měl celý prolézt a vyfotit. Je to obrovský komplex.
Drožka.
Bankomaty na vodu a bagety jsou tu všude, kdyby náhodou byly už hospody zavřený.
Vnořil jsem se do úzkých uliček a větřím, že metropolitní deštní už je nablízku.
Ale není, zase jsem to vzal nějakou oklikou.
Holky se selfíčkujou.
Do cesty se mi vnutila nějaká krásná a asi i hodně stará univerzita.
Nikomu nevadí, že se tu procházím, asi si myslí, že jsem nějaký slovutný profesor.
Kdoví, kdo to je. Na soklu je napsáno J. Bilbao.
Součástí univerzity je i volně přístupná sádrotéka.
Takhle si někdy připadám, když běžím bosky.
Kluci obtloustlí blijou vodu.
Zde jsem se ocitl v chodbě s učebnama. Nikdo mě nevyhání.
Rafinovaně ukrytý zbytek vzkazu.
Venku sedí chlapík s kytarou, hraje pořádný americký starý blues. A u nohou mu tančí Bárt Simpson s Lízou.
Manželskej trojúhelník.
Často jsou tu k vidění dámy objemné. Možná to je tou dobrou zmrzlinou. Kterou jsem si ale nedal.
I hodně psů tu je.
Uf, konečně se na mě zpoza rohu vyhrnula ta neuvěřitelná srandovní a vtipná a geniální stavba. Ale to si nechám zas na příště.
- 2016/17 - Pikovická laguna když dřímá...
- 2016/16 - Treasure hunt
- 2016/15 - Můj ultrapůlmaraton
- 2016/14 - Po stopách Jana Roháče z Dubaje
- 2016/13 - Jak žáby slavily...
- 2016/12 - Blues, to je srdce v hrsti
- 2016/11 - Blb vlk z Brd
- 2016/10 - DO_BŘÍŠ_ka
- 2016/09 - Kolem Sázavy
- 2016/08 - Hair - historie účesů
- 2016/07 - Sevilla (po třetí)
Dilema zloděje kol.
Pravděpodobně Bibi.
Pan prezident Zeman o Bursíkovi a Kalouskovi:
Tito bývalí lidé...
DOX - DUŠE PENĚZ (do 6. 6. 2016) Peníze jako na fenomén, jehož jsme všichni – dobrovolně či nedobrovolně – součástí. Prostřednictvím děl a projektů více než třiceti zahraničních i českých umělců se pokouší zkoumat způsob a některé důsledky toho, jak je dnešní svět kolonizován prostřednictvím současného ekonomického modelu. |
LEICA GALLERY - Petr Sirotek Okamžiky uplynulých let (do 19. 6. 2016) Výstava představuje dva zásadní cykly z bohaté tvorby českého fotografa Petra Sirotka (*1946); zátiší a cestopisné fotografie z Nepálu. Zátiší nejsou dle autora jen mrtvým světem odložených, samotě propadlých předmětů, ale spíše prostředím, jež dotváří svět živých a tvoří tak kotviště našich vzpomínek. Cestopisné fotografie z Nepálu vznikly během autorova pobytu v této destinaci v roce 1973. |
Rudolfinum - Taryn Simon (do 10. 7. 2016) Ptáci ve filmech s Jamesem Bondem, zboží pašované skrz Kennedyho letiště, algoritmy obrázkových kolekcí, utajované základny amerických náboženských, administrativních nebo vojenských institucí... Newyorská umělkyně Taryn Simon (1975) představí od konce dubna v Galerii Rudolfinum šest svých projektů vytvořených v letech 2007 až 2014. |
DOX - UPFRONT (do 23. 5. 2016) Váleční fotoreportéři. 23 současných fotoreportérů ze španělsky mluvících zemí. Obrázky z míst různých konfliktů po celém světě, například Blízkého východu, Afriky a Latinské Ameriky. Mnozí jejich autoři byli oceněni prestižní Pulitzerovou cenou nebo uspěli v soutěži World Press Foto. |
Anna Fárová – Dvě tváře |
„Pro mne je fotografie okamžtiým poznáním; ve zlomku vteřiny mi musí být jasný význam události a zároveň pevná výstavba opticky prožitých tvarů, které tuto událost vyjadřují.“ Henri cartier Bresson |
|
Cyrus Chestnut - A Million Colors In Your Mind |
Vážení a milí přátelé,
dovoluji si Vás upozornit na mé nové pracovní stránky
http://jirinetik.wix.com/sculptures
a také, pokud budete mít chuť na nový půlhodinový medailon o mé práci, který se bude vysílat na ČT2 v neděli 1. 5. 2016 v rámci pořadu Cesty víry.
Srdečně zdravím, jn
Jiří Netík, sochař - sculptor
00420 739 660 945
http://jirinetik.wix.com/sculptures
www.sweb.cz/netik-art
http://jirinetik-sculptures.blogspot.com/
Hans Kupelweiser a Erik Sikora v Domě umění
Program divadla Radost na duben
(včetně nedělí)
Vážení a milí příznivci Divadla Radost.
Připravili jsme pro Vás a Vaše ratolesti divadelní lahůdku.
V termínu 14. a 15. května 2016 uvede naše divadlo v prostorách
zámku ve Valticích pohádku
TŘI ČUNÍCI NEZBEDNÍCI
Spojte rodinný výlet na zámek Valtice s návštěvou představení
Divadla Radost v netradičním prostoru barokního zámeckého divadla!
Vstupenky na pokladnách Divadla Radost
a v infocentru zámku Valtice !!!
Hrajeme:
V sobotu 14.května v 10:30
V sobotu 14. května ve 14:30
V neděli 15.května v 10:30
Vážení a milí přátelé,
Czech Ensemble Baroque Vás srdečně zve, byste se stali spolutvůrci nového CD
F. X. Richter: Deposizione dalla Croce
které budeme v květnu 2016 jako 1. na světě natáčet pro vydavatelství Suprafon.
Projekt je podpořen Ministerstvem kultury ČR, Jihomoravským krajem i Statutárním městem Brnem, přesto potřebujeme k realizaci tohoto mimořádně náročného a krásného díla v mezinárodním obsazení více prostředků.
Využili jsme tedy služeb serveru Hithit, kde nám na CD můžete přispět libovolnou částkou. Projekt se jmenuje:
STYLOVÁ RESTAURACE
Předem Vám velmi děkujeme za Vaši podporu! Žádný příspěvek není malý a možná pravé Vaše stovka, nebo dvě bude rozhodující!
Stejně důležité, jako samotný příspěvek je také to, zda nám pomůžete rozšířit informace o projektu co největšímu množství lidí.
Prosím, sdílejte na FB, pošlete mail nebo link a společné dílo se nám určitě podaří!
Díky, že jste s námi!
se srdečným pozdravem
Tereza Válková
za Czech Ensemble Baroque
office@ebcz.eu
www.ebcz.eu
EJKA JÁNYOVÁ SLAVILA
kulaté jubileum a my jsme to po zájezdu do Polska (měly jsme se Soňou koncert v Nové Biale) vzali kolem Vysokých Tater rovnou na Liptov.
V sobotu dopoledne vrcholily přípravy, dámy pod velením Nasti vyzdobily sál v Liptovskom Petre a nachystaly hostinu. Už před polednem se začala sjíždět úctyhodně velká rodina Ejky a Štefana.
Zkoušelo se i na pódiu, Jasmínka vymyslela Ejce písničku Růžový anjelik.
Oslavenkyně se dostavila a Soňa provedla důležité úpravy.
Rodina Jányova je početná a když je potkáváme jednou za rok, za dva, nebo za tři, dějí se velké změny. Už se v nich pomalu začínáme orientovat, jenže přibývají další děti, ty malé odrůstají a pak se v nich vyznejte.
Tato paní přišla na pomoc s nádobím a trpělivě stála u dřezu celé odpoledne a přesto byla krásně usměvavá.
Nasťa, Soňčina sestra, tu si pamatujeme dobře od začátku!
Janko, zase už nevím, ke komu patří, musíme si v tom udělat pořádek.
Přijela rodina z Horehroní v tradičním kroji.
Nastin Jojko pomáhal, kde se dalo, dokonce i s hlídáním dětí.
Oslavenkyně Ejka si přes náročnost akce našla dokonce čas na to,
aby mně osobně umíchala hráškovou polívku a ještě to stihla i pro sedmikrásky.
Děti se nebojí mikrofonu a docela je inspiroval. Tento malý chalán se do něj chechtal tak neodolatelně,
že se nasmívali všichni okolo.
Že jich ale je!
Štefan vymyslel zajímavý úkol - vybralo se asi 7 náhodných slov a každá zúčastněná rodina
měla složit Ejce gratulaci tak, že je musela všechna použít a to ve verších.
Sama sobě tvořila báseň i oslavenkyně.
A sama si ji pak přečetla! Následovala nejrůznější vystoupení a Jerka měl plno práce s tím,
aby bylo všechno dobře slyšet.
Toto je zřejmě budoucí jazzman, předvedl něco na způsob scatu, to byla bomba!
Tento malý člověk zase přednesl veršovanou pohádku, která měla snad padesát slok.
Tato holčička si poručila ča-ču a zatančila tanec bez tanečníka.
Ľubo, Štefanův brácha, valil jeden flák za druhým.
Sestry Danka a Ejka.
Byl sehrán i příběh o tom, jak se vlastně Štefan s Ejkou dali dohromady.
Gratulace byly pestré.
Bráchové. Štefan dělal celý den až do noci řidiče - vlastně takový narozeninový taxík, těžká role!
A přesto si stihl zazpívat spoustu písní.
I venku bylo veselo, ti, kteří chodili kouřit, dávali pozor na děti, aby se nepřerazily.
Někde v tento čas jsme se Soňou udělaly koncert pro Ejku, nejvíc asi zabíraly Šlitrovky.
Mudrovalo se, tak to má být.
Štefanova sestra - prý jich bylo dohromady sedm dětí!
Zpívalo se dlouho, pilo se dobré vínko a taky pivo Urpín - to chutnalo nám!
Vydrželi jsme dlouho. Sál jsme opouštěli poslední s Ejkou někdy ve dvě ráno a dole v kuchyňce při Hauskrechtovi 11° pomudrovali až skoro do tří. Ráno se lidi postupně nořili opět do kulturáku,
kde byla "zbytková", ale úžasná snídaně.
Vrcholem byl uzený losos, který přiletěl se Soňou až z Finska.
Všechno fungovalo perfektně!
Bylo nám u Vás krásně, těšíme se na další setkávání. A tady se usmíváme na Ejku -
z jedné strany Dadka, z druhé strany Danka.
Dada a spol.