prase51/2016

Embarcadero
(pokračování v americkým cestopise)

Naposledy, to bylo v čísle 43, jsme nás i vás zanechali napospas na konci Market Street. Ta totiž končí u moře u budovy lodní dopravy. Z terminálu se dá plout lodí na různá místa SF a okolí. Taky tam je mírně předražené tržiště a nesmradlavý hajzly. Tohle místo máme rádi a chodíváme tam, kdykoliv se nám to hodí. A dáváme si tam nějaký prasárny, smažený ryby a hranolky a nebo tuňákový sendviče. Já jsem k sendvičům začal mít kladný vztah až letos v Americe. Vždycky jsem tohle jídlo považoval za stejnou hovadinu jako hambáč z mekáče. Ale teď už si to nemyslím. Sendviče jsou praktické a hlavně dobré jídlo. A taky tu mají výborné kavárny s dobrou kávou a i bary se skvělými víny, ale o tom někdy jindy.

Po vydatném obědě jsme se rozhodli, že si projdem Embarcadero, tak se ta ulice jmenuje. Embarcadero je takovej hřebínek, česající zálivy Tichýho oceánu drápanci pierů. Nebo, chcete-li, mol. Embarcadero má takových mol asi 39.

Některé pasáže vypadají honosně.

V jedné z kavárniček si dáváme dobré kafe. Snažíme se vyhýbat značce Starbucks, protože chutná všude stejně. Takové pražené bukvice. Ale někdy se Starbucksu nevyhnete, třeba na dálnici v občerstvovně a tak.

Z místa, kde sedíme na kafi, je vidět další pier a zaparkovaná loď, která tu ale funguje jako hospoda. Nikam nepluje.

Jedno z mol je dřevěné, podlaha vypadá letitě, lavičky jsou stylové a zrovna na tomhle molu často loví ryby bezdomovci ruku v ruce s domovci.

Slané ovzduší umí vytvořit plastiku z jakkoliv dobře ošetřeného kovu.

Sůl zvítězí. Chce to ale čas.

Skoro stejnou fotku jsem si vyfotil i v roce 2013. Jakoby se tu zastavil čas. Jen kuchaři změnili svou výšku, věk i váhu.

U dalšího pieru je jakási hala.

A taky parkoviště pro auta. Prostor je chráněnej žiletkovým plotem.

Druhý chodník Embarcadera je klasický, budovy, stromy, chodník.

San Francisco je postavené z velké části ze dřeva, prý je to výhodné při zemětřasech, a tak hrozí požáry daleko častěji. Hasiči jsou tu elita, ale i zabezpečení a dostatek vody pro hasiče se tu nepodceňuje.

Když se chystají spravovat něco na chodníku nebo na ulici, počmárají to barvou jako u nás, ale vždycky tam je napsané USA. A já nevím proč a nikdo mi to nevysvětlil.

Silničáři tu rádi hopsají panáka.

Pier 27 je průmyslová hala. Spíš skladiště.

Posledním z pierů, a asi nejslavnějším, je molo číslo 39. Začali ho budovat někdy v roce 1977, ve slavným roce, kdy se narodila Helča. Takže asi na její počest. Pier je ryze komerčně založenej. Je tam spousta hospod, asi 90 krámů s cetkama, obrovská trampolína a kino 7D, no fakt, akorát netuším, co všecko v těch dalších čtyřech D je skryto. Asi vás hrdinové z plátna fackujou a je to cejtit, a když si hrdina uprdne, tak to je cejtit taky. Nebo něco jinýho. Nevím, v kině jsme nebyli. Ani na té trampošce. Taky je tam hospoda, kde se můžete přežrat šrimpama a jmenuje se Bubba Gump Shrimp Co. podle knížky Forrest Gump.

Před molem 39 je nejvíc pouličních muzikantů, neboli buskerů. Čínská houslistka (že by Vanesa May?) na jednu strunu sbírá dolary do 7litrovýho kýblu od pracího prášku.

Ale nejen buskeři, jsou tu i nabízeči sexu. Jsou lehce odpudiví a nejspíš je to jen zástěrka, aby je nikdo neobtěžoval a oni mohli jen tak zbůhdarma sedět.

Tuhle krásnou plastiku jsem úplně zapomněl, když jsme tu byli před třemi lety poprvé.

A opět zázemí pro hasiče.

Molo číslo 39 je atrakcí. Jsou tu obchody, kolotoč, třešně a červené trubky a...

... a je vidět na Golden Gate Bridge...

... a odpočívají tu racci, kteří se moc nechechtají...

... a je vidět na Alcatraz, nejslavnější věznici, a lítají tu pelikáni, nebo co to je za potvory.

Když se čučíte na Alcatraz, máte za prdelí červené srdce. Je podobné srdci pro Václava Havla z dílny Kurta Gebauera, které najdete v Praze za Novou scénou.

Ze správného úhlu pohledu ale vypadá srdce jako vystrčená prdel.

Jo, a taky tu jsou lachtani. Miláčkové návštěvníků. Ti si sem zvykli "chodit" po posledním větším zemětřesení v roce 1989. Mají tu jistá privilegia, klid a dostatečný prostor pro exhibování. Jediné, co mi nejde pod fousy, je jejich anglickej název Sea Lion. Sluní se tu a vyvalujou spíš jako prasata, a ne jako lvi. A štěkají jako psi. Divný zvíře. A s balonem nežonglujou. Teda tihle kalifornští.

Některé lodi vypadají, jako kdyby byly poskládané z lega.

V Americe je hodně nadváhových postaviček. Snad objemnější jsou už jen v Austrálii, ale tam jich je zase míň.

Ti otylí tu jsou navzdory obecné snaze sportovat, běhat, chodit. Je ale pravda, že štíhlejších a sportovně zaměřených Amíků začíná být víc. Výrazně víc.

Symbol třešní v Americe ještě není zkurvenej politikou. Možná to teď u nich bude přehazovačka. Ne ta na kolo, ta na palici.

Většina hudebníků v okolí mola č. 39 tu má jakési právo na stálé místo. Tom Duarte tu předvádí své umění prý už roky. Sem tam vystřihne B. B. Kinga nebo Ray Charlese. Ale nejraději má latinskoamerickej styl. Sem tam vyšvihne i nějakou tu profláknutou klasiku.

Já jsem nevyšvihl nic, jen tupý postoj turisty na pieru 39.

Je libo lilkovýho kolotaxíka?

Učím se barvu.

Kanál - já vím, že to není kanál - do naší sbírky deklů na chodnících.

Cíle jsme dosáhli, tak jdem zase pěšky po hřebínku z piérů na Market Street.

Učím se barvu. Jsou motivy, které jsou černobíle nevýrazné.

V létě se školní autobusy stanou posilovými. Na konci prázdnin se jen samolepka sundá.

Meďák je i v Americe luxus.

Tahle ulice nám letos nevyjde.

Obecně ale lze říct, že San Francisco, speciálně Embarcadero, je místo pohodové.

Když vystoupíme "doma" z šaliny, uvítá nás kopec Twin Peaks v mracích. A co bude příště? Zatím nevím.

Hurá na Prahu!

Surreálný zlodějíček se opět hlásí do služby.

Táta něco šeptá předškolákovi a on mu na to odpovídá:
"Tati, já ti nerozumím, musíš mi to šeptat velkejma písmenama."

Milí přátelé,
vím, že nastala doba, kdy se roztrhl pytel s vánočními akcemi, ale třeba
se aspoň některým z Vás trefím do nálady:
Ve čtvrtek a v pátek (15. a 16. 12.) vždy v 19:00 hrajeme NAPOSLED v
Brně Hodinku na Štědrý den.
Pokud máte okolo sebe přátele, kteří mají rádi písně Jiřího Bulise,
dejte jim, prosím, vědět!
Představení se koná v Divadle na Orlí, je bez přestávky a trvá hodinku a
čtvrt.
http://divadlonaorli.jamu.cz/index.php?a=repertoar-pripravujeme/hodinku-na-stedry-den
PRO MIMOBRNĚNSKÉ: Hodinku na Štědrý den hrajeme ještě v sobotu 17. 12. v
Prostějově -Městském divadle v 19:00
http://www.divadloprostejov.cz/hodinku-na-stedry-den/
A POZOR:
14. ledna v 19:00 v Praze - Divadlo v Dlouhé
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/hodinku-na-stedry-den/
A pak už naši Hodinku neuvidíte nikde, protože je to vánoční představení
a příští vánoce budou naši nastávající absloventi působit na úplně
jiných místech.
Ať už přijdete, nebo ne, přejeme Vám krásný předvánoční, vánoční i
povánoční čas...
Dada Klementová a spol.

Zasílám info k nové výstavě v Moravském zemském muzeu a přeju klidný předvánoční shon.
http://www.brnozurnal.cz/nazory-glosy/nekolik-poznamek-k-mineralogicke-vystave-v-moravskem-zemskem-muzeu/
L.V.

Přátelé,
přijďte pobýt a na chvíli se zastavit v předvánočním čase.
Srdečně vás zvu na vernisáž fotek v Café Flexaret ve středu 14/12 od 19 hodin
Hezký advent :)
Richard

Richard Procházka
+420 603 145 175
rixard.photo@gmail.com
www.rixard.cz
https://www.flickr.com/photos/richard_prochazka/
https://rixard.exposure.co/

Třídní schůzka Ateliéru pro kočku - v pondělí 19. 12. 2016 od 17:00 do 19:00 hodin na FAST VUT, Veveří 95, budova C, příspěvek 100 Kč na materiál. Zvány jsou nejenom Hujerovic rodiny, aby se přišly informovat na svoje žáky, ale i ti, co mají zájem se podívat, co a jak děláme a zkusit si některé jednoduché, ale efektní techniky. A samozřejmě jsou zváni a vítáni všichni současní i minulí a budoucí kurzisté. Třídní schůzka.
Ráda zodpovím vaše dotazy, podám další informace, zapíšu si vaše přihlášky...
Zdraví Helena Hermanová, 602 524 200

BIG LIGHT, Dům umění města Brna, 7. 12. 2016 - 12. 3. 2017

DOVOLENÁ V PODOBĚ

výletu se Soňou, Jirkou a vybavením ke koncertování proběhla neuvěřitelně.
Řekli jsme si, že nebudeme nic moc plánovat a budeme brát všechno tak, jak to přijde.
Fotila jsem málo, ale aspoň z prvního koncertu v Bratislavě mám foto z ajfónu od Jirky:

V Cikkerově muzeu v Bratislavě zorganizoval koncert na počest Milana Rúfuse pan profesor Michal Valent. Příjemný pán, plný humoru, způsobil nám i některé strécovské situace svým výrazně znějícím mobilem. Byla tam s námi byla i Jana Janěková, která se postarala o slovo za Jana Skácela. Kromě toho stihla i fotit, takže díky ní máme i dokumentaci.

Atmosféru výrazně osvěžila malá Jasmínka, úplně bezprostředně tancující na všechny písně.

Seznámila jsem se konečně i s paní Rúfusovou, úžasnou dámou, její slova na konci nás až dojala.
Po koncertě jsme se ubytovali i se Soňou u Rončkevičů v Lozorně, bylo tam milo!
Druhý den výlet na vánoční trhy s parkováním u Vlada v Botanické zahradě. Chtěli jsme tam jít dopoledne, ale od Rončkevičů nějak nešlo brzy odejít. Nakonec Vlasta díky společnému obědu tak tak stihla výuku a my jsme vánoční trhy absolvovali až odpoledne. Atmosféra pěkná, ale nás nakonec dostalo knihkupectví na Zelené ulici. Tam by se dalo strávit klidně pár dnů. V dětském oddělení měli dokonce polštáře, kde se dá povalovat a číst si. A že tam měli výběr!!!
Ještě večer jsme dojeli do Dolního Kubína k Jányům. Krásný společný večer v bytě, který odpovídá svým uspořádáním bytu páníčka v Praze. Jen ten výhled z okna je asi bez konkurence...

Dopoledne byl čas, koncert pro Ejku se chystal až na pozdní odpoledne, venku krásně a tak jsme neodolali výletu na Kubínsku Hoľu.

Den před otevřením sjezdovky už měli vyžehlené svahy a všude probíhaly přípravy. Vylezli jsme si až na konec sedačky a našli tam chatu, kde se chystaly koberce, stoly, všude plno materiálu - ale byli na nás hodní a prodali nám pivo. Jirkovi se povedl umělecký mazanec.

Zpátky to klouzalo a já jsem odolala Jirkově nabídce, že pojedeme po zádech. S foťákem a batohem se mně do toho moc nechtělo a tak jsem se sesouvala, jak to šlo.

Ale pan Klement byl hrdina! Pak se přiznal, že se to s ním rozjelo tak, že se i trochu bál. Ale dojel zdravý a celý!
Provedli jsme i průzkum možného ubytování někdy na lyže a vypadá to nadějně!
Odpolední koncertík pro Ejku (ještě dodatečně ke kulatinám) se vydařil, ale foto žádné.
V pátek přesun do Závažnej Poruby na Štěbot rodného hniezda. Možná časem dostaneme nějaké fotky, ale bylo tady tolik chystání, že ani nebylo kdy pořizovat nějaké záběry. V krásném a funkčním sále to byl parádní zážitek, recitovat a vyprávět přijel slovenský herec Juraj Sarvaš.
Chopil se režie a šlo to pak jako na drátkách. Až na to, že mně tuhly prsty, z jeviště na nás šla zima.
Po koncertě posezení už v teple s organizátory, kteří si kulturu v Závažnej Porube hlídají a pěstují přímo ukázkově.
Večer přesun na Roháče k Štefanově sesře Maricce, na Šindlovec.

Opět parádní atmosféra, jako vždycky s Jányovcami!
Děti se hemžily a zkoumaly všechno, co jim bylo dovoleno.

Štefan má 5 sourozenců! Už se v nich začínám pomalu orientovat, ale není to vůbec jednoduché!

Ale Maricku, tu si pamatuju moc dobře. Vyprávěla nám o výletu do Himalájí a překypovala energií.

Jirka se znovu postaral o zvuk a tak jsme se Soňou mohly dát pár vánočních šlitrovek a zopakovat Štefanovi a Nastě premiérovou píseň na Rúfusův text.
Tentokrát se mně nepodařilo vyfotit pořádně Ejku. Starala se o Jasmínku, ale taky o kuchyň a tvořila nádherné saláty.

Ráno bylo pohádkové, slunko, sníh, vyšli jsme si aspoň na hodinku pozrieť zjazdovku - tam už to žilo.

Někteří průzkumníci byli tak rychlí, že se nedali vyfotit.
Přesně v době odjezdu se zatáhlo a začalo pršet. Než jsme se vymotali přes Zázrivou, valil sníh a fučelo vydatně.
Ale dojeli jsme díky Jirkovi úplně v pohodě. Děkujeme Rončkeviči a celá rodino Jányů!!!
Bylo nám s Vámi krááásně!

Dada a spol.