Krupice
(z radnic)

Před několika dny mě napadlo jen tak, když jsem jel na kole, že bych mohl na praseti alespoň pro jednou přerušit ten příjemný tok myšlenek na australskej ráj a napsat nějakou sžíravou kritiku na současné dění v mé vlastní zemi, když tak hezky píšu o zemi cizí. Ale co sprdnout? Je tu vůbec něco, co by stálo za nějaké zásadní sprdávání? No a zjišťuju, že ne. Že ministr vnitra mě vůbec nepřekvapuje, že k němu cítím totéž, co jsem cítil, když jsem pár vteřin sledoval jeho pořad na Nově, těch pár vteřin, které jsem potřeboval k nalezení dálkovýho ovládání a přepnutí kamkoliv jinam. Snad jen to, že mám někdy pocit, že se před vystoupením musí posilnit. Já vím, nejde to ověřit, ale co, je veřejně na očích a televize je nekompromisní a objektivy kreslí výtečně. Možná se mýlím, pak se za to omlouvám, ale lidem, kteří reagují pod vlivem, moc nevěřím. Když budu teda hodně vstřícnej. Dále zjišťuju, že ani po těch pár měsících mi neleze krkem pan kníže, že mi je stále sympatický. Že se zatím nic ze slibů nepodařilo splnit, že Paroubek je odstavenej a že mi nevadí, že jsem přestal kupovat Respekt, i když zrovna tenhle časopis je výtečný a rád ho čtu. Prostě jsem přestal být předplatitelem.

Madona z papírovýho šnuptychlu

Často se k němu dostanu pokoutně, Respekt je dostatečně nadčasový, aby nevadilo, že se k němu dostanu o týden později. V tom má Respekt smůlu. A to nejvíc, co mě zajímá, si koupím na netu za 15 korun a přečtu. Titulky všech novin mě spíše odrazujou, ale nenasírají, televizní zprávy u nás sleduje jen Olina, ale ta při nich plete z bílé vlny ponožky a bere to jako relaxační cvičení. Ne vždycky, někdy kleje jako pohan. Jako sprostej pohan. Hodně sprostej pohan. Tak proč bych se na ně měl koukat.

Volební kampaň kolem mě proběhla úplně bez následků, A myslíte, že je pak těžké rozhodnout se, koho zvolit? Když si nenecháte vnutit jejich kampaňské kydy, je vaše rozhodnutí špatné? Určitě ne. Kampaň u nás je založena na silných slovech a lehce přiblbých invektivách proti soupeři. Za ty roky už se stalo jaksi samozřejmostí, že kydy předvolební jsou po volbách nesplněné, mnohé z nich dokonce přímo nesplnitelné. Možná by bylo fajn ještě nějak přidat do našeho trestního řádu ještě jeden zločin. A sice, že by mělo být trestné, když politik nesplní své volební sliby v řádném volebním období. A nebo dobře, budiž, ať nejsem zas tak ostrej, stačí, když splní prokazatelnou polovinu a je z toho venku, jinak trest. Protože pak by se pomaličku z té naší scény vytratily ty nesplnitelné velkohubé žvásty, které způsobily, že mě politika a zprávy neberou. Mě baví podzim a kolo a krtkové a šnekové a taky focení a nezávazné žvásty, psát do prasete a usmívat se na svět. Na ten krásně pokroucenej svět, kterej potřebuje mít i ty svý Rathy, Grebeníčky, Hitlery a Heidery. Je fajn mít jasnýho nepřitele.

Důvod, proč volit ČSSD.

Někdy by fakt bylo potřeba některé vohnout přes koleno a nasekat jim na prdel.

V pátek v den voleb jsem jel vláčkem a byl dost narvanej. Stál jsem nad dvěma pány. Povídali si o politické scéně a o tom, co bude. Vždyť jsou zrovna volby, tak proč ne. Ten s bradkou měl krásně zvučný hlas a vyjadřoval se celkem srozumitelně, bylo vidět, že je zvyklý mluvit, připadalo mi, že by mohl být nějakým konspicientem v advokátní kanceláři, na obhájce a žalobce mi neseděl ten panťák a taky ta jeho čtyřicetiletá kožená aktovka. Chvíli tak obecně poflusávali, on něco, jeho kámoš to doplnil. Celkem nijakej rozhovor. Ale pak padlo slovo TOPka. Pomocníček v advokátní kanceláři se ironicky usmál a řekl: "Copak náš pán kníže pán (každou dlouhou samohlásku trojnásobně protáhl). To je kapitola sama pro sebe. Šlechta, hrabata, knížata. Já proti nim nic nemám, ale uznejte sám, jsou divní, jsou fakt divní. Stači se na ně jen kouknout a je vám to jasné. Je to na nich znát. Oni, že po nich šli komunisti a tak, ale to váženej pane to není vůbec pravda, to není vůbec tak. Nikdo po nich nešel, vím to. Třeba s tím, jak jim prý bránili ve studiu. V ničem jim komunisti nebránili. Nikomu nebránili ve studiu. A kdyby jim bránili, tak jak je možné, že každej z nich má přinejmenším jednu vysokou školu. Víc jich mají, tak jaký zákazy. A že jim brali majetek, Však se koukněte, copak takhle vypadá někdo, komu všecko komunisti vzali? Je to všecko propaganda a blbost. Váženej pane, je to velkej humbuk a mystifikace. Je to spolčení a odserem si to s prominutím my. Oni ne, oni jsou za vodou, dělají to v cizích službách, to je jasný, Všichni jsou v těch tajnejch spolcích, to vím bezpečně. Na Izrael napojení. Prý jim komunisti bránili ve výjezdech do zahraničí. Pane, to je ta největší blbost, jakou jsem kdy slyšel...."

Je dobré, koukat se na věci z té lepší stránky.

Zvonek z lepších časů, čili z totáče.

Chlapík se krásně rozjel, Kolega vedle moudře pokyvoval hlavou a mně to připomínalo Českou sodu a a Monty Python namixované s Futuramou. Chlapík byl v ráži: "...ani za tý totality k nim komunisti nebyli nijak ostrý. Když měl někdo narozeniny, to oni se sjížděli na nějakým zámku vždycky, jednou to bylo tady, jindy v Rakousku. Stačilo přeci jen je nepustit přes hranice. A scházeli se tam a slavili a nikoho mezi sebe nepustili..."

Všude samá strašidla, v odrazech skel i v lesích.

Druhý pán, který celou dobu pasivně přitakával a usmíval se slastně, podle hole kulhal a měl něco s okem, chytil slinu a doplnil monolog: "No a proto jsou, milej pane, tak degenerovaný, že mezi sebe nikoho nepustili."

Eštěže vystrčila jen Miloše.

Odborník na šlechtu ještě chvilku povídal, ale ztratilo to šťávu. Pár zajímavých myšlenek ještě padlo, ale už to bylo bez elánu. Jedna z těch lepších byla, že každej, kdo jim dává svůj hlas je vlastizrádce a že na rozdíl od šlechticů, kterejm komouši nic nezakazovali, jemu zakázali jít na průmyslovku, ale to byla jiná doba, to byla léta padesátá.
Rychlým uspořádáním myšlenek mi vyšel tento sžíravý závěr. Každý šlechtic si vystudoval několik vysokých škol jen proto, že jim v tom nebránili komunisti. Jsou degenerovaní proto, že nikoho nepustili na svoje oslavy narozenin a že jsem vlastizrádce. A že on, vypravěč z vlaku, je taky šlechtic, protože tyhle informace může znát jedině z nějaké šlechtické oslavy, protože nikoho jinýho tam přece nepustili.

Kromě toho, že jsem vlastizrádce mi vytanulo na mysli, jak jsem byl pozván paní hraběnkou z Rakouska na večeři při příležitosti jedné umělecké výstavy, která se odehrála loni na zámku Riegersburg. Na té večeři se to hemžilo šlechtou jako v mraveništi a já, obyčejnej člověk, jsem byl mezi nimi asi nějakým nedorozuměním. V čem ale ten pán z vlaku měl pravdu, bylo, že opravdu jsou většinou všichni příjemně vzdělaní, krásně se s nimi povídá a co je nápadné, mají ohromné vychování. Když pan hrabě někoho poslal k šípku, bylo to okouzlující a na úrovni. Teď mi dochází, že tohleto se mi na tom našem knížeti pánu taky moc líbí, že umí být vtipně sarkastický a nepotřebuje být sprostý. Ani na pana prezidenta.

V pátek jsem byl unavenej, tak jsem volit nešel, ale na sobotu jsem se chystal, že si teda vemu své oblíbené tričko z protikomunistické kampaně před 8 lety, to tričko už je celé děravé a budu ho muset brzy vyhodit, má na sobě napsaný výrok "Coman tchee do pee tchee," nebo tak nějak, oblíknu brusle a pojedu volit. Nakonec jsem jel jen na kole, protože jsem musel k Lenkám nakoupit mlíko a sýry. Ve volební místnosti jsem se stal svou volbou pro hlavní město Praha vlastizrádcem a hlasem pro místní zastupitelstvo odésákem a jel do zámeckýho parku fotit podzim a mlhu.

K volbám chodím rád a nemá na mě vliv volební kampaň, je to skoro zbytečná investice. U nás v naprosté většině případů stejně kandidujou jen starý profláklý ksichty, jen stáj někdy pozmění. Tihle staří pardálové by podle mýho novýho zákona nesměli vůbec vést volební kampaň, protože si už z bobků tričko upletli a je trapné, když po sedmnácté slibují něco, co nesplní. Noví adepti, ti ať si klidně volební kampaň vedou. Každej jen poprvé, dál už přece všichni víme, co jsou zač.

Takovej šnek, chce-li se stát dvojrozměrný, přijde většinou i o život. Politikovi stačí, když se nechá vyfotit na billboard. Jeho dvojrozměrnost mu většinou zůstane i po kampani.

V neděli ráno jsem na sebe kouknul omylem do zrcadla a došlo mi, proč nejsem v politice a ani se tam nemůžu hrnout. Mám totiž podezřele sympatický výraz v ksichtě a to mě diskvalifikuje. Myslíte, že to zní nafoukaně? Tak se koukněte na ty ksichty na billboardech. Kdo je vám sympatickej? A nebojte se, příště už zase bude o Austrálii. Třeba o... no to se uvidí.

Já bych flintu do žita neházel.

bazar

Redakční novinky

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

Úplně nejprvnější fotka v historii fotografie
Pohled z okna pracovny Josepha Nicèphora Nièpceho je první fotografií v dějinách. Snímek pořízený v roce 1826 na vrstvičku asfaltu se exponoval osm hodin. Prvenství francouzského vynálezce ale zůstávalo dlouhé roky tajemstvím; fotografie byla objevena v roce 1950 na půdě londýnského domu. Teda mimochodem, tahle fotka se mi moc líbí, kam se sere celej World Press Photo se svejma pobulvarizovanejma krvákama pro Novu, Blesk a všecky ostatní normální noviny a televize. Já to těm fotografům nevyčítám, ani nezazlívám, oni jen ochotně vrtí závěrkama jak my, úchyláci, krvavě žadoníme.

Řecké manuscripty na webu
Jedna z nejvýznamnějších částí starých řeckých rukopisů míří na web. Britská knihovna oznámila, že hodlá online a zdarma zpřístupnit více než čtvrtinu své sbírky řeckých manuskriptů, která čítá více než tisíc položek. Rukopisy, z nichž většina byla nalezena v roce 1844 na hoře Athos, byly ve studovnách knihovny přístupné vědcům už dlouho, jejich zveřejnění na internetu ale otevře starou řeckou civilizaci celému světu. Londýn totiž není zrovna nejlevnějším místem na studium. "Ne každý vědec si může dovolit trávit v Londýně týdny a měsíce," vysvětluje jeden z důvodů zveřejnění rukopisů podle agentury AP kurátor knihovny Scot McKendrick.

Josef Váchal v Hradci Králové
Zálibu v knihách a smysl pro humor grafika Josefa Váchala demonstrují exlibris, grafické listy a rarity z Paulusovy sbírky, které představuje královéhradecká Galerie Na Hradě. Váchal v nich kombinoval různé znaky písmen s fragmenty linorytů či kresbu s dřevorytovým rámem. Vedle barevných dřevorytů jsou pro porovnání vystavené zkušební černobílé nátisky. Kurátor navíc konfrontuje Váchalovo dílo s jeho vzory, symbolistou Františkem Bílkem, přáteli Františkem Koblihou, Janem Konůpkem a Annou Mackovou. Výstava Váchalových exlibris umožňuje sledovat více či méně skryté osobní vzkazy v tvorbě významného umělce.

Galerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice
TOMÁŠ CÍSAŘOVSKÝ / Žlutá skvrna Výběr z akvarelů 2000–2010 (do 21.11. 2010) Tomáš Císařovský patří k výrazným figurálním malířům střední generace, kteří na konci osmdesátých let uvedli na českou scénu postmodernu. Do širšího povědomí kulturní veřejnosti se zapsal svým legendárním "legionářským" cyklem vztahujícím se k zamlčovaným a dezinterpretovaným částem historie. Od devadesátých let patří k umělcům, jejichž dílo je uznáváno a kurátorsky sledováno. Pro expozici na Staroměstské radnici autor připravil ojedinělou kolekci akvarelů poskytujících příležitost nahlédnout zblízka do tvůrčích procesů odvíjejících se v jeho tvorbě posledních let. Název jednoho z cyklů Žlutá skvrna (v původním významu označující fyziologický bod v lidském oku, kde je nejostřejší vidění) dal jméno celé výstavě.

Vladimír Fuka - Deník
Výtvarníkovi Vladimíru Fukovi bylo v roce 1952 šestadvacet let. Měl to však v hlavě srovnané již velmi dobře. Žádné modrokošilácké juchání, žádná ideologická zaslepenost, žádný krutý idealismus. Stýkal se v přísném soukromí s okruhem spřízněných duší: s Jiřím Kolářem, Zdeňkem Urbánkem, Janem Rychlíkem, Janem Hančem, Emanuelem Fryntou.

Jan Gabriel: Nerozvěšené obrazy
Jan Gabriel (1949) ve své nové básnické sbírce Nerozvěšené obrazy rozvíjí originální osobní poetiku, již můžeme ve zkratce charakterizovat jako plynulý přechod z uvolněné výrazné metaforiky ke kontemplaci či jedinečné impresi, ale i - možná především - jako postup opačný: významově neuzavřená, v základě spontánní, mnohdy zdánlivě "neřízená", leč vždy kultivovaná metaforika tvoří jakýsi doplněk a vlastně i důsledek primární imprese a kontemplace, vzácněji též určité vnitřně modelované vize. Tento modus svébytného civilismu tu stojí v jisté opozici vůči jiné výrazné tendenci současné české poesie a je orientován spíše jmény takových básníků jako byl Vratislav Effenberger, či dnes jsou Petr Král, Stanislav Dvorský či Roman Erben.

Americký basista Glen Ackerman vydává desku The Glenious Inner Planet. Hudba tohoto jazzového muzikanta na novém albu má trochu sci-fi či futuristický přídech. Některé skladby jsou melodicky ovlivněny arabskou hudbou, jiné vyznějí rockověji, nové album je zajímavou směsí různých vlivů. Spolu s Ackermenem si zahráli Joel Fulgum (bicí), JD Guzman (bicí), Paul Chester (kytara), Chris Cortez (kytara), (Ted Wenglinski (klávesy) a Woody Witt (saxofon, klarinet.)

„Jen déšť a ruce, kudy cestují svaly jako jezera nebo prsteny, sestry mrtvých, které zvolna dohořívají.“ (Jan Gabriel: Nerozvěšené obrazy)
V pondělí 18. 10. v 19 hodin se v Unijazzu uskuteční další z pravidelných večerů autorských čtení pořádaných okolo internetového, literárně-výtvarného projektu Klub Mlha.
V malém sále Městské knihovny v Praze se v pondělí 18.10. v 17 hodin uskuteční pořad z cyklu Společnost bratří Čapků uvádí... Půjde o scénické čtení Doktor Vladimír hrabě Lažanský a Karel Čapek. Pořad připravil Jiří Hraše a účinkují Otakar Brousek st., Jiří Hraše a Marta Kačírková.
Kina:
19.10. – Aero – Filmový klub – Bibliothéque Pascal (režie: Szabolcs Hajda, Maď./Něm./VB/Rum., 2009, 105 min. Drama) (Dvě dekády od pádu železné opony stále nesmazaly rozdíly mezi zeměmi bývalých bloků. Koprodukční drama s prvky magie, tragikomedie i thrilleru vypráví o tom, že pokud život nestojí za nic, geografickým přesunem se zničehonic nezlepší.) (20:30)
17.-20.10. – Evald – Habermannův mlýn (režie: Juraj Herz, Něm./ČR, 104 min. Drama) (Poválečný odsun Němců mapuje ve svém dramatu Juraj Herz, který se inspiroval osudy německého průmyslníka Habermanna žijícího se svou rodinou na severu Moravy v pohraničí. Bohatý podnikatel dával práci Čechům a Němcům i v čase války, přesto ho neminula šílená doba poválečného zúčtování. Samozvaným soudcům tzv. českým vlastencům, jeho bývalým zaměstnancům, nešlo o spravedlnost, ale spíše o majetek.) (19:00, 19:00)
19.10. – Oko – Zpochybnění příběhu – diskuse s Basimem Magdym (režie: Basim Magdy, Egypt, 2008-2010, 90 min.) (Basim Magdy představí tři ze svých nejnovějších videí: Maybe There Is a Message, 2008; Turtles all the Way Down, 2009 a A Film abouth the Way Things Are, 2010. Po promítání bude následovat diskuse s umělcem.) (20:30)
21.10. – Oko – Sdružení UKUS uvádí (ČR/Chor., 2010, 120 min.) (Premiéra dvojice snímků českochorvatského Sdružení VKUS/Udruga UKUS.) Kam? (režie: Aleš Suk, 2010, 50 min.) (Experimentální freska inspirovaná životem a dílem choravatského dekadentního autora progresivní poezie i prózy Janka Polič Kamova.) + Marijiny (režie: Željka Suková, 2010, 70 min.) (Dokumentární podobenství tří vnuček zemřelé Marije vedené babiččinou větou: „Dětičky, na mě si nikdo nevzpomene.“) (19:00)
19.10. – Ponrepo – Pásmo animovaných filmů – Vše o Prokoukovi (ČSSR, 1946, 67 min.) (17:30)
20.10. – Ponrepo – Pásmo animovaných filmů – Současná slovenská animovaná tvorba (SR, 2010, 90 min.) (17:30)
22.10. – Ponrepo – Indické nokturno (režie: Alain Corneau, Fr. 1989, 110 min. Drama) (Pátrání po stopách zmizelého přítele se stává cestou za poznáním sebe sama.) (20:00)
18.10. – Světozor – Dokumentární pondělí – Pianomania – hledání dokonalého zvuku (režie: Lilian Franck, Robert Cibis, VB/Něm./Fr., 2009, 93 min. Dokument) (20:45)
Filmové festivaly:
24.10. – BANFF – Festival horských filmů, Praha, kino Aero (info: http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
do 14.12. – Decadence Now!, Praha, kino Aero (info: http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
do 4.12. – Mezinárodní festival outdoorových filmů, 25 měst (info: http://www.mfof.cz/)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
18.-19.10. – Agharta – Laco Deczi & Celula N.Y. (21:00)
20.10. – Agharta – Yandim band (21:00)
21.10. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
22.10. – Agharta – Jan Štolba Quartet (21:00)
23.10. – Agharta – Jan Andr Quartet (21:00)
24.10. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
21.10. – Balbínova poetická hospůdka – Laco Deczi & Celula N.Y. (20:00)
22.10. – Balbínova poetická hospůdka – Věra Bílá & Giňovci (20:00)
24.10. – Besední dům, Brno – MozArt Group (16:30, 19:30)
20.10. – Blues sklep – Slow Fingers (21:00)
22.10. – Blues sklep – Hanka Dundrová & The Kids (21:00)
23.10. – Blues sklep – Tonny Blues Band & Juwana Jenkins (21:00)
24.10. – Blues sklep – Bridge Band (21:00)
20.10. – Cross Club – Sto zvířat afterparty (20:00)
20.10. – Jazz club U staré paní – Jan Andr Trio (20:30)
21.10. – Jazz club U staré paní – Los quemados (20:30)
22.10. – Jazz club U staré paní – Rene Trossman Band (20:30)
18.10. – Jazz Dock – The Original Blütenweg Jazzer (19:00)
19.10. – Jazz Dock – Bucinatores Orchestra (21:00)
22.10. – Jazz Dock – Jazz dock jamband (01:00)
20.10. – Jazz klub Ungelt – Big Fun Blues Band and Petra Studená (21:15)
21.10. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:15)
24.10. – Jazz klub Ungelt – Adam Tvrdý Crossover (21:15)
21.10. – Jazzboat – Vít Švec Trio (20:30)
23.10. – Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
24.10. – Jazzboat – Franta Kop Quartet (20:30)
18.10. – KC Kaštan – George Kay Band + Vladimír Mišík & Radim Hladík + Kozel Mišík & Hladík (20:00)
19.10. – KC Kaštan – Beňa & Ptaszek + Zuzana Suchánková (20:00)
20.10. – KC Kaštan – Pakostra Blues + Retro Blues (20:00)
21.10. – KC Kaštan – Jan Spálený Trio + Paul Batto jr. & Ondřej Kříž (20:00)
20.10. – Kostel sv. Šimona a Judy Na Františku – Jiří Stivín & Wolfgang Saus – V zajetí improvizace
21.10. – Kulturní centrum Vltavská – Laura a její tygři (20:00)
23.10. – Kulturní centrum Vltavská – Rytmy Afriky 2010 (19:00)
23.10. – La Fabrika – Vertigo Quintet & Dorota Barová (19:30)
18.10. – Lucerna music bar – Vijay Lyer Trio (21:00)
20.10. – Lucerna music bar – Joel Laure Smith Trio (21:00)
21.10. – Lucerna music bar – Savoy Brown (21:00)
18.10. – Reduta – Radek Krampl Vibe Fantasy (21:30)
19.10. – Reduta – Nedaba (21:30)
20.10. – Reduta – Vít Švec Trio (21:30)
21.10. – Reduta – Big Band Felixe Slováčka (21:30)
22.10. – Reduta – Fabrik (21:30)
23.10. – Reduta – Emil Viklický Trio (21:30)
24.10. – Reduta – Prague big band (21:30)
20.10. – Rybanaruby – Bratři Knappovi (20:00)
22.10. – Rybanaruby – Šťastní a Veselí (20:00)
18.10. – Stará Pekárna, Brno – Jazzgang (20:00)
19. a 20.10. – Stará Pekárna, Brno – Eggnoise (20:00)
24.10. – Stará Pekárna, Brno –Veronika Vítová Crew (20:00)
19.10. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
20.10. – U malého Glena – Jamie Marshall & Dani Robinson (21:30)
21.10. – U malého Glena – Balzar Robert Trio (21:30)
22.10. – U malého Glena – Betty Lee & Beadbeat (21:30)
23.10. – U malého Glena – Marc Aanderud Trio (21:30)
Kluby - cizina:
„To, na co kape pravda, se nakonec změní v prach.“ (Art Blakey)
13.-15.10. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Michael Camillo Big Band - Caribe (18:00, 20:45)
23.-24.10. – Blue Note New York, USA – Sean Smith Quartet (20:00, 22:30)
18.10. – Twins Jazz, Washington, USA – Alice Laurissa (21:00, 23:00)
19.-20.10. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Ernie Watts (20:00)
Hudební festivaly:
do 23.10 – Lípa Musica, Česká Lípa (info: http://www.lipamusica.cz/)
do 28.10. – Svatováclavský hudební festival (info: http://www.shf.cz/)
do 20.11 – Kytara napříč žánry (info: http://www.kytaranapriczanry.cz/)
do 21.11. – Struny podzimu (info: http://www.strunypodzimu.cz/)
Tanec a experimentální divadlo:
„Lidé, kteří netančí, jsou mrtví.“ (Jerry Rose, Dance Caravan)
22.10. – Městská knihovna, velký sál – III. Tango Fiesta Praha 2010 (Představiteli argentinského tanga a folklorních tanců jsou výborní tanečníci Rubén a Sabrina Véliz žijicí v Buenos Aires, v oblasti hudby se představí neméně výborný Eduardo Ávila (ze Santiago de Estero) vedoucí člen hudební skupiny Fuego Índio, zpěvák, skladatel, učitel hudby. Společně s argentinskými umělci vystoupí české profesionální kapely Bona Fide Tango a Sax Bohemia Quartet. ) (19:30)
24.10. – Alfred ve dvoře – PREMIÉRA – I as on me de a (režie: Petra Tejnorová) (Zajímá nás, jak funguje katarte – scénicky, ale i v současném světě vůbec. Co je očištění od zlých emocí pro člověka a může-li se mu jej dostat.)
19.10. – Divadlo Ponec – Případy doktora Toureta (choreografie a režie: Anna Polívková) (Dokážete předvést, co ve vás je? Uměli jste létat, ale zapomněli jste to? Chcete být svobodní, ale nevíte jak? Rádi byste tančili, ale stydíte se?) (20:00)
24.10. – Divadlo Ponec – Mah Hunt (choreografie: Lenka Vágnerová, Pavel Mašek) („Žiji ve světě bez zvířat, postrádám jejich pravidla.“ V tomto duetu se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena.) (20:00)
19.10. – Roxy – Lamento / Z tance v prach a opět do tance (Den a noc Matky Terezy) (režie: Jan Nebeský) (Scénický madrigal pro pět lidských hlasů a sedm hudebních nástrojů.) (20:00)
Festivaly tance a experimentálního divadla:
do 24.10. – 4+4 dny v pohybu, 15. ročník festivalu současného umění, Praha (info: http://www.ctyridny.cz)
Divadla:
„Prohrávej dál. Jen se příště pokus prohrát lépe.“ (Samuel Beckett)
22.10. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
23.10. – ABC – Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Dramatizace slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky o sluhovi, který se stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho poklidném životě řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
22.10 – Činoherní klub – Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) („Moc je úplně nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...“) (19:30)
23.10. – Činoherní klub – Léda (Manželskonemanželská povídka) (Pronikavá psychologická studie scén z manželského i nemanželského života, přesahující až do grotesky.) (19:30)
21.10. – Divadlo Komedie – Josef Škvorecký: Lvíče (režie: Viktorie Čermáková) (Příběh flirtu mezi sebevědomým redaktorem a záhadnou slečnou se odehrává v atmosféře prázdninové Prahy 60. let.) (20:00)
22.10. – Divadlo Komedie – Ödön von Horváth: Víra, láska, naděje (režie: Kamila Polívková) (Tragikomický příběh mladé Alžběty, která je trochu jiná než ostatní, je ostrou kritikou společnosti v období úpadku. Zažité předsudky, drobná lidská selhání a řetězící se nešťastné náhody přivedou Alžbětu neomylně až do „bodu, ze kterého není návratu“. Strach, hloupost a lhostejnost škodí zdraví – a to i v malém množství.) (20:00)
23.10. – Divadlo Komedie – Esther Vilar: Čaj u královny (režie: Juraj Deák) (Hra s vtipem a elegancí líčí poslední chvíle života nevyzpytatelné královny Alžběty, která si pozve společnost, coby publikum svého velkolepého „odchodu ze scény“. Mezi následníkem trůnu, arcibiskupem a půvabnou lady Southwellovou se krčí i Shakespeare. Ten má o královně napsat hru... a jak brzy zjistí, Alžběta je nejen skutečná herečka doby, v níž ženy na jeviště ještě nesměly, ale i zdatná dramatička vlastního života. A samozřejmě i života všech kolem sebe. ) (15:00)
22.10. – Divadlo V Dlouhé – PREMIÉRA – Zmizelé Československo (19:00)
20.10. – Strašnické divadlo – PREMIÉRA – Murlin Murlo (19:30)
Divadelní festivaly:
do 24.10. – Příští vlna / Next Wave, Praha (info: http://www.nextwave.cz/)
do 28.10. – Čekání na Václava, Hradec Králové (info: http://www.klicperovodivadlo.cz/)

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!

POZOR! V Divadle na Provázku ((Zelný trh 9) mají opět na programu kouzelné představení "Ubohá Rusalka bledá" - v pátek a v sobotu (22. a 23. 10) vždy ve 20:00 hod. Dvořákova opera úplně jinak, v režii bratrů Formanů, kdo neviděl, ať tam běží a vezme si na sebe teplý kabát, poněvadž to všechno začíná na nádvoří.

V Martě (Bayerova 5) opakují v pátek 22. 10. v 19:30 původní muzikál "Trůn pro královny" - hrají, zpívají a tančí skoroabsolventi muzikálového herectví z atelieru Sylvy Talpové: Jitka Cafourková, Veronika Gidová, Eva Marešová, Silvia Soldanová, Petra Vraspírová, Jozef Hruškoci, Martin Hubeňák, Aleš Kohout, Tomáš Majláth a Kristian Pekar.

V neděli 24. 10. v 16:30 a v 19:30 v Besedním domě (Komenského nám.) koncertuje Mozart Group – čtyři vynikající hudebníci z Polska, jejichž pojetí hudební srandy je nám velmi blízké. Když si je zadáte na Googlu – polský název je Grupa Mozarta – můžete se přesvědčit sami. Vstupenky snad ještě jsou, velmi doporučujeme!

TdZ v Provence – pokračování

Třetí den jsme zamířili zcela náhodně směrem na městečko Gassin. Jirka vymyslel, že by mohla být zajímavá cesta lesem vzhůru a chtěl se dostat na hřeben.

Při hledání začátku cesty jsme objevili jeden z mnoha statků, kde se vyrábí (a prodává) víno. Nebyla to žádná navoněnost pro turisty, ale paní majitelka byla ochotná k prodeji, dokonce říkala, že by nám udělala i ochutnávku, ale zrovna tam měla nějakého zákazníčka. Chtěli jsme se tam někdy během pobytu vrátit, ale pak nám to už nějak nevyšlo, škoda. Asi by s ní byla docela zajímavá řeč.

Koupili jsme si červené na cestu, asi kilometr za vinotékou jsme pro jistotu ochutnali – bylo dobrý! Víno ve Francii je levnější než pivo a když si ho koupíte přímo u výrobce, cena klesne ještě na polovinu cen v obchodech...

Cestu nahoru jsme našli, byla trošku napínavá a hlavně šutrovitá, vedla korkovníkovým a borovým lesem. Netrvalo to dlouho a za chvíli jsme zase koukali na moře shora. Porosty, lesy, byliny a vůbec všechno zelené a kvetoucí, se v těch krajích vyznačuje zvláštní houževnatostí, tuhostí, pichlavostí, ale taky silnými vůněmi.

Gassin je na kopci, živo tam bylo pouze okolo několika restaurací, umístěných kvůli turistům na straně s krásným rozhledem do krajiny.

Jinak je tam nad sebou několik uliček, jedna malebnější než druhá a v nich se skoro nic neděje. Asi jsme chytili siestu.

Nějaký umělec nás nalákal do své galerie, kde jsme nenašli nic moc zajímavého, ale v prvním patře bylo obrovský okno, který bylo krásnější než všechna vystavená díla.

Z Gassin jsme pokračovali vzhůru dolů – ale spíš vzhůru, okolo Les Moulins de Paillas znovu do městečka Ramatuelle, tentokrát jsme ho dosáhli shora.

Vzpomněla jsem si, že v předminulé reportáži pánička z Austrálie byly stromy, vypadající shora jako brokolice, tady nám je připomínaly taky.

V úterý nás vyvezli do vinotéky Cave de Maures v městečku Plan de la Tour. Dopolední doba na ochutnávání vína není asi nejvhodnější, zřejmě měli kromě nás na ten den na programu ještě nějaký další zájezd.

Tato vinotéka, na rozdíl od té naší náhodně objevené, určitě žila z turistického ruchu. Čekali jsme na značky vín, tak, jak jsme zvyklí u nás, ale bylo to jednoduché. První přišlo bílé, pak šedé, po něm růžové a nakonec červené.

To všechno servírováno v 5litrových krabicích s kohoutkem, které pan majitel Serge plnil přímo z obrovských kontejnerů.

Sluníčko hřálo, Hana Malinová vytáhla kontrabas a s kapelou, která se vytvořila přímo z účastníků zájezdu lehce trumfla připravenou reprodukovanou hudbu.

A bylo veselo...

Víno Vám to bylo lehké, ale vyžádalo si odpolední spánek. Zbyl nám kousek dne na výlet okolo pobřeží, kde jsme ale nevyfotili nic, poněvadž foťák zůstal doma.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš