Kristkova filmová noc
(odhalení nové asambláže "Let ptačí královny")
Jen co jsme se vrátili z Islandu, nabil jsem baterky, vylil karty a mazal do Podhradí nad Dyjí. A proč? Protože se tam v sobotu večer odehrávala Filmová noc Lubo Kristka s odhalením asambláže "Let ptačí královny". Dostat se z Prahy do Podhradí hromadnou dopravou je téměř nadlidský úkol. Teoreticky by to šlo, ale prakticky mi to nikdy nevyšlo tak, jak jsem měl naplánováno. Tahle cesta nebyla výjimkou. Krásnej spoj žlutým autobusem se zpozdil o 7 minut, které jsem potřeboval na přestup na regionální autobus. Když jsem vystoupil, jen jsem zahlídl, jak kolem ta osmsetšestnáctka profrčela. Iveta mi prozradila, že na sebe většinou čekají, ale asi jen v rámci jihomoravskýho kraje, Praha je mimo. Je sobota, spojení jsou řídká. Je vedro, plazím se pěšky přes park na nádraží a protože mám až moc času, zkusil jsem nádražní hospodu. Vpravo restaurace, vlevo jídelna. Vlezu do restaurace, je tam nahuleno, dva přiopilé páry tančí jakýsi ploužák na zpěv tří opilců. Prodral jsem se kouřem a tanečníkama k číšníkovi a zeptal se na jídlo. Koukl na mě a pak mávl rukou za sebe. Pochopil jsem, že musím vedle, do jídelny. Umakartová místnost byla liduprázdná, ani obsluhu jsem nikde neviděl, jen nápis na prázdným nerez-pultu "BEZ OBSLUHY". Tím by se všechno vysvětlovalo, ale říkal jsem si, že když bez obsluhy, tak proč si nehvízdnout. Odkudsi vylezla paní a mile se zeptala, co si přeju. Zkusili jsme se domluvit na nějakým jídle a vyšla z toho místní specialita Znojemský drak. Já vím, vy si určitě myslíte, že to je to, co jsem si myslel i já. Není. Asi po čtvrthodině se ozvalo: "Pane! máte to tady." Drak je přes celej talíř, zvenčí to je obrovskej řízek umístěnej na vařenejch bramborách. Vevnitř v trojobalu, kterej byl XXXL, se schovával pláteček kuřecího a pláteček vepřovýho, mezi nimi se krčil list šunky a plátek sýra. Náplň byla velikosti M a nebo S. Trojobal tuhej. Nevadí mi to, protože tím zápasem zabiju víc času. Stálo to dvě kila a vyčerpalo mě to. RaJ. Šel jsem si lehnout do stínu pod strom jako bezdomáč a chvíli si četl. Autobusu do Podhradí jsem se dočkal, takže vlastně všechno dobrý.
Plátno pro promítání už visí, lavičky nanošeny, odpolední klid u řeky.
Bibi, dá se říct skoro hlavní hrdinka tohoto večera i předchozího happeningu, si vypráví s Lubo Kristkem o věcech. Věcech zajímavejch.
Lubo třímá lískovej klacek na posouvání uhlíku v ohni a vedle sedí Jura Pejcha - zázračnej zvukař se svým věrným zvukařským psem.
Takové to ticho, klid před akcí.
Asambláž zahalena a na večer připravena.
V galerii asambláží se pomaličku připravujou podrobnosti happeningu.
Chůdař Martin.
Bibi a ti ostatní.
Martin Lalík - fenomenální chůdař.
Dlouholetá jeptiška Miro Bartoň se líčí a strojí.
Šmik nebo nešmik, to je oč tu běží.
Probírat důkladně scénář a ladit drobnosti je naprosto nezbytná část každého happeningu. Je v tom totiž kus magie a kulinářství, protože to, co Lubo vymyslí, se většinou odehraje přesně tak, jak bylo v jeho plánu a stane se toho ještě mnohem víc, což nikdo neví, jen Mistr? Pro účinkující se slabejma nervama to bývá dost tvrdej oříšek. Já za sebe můžu potvrdit, že všechny happeningy, které jsem kdy Kristkovi fotil, dopadly přesně!
Lubo Kristka napadlo vylepšení.
Karel Bartoň - druhá jeptiška. Zajímavostí tohoto happeningu je, že tentokrát jsou jeptišky neozbrojeny.
Jedna z panen.
Zatímco se v asamblárně kují pikle a ladí kostýmy, venku před zámečkem tajemně trčí "Kosmicky načasovaná parapyramidální potence". Z důvěrných zdrojů od vědců z univerzity v Ohiu jsem se dozvěděl, že objekt výrazně zvyšuje potenci a žádostivost, čehož využívají procházející poutníci a po pyramidě žádostivě lezou. V tajných archivech je zaznamenáno, že se přes pyramidu nabilo asi padesát policajtů. Někteří v uniformách, jiní na tajno v maskovacím civilu.
V asamblárně musíte dávat velký pozor, abyste se náhodou nestali novým vystaveným objektem. Stačí chvilka nepozornosti a je z vás artefakt.
Moderátor Milan Svoboda ladí intonaci a barvu hlasu.
Zrod kosmických dvojčat. Někdy vám o nich řeknu víc. Možná.
Zpočátku byly lavičky opuštěné a těch šest lidí, co na nich sedělo, vypadalo tristně, jenže pak, jakoby mávnutím surrealistického proutku, tu byla hlava na hlavě.
Iveta předává moderátorovi slovo i mikrofon,
Kristkova filmová noc zahájena.
Filmy, fotky, články a vzpomínky prozrazují, kolik toho všude po světě Kristek rozsel a zasel.
Mystika však pokračuje nemilosrdně dál. Je promítnut film, ve kterém Lubo Kristek rozpráví se svou milou přítelkyní kozou Lízou o umění. Film v roce 1997 odvysílala Česká televize. Myšlenky Lubo Kristka jsou i po více než čtvrt století aktuální a čím dál pravdivější.
Jeptiška na vejšku z jiného happeningu. Foceno z velikého letního Lubova filmového plátna.
Po několika krátkých filmech se náhle rozprostřela tma, překvapila i moderátora. Pak se v záři reflektoru objevil výškově nepřehlédnutelný prokurátor se dvěma ozbrojenými bachařkami.
Prokurátor třímá vězeňský mundúr.
Přísným pohledem skenuje diváky. Je to důležité, protože oni budou mít v rukou za chvíli a na chvíli osud.
Z druhé strany scény přichází rozvrokočená neklidná horda. Sedm panen vleče nahého spoutaného Kristka.
Obě skupiny se setkají u pevné kovové klece.
Kristek je převlečen do vězenského.
A uvržen do klece. Visací zámek zlověstně cvakne.
Prokurátor ostražitě kontroluje proces.
Bachařky ozbrojené samopaly hlídají vězně.
Moderátor krátce vysvětlí mezinárodní porotě předstírající, že jsou jen diváci, proč byl Lubo Kristek uvržen do šatlavy.
Umělec se dostal za mříže především za to, co za všechny ty roky prováděl svým modelkám a hlavně na tom posledním květnovém happeningu "Dívka královnou ptačí říše". Je to vlastně zadostiučinění jeho modelkám a z tohoto spravedlivého úhlu pohledu je to trest oprávněný.
Panny však nejsou příliš mstivé a tajně svého vězně krmí melounem a umělcovu kozu, která je vězněná s ním, tvrdým chlebem a vojtěškou.
Záběr z inkriminovaného jarního happeningu, kde Kristek pomaloval svou hlavní hrdinku. Poslední kapka, pak pohár přetekl.
Jak dlouho bude umělec uvězněný?
Svoboda je totiž v rukou mezinárodní poroty. Moderátor se poroty ptá, jestli Kristka osvobodit, nebo nechat v kleci shnít. Mezinárodní porota zprvu touží po pomstě a hlasuje, že nechat v lochu.
S tím scénář tak trochu počítal, tak bylo na konferenciérovi, aby se mu podařilo porotu nalomit a donutit ji k velkorysosti. Povedlo se. Umělec s kozou jsou opět na svobodě.
Kristek totiž našel v blízkém okolí svou milou kozu Lízu reinkarnovanou do kozy Lízy von Lesná. Hodný pán, u kterého Líza von Lesná bydlí, ji Kristkovi půjčil, když zjistil, že je vtělením jiné Lízy. Osvobozený umělec požádal slavného violoncellistu a skladatele Jana Kavana, aby na svůj krásný nástroj doprovodil slavnostní odhalení nové asambláže.
Jeptišky střeží obraz jen klacky, samopalů dnes večer netřeba.
Jan Kavan
Lubo Kristek odkládá vězeňskou čepici a je mu nasazena královská koruna.
Na hru přísně dohlíží prokurátor.
Lubo Kristek představuje publiku a mezinárodní porotě svou múzu a modelku Bibi a žádá ji, jestli by neodhalila tentokrát obraz.
Manel Giménez, ředitel Port Gallery, Barcelona a Bibi Stevens odhalují asambláž "Let ptačí královny".
Poděkování Manela Giméneze.
Vera Seppassipour, malířka a majitelka nově otevřené rezidence Frejštejn House přímo v Podhradí rozpráví s Lubo Kristkem.
Sedm panen: Zuzana Bízová, Kamila Čermáková, Nicole Fialová, Johanka Stružková, Jana Tajovská, Bibi Stevens a Nela Vařáková.
Reinkarnovaná koza Líza, Kristek, violoncellista, prokurátor a moderátor, který začíná číst jména těch, kteří léta doprovázejí Lubo Krista na jeho happeningové pouti. Seznam je samozřejmě dlouhý a všichni si poděkování určitě zaslouží, protože žít happeningy s Lubo Kristkem je sice nádhernej zážitek, ale fuška.
Panna Nela s miminkem.
Nela Vařáková – malá jeptiška, Magdaléna Binderová – velká jeptiška.
Jeptiška Miro Bartoň.
Jan Čermák - herec .
Robert Zelený - herec.
Jan Martiš z VUT, kouzelník Teslova transformátoru (blesky na požádání).
Filmové studio Jindřich Kepert.
Martin Lalík – chůdař. V pozadí Karel Bartoň - jeptiška.
Všechny happeningy Lubo Kristka jsou krásné, napínavé a náročné. Jo a po každým hepáči Lubo prozradí, že už žádnej další happening dělat nebude. Těším se na další.
- 2024/35 - Sto zvířat (na občanské plovárně)
- 2024/34 - Vzpomínání na Honzu Kalinu (Už je to rok)
- 2024/33 - Prague pride(2024)
- 2024/32 - Taková lví oslava neoslava (ve Zbirohu)
- 2024/31 - Nebo třeba Karlštejn(jen tak od boku)
- 2024/30 - Expedice Tři prameny (den třetí)
- 2024/29 - Expedice Tři prameny (den druhý)
Bag to school
Místo odposlechu fotka ze znojemskýho New Yorku.
Z PROVEDENÍ TŘÍ MINIOPER JIŘÍHO BULISE
SE MINULÝ ČTVRTEK
vyklubalo nečekané množství strécovskéch situací.
Kaple Panny Marie Pomocnice se nachází na vyvýšeném místě
v Brně-Líšni: https://mapy.cz/zakladni?source=base&id=1853289&ds=1&x=16.7055002&y=49.2097218&z=17
Místo vybízející k výletu ze všech možných stran a až se tam člověk
doplahočí, může se kochat výhledem na kterou stranu chce,
doporučujeme!
Přijela jsem na kole, kopec jsem hrdinně vyšlapala a byla
jsem zvědavá, jak se tam s operou vejdeme.
Sylva - manažerka a autorka kostýmů i celé výpravy, už byla
na místě spolu s kolegy z Líšně, kteří se tam obětavě starají o kulturu.
Na kopec navozili lavice, klavír, stan, přivezli paní Bukovskou s vínem,
dokonce tam snad i čepovali pivo…
Dostavili se i první zpěváci.
Lubor už rozehrával basklarinet, na ten se vždycky těším!
Přišla violoncellistka Iva s doprovodem.
Místo divadelní šatny krásnej výhled do kraje!
Všichni pomáhali stavět stan, kde se budou měnit kostýmy.
Celou tu dobu probíhaly pokusy, jak se dostat k elektřině
dovnitř kostelíčku, bez ní totiž nepojede klavír!
Klíč od dveří ale chyběl a nebylo jak ho získat.
Představení mělo začít v 18:30, jenže v 18:11 pořád nic!
Situace byla vážná, jeden z pořadatelů navrhoval, že by mně
půjčil harmoniku, ale to neprošlo.
Pana Jiřího napadlo, že ve Slatině je člověk, vlastnící agregát.
Zkusil mu zavolat a trefil se právě do momentu, kdy dotyčný
měl na stole večeři. Přesto pochopil situaci a slíbil, že přijede,
jak to půjde nejrychleji, i s agregátem!
Houslista Honza cestu zvládl taky na kole - a to už jsme byli fšeci!
Přišli kamarádi z Lomnické sborové dílny, to mě moc potěšilo.
Ríša Lank zavětřil, že by to bylo zajímavé místo i pro
koncert Black Ugandy...
Zdeněk, majitel agregátu dodržel slovo, přijel, zapojil přístroj
a odejel dojíst večeři.
A tak jsme začali hrát jen asi s půlhodinovým zpožděním.
Lidi i tak vypadali spokojeně, protože Sylva jim všechno vysvětlila.
Vlítli jsme do představení rovnou a bez zvukové zkoušky,
což se ukázalo jako nerozum. Nechtěli jsme zdržovat, no a
pak jsme si to pěkně vyzobali.
Muzikanti neslyšeli, co hraju - dostala jsem totiž špatnej kábl na
propojení kláves s monitorem, a tak z nich šel jen základní zvuk.
Další z mnoha strécovskéch situací...
Já jsem slyšela muzikanty, ale zpěváky skoro vůbec, protože jsme
byli relativně daleko od sebe.
A k tomu ten vítr!
Jako anděl strážný se zjevil Jakub Výborný - přišel na operu!
Když viděl, že vítr sílí a obracení not, připevněných kramlíky,
je docela šílenost, včas se nabídl, že mně bude noty obracet!
Foťáku se chopil Dalibor, jeho zásluhou máme zdokumentováno,
že operky proběhly a přes veškeré neočekávané situace jsme
skončili všichni stejně, což byl skoro až zázrak.
Potvrdila se důležitost zkoušení. Přes složitý podmínky všechno
fungovalo skoro až samozřejmě. Určitě to bylo hlavně proto,
že jsme v den představení poctivě zkoušeli celé dopoledne.
Sice na úplně jiném místě, ve zkušebně (nebo spíš skladišti)
líšeňského divadla, kde jsme se dobře slyšeli i viděli!
V poslední operce o chlípném plukovníkovi předvedl jeho
představitel Michal tak dokonalý herecký výkon, že kamarádka
Dáša z toho měla ještě po představení traumatický zážitek,
myslela, že si fakt málem urazil koule…
Když jsme jí vysvětlili, že to tak hraje pokaždé, viditelně se jí ulevilo.
Všechno vyšlo, i závěrečná scéna, kde si z chlípného plukovníka
vystřelí dívka, kterou chtěl svést a sebere mu svršky.
Přes všechny nástrahy celá akce skončila spokojeností
publika i účinkujících!
Druhý den jsme hráli v Björnsenově sadu, kde byly podmínky
úplně nejlepší, jak to šlo, včetně zázemí.
Přišlo hodně lidí, festival Na prknech, dlažbě a trávě se konal
už po dvacáté!
Přišli kamarádi, všechno bylo fajn až na ten vítr! Foukal
sice decentně, ale kramlíky byly potřeba a tak se role
šlechetného zachránce ujal tentokrát pan Jiří!
Šlo mu to úplně profesionálně, akorát neměl čas něco vyfotit,
proto z představení nemám ani jednu fotku…
Po představení se tvářil spokojeně zvukový mistr Jirka Pejcha
i ostatní účinkující, dokonce i režisérka Katka měla radost!
Kdy budou operky příště (jestli vůbec ještě někdy budou),
zatím nevíme. Určitě dám vědět!
PAVEL SI PŘIJEL VYZKOUŠET SVOJE
horolezecko-kamerové vybavení k nám na balkon.
Předvedl mně, jak se leze vzhůru, zatím bez zátěže.
Pak si začal přidávat všechno, co potřebuje k filmování.
Aby mohl vydržet ve visu i několik hodin, potřebuje sedačku.
Ještě podložit kameru…
a je to.
To všechno se potom děje ve výšce někdy i pár desítek metrů
nad zemí. Při té představě mám motýlky v břiše.
A odjel na týden s Adamem do Dánska.
Tam ale moc vysoký hory asi nemají..
Dada a spol.
Hned čtyři nové výstavy přinese začátek podzimu
do Domu umění města Brna
Marius Kotrba: Svatý Kryštof, foto Jakub Sobotka
Vernisáž za vernisáží, výstava za výstavou - a komentované procházky k tomu! Září bude v Domě umění města Brna pořádný kvapík. Na co všechno se tedy můžete těšit?
MARIUS KOTRBA
Hlavní událostí měsíce bude bezpochyby otevření monografické výstavy sochaře a malíře Maria Kotrby. Výstava s názvem Conditio humana nabídne komplexní průřez autorovou tvorbou s důrazem na souvislosti mezi jednotlivými tvůrčími obdobími. Součástí výstavy a jejího doprovodného programu bude také zasazení Kotrbova díla do kontextu středoevropského umění od 80. let minulého století a okolnosti vzniku sochy Spravedlnost před brněnským Správním soudem.
Vernisáž proběhne v úterý 24. 9. od 18:00 a jako speciální hudební hosté vystoupí Irena a Vojtěch Havlovi.
MAUD KOTASOVÁ
Zatímco výstava Maria Kotrby v prvním patře Domu umění potrvá až do března 2025, v Galerii Jaroslava Krále v přízemí ji během té doby doplní dvě výstavy. První z nich bude Tma, ze které si povídáme, která představí novou sérii vyšívaných objektů Maud Kotasové. Ta se ve své tvorbě často nechává inspirovat syrovými okamžiky z reálného života, nalezenými texty a fotografiemi, které výtvarně transformuje skrze výšivku nebo rytinu. V případě nové výstavy, která bude rovněž zahájena 24. 9. v 18:00, našla zdroj inspirace v pracovním zázemí továrních dělníků.
Sráč Sam a kurátorka Marika Svobodová při přípravě výstavy 129 dní bez úrazu, foto Barbora Trnková
SRÁČ SAM
Vizuální umělkyně a kurátorka vystupující pod pseudonymem Sráč Sam pracuje a žije v České Bříze, kde vybudovala nezávislý kulturní prostor založený na ekologické a ekonomické udržitelnosti, odpovědnosti a spolupráci. Ve své praxi se zaměřuje na kritiku institucionálních a společenských struktur, její přístup je blízký principům anarchie. Výstava 129 dní bez úrazu vytváří paralelu mezi uměleckým a továrním provozem - v obou světech je vytěžována lidská práce, samotné galerie jsou navíc součástí nadřazeného kulturního provozu, v němž je jejich existence odkázána na grantové a jiné systémové řády.
Vernisáž výstavy proběhne v úterý 10. 9. od 18 hodin v Domě pánů z Kunštátu.
LUCIA TKÁČOVÁ
Lucia Tkáčová je známá jako autorka provokativních, angažovaných a vysoce sugestivních děl, která většinou vytváří ve spolupráci s dalšími autory a autorkami. V galerii G99 však vystoupí sama za sebe, a především pro sebe. Výstava Môj život nikto nežije je odrazem rodinné situace, do níž vstoupil alkoholismus, a stav spoluzávislosti, který spoluzávislou osobu nutí zcela odsouvat vlastní potřeby za potřeby jiných. I tato výstava bude zahájena v úterý 10. 9. od 18 hodin.
DOPROVODNÝ PROGRAM
4. 9., 16:30 - workshop Pro mě v Domě štětcem a jehlou
19. 9., 17:00 - komentovaná prohlídka I'm Sorry You Feel That Way s kurátorkou Barborou Trnkovou
25. 9., 17:00 - komentovaná prohlídka Sráč Sam: 129 dní bez úrazu s autorkou, kurátorkou Marikou Svobodovou a Denisou Bytelovou
28. 9., 11:00 - Procházka historií Kounicovy ulice (v rámci Dne architektury)
28. 9., 13:00 - Procházka po sochařských realizacích Maria Kotrby (v rámci Dnů otevřených ateliérů jižní Moravy)
29. 9., 17:00 - přednáška Předprostor Domu umění a park Koliště (v rámci Dne architektury)
Zvu Tě na na už tradiční akci v zahrádkářské kolonii. Kdo to už zažil, tak nelitoval.
Za kapelu Folk Prostor
Ivo ALBRECHT
https://albrecht.borec.cz
Tohle fakt stojí za těch 99 korun. Věřte mi.
https://www.supraphonline.cz/album/811270-dezkorepetice-aneb-lidovky-jinak