Tak jsem si naivně myslel, že se vrátím z Ameriky a s prstama hluboko v obou nosních dírkách se pomaličku vnořím do běžných skoro až nudných strastí grafika, sem tam někdo něco bude chtít, budu mít čas psát jedno prase za druhým, dělat si fotky a sám sobě namlouvat, že se věnuju svým projektům, které jsem ještě ani z huby nevypustil. Všechno je jinak. Už v Americe se mi nahrnulo docela dost práce, víkend byl dost rozlítanej, návštěvy a tak a v pondělí jsem jel do Jeseníků, kde se natáčel film s částečně i sudetskou tématikou. ale jen tak v náznacích, jinak to je film o malým Kubovi a jeho dědovi. Byl jsem požádanej, abych tu akci fotil a já kejvl. Tím jsem si přivodil asi tak tříhodinové noční spánky, jinak furt na nohách. Lidí okolo filmu se motalo tak kolem dvaceti, možná i víc a v ospalých dírách Jesenicka to sem tam způsobovalo pozdvižení. Samotný film moc prozrazovat nebudu, jen se prsknu pár fotek a k tomu nicneříkající popisky. Film by měl spatřit světlo filmového světa někdy v prosinci nebo v lednu. Je to film autorský a necelovečerní.
V pátek jsem v poslední zatáčce natáčení prchnul do chalupy, rychle si umyl ksicht, oblíkl kraťasy č. 2 a běžel na autobus. Už tam stál a chystal se odjet, takže na vteřinu. Z Ostružné jsem jel totiž do Brna, protože tam mířila i Olina a měli jsme za úkol navštívit dědu a Jiřinku, předat dary z Ameriky, pak se sejít s Helčou, která taky jela z Ostružné z natáčení, po cestě se stavovala pro Bibi, která byla zrovna na nějakém táboře. V neděli jsem měli jet autem společně domů do Prahy. V sobotu večer volala Helča, že jí přestaly poslouchat brzdy na autě a že musí jet pomalu a já jsem pak místo práce hledal nějakej servis, kterej pracuje non-stop nebo v neděli. Nevím, kde jsem dělal chybu, ale Brno bylo v tomhle velmi nevstřícné. Ani Google se s tím nijak moc nepopasoval. asi za to ale nemohl. Věc se má tak, že kamkoliv jsem v Brně zavolal, přestože bombastická reklama a nadýmání výjimečností, buď mi nevzali ani telefon a nebo mě hned zpočátku utnuli, že přes víkend se nonstopservis jen na pneumatiky, opravy výhradně a pouze v pracovní dny v pracovní hodiny, ale nápis NONSTOPAUTOSERVIS se nafukoval na každé webovce. Trpělivými neúspěchy jsem se dobabral k jakémusi nonstopu za Brnem v Podolí a domluvil to na osmou ráno. Prej jo, v pohodě. Jeli jsem pak brzo ráno s Helčou v prudkém dešti a mlze s blbě brzdícím autem do nějakýho JZD, ale opravář nikde. Telefonem jsme si ho dostrkali až k tomu našemu autu, nelíbilo se mu, že jsem tam už po osmé, když jemu by se hodilo až v devět (navzdory domluvě) Opravna byla parádní. V jedné jakohale v JZD na konci vsi, ani ta adresa tedy neplatila. Ale diagnostik nejspíš dobrej, ujel s autem dva metry dozadu a dva dopředu, pustil žárovku prohlídl cosi a verdikt zněl. Posilovač v prdeli a nebo vakuová pumpa. Jet se s tím dá, ale je potřeba mít silnou nohu. Opravit to nedokáže, až v pondělí. A taky spojka, že je v prdeli a někudy teče olej. Auto docela v prdeli. Jeli jsme zas dom k Daně, dali si předčasný oběd, nabalili a pomalu vyrazili do Prahy. Helča jela opatrně a posunula si sedadlo, aby měla větší sílu v brzdné noze. Kromě těchto závad se posral i jeden z bezpečnostních pásů, zasekl se a bez rozebrání sedadla to opravit nešlo, museli jsme to tak nechat. Jízda smrti dopadla dobře. Večer jsme to oslavili s Olinou pivem značky IPA z počernickýho pivovaru a já jsem pak v noci doháněl ty resty, které se obludně navršily. Mám pocit, že to už nikdy nedoženu. Ale co, dyť jde o hovno.

Vyrážím na natáčení. Ve vlaku se potkám s Jirkou, v Zábřehu i s Jitkou a před nádražím na nás čeká nejen Eskymo Welzel ale i Helča a veze nás na chalupu.

Helča si při broušení nože málem uřízla palec, ale přilepila si ho provizorně zpátky a večer jsme jí to odborně zamašličkovali.

Jitka měla lékárničku, ale až bylo po všem, našli jsme i místní. Byla v obýváku pod stolečkem.

Jirka musí pracovat, já taky, ale stejně na to nakonec není ani minuta času, vše padlo na film.

Večer dorazili ostatní účastníci akce. I Martin, ale ten měl speciální úkol, hlídal chalupu, protože měl ortézu na noze a dvě berle. Staral se vzorně.

Večer seznamování a rozdělování funkcí.

Režisér, producent, kameramana a kdovíco všechno Pavel.

Nejdůležitějším místem byly dveře od kuchyně, tam visel kdy kde kdo, proč a jak má být na place. Charakteristikou bylo, že skoro nikdy to nevyšlo.

Jitka, Jirka a bisquits.

Ráno švédský stoleček a samoobsluha.

Z obýváku se stala technická místnost a skladiště techniky, kostýmů a brokovnice.

Boris si studuje scénář.

Zátiší a honem na plac.

Zátěž se vyrobila z kamenů a gaffy.

Karimatková olympiáda.

Deštník nebude ani jednou potřeba. Počasí nám přálo.

Martin se loučí se svou Danielou, která je krásnou zvukařkou a nemá berle.

Vyrážíme do Petříkova, první den natáčení.

Ale ještě jen tak rozcvičkou první scéna. Ona t není první scéna, ale ve filmu to tak chodí, že je všecko na přeskáčku. Někdo umře v první scéně a pak prudí v další až do konce a podobně. Film, to je jen chiméra.

Objektivy pro točení jsou od mé oblíbené firmy Nikon.

Jitka se ujímá klapky. ale jen na chvilku, nakonec skončí u keteringu. I s Jirkou.

Scéna 5/3 kdo ví pokolikáté.

Helča ve filmu hraje maminku hlavního hrdiny a to je její filmový manžel, několikanásobný olympionik ve skocích na lyžích.

Paní a pán Zetochovi pro natáčení propůjčili svou hezkou chaloupku.

Bez storybordů se asi natočit film nedá.

Poslední ladění před točením a pak další poslední a další.... a další.

Kubův děda škrábe brambory.

Děda dostal do držky. Točíme teď ale je to až ke konci filmu.

Daniela loví zvuky a je přísná.

Policie se snaží vyšetřit incident.

Kdyby nebylo Gaffy, nebylo by Hollywoodu.

Pan Zetocha zrovna přemýšlí, jestli udělali dobře, když tu svou hezkou a naklízenou chaloupku půjčil pro účely filmu.

Jirka se ujmul bramboráků. Je to jediná rekvizita, která je užitečná i po natáčení. Všechny jsme je sežrali. A byly výborné.

15-8-1

Ve stodole číhá stará naleštěná jawa, která s filmem nemá vůbec nic společnýho.

I když je to první den, už nám všem z toho natáčení hrabe.

Přijeli profi maskéři a latexem vyrobili prostřelenou nohu brokovnicí.

Jeden z grázlů, kterého sehnala Helča na poslední chvíli si spletl natáčecí den o den. Co teď, To neznáte Helču, vyrazila s Jirkou do hospody a přivlekla do půl hodiny jiného grázla. A Velmi přesvědčivého.

Jitku z toho všeho rozbolela hlava, tak se šla zachumlat na okraj zahrady.

Nebudu prozrazovat.

Jitce už je asi líp.

Kuba s dědou.

Jirka s Jitkou mají dosmaženo a dolíčeno. Je to na tanec.

Jedeme do Jeseníku natáčet scénu s feťákama. Asistuje policie.

Přepadovka.

Noční fotka prozradila, že policistka se při výkonu usmívá, tak se muselo točit znova.

Poblíž brusinkové louky se natáčí scény s dřevorubcem

U paní Danielové se zase točí interiéry dřevorubcovy chalupy.

Pokácet strom a ...

ale ne, nebojte se, na to byli herci i ostatní velké máčky a strom by asi nepokáceli, tak jsme si najali profíka EDU z Ostružné. ale ten ve filmu nebude, jen jeho výsledky.

Výlet na Šerák. Děda učí Kubu přírodu a dělá si z něho prdel. A víc už neprozradím. Poslední fotka a utíkám na vlak, mám ještě další povinnosti. Navštívit dědu v Brně, a... ono toho bylo víc, ale nechám si to pro sebe. Zatím.