Výroční zpráva
(o činnosti klubu kanalizačních deklů k srpnu 2016)

Kdo na cestách nehledí stále vzhůru po věžích hradů, po zámcích a jiných vznešených budovách, kdo se občas podívá i pod nohy nejen proto, aby nezakopl, může překvapivě najít doklady o jiné podobě kultury a estetiky infrastruktury měst. Kanalizace je obvykle vnímána (pokud je vnímána) jako něco špinavého, ohyzdně zapáchajícího, tudíž by nám bez ní možná bylo lépe. Kdyby však tento pochybovač dostal šanci navštívit středověké město, nebo i některé současné město s neúplným v tomto ohledu vybavením, začal by nejspíš o úloze kanalizace smýšlet jinak. Třeba by nakonec přišel i na to, že dekly nejsou jen neživý kus kovu, nýbrž že je někdo musí vyrobit, a když už je vyrábí a prodává, chce si na nich dát záležet a zanechat na nich nějakou svou stopu.
Předem je třeba ujistit čtenáře, že od počátku byl předmětem aktivit sběr. Ovšem v žádném případě vlastních kovových objektů, nýbrž jen a jen sběr pouze ve virtuální (nejlépe digitální) podobě, a to nejen proto, že by stejně žádný dekl teoreticky ve sběrně kovu neměli odkoupit. Je třeba dále připomenout, že zatím nebyl sběr deklů prvotním cílem cestovatelů, nýbrž vždy se jednalo o zájem doprovodný. Postupem času došlo k logické expanzi, sběr se neomezil nejen na kanalizační, ale na všechny kovové dekly obecně chránící většinu podzemních rozvodů, resp. jejich uzávěry, přepínátory, revizní, kontrolní a jiné šachty. Také prvotní záměr, brát jenom dekly zobrazující znak daného města, se ukázal jako zbytečně omezující. Ovšem znaky jsou perly, nejvyšší klasa mezi úlovky. Zpět k výroční zprávě. Překládá jí samozvaný tajemník a zapisovatel klubu. Nevím, jestli lépe než tajemník nezní sekretář. Zde by ale mohlo dojít k nežádoucí záměně s kusem nábytku a také z tohoto výrazu příliš vyčnívá slovní základ sekret, a to se mi vybaví žlázy s vnitřní sekrecí. Zůstávám u tajemníka.
Tento neformální klub vznikl z okouzlení tajemníkovy osoby tím, co na deklech vídal. Nedošlo k tomu naráz a určitě ne individuálně, jen tomu byla přiřazena jistá formální podoba a organizace. K rozšíření z jednotlivce na skupinu došlo tak, že zakladatel mořil a mořil, až z dalších potenciálních členů klubu vydobyl semtam nějakou fotografickou dokumentaci splňující základní kritérium, totiž že je na ní nějaký adekvátní dekl.
Předně je třeba upozornit na některé dosavadní nedostatky v klubové činnosti. Jako, že třeba klub není registrován u ministerstva vnitra, ani u žádného jiného ministerstva, ani u žádného jiného vnitra. Nemá evidenci o členské základně, žádné legitimace, okrskové výbory nebo grémia. Nemá ani revizní komisi, a tak nemůže být kontrolováno účetnictví, které ostatně stejně nevede. Může se dobře stát, že nějaká osoba je členem klubu a ani o tom neví, resp. že si myslí, že v klubu je, a není tomu tak. Předložené upozornění se však považuje za dostatečný krok k nápravě. Hlavně, prosím Vás, nemáme v úmyslu se nějak poučit nebo cokoli zlepšovat. Současný stav nám (tajemníkovi) zcela vyhovuje.
V další části příspěvku pak uvedeme několik prvotních poznatků, jakožto výsledků samostatného bádání. Určitě totiž existuje nějaký web, kde se o deklech dočteš všechno, tím by se ale jeden ochuzoval o radost z vlastní badatelské činnosti, ať už přináší výsledky odpovídající realitě, či nikoli.
Poznatek 1: dekl by neměl klouzat, proto je na povrchu obvykle zdrsněný nějakým vystupujícím vzorem. Někdy i bez popisu je možné usuzovat, k čemu dekl náleží, někdy může být i nápis matoucí.

Vlnky připomínají vodu.

Kdo by si myslel, že pod chodníkem je vodkovod, plete se.

Ani zde se nejedná o rozvod písku.

Poznatek 2: PAM je nějaká globální organizace, která dokázala proniknout k zadeklovávání v různých koutech světa. Je třeba si všímat toho, zda v pozadí nejsou úmysly na monopolní ovládnutí i jiných než kanalizačních sektorů. Na to bacha. Příklady máme u nás i v cizině.

Chorvatsko – ostrov Krk.

Doklad, že jsme tam konali i něco jiného než prohlíželi dekly.

4x Francie – okolí Lyonu.

Tady rovněž spíš šlo o jiné cíle než dekly.

2x Praha.

4x Funchal – Madeira.

Madeira, to nejsou jen kanály městské, ale hlavně kanály na převádění vody z deštnatějšího severu na vyprahlejší jih. Říká se jim levády a pěší vycházky podle nich jsou jedním z hlavních turistických magnetů ostrova. Podrobněji snad jindy.

Poznatek 3: Je-li na deklu jméno nebo znak města, obvykle je ve shodě s místem, kde je instalován. Naopak nápisy často záměrně nebo neúmyslně matou.

4x Praha, svůj dekl má i hlavní nádraží a na té mříži trochu mate, že byla zřejmě vyrobena v Novém Městě nad Metují, setrvává však v Praze 5 – Hlubočepích.

2x Tábor od Ludvy i se znakem, a zase ten PAM.

2x Ústí nad Labem, svůj vlastní dekl tady má i Kaufland.

Trondheim od Olgy i se znakem.

Kitzbühel (dříve Kobylí) od kolegy z práce i s hodně stylizovaným znakem.

Budapest Elektromos Müvek od Štěpána a jeden matoucí Budapest zachycený na Štrbském plese.

2x Jeruzalém se znakem.

Kłodsko od Ludvy.

Na chorvatských ostrovech Cres a Losinj jim vodovody jdou dobře, ale kanalizacija nějak zeměpisně tápe.

Jeden můj oblíbený z ostrova Krk. Podle řady znaků myslím, že je zde vyobrazen mimozemšťan, jen si to málokdo uvědomuje.

A na samý závěr vstup do podzemí k mutantům (seriál Futurama).

Až bude zase nějaké výročí, tak podám zprávu. *)

Honza Kurka.

*) Redakce k výroční zprávě jen tupě dodává, že se do projektu zapojila také a pilně sbírá kanály. Samozřejmě, že jen obrazově, jinak by to bylo dost nebezpečné. Kromě toho vypustila z huby i děsivou myšlenku, žeč by se z toho měla čaem vysadit a vytisknout kniha, takový katalog deklů z necelého světa. Tak trošku vyscaně redakce doufá, že jí někdo ten nápad ukradne a knihu si vydá dřív, čímžto pádem by se z toho mohla redakce vykroutit. Jinak platí, že jo, že alespoň v několika výtiscích by kniha vznknout mohla.