Když má dáma
(patnáct)

Letošní rok je totiž super rok, protože slavíme samé kulatiny. A začíná to hezkejma kulatejma patnáctinama Bibi. 26. ledna v roce 2002, to u nás spala zrovna Helča s pupkem, nás v noci začala škrábat po hlavách a potichoučku nás budila slovy: "Rodičové, nerada vás budím, ale asi budem muset jet." No a tak jsme vzbudili souseda, protože nám auto ukradli a už jsme si nové nekoupili, soused Babka ochotně vylezl z kanafasu a vzal nás svým autem do Kladna. Tam jsme předali Helču v porodnici do státní péče a odjeli zas zpátky domů. Za pár hodin nám už telefonovala Helča, že Bea je na světě, tak jsme za ní jeli.

A to už je čerstvá Bibi ten slavnej den 26.1.2002. Vzpomínám si, jak jsem žádné své dítě tahle brzo a takhle blízko neviděl. Helča se narodila, když jsem byl sedmnáctej den na vojně a kurvy vojenský mě odmítly pustit domů. Honza se narodil u Apolináře a Olina mi ho po pár dnech ukázala jen přes zasklené dveře. To samé Jirka.

Bibi začíná...

A Bibi byla od malička nesmírně zaprutilej člověk. Například si skoro vždycky navlíkala levou botu na pravou nohu a naopak, Když jsme ji přátelsky upozornili na omyl, odsekla vzpurně: "Nech mě, je to šplávně."

Dnes už si si boty někdy obuje správně. Na téhle fotce je Bibi a její mladší bratr Boris. Bahňáci.

Stejně, jako její maminka se v Ostružné uměla a nejen ona zesrat bahnem až na dřeň.

A Bibi nám roste.

Bibi s se strejdánkem Honzánkem. Mimochodem i Honza má letos jakože kulatiny, protože ve středu bude mít 33 a to je hodně kulatej věk. O trošku míň než 88, ale přesto.

Bibi je parádnice, a to jí myslím zatím zůstalo.

V archivu je fotek s naší princeznou tolik, že ho raději ani neotvírám. Archivy mlčí.

Bibi a Helča přijely do Běchovic oslavit ty narozky. Kluci nepřijeli, protože byli na závodech. Lyžařskejch.

Helča vymyslela, že bysme mohli na běžky. Teda dámy, já mám zrasovaný koleno, takže bych šel pěšmo trochu běžmo.

A že si dáme sraz v hospodě v Lese, na konci Klánovic na lesní výpadovce do Úval. Vyrážím dřív, protože si myslím, že budu pomalejší.

Po cestě nikoho nepotkávám. Normálně vymeteno.

A parádně to klouže.

Jdu kolem skoronekonečna.

zkouším skroběžet.

Ale stojí to za prd.

Ale tak pomalej zase nejsem, už jsem v Klánovicích.

Podchod v Klánovicích skýtá hodně příběhů.

Na druhé straně v lese najdu zdřevěnělýho strakapouda.

A kola a kola a koka kola

Značky zarostlé.

Jaké je moje překvapení, když jsem dorazil do hospody jako první. Olina tvrdila, že to jistila tím, že se dost loudala.

Tak ještě chvíli brouzdám lesem a pak...

... všichni společně vnikneme do hospody.

To jsou prosím mé dámy. Tři generace.

Bibi si dala smaženej řízek

A Helča taky. Olina a já jsme si dali napůl vepřové koleno.

Po výtečném slavnostním obědě jsem došli na nádraží v Klánovicích, Helča si koupila lístek do Běchovic a zahrála si na zamčenej klavír.

Bibi si chtěla zahrát na votevřenej, ale nenašla správnou kombinaci a vostrá paní v pokladně byla zásadně proti. Prý má taky vnoučata a ví svý. To jsme jí nechtěli nijak rozporovat.

Přijel vlak a nás čeká jedna ultrakrátká jízda.

Vystupujeme. A holky nandávají běžky, já pěšky a valíme dom.

Kolem maxipsa Fíka.

Doma Olina připraví speciální narozeninovej dort.

Místo svíček višně.

Bibi pak sfoukla všech patnáct višní a dort jsme sežrali.

Pořídili jsme Bibi chytrej telefon a ona se do něho rychle zamilovala. Značky Huňavej.

No a pak holky odjely zas domů, protože doma se jim pohádaly dvě staré podnájemnice a Helča je jela roztrhnout. Jo a ještě ty další kulatiny, Helča bude mít letos 40 a já 65. No a to jsou všecky ty kulatiny letos.