Meru a Kilimanjaro 2017
(třetí část)

Pro cestu na vrchol nejvyšší hory v Africe je možné vybírat z několika výstupových tras s řadou variant, nejčastěji užívané nesou jména Rongai, Marangu a Machame, společná strmá sestupová se jmenuje Mweka. Jak již bylo řečeno na konci minulého dílu, vystupovali jsme cestou Machame od brány ve výšce kolem 1800 m. Nejde se přímo vzhůru, dbá se na co nejdůkladnější aklimatizaci. Například při přechodu přes místo zvané Lava Tower mezi Shira (asi 3900 m) a Barranco Campem (asi 4000 m) se v jeden den nastoupá a naklesá kolem 800 metrů. Za dlouhých denních přechodů či večerních posezení v jídelním stanu pak je dost času nekonečné debaty o všem možném. Výběr témat není omezen, a tak přijde na řadu i otázka, proč je rovnodennost na rovníku každý den v roce, detailní rozbor Neználkových příhod od Nikolaje Nikolajeviče Nosovanebo dojde i na slovní fotbal, takový ten, co se slova neříkají přímo, nýbrž opisně. Obrazová pomůcka pro vysvětlení permanentní rovnodennosti na rovníku vytržená z cestovního deníku je tak názorná, že to snad ani nejde nepochopit.

V cestě k výšinám stál opět nejprve deštný prales, s výškou pak nastával úbytek rostlinstva až do alpinské pouště a popelové pouště. S rostoucí výškou také klesá přiměřeně teplota. Už ve Shira Campu byla ráno na stanech námraza, hranice 0°C byla kolem 4500 metrů nad mořem, oficiální teplota na vrcholu mínus 7°C, ovšem na jedné straně sluníčko a na druhé vítr nebo déšť (případně sníh) vytvářejí pocitovou teplotu zcela odlišnou od té teploměrové. Nad Barranco Campem je v některých průvodcích avizován výstup místem zvaným Barranco Wall s úseky vyžadujícími údajně horolezecké dovednosti. Ano, byly tam asi dva dvoumetrové výšvihy, odkud nebylo kam spadnout. Jára Kulhavý by je zřejmě vyjel na kole (ovšem na lehký převod).

Služby doprovodu zahrnují především stravu a pomoc s přenosem vybavení. Starost o turistu začíná ranním čajem nebo kávou servírovanými s budíčkem přímo do stanu. Pak lavórek s vlažnou vodou na opláchnutí a snídaně. V jídelním stanu ovesná kaše nebo vaječná omeletka, páreček, další čaj, kakao, kafe, ovoce. K obědu nebo večeři zeleninová polévka z dýně, okurky, celeru nebo cukety, hovězí nebo ryba, rýže nebo brambory, zelenina čerstvá nebo obdělaná, ovoce, nápoje. Může takhle člověk zhubnout? Po túře vlažná voda na opláchnutí. U večeře každý klient při pohybu vzhůru podstupuje měření tepu a míry okysličení krve, resp. hlásí do osobního formuláříku množství vypitých tekutin a barvu moči. I kdyby se vyskytly nějaké chybky, člověk by se na ty pozorné a snaživé průvodce ani nemohl zlobit. A že jich bylo! V průměru skoro tři na osobu. Na Meru tak s námi šlo kolem 13 lidí, na Kili skoro 30.Z pochopitelných důvodů není možné je počítat přesně, člověk ani není při nejlepší vůli schopen všechny rozpoznat (zejména, když si vezmou jinou nebo žádnou čepici), navíc někteří fungují jako spojky s čerstvými potravinami průběžně dodávanými zdola přímějšími a strmějšími cestami, než se pohybuje hlavní voj. Při pohledu na některý z táborů to vypadá, že turistů je mnoho. Je však třeba uvážit, že jich je z celkového počtu osob zhruba čtvrtina, stejně tak stanů. Posléze na vrcholu, kam už jdou s výpravou jen průvodci nejvyššího levlu, je najednou lidí podezřele málo. Výchozí tábor pro vrcholový útok je Barafu Camp (asi 4650 m). Vstávali jsme kolem jedné v noci, vyráželi s čelovkami před druhou. Klendra pořádná, ale při přiměřeném oblečení bez potíží. Čaj z termosky povzbudí, voda s hořčíkovými tabletami v obyčejné plastové lahvi beznadějně zamrzla, a zamrzlá byla i po sestupu až do večera.

Předpovědi počasí se dost často nenaplní, což je občas dobře. Na Merunám předpovídali jasno, a byly mraky, pro noc výstupu na Kilimanjaro předpovídali sněhové přeháňky a postupně až 55 cm sněhu. Hvězdy nad hlavou při výstupu a následující fotky naštěstí ukazují, že se opět spletli. Nakázal jsem si, že tady nebudu dělat vtipy související s Prognostickým ústavem. Naopak na tomto místě je třeba jednoznačně chválit mapy.cz. Stáhl jsem si ještě v ČR off line mapu severní Tanzanie a stopař fungoval zcela bezchybně i na nejvyšším místě afrického kontinentu.
S rozbřeskem 20. září 2017 vystoupila kompletní výprava na okraj kráteru v místě zvaném Stella Point (oficiálně 5756 m) a kolem půl osmé po hraně i na jeho nejvyšší bod (Uhuru 5895 m). Vrchol není nijak dominantní, rozhledy ale při ranním slunci úžasné. Kráter je obří, zbytky ledovců (severní a jižní ledové pole a několik menších ledovcových ostrůvků) působí opuštěně a odevzdaně spějí k zániku. Deka z mraků končila někde 3000 výškových metrů pod námi a nad ní se tyčila jen sousední pětitisícovka Mawenzi a 70 kilometrů vzdálené Meru. Nádhera.

Během sestupu člověk vstřebává mimořádné dojmy, a má na to dost času, protože se v kempu Barafu jen zastaví na jídlo a odpočinek, a ještě odpoledne sestoupí do kempu Millenium (kolem 3800 m). Již v Barafu jsme mohli pozorovat, že na vrchol přišel mrak a i do tábora sněhová přeháňka. Později odpoledne ale bylo zase jasněji a slunečněji. Následující den se pak přes Mweka Camp a Mweka Gate odchází z parku Kilimanjaro. V zamlženém lese jsme si opět mohli ověřit, co všechno útlé dívky dokážou odnést na hlavě. Na další fotce pak celá výprava přijímá kongratulace od ukazatele u brány parku.

Závěr. Nemá cenu přemýšlet nad tím, jestli by člověk zvládl výstup bez nosičů, jestli jich nebylo zbytečně moc nebo jestli se nechová jako hýčkaný pitomec. Jiná alternativa rozumného způsobu k výstupu se zde nenabízí, ledaže by člověk jel úplně jinam. Velký až nadměrný počet průvodců není na volbě turisty. Pro ně práce znamená obživu a já jsem osobně velmi rád, že svou práci dělali dobře a s úsměvem. A nakonec vedle dosažení obou vrcholů je asi právě krátké soužití naší výpravy se skupinou průvodců, nosičů, kuchařů a dalších pomocníků tím nejsilnějším dojmem celého výletu.

Jako Nepálci mají svoje ´Reshamfiriri´, je na Kilimanjaru hymnou výstupu ´Hakunamatata´ a heslem ´pole, pole´, tj. ´hezky pomalu´. Text písně nám Hebron přepsal vlastní rukou.

990

Přispěvatel se pak pokusil při zpáteční cestě za dlouhého nudného transkontinentálního přeletu,i přes chabou znalost svahilštiny, o volný lyrický překlad této zmíněné písně.
„HAKUNAMATATA“ „Kdo nikam nechvátá“
JAMBO! JAMBOBWANA Zdarec! zdareckémo.
HABARIGANI? Máš se?
NZURI SANA No to je jédno.
WAGENIMWAKARIBISHWA Přijde borec, v hubě žváro,
WAPI? na co zírá (no co je toto za brdek, chlapi)?
KILIMANJARO Kilimanjaro.
TEMBEA POLE POLE Nemá žádný problém,
HAKUNA MATATA kdo nikam nechvátá.
P.S.: Úplně odlišný přístup k věci nabízela trička s nápisem „Když na něj nemůžeš vylézt, tak ho vypij“.