Dvoutisící koncert
(Sto zvířat v Akropoli)
Dostal jsem srdečné pozvání na dvoutisící koncert kapely Sto zvířat v Akropoli. Těšil jsem se, protože při jejich koncertech je sranda a potkám se tam s bandou nezřízeněn veselých lidí. Ani tento, v pořadí již 2000 koncert nebyl výjimkou. My vyvolení jsme byli opásaní žlutým náramkem a směli jsme skoro kamkoliv. A vězte, že v šatně byla ještě větší prdel než na pódiu. Nechci zasvinit tohle prase bohapustým žvatláním a zkusím nechat promluvit jen fotky, který se pokouší tu super atmošku nějak popsat. Snad se mi to trochu podařilo:
Jan Kalina v popředí a jeho sestra v pozadí.
Takto to je v kapele zařízené.
Samozřejmě, že nechyběl ani starý námořník Jirka Žujič.
Kapela odpočívá před startem.
Žena a sestra kapelmajstra.
Třetina dechové sekce.
Baskytara.
Eva.
Eva a Buroš.
To je vzácné foto. Kalič nalívá VODU!!! Bublinkovou.
Je říjen, takže stále sandály a kraťasy. Ale už jsem tu sám takto oděný.
Arnošt Hanf v kapele taky hrával a přišel se podívat.
V. Buriánek.
I Vystřelený voko tu mělo zástupce.
A samozřejmě, že nechybí dvorní kateringer Vláďa Švestka. Pro tento koncert připravil 240 jednohubek se sloním žrádlem - speciální jeho vlastní pomazánka. Čekal jsem, že udělá symbolicky 2000 těch jednohubek, ale neudělal.
Kontrolovat snímky po focení, to nedělám, stále tak trochu žiju v oblouzení těch původních analogových foťáků, který svoje tajemství vydaly až po vyvolání filmu na hajzlu. A ještě jen v negativu. Nostalgicky na tu dobu vzpomínám, ale už na film fotím hoooodně málo.
Nevím, co na tom Jirkovy ty holky furt vidí.
Jana Jelínková a její rudé rety za sklem.
Vyžádaný dvojportrét. V pozadí nedoostřený Vláďa Švestka.
Kytara - panda
Vpravo Karel.
Dechy dejchaj.
UČÍM SE BARVU.
UČÍM SE BARVU
Jan Kalina zpěv a perkuse.
Jirka Hanzlík alias Jiřina tančí se svým barytonságem.
Královna všech nocí a většiny z té dvoutisícové řady koncertů Jana Jelínková.
No fakt. A ten hlas.
Basák z Holandska Willy.
V Akropoli bylo narváno. Ono to sice není žádnej problém zrovna v akropoli, protože to tu je malinké, ale Sto zvířat hravě vyprodají i velkej sál Lucerny.
Ne Vy! Vy!
Na pár taktů bez dechů.
Martin Líska alias Kachna – pozoun.
Pavel Herzog alias Pablo – trubka.
Jan Kalina
alias Hatíček.
Na kytaru hraje Beruška alias Honza Šobr. Nebo naopak?
Petr Hostinský alias Hostiňáka – klávesy.
Buriánek Švestka
Rudé růže
Privát.
Kontrola po šůtu.
Privát.
Vzájemné souboje skel.
V šatně nahuleno.
Švestka s druhým Buriánkem alias Burošem.
UČÍM SE BARVU
Jirka Hanzlík měl v šatně maketu 1:10.
A zatímco na pódiu břeskně vyhrávala kapela, v šatně se divoce tančilo.
Co na tom Arnoštovi ty holky vidí?
UČÍM SE BARVU tentokrát na krásné Lence Švestkové.
Já nevím, co na tom Jirkovi ty holky vidí.
Já nevím, co na tom Karlovi ten Švestka vidí.
Pod mohutným objetím Milana Cimfeho – SONO RECORDS se podlamuji v kolenou.
A nefoť nás, nebo říkali vyfoť nás? Já už nevím.
Vláďa Švestka u nohou královny noci.
Já nevím, co na tom Roušovi ty holky vidí.
Karel a Jana
Poslední polibek a honem domů, do kanafasu.
- 2016/43 - Market Street končí
- 2016/42 - Výroční zpráva. (O kanálech)- Honza Kurka
- 2016/41 - Dok jsem, Doksy, Dok je...
- 2016/40 - Mluvka-Mlčka-Pomlčka
- 2016/39 - Brikety
- 2016/38 - Víkend s vňoučátky
- 2016/37 - Market street
- 2016/36 - Přechod Krkonoš
- 2016/35 - To jsou fofry, nestíhám
- 2016/34 - Už jsme doma
- 2016/33 - Na cestě (Amerikou)
Foto: Milan
Surreálný zlodějíček se opět hlásí do služby.
Babiš Reportérům ČT řekl, že koupil média, protože mají moc. Ale prodat je nechce, protože skoro nemají vliv.
Milí kamarádi!
Přijměte pozvání na podzimní výlet po Naučné stezce Járy Cimrmana, spojený se vzpomínkou na maminku Evu Jurůjovou. Častokrát Stezku sama prošla a účastnila se veselí s tím spojeným, tak pojďme též!
Sraz: sobota 5.11. 2016 v Lomnici u Tišnova, na náměstí u plastiky nohou Járy Cimrmana (přímo u zastávky autobusu). Odchod v 9:15-9:30.
Doprava do Lomnice a zpět bude v individuální režii: vlako-busem (odjezd vlaku z Brna 7:53, přestup na autobus v Tišnově u nádraží 8:37, příjezd do Lomnice v 8:59; zpět z Lomnice jede autobus v 16:52, 18:02, poslední ve 20:02, vždy s návazností na vlak v Tišnově směr do Brna), autem, motem, kolem, seskokem z padáku...
S sebou: teplé spodky i svršky, pláštěnku (pro jistotu), nápoje (fantazii se meze nekladou), svačinu, dle nálady papírového draka, lampion, hudební nástroje, co koho napadne.
Náplní výletu je plahočení po Stezce (tam a zpět cca 10km). Po cestě můžeme zpívat, pouštět draky, vzpomínat, rozjímat, zahřívat se, sbírat listy a vůbec, co nás napadne. Půjdeme důstojným tempem, není kam spěchat.
trasa: https://mapy.cz/s/19f17
Po návratu zpět do Lomnice bude možnost se občerstvit u Pavlišů v Paláci Gambrinus na náměstí - pitivo, včetně dobrého piva a něco na zub (guláš s chlebem!). Zájemce o guláš prosíme o nahlášení do 27.10., ať víme kolik porcí cca připravit.
Děti, psi a další výletníci jsou vítáni!
Výletu zdar!
Lucie Jurůjová
VE ČTVRTEK V HADIVADLE
se konal koncert kapely Kotacha Orchestra. Ani mě nenapadlo vzít foťák a trochu jsem litovala.
Jerka to zachránil chytrým telefonem a tak máme aspoň dokument, jak stréc Dalecký, dříve Beránek, uvádí skoro až s dojetím big band, který se ujal velkolepých aranží památného Ted Jones&Mel Lewis orchestru.
Kdysi jsme je na doporučení Beránkovo začali poslouchat a fakt nás ta kapela bavila. Myslím, že podobně jako Frank Zappa skládali a hráli nadčasově. Ten čtvrteční koncert to potvrdil, protože v tomto nekomerčním seskupení muzikantů to znělo tak, jako by ty skladby někdo napsal, nebo aspoň zaranžoval teď.
Hlavně to mělo takovou tu šťávu, jako když hrají lidi, kteří tu muziku žerou. Vedle sebe seděli studenti jazzové katedry JAMU společně se svými profesory a dělali radost nám i sobě. Na kontrabas si s nimi zahrál Vincenc Kummer, slavící letos pětasedmdesátiny... Poklona až na zem!!! Jazz v Brně žije a zdá se, že to nabývá neustále na síle. Stréc rechtór Ruda Zavadil se musí tam nahoře tetelit blahem, protože to byl odjakživa - aspoň co si pamatuju - jeho sen.
KOČKÁM SE ASI
nekrology nepíšou. Ale přece jen aspoň věnuju vzpomínku Vencovi černému. Škoda ho, dnes dodýchal. Měl asi nějakou nemoc, se kterou jsme si neporadili.
A tak nám už teď chybí jeho vytrvalé stěžování a zrzavýmu Vencovi jeho tiskový mluvka. Zatímco černej vždycky nadával, že není žrádlo, anebo když bylo, tak že je ho málo, zrzavej čekal opodál, až to černej vysomruje. Aspoň to tak vypadalo.
Škoda ho. Užili jsme si s ním všichni docela hodně srandy, obzvlášť, když jsme přijeli z delšího výletu, otevřeli dveře a na schodech přímo proti nám se ozvalo "MŇAAAAAU!!!" s takovou intonací, že nebylo pochyb, co mu tane na mysli.
A tak si, Venco, tam v kočičím nebi pořádně zanadávej a postav tam všechny do latě!
Dada a spol.