Jiřinka slaví 18. narozeniny
(už po 85. mínus těch 18!!!)

Zase po delší době jedeme do Brna. Jiřinka totiž slaví 85. narozky. Podle britskejch doktorů prý oslavy narozenin výrazně prodlužují život. Čím víc jich oslavíte, tím vyššího věku se dožijete. Je zatím docela kosa, ale jedeme v dobré sestavě. Dana přijela už ve čtvrtek do Prahy, aby si koupila skialpový lyžáky, a z Kladna jedou mé dámy. Dohodli jsme se, že vyzkoušíme Regio Jet vlak. Takže sraz v 5 na hlaváku.

Jedu s dostatečnou časovou rezervou, neběžím, protože mám ještě stále rozesrané koleno. A po cestě mě doprovází papírová holubice.

Na nádraží je veselo, chlupatý potvory hrajou potichu na klavír.

A krásné dámy si drží své klobouky. Pojedeme z kopce.

Žlutým vlakem do Brna je to paráda. Můžeš se projít po chodbě, jede to stejně rychle jako autobus a stojí to jen o desetikorunu víc. Asi budem jezdit vlakem.

Sobotní Brno je vstřícné.

Jedeme za Danou, kde přespáváme. Linda už na nás čeká s teplou stravou a studeným pivem. Ráno jedeme za dědou a Jiřinkou.

V Lužánkách zjišťujeme, že jsou zamrzlé a ledové. Já se bojím spadnout. Já, kterej miloval vždycky náledí, je podělanej až za ušima. A Olina, ta ledovku neměla ráda nikdy, a ještě teď si k tomu vzala hodně blbý boty. Asi je na nás hezkej pohled.

U dědy jsem si všiml, jak je jeho syn identickej, jak ta genetická nuda v Brně je čím dál víc viditelná. Na téhle dvojfotce to je extrémně patrné. Táta a syn. A oba mají za partnerky Jiřinky.

Jiřinka si povídá s Olinou a děda se mnou. Návštěva dědy u mě navždy bude spojená s atentátem na zdraví a život. Atentát jídlem. Třeba tu sobolu jsme začínali vařeným prasečím kolenem a wasabi.

Před obědem přichází i Helča s Bibi. Přiťukneme si sladkejma bublinkama.

Dámská sekce zleva: Jiřinka, Helča, Bibi, Olina.

Klučičí sekce zprava: děda Olin a já Dušan.

Přežili jsme. Jsme sice trochu přežraní, ale zvládli jsme to celkem se ctí. Brno je drsný město. Tady se sere i na sráče.

A honem domů za Danou. Mé dámy jedou šalinou.

Večer rodinné setkání. Jedinej pravej pupek je ten prostřední. Evička v březnu čeká třetí miminko.

The Lyžárds

Dana dostala od Lindy pod stromeček skialpový lyže a z Prahy si přitáhla i lyžařský boty. A tak si je zkoušely a přemejšlely, jestli si je má Dana nechat, a nebo je vrátit. Jsou staré, tlačí ji a podle mě jsou i drahé. A u starejch lyžáků člověk nikdy neví, kdy se z nich uprostřed svahu stane pytel trsátek. Známe to!

Linda s Helčou pak zkoumaly, jestli by se nedalo na lyžích ušetřit, že by sdílely jedny lyže a jedny boty. Bylo to krkolomné, ale asi by to šlo.

Zábava se rozproudila na plné obrátky, a to navzdory tomu, že nikdo skoro nepil a alkoholem to tedy nebylo. Dana se pak převlíkla do cyklistických kraťasů a lyžovala po předsíni a v neděli pak tvrdila, že holky (ona ne) blbly jako ožralé.

Když dolyžovaly, vylily ještě na koberec zbytek červenýho vína a do rána bylo v obýváku naváto.

Jsme pozvaní za Alenou na oběd. Naproti Aleně bydlí sklepmistr Rudolf. Ale já si myslím, že to bude spíš gorila.

Celá ta ulice vypadá na hodně vychechtanou oblast.

U Aleny už je celé dětstvo. Otakárek se nemůže dočkat své milé Bibišty. Už v pátek večer ztropil scénu, za kterou by byl v Norsku okamžitě rodičům zabaven. Ležel prý na chodbě před výtahovými dveřmi, řval jak kráva a kopal nohama, protože mu maminka prozradila, že Bibi přespí u Lindy a uvidí se spolu až ráno.

Nina je v pohodě. Oběd u Aleny byl výbornej.

A Oťas je v sedmým nebi, má svou milovanou Bibištu.

Evička přemlouvá Ninu.

Oťas líbe Bibi.

Alenin dvorek prozrazuje, že venku je krásně.

Oťas nepustí Bibi ani na záchod.

Děcek tu je jako filcek.

Helča závidí Evičce pupek s miminkem.

Ona totiž je Helča úplnej magor na těhotný holky.

Oťas umí počítat. Česky zkrácenou verzi od 1, 2, 3 do 15.

A anglicky do devíti bez vynechávek.

Ester a Nina žerou sušenky.

Ale to už je konec. Musíme na autobus. Veze nás hodna Linda. Jedeme přes brněnskej Bronx. Bronx nehladoví.

Olina si ještě musí prohlídnou jeden obchůdek s hadrama a já si fotím "Kick Brno Art."

Ještě rychlé foto mých chytrých horákyň.

Za chvilku nám totiž jede autobus domů.

Pa Brno, tak zas někdy. Třeba na jaře.