Pivní odpoledne
(doktora Zvonka Burkeho)

Těšil jsem se, jak vás konečně doprovodím do Kreuzbergu v Berlíně, tak jsem vybral fotky z archívu, nahrál si je do správnýho adresáře a pak jsem sbalil svůj externí disk a odjel do Ostružné. Až večer na chalupě mi došlo, že ten adresář není na externím disku, ale na pevným disku někde ve velkým počítači. Olina má jarky, tak co třeba pár dní na chaloupce? Zatím stojí, ta chalupa, červotoči jsou rozumní a hryžou tak, aby jim naše chalupa vydržela i pro další generace. Sem tam hromádka pilin. Jemných a docela sympatických. Svezli jsme se s Martinem, protože po rodičích mu zbyly dvě skříně, potřebuje si je u nás na chalupě schovat. A taky že mu pomůžu a zůstaneme o pár dní dýl. Já jsem přivezl děsně smart žárovku. Žere málo a svítí jen někdy. Na půdu, když jde někdo v noci čůrat. Je chytrá a rozumná, ve dne z ní světlo nedostanem. V noci, když vstoupíš na schody nebo vylezeš z pokoje, tak se na chvíli rozsvítí, by ti ukázala, kudyma spadneš.

Ten sudeťáckej hřbitov mě hodně zajímá. Je tu tolik příběhů, které nedokážu rozklíčovat.

Na chalupě je docela zima, ale máme zatím čím topit, takže teplo se dá vyrobit docela rychle.

Ráno jsme šli s Olinou nakoupit do jedinýho obchůdku. Pan prodavač je veselá kopa, ale o EET se vyjadřuje s velkým despektem. Podle Babiše a těch, komu EET imponují, tedy jde o podvodníka, protože se té EET bojí. Jenže je to naopak. Nepodvádí, nemá jak, pro něj to je prostě buzerace navíc. Už to samotný prodávání v malé vesnici je na hraně snesitelnosti. Třeba v sobotu má otevřeno od 7:30 do 9:54, pak mu jede autobus do Jeseníku.

Prvním krokem, jak se vypořádat s EET, je toto. Byla to dobrá služba. Teď musíme pro plyn až do Jeseníku. Otázkou je, jestli se na to nevyserou i tam. Pak budeme muset přejít na studenou stravu a elektřinu.

V sobotu dopoledne přivezli Martinovi dvě skříně po mamince. A odpoledne jsme vyrazili na okružní výlet po okolí. Hlavním motivem toho našeho výletu však byla testovací návštěva nového rodinného pivovaru na horní Ostružné.

Jaro se drtivě vlamuje i sem do drsné krajiny. Sere na kosu, sere na sníh. Není čas.

Martin rozebírá starý skříně a já zatím instaluju chytrou žárovku na půdu.

Plyn si sice už v Ostružné nekoupíme, zato tu máme nejpilnější krtky v republice. Na krtky se zatím EET nevztahuje, takže jedou jak zjednaný a tunelujou.

Obloha dramatická, ale jinak je příjemně.

Dole na Ramzové je připravená dělostřelecká baterie. Ale letos už si nezastřílí.

Nabídka horského dravého sexu.

Většina malejch sjezdoveček už je mimo, ale aspoň si tu obsluha ohřeje buřty.

A diskoška. Michal David a tak.

Tam za horizontem na nás čeká novej pivovar. Rodinnej.

Stydlivá hadice

Ouha, hospoda otvírá až ve tři, takže v nás uzrál ďábelský plán. Sejdem do centra vesnice a půjdeme do jiné hospody, kde si dáme startovací pivo, přečkáme tam kritickou dobu a vrátíme se zpět do pivovaru.

V té náhradní hospodě mají taky dobrý pivo, ale nápojovej lístek nebudí zrovna sbíhání slin.

Sedíme pod aktem, kterej nedokážu rozklíčovat. Nedaří se mi zjistit autora. Nejjednodušší by bylo se zeptat někoho v hospodě, ale znáte to. U nás doma se ptá akorát Olina.

Ve tři to zalomíme a vracíme se do toho novýho pivovaru. Je krásnej a voní. Všude se vesele leskne měď.

Stojící pán vpravo je dědeček majitelů toho novýho pivovárku. Mají to v rodině.

Takovejhle parní válec jsem měl coby malé robě. Ten můj byl na klíček a tenhle je možná na pivo.

Tenhle pivovar je šestiválec.

Úplně stejný lyže jsme měli dlouho i u nás doma na půdě. Škoda, že jsem si na nich nezkusil sjet nějakou pořádnou sjezdovku.

Paní kelnerka.

Na stole pro návštěvníky nachystanej slad, neboli naklíčenej a opraženej ječmen. V tomto okamžiku totiž ještě stále není jasné, zdali se ze sladu stane whisky, nebo pivo. A je to docela dobrý i na zobání.

Dali jsme si prvně polotmavou třináctku. Výborný pivo. Druhé pivo jsme si dali světlou dvanáctku. Taky dobrou, ale ta třináctka to vyhrála.

Vše tu voní novotou, hajzlíky příjemný. Jdeme domů, ale Martin a Dana si ještě skočili na hajzlík. Říkal jsem Olině, že by bylo dobrý, kdyby Martin i Dana vylezli najednou z hajzlů, ale protože to bylo velmi nepravděpodobné, tak jsem tu fotku zařadil do nevyfocenejch pro Rudolfinum

A hle, arciť už jsou zde, vylezli úplně stejně

Akorát nechápali, proč se jim s Olinou smějeme.

Jo, tenhle pivovar je dobrej. Snad mu to vydrží.

A krtci jedou jako šílení. Tuneláři.

Druhej den jdeme přes údolíčko kolem paní Danielové, která nám v létě půjčila svou kuchyň pro natáčení krátkometrážního filmu Z donucení, kde hlavní roli hrál Boris, vedlejší roli Jirka i Jituš, já jsem dělal fotografa a naše chalupa celej štáb hostila. Paní Danielová má děsně pilné slepice, což si vysvětluju tím, že si s nimi povídá, tak je pro ně radost dělat paní Danielové radost a chrlí vajec jako Niagára. Když tu jsme na dýl, vždycky si od ní nějaké koupíme.

Po cestě do Branné, kam jsme se snažili dostat na trubičky, jsme našli první bledule a Olina pak ještě jeden rozkvétající devětsil.

Dana nám ukázala novou trasu do Branné, říkáme jí pracovně partyzánská, ale ofiko se jmenuje Ptačí stezka.

Olina a já jsem ji neznali a jdeme tu poprvé.

V lese číhají čerti a slibujou, že budou hrát ve filmu pana Trošky.

Stromy mají svoje SPZ. Je to sice hnusný rejt do kůry stromů, ale kdo nebyl kdy zamilovanej, že jo.

Nevím, jak moc by si tu užili horolezci, skála vypadá dost zpráchnivěle.

A pak ještě těhotnej motiv na staré lípě. Ten si později dopopracuju, ale teď na to nejsou podmínky.

Ohlídnu se zpátky a vidím, že álej je velmi krásná.

Pět židlí na dvou balkonech jednoho domu.

Před námi se otvírá Branná. Pro nás je vyhlášená svejma trubičkama.

Kvůli nim jsme sem vlastně šli.

Čirý sklo se tu třídí velmi pečlivě. Celá oblast by mohla zbytku republiky jít příkladem.

No a třeba ve čtvrtek pan doktor Kala v Branné neordinuje.

Jaro už je za oknem.

Kostel zrenovovanej.

Čtrnáct sedmikrásek ve třech obrazech v jedné cukrárně.

Holky si daly proslulé trubičky, Olina i žloutkovej řez, kterej zase nesnáší Helča, a taky kafe. Já jsem si nedal nic, protože jsem se těšil na pivo v hospodě. (Kecá, sežral půl žloutkového řezu. Pozn. korektorky.)

Ubytovna pro svatý.

Za dveřmi této fořtovny jsme si s Olinou před 42 lety řekli své zásadní JO! Chtěl jsem napsat ANO, ale od jisté doby je mi tohle slovo nesmírně protivné. Celá naše svatba je na fejeton, tak snad někdy?

Dana se opičí po panu prezidentovi, ale nevyplatilo se jí to, konečně, jako celé republice, protože si zasrala goretexovou bundu od smůly. Tu bundu šlohla Starčesovi a... To je jedno, tenhle prezident se nevyplatí celé republice.

A příště asi zase do Němec...